Balón Kysibelka a útěk jejího majitele a kapitána Maximiliána Wolfa z hlavního města Království Českého - první část

7. srpna 2011 v 16:46 | J. Benada |  Balónové létání
... Od vzduchoplaveckých produkcí při příležitosti první české průmyslové výstavy a korunovace českého krále Leopolda II. v roce 1791 uplynulo sto let a od prvního letu balónu v Království Českém ještě o rok více ...
... Pro čtenáře od devíti let ...
... Pro diváky bez věkového omezení ...
... Francouzský vzduchoplavec Jean Pierre Blanchard a průkopník vzduchoplavby v Království Českém hrabě Jáchym Šternberk se v roce 1790, v balónu vznesli v Královské oboře a po hodině letu, kdy dosáhli výšky tisíc sedmset metrů, přistáli v Bubenči, mírně potlučeni, řekli jsme si v článku "Návštěva mocnáře a začátky balónového létání v Království Českém "...
... Čas letadel v roce 1891 ještě nenadešel a upoutaný balón, takzvaný "kaptif", jakási létající rozhledna, byl tedy tehdy velice žádanou atrakcí ...
... A nemohl chybět ani na Zemské jubilejní výstavě v Praze ...
... Tím spíše, že bylo třeba připomenout i památné vzduchoplavby ...
... Pana Jeana Pierra Blancharda před sto lety ...
... Balónová aréna na výstavě byla zasazena do nezvyklého rámce - cirkusové manéže. Stateční vzduchoplavci soutěžili o přízeň publika s artistickými čísly, excentrickými tanečníky, lvy, cvičenými dogami a dokonce i se třemi slony kapitána Locarda ...
... Jiný kapitán, tentokrát vzduchoplavecký, si do Prahy přivezl balón spíše zábavného názvu Kysibelka, propagující tentokrát polulární minerální vodu ...
... Dnešní známou Mattoniho minerálku ...
... Podnikatele a průmyslníka barona Heinricha Mattoniho ...
... Z malebné obce Kyselka ležící nedaleko Karlových Varů v lesnatém údolí Doupovských hor, řekli jsme si v článku "Návštěva mocnáře a začátky balónového létání v Království Českém" ...
... Vzduchoplavecký kapitán byl Němec a jemnoval se Maxmilián Wolf ...
... Jak se kapitán Maxmilián Wolf, původně berlínský knihařský tovaryš, dostal ke kapitánskému patentu, nevíme. "Rozhodně však příliš důvěry nevzbuzoval. On ani jeho balón o objemu dvatisíce krychlových metrů ze žlutého kalika, nevalné kvality," nechal se tehdy slyšet horlivý propagátor balónového létání v Království Českém F. O. Vaněk, který byl sice pouhý teoretik, ale může se nám možná zdát, že i věci rozuměl, protože předpověděl zkázu balónu Kysibelky ještě na zemi. A netrvalo dlouho a na jeho slova došlo, čímž se proslavil, protože pokud F. O. Vaněk o balónovém létání přece jen něco věděl a nenechal si tohle jen pro sebe a vyprávěl o tomhle někomu, jistě vděčné posluchače našel, kteří přece jen nemohli o balónovém létání mnoho vědět ...
... Ano, "sežrali" mu tohleto i s "návijákem"! ...
... Jan Neruda ...
(9.7.1834 Praha - 22.8.1891 Praha)
... Zahájení výstavy zastihlo velkého básníka a novináře už těžce nemocného. Výstavní fejeton pod proslulou značkou trojúhelníku napsat nestačil. A tohle je, podle mého názoru, veliká škoda ...
... Hostinec U Dvou slunců se nachází v domě v Nerudově ulici v Praze na Malé Straně ...
... Ve kterém Jan Neruda v letech 1834-1891 žil a svoji literární činnost započal, dozvídáme se z pamětní desky umístěné na domě. Je tohle pravda? Myslím si, že ne! "Jak tohle tedy vlastně je?" může se zeptat někdo ...
... Zatím nevíme ...
... Dům U Dvou slunců - génius loci - z knížky mých oblíbených autorů ...
... Začátek opisu z prvního vydání knihy z roku 1999 ...
