Spolužáci Macháček a Synek a ztracené razítko

2. července 2011 v 16:13 | Pavel Skovajsa |  Prázdninová dobrodružství
... Příběh se odehrává v letech 1941-1945 ...
... V době nacistické okupace Československa, Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945, někdy v roce 1941, potkal Pavel Macháček v Praze svého vystrašeného židovského spolužáka z obecné školy Jiřího Synka, který zoufale hledal úkryt, protože neuposlechl rozkazu a nenastoupil do transportu. Pavel Macháček svého spolužáka schoval, rozdělil se s ním o svoje potravinové lístky dal mu svoje osobní doklady a sám si pořídil osobní doklady nové ...
... Protože v době, kdy mu přišla výzva k nástupu na nucené práce v Říši, už pracoval na poště jako poštmistr, byl zbaven povinnosti na nucené práce v Říši nastoupit, respektive z pohledu svého zaměstnavatele byl pro svého zaměstnavatele "nepostradalelným" zaměstnancem, což bylo jinak v téhle době něco zcela výjimečného, ale chybělo mu úřední potvrzení o tomhle. A jelikož mu jeho nadřízený, starý člověk a pedant, nepovolil vypravit se na gestapáckou úřadovnu v pracovní době, aby si mohl shora uvedené úřední potvrzení vyřídit, dostal Pavel Macháček osudný nápad. Zavolal Jiřímu Synkovi, který používal jeho osobní doklady a požádal ho, ať věc vyřídí. Jiří Synek do gestapácké úřadovny došel, gestapácké razítko "štempl" na jméno Pavel Macháček do osobních dokladů dostal, ale když si úřednice odskočila do vedlejší kanceláře, v náhlém hnutí mysli cenné gestapácké razítko ukradl ...
... Myslel si údajně, že se gestapácké razítko bude hodