Tak jako slunečnice každý den aneb architektonický sen pana Mesmera

21. července 2011 v 21:47 | P.G.Bottini |  07/2011
... Šikmá věž stojící v italském kraji Toskánsko ...

... V hlavním městě Pisa stejnojmenné provincie Pisa, je zhotovena z mramoru a její výška je padesát šest metrů. Výstavba věže byla zahájena v roce 1173 a už v tomhle roce se začala věž naklánět, ale na druhou stranu, než je dnes nakloněna. Příčinou náklonu byly vadně založené základy. Stavitelé náklon vyrovnávali tak, že k mělce založeným základům a navíc v měkké hornině, přidávali kameny a větve stromů, čímž se jim podařilo náklon věže zastavit, ale později se věž opět začala naklánět, tentokrát ale na druhou stranu. Zkrátka a dobře, s touhle věží byly problémy od samého počátku, ale přesto šikmá věž stojí už osmset třicet osm let. Když náklon vrcholu věže překročil pět metrů byla věž pro veřejnost v roce 1990 uzavřena, ale od roku 2001 je pro veřejnost opět přístupná ...
... Ciao! ...
... Pro čtenáře od šesti let ...
... Pro diváky bez omezení věku ...
... Z knížky mého oblíbeného autora - začátek opisu ...
... Pacient Jiří Mesmer byl vysoký, štíhlý brunet s úzkým obličejem, plnovousem a dlouhými vlasy, nepřístupně uzavřený ...
... Vášnivý cyklista ...

... Neschopný pohotového ukázněného chování v zaměstnání a tak tak schopný vyžít se svou hodnou maminkou. Pobíral skromný invalidní důchod. Někdy tak propadal vnitřnímu napětí a zevní popudlivosti s nespavostí a nechutenstvím, že se dobrovolně uchýlil na psychiatrické oddělení, aby si od světa a jeho lidí odpočinul ...
... Jeho oblíbené téma byly "hranatiny" ...
... Víte kam já chodím nejraději? Na brněnské výstaviště. Je tam několik kulatých nebo zaoblených pavilonů, například A nebo Z. Tam se cítím nádherně. Ve městě ne, tam mě hranatiny zraňují. Hranatiny zraňují duši. Seděla by mi šikmá věž v Pise, ale než se tam dostanu, tak ona spadne ...
... Pavion A ...
... Pavilon Z ...
... Víte po čem toužím? Postavit si domeček na muří noze: kulatou chatku na kolmé ose, kterou bych mohl otáčet podle slunečního svitu a tepla. Kdyby moc hřálo, nastavil bych plnou stěnu proti slunci, kdybych potřeboval světlo a teplo, natočil bych proti slunci okno. Nemám bohužel pozemek ani povolení, maminka mi nechce dát své úspory, ty by stejně nestačily, a posílá mě s tím na psychiatrii. Chtěl znát můj názor. Říkal jsem, že je to zajímavé, ale že nejsem odborník a tak podobně. Tu řeč jsme vedli asi v roce 1969 ...
... Jednou jsem se v jakési společnosti zmínil o architektonickém snu pana Mesmera. Někdo se zmínil, že viděl obrázek podobné stavby v italském časopise pro architekturu. To mě vzrušilo. Pocítil jsem k panu Mesmerovi opožděný respekt ...
... Kdybyste někde v dosažitelné vzdálenosti viděli podobnou stavbu, napiště mi prosím. Vykonal bych tam osobní pouť na počest milovaného schizofrenika Jiřího Mesmera ...
... Už taky nesnáším hranatiny ...
... Z knížky mého oblíbeného autora - konec opisu ...
... Při srpnových událostech z roce 1969 proti okupaci Československa cizí velmocí, respektive při násilném potlačení demonstrací k prvnímu výročí téhle okupace, zahynuli v Brně čtyři mladí lidé. Tohle jen pro představu v jaké době se náš příběh odehrává. Proti občanům Československa nestáli tehdy okupanti cizí velmoci, ale vlastní lidé, čechoslováci proti čechoslovákům! Tímhle okamžikem začalo období takzvané normalizace, dvacetileté období velikých ... (laskavý čtenář či čtenářka si doplní vhodné slovo podle svého gusta). Lež byla vydávána za pravdu a pravda za lež, zlo bylo vydáváno za dobro a dobro za zlo. "Schizofrenie tehdejší doby," takhle lze nazvat tohle období. Tohle označení je nejen zcela výstižné, ale i stručné. "Co to vlastně schizofrenie je?" zeptal jsem se krtka "krtek by tomuhle mohl rozumět," pomyslel jsem si možná! ...
... "Ano, mnoho lidí zvolilo vnitřní exil, zalezli na svoje zahrádky, chaty a chalupy či co já vím kam ještě, aby měli od všeho alespoň přes vídend pokoj. Vím to, viděl jsem je tam a dost jsem je jich tam naotravoval. Nebylo snad jediné soboty a neděle, aby mě nepronásledovali. Mnozí tam už jezdívali ve čtvrtek na takzvaný prodloužený vídend a někteří drželi dokonce i takzvané modré pondělky. Řeknu vám, že to byl kolikrát děs a hrůza. Ale zpět k věci, abych to nezakecal! Schizofrenie je pojem používaný pro celou skupinu psychóz. Z nejčastějších symptomů sem patří porušená afektivita od plačtivosti až po lhostejnost, rozpad logického myšlení, přeludy, halucinace, bludy, poruchy řeči, nesoulad mezi jednotlivými složkami osobnosti, ztráta kontaktu s realitou a jiné. Inteligenční kvocient (IQ) je většinou zachován, jeho výše pro vážnost choroby, kterou schizofenie zcela jistě je, není podstatná. Nejčastější formy schizofrenie jsou: katatonická, hebefrenická, prostá a smíšená," vypověděl svědek tehdejších událostí ...
... Píseň z filmu ...
... Hotel Modrá hvězda ...

... Slunečnice ...
Hudba: Sláva Eman Nováček
Text: Josef Gruss
Zpívá: Inka Zemánková
Tak jako slunečnice každým dnem
otáčí se za sluncem
tak já stále hlavu svou
obracím jen za tebou.

A jako karavany pouští jdou
jdou za tichou oázou
v které klid svůj naleznou
jdu já stále za tebou.

Bez ledovců Jižní pól
Florencie bez nebe
bez Vesuvu Neapol
co bych byla bez tebe.
Tak jako slunečnice každým dnem
otáčí se za sluncem
tak já stále hlavu svou
obracím jen za tebou.
Tak jako slunečnice každým dnem
se obrací jen za sluncem
tak obracím já hlavu svou
za tebou.
Bez ledovců Jižní pól
Florencie bez nebe
bez Vesuvu Neapol
co bych já byl bez tebe.
Tak jako slunečnice každým dnem
otáčí se za sluncem
tak já stále hlavu svou
obracím jen za tebou.
... Hotel Modrá hvězda - fillm režiséra Martina Friče z roku 1941 ...
... Florencie ...
... Neapol a Vesuv ...
... Arrivederci e buon viaggio! ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010