... O starobylém malostranském domě U Dvou slunců, číslo popisné 233 v horní svažité Nerudovy ulice Státní seznam nemovitých kulturních památek stručně oznamuje: "Původně snad dva měšťanské domy. Zachována renesanční dispozice. V letech 1673-1690 rozsáhlá úprava, z té doby fasáda. Dvorní část vystavěna v polovině devatenáctého století v místě malé zahrady. Součást Královské cesty." Fasáda domu je členěna dvěma raně barokními štíty z druhé poloviny sedmnáctého století na dva díly, z nichž západní má tři a východní dvě okenní osy, mezi něž byla umístěna a dne 29. září 1895 odhalena paměťní deska Jana Nerudy. Na domě je umístěno jedno z nejznámějších pražských domovních znamení, podle kterého je objekt i nazýván. Barokní kartuš s maskami a úponky, uvnitř vybarvená a zlacená, byla na začátku osmnáctého století připojena k renesančnímu portálu. Dům je především znám jako místo pobytu novináře, básníka, prozaika, dramatika, uměleckého kritika a cestovatele Jana Nerudy. Jeho novinářskou profesi je možno ještě specifikovat, neboť byl vynikajícím fejetonistou. Jak se uvádí, napsal více než dvatisíce dvěstě šedesát fejetonů. Kdo z nás nečetl jeho Hřbitovní kvítí, Písně kosmické, Balady a romance nebo alespoň Povídky malostranské? Výčet profesí nebo činností uvedených před jeho jménem není vůbec přehnaný, je spíše neúplný. Jan Neruda byl v pražské společnosti velice činný jak na poli kulturním, tak politickém. Přátelil se a stýkal s neuvěřitelně širokým spektrem lidí ze všech oborů lidské činnosti. Miloval starou, historickou Prahu, především Malou Stranu. Byl i sběratelem, numismatikem. Jeho přátelům byla tato záliba známa a bylo pro ně potěšením drobným dárkem rozmnožit Nerudovu sbírku. V letech 1862-1864 byl i členem Sokola. V neposlední řadě byl i ctitelem žen, i když žádná nestanula po jeho boku natrvalo ve svazku manželském. Byl výborným tanečníkem, dostatečně znám je jeho podíl na vzniku nového tance Česká beseda, a rád si poseděl s přáteli nad skleničkou. Svého času i předsedal stolní společnosti literátů a výtvarných umělců v dnes již neexistujícím vinném restaurantu U Ježíška ve Spálené ulici. Byl člověkem vskutku renesančním. K jeho poctě byla v roce 1895 přejmenována někdejší ulice Ostruhová na Nerudovu. Jan Neruda se narodil v noci z devátého na desátého července 1834 v bývalých dělostřeleckých kasárnách na malostranském Újezdě. Kasárna byla postavena v roce 1712 a zbořena v roce 1932. V sadech, která jsou v těchto místech dnes, byl v září roku 1950 odhalen Janu Nerudovi pomník, dílo profesora Karla Dvořáka. Později byl přemístěn do Národního muzea. Po dlouhém hledání místa pro nový Nerudův pomník, kdy bylo kupříkladu navrhováno umístění do Nerudovy ulice nebo na Kampu, byl 22. října 1970 nový pomník, dílo sochaře Jana Simoty, odhalen v Seminářské zahradě na úpatí petřínského svahu. Stojící postava Jana Nerudy se dívá směrem ke své milované Malé Straně. V době Nerudova narození jeho otec Antonín Neruda, vojenský vysloužilec, působil v kasárnách jako kantýnský a domovník, když předtím od roku 1809, kdy narukoval, byl dělostřelcem. Za ženu si vzal Barboru, rozenou Leitnerovou, ovdovělou Gebertovou, sňatek měli 18. října 1831. Rané dětství prožil Jan Neruda v rodném otcově domě v Zásmukách číslo 35, který v roce 1766 zakoupil jeho dědeček, švec Václav Neruda. Na venkově však malý Neruda, jehož patronem byl svatý Jan Nepomucký, nepobyl dlouho. Ke dni 12. května 1838 se Antonínu Nerudovi dostalo písemného svolení císařsko královských úřadů, aby vyměnil trafiku s pražskou trafikantkou Sabinou Schumannovou. V dokumentu, který je psán německy je Antonín Neruda označen jako "Tabaktrafikant in Zasmuk". Od vzpomínaného roku 1838 jsou pak Nerudovi policejně hlášeni v místě, kde měla hlava rodiny trafiku, v domě U Dvou slunců v tehdejší Ostruhové ulici. Tady prožil Jan Neruda dětská a studentská léta a započal literární činnost. Do tohoto domu umístil později děj povídek Týden v tichém domě a Večerní šplechty. Jako chlapec navštěvoval metropolitní svatovítskou školu na Hradčanech. Ve studiu pokračoval na malostranském německém gymnáziu v Karmelitské ulici. Poté přešel do akademického gymnázia, tehdy působícího v Dominikánské, dnes Husově ulici. Pak Neruda navštěvoval nejdříve právnickou fakultu pražské univerzity s přednáškami v Klementinu a později filozofickou fakultu, jejíž přednášky se konaly v Karolinu. Ještě před ukončením gymnazijního studia (jeho maturitní vysvědčení je datováno 25. září 1853) požádal Jan Neruda, zřejmě veden snahou o existenční zajištění, neboť rodina žila ve velmi nuzných poměrech, o vstup do strahovského premonstrátského kláštera. Možná, že Nerudu nepřitahovala pouze možnost zajištěné existence, ale i kulturní prostředí a vyhlášená, bohatě zásobená klášterní knihovna. Přesné důvody už asi nelze zjistit, faktem však je, že se Neruda, přestože měl příslušná doporučení, ocitl mezi odmítnutými. Ten nebo ti, kteří se pod jeho odmítnutí podepsali, si tak mohou připsat zásluhy o českou moderní literaturu. Dne 10. září 1857 zemřel otec Jana Nerudy Antonín Neruda na tuberkulózu. O dva dny později byl pohřben na Malostranském hřbitově v Košířích. Matka Barbora Nerudová si okamžitě zažádala, aby jí byla ponechána trafika jejího muže. Po otcově smrti se již neúplná rodina přestěhovala z domu U Dvou slunců do takřka protějšího domu U Tří červených orlů, číslo popisné 225 ve stejné ulici. Zde pak Nerudova matka nejenže měla trafiku, ale s krátkým přerušením tady Nerudovi po dobu více než deseti let bydleli. V tomto domě vytvořil Jan Neruda i svoji první básnickou sbírku Hřbitovní kvítí a v této době rovněž působil jako redaktor v několika periodikách: v Obrazech života, Času, Hlasu, Rodinné kronice, Humoristických listech a Národních listech. Do domu U Tří červených orlů umístil děj své arabesky U okna. Jan Neruda se také pokoušel existenčně zakotvit jako pedagog, mimo jiné v německé vyšší reálce v Mikulandské ulici na Novém Městě, kde působil v letech 1858-1859 jako suplent češtiny. Tam byl jedním z jeho žáků i Jakub Arbes, se kterým se Neruda později lidsky i literárně sblížil. Pomohl mu proniknout do české literatury tím, že v roce 1873 uveřejnil v Lumíru jeho Svatého Xaveria a poprvé ho označil jako "pražské romaneto". Teprve bezmála třicetiletý, 5. února 1864, se Jan Neruda stal právoplatným měšťanem hlavního města Prahy. Stalo se tak poté, co složil dva dukáty ve zlatě do obecní pokladny, jak to vyžadoval přípis městské rady z 26. ledna téhož roku. Do té doby byl jenom Janem Nerudou "aus Zásmuk", ze Zázmuk. O několik let později, 9. září 1869, ve věku sedmdesáti čtyř let zemřela v domě U Tří červených orlů Barbora Nerudová. Jan Neruda jí pochoval do rodinného hrobu na Malostranském hřbitově v Košířích. Po matčině smrti Jan Neruda bydlel krátkou dobu o něco níže ve vedlejším domě U Tří stupnů, číslo popisné 224. Dne 14. října 1870 se přestěhoval ke svému příteli, vynikajícímu barytonistovi, členu opery Prozatímního dovadla Josefu Lvovi do Konviktské ulice číslo 28 na Starém Městě. Tam zpočátku bydlel jako podnájemník, později měl v nájmu samostatný byt, a to až do 1. listopadu 1883, kdy se přestěhoval do přízemního bytu ve Vladislavově ulici, číslo popisné 1382 (číslo orientační 14, poznámka autora), kde v roce 1891 zemřel. Dnes je tam osazena příslušná pamětní deska. Postihnout v krátkosti působení tak činorodého člověka, jakým Neruda byl, není možné. Jenom jeho cestovatelské aktivity by zabraly rozsáhlou pasáž. V roce 1863 dostal cestovní pas do pěti zemí: Německa, Švýcar, Belgie, Francie a Anglie. Na cestu do Německa a Francie mu téhož roku poskytl spolek Svatobor podporu čtyři sta zlatých. Na velké cestě po Orientu ho doprovázel jeho přítel, bohatý pražský sládek a otec operní pěvkyně Emy Destinové Emanuel Kittl. V roce 1882 si Neruda dokonce nechal vystavit pas nejen do Asie a Afriky, ale i do Ameriky. Ten však již nevyužil. Angažoval se v mnoha věcech veřejných včetně výstavy Národního divadla. V roce 1876 se stal i členem poroty "na sošnou výzdobu" naší první scény. Na druhé straně v Národním divadle dvakrát, v letech 1876-1880, odmítl místo dramaturga. Přispěl čtyřmi zlatými a později dalšími pěti na pomník Karla Hynka Máchy. V polovině osmdesátých let devatenáctého století se vehementně zastával Bedřicha Smetany. Obsáhlou kapitolu by zabral byť stručný výčet jeho literárních a novinářských aktivit. Dlouze by se dalo i vyprávět o jeho láskách a přátelstvích se ženami (nejznámější z jeho lásek byla Anna Holinová, poznámka autora). Podzim života strávil Jan Neruda ve Vladislavově ulici v pološeru staromládeneckého bytu. Byl již těžce nemocen a na vycházky do nejbližšího okolí, na korzo Ferdinandovy třídy nebo do sadů na Karlově náměstí, se nechal doprovázet a podpírat veřejným posluhou. Své posluhovačce Anně Haralíkové, která o něho pečovala, odkázal za její věrné služby celý svůj majetek. Zemřel 22. srpna 1891, právě v době konání Zemské jubilejní výstavy, Nezanechal žádné blízké příbuzné, ale pohřební kočár s jeho ostatky při jízdě Prahou na Vyšehradský hřbitov přesto nebyl osamocený. Všechny ulice, kudy pohřební průvod kráčel, byly, jak o tom svědčí dochovalé fotografie, doslova přeplněny lidmi. Dne 29. září 1895 se konala před domem U Dvou slunců velká sláva. Byla tady odhalena paměťní deska s nápisem: "Jan Neruda zde žil a svou literární činnost započal." Desku modeloval V. R. Smolík a v mědi vytepal František Houdek. Náklad činil asi šestset zlatých, které byly uhrazeny malostranskými vlasteneckými spolky a některými soukromníky. Předsedou užšího výboru komitétu pro zřízení desky byl inženýr Otakar Materna, jednatelem Antonín Nepomucký a pokladníkem Josef Hudl. K osazení pamětní desky byl získán souhlas tehdejšího majitele domu, pana Němce. Hlavním řečníkem byl básník Adolf Heyduk, do ochrany města přijal památku na Jana Nerudu pražský purkmistr architekt Čeněk Gregor. Slavnost doprovázely ještě další akce. Na fotografiích pořízených před osazením desky není na fasádě vývěsní štít restaurace, umístěné v domě U Dvou slunců. Při slavnosti odhalení je zde již výrazný nápis Švehlova pivnice. Na pozdějších fotografiích je opět vidět nad restaurací výrazný nápis, tentokrát Velko-popovická pivnice. V časopise Malostranská kronika, ročník první, číslo tři ze dne 15. listopadu 1947, který vydal Klub přátel Malé Strany, jsme našli zajímavý článek ...
... Začátek citace z článku ze dne 15. listopadu 1947: "Restaurace U Nerudy. Na známém domě v bývalé Ostružnické ulice (Nerudově), v němž Jan Neruda v mládí bydlil, objevil se nad vchodem hostince nápis Restaurace u Nerudy. Je na portále, světlemodře nabarveném proti estetickým a památkovým zásadám a je to nápis i obsahově nevkusný. Neboť po slavném, milovaném básníku přezvati hospodu, odporuje vkusu. Doufáme, že reklamní odbor magistrátu přezkoumá, zda-li dal k nápisu a obarvení povolení, a vydá zákaz." Konec citace z článku ze dne 15. listopadu 1947 ...
... Pamětní deska ve Vladislavově ulici ...
... Dům U Dvou slunců - génius loci - z knížky mých oblíbených autorů ...
... Konec opisu z prvního vydání knihy z roku 1999 ...
... Na Kmochově náměstí v Zásmulách ...
... Se nacházejí dva přízemní takzvané nerudovské domy. Dům s číslem 34, kde se narodil otec Jana Nerudy, Antonín a dům s číslem číslo 35, kde prožil první dva roky svého života Jan Neruda. Nevím jak je tomuhle dnes, jestli je tam dnes umístěná nějaká pamětní deska, ale patrně dodnes tomuhle takhle nebude ...
... V Zásmukách se narodil i František Kmoch ...
... František Kmoch ...
(1.8.1848 Zásmuky - 30.4.1912 Kolín)
Hudební skladatel a kapelník
... Od roku 1961 pořádá město Kolín každoroční festival dechových orchestrů "Kmochův Kolín", kam pravidelně přijíždějí nejlepší dechové orchestry z celé Evropy ...


... "Ježíšmarjá, byla jsem názoru, že se v domě U Dvou slunců Jan Neruda nejen narodil a že v domě U Dvou slunců nejen celý život bydlel, ale že v domě U Dvou slunců i zemřel," kroutí nad tímhle hlavou, na shora uvedeném obrázku, paní nevěřícně ...
... Krtek odjíždí z České republiky ...
... Začátek vesmírné mise ...
... "Paní se mýlí," myslí si a směje se krtek ....
... To se to krtkovi směje, když má nadhled až z orbitu ...
... "Milá paní, vy tohle vidíte příliš subjektivně!" myslí si Jan Neruda ...
... Do raketoplánu Atlantis si vzal americký astronaut i vlajku České republiky ...
... Na vesmírné misi STS-125 raketoplánu Atlantis, konané ve dnech 11. až 24. května 2009 měl americký astronaut knihu Písně kosmické a českou vlajku a na vesmírnou misi STS-134 raketoplánu Endeavour, konané ve dnech 16. května až 1. června 2011 si vzal krtka ...
... V Brně se uskuteční předávání cen za výtvarnou soutěž inspirovanou krtkovou cestou do vesmíru na palubě raketoplánu Endeavour ...
... Krtek opět v Brně ...
... Předpokládaný harmonogram návštěvy amerického austronauta v Brně ...
15.30 - zahájení programu na nádvoří Nové radnice
16.15 - příchod astronauta
16.20 - symbolické předání Krtka-astronauta dětem
16.25 - rozhovor astronautem
16.40 - předávání cen za výtvarnou soutěž a autogramiáda atronauta
17.30 - očekávaný konec programu
... Andrew Jay "Drew" Feustel ...
[25.8.1965 Lancaster, Pensylvánie (USA)]
... Geofyzik a od roku 2000 astronaut NASA ...

... Konec vesmírné mise ...
... Krtek opět v České republice ...
... A právě tady si představuju, jak hosté v malostranském lokále, v roce 1891, zasvěceně hovoří o hrůzostrašném příběhu balónu Kysibelka a žádný z nich přitom o věci mnoho vědět nemůže ...
... "Tohle že se děje u vás v hospodě i dnes a nejen tam" říkáte. "Že by se snad mohlo jednat o takzvanou redundanci," jste názoru ...
... Redundance = nadbytečnost slov, slova snižují kvalitu sdělované informace (mnohomluvnost, květnatá či obřadná mluva) ...
... Génius loci pražských lokálů ...
... Génius loci = ve starověku duch ochraňující dům, ale dnes takhle označujeme určitá místa. Například říkáme: Kafkova Praha, Haškova Praha a Haškova Lipnice ...
... Franz Kafka ...
[3.7.1883 Praha - 3.6.1924 Kierling (Rakousko)]
... Jaroslav Hašek ...
(30.4.1883 Praha - 3.1.1923 Lipnice nad Sázavou) ...
... Je pravda, že vrstevníci Franz Kafka a Jaroslav Hašek se snad nikdy nepotkali. Neznali se patrně a znát se patrně ani nemohli. Například i proto, že každý z nich navštěvoval jiné pražské lokály ...
... Franz Kafka navštěvoval pražské kavárny, umístěné většinou v prním poschodí, kam Jaroslav Hašek snad nikdy nechodil a Jaroslav Hašek navštěvoval pražské hospody, umístěné snad vždy v přízemí či v suterému, kam Franz Kafka snad nikdy nevkročil ...
... 4/ ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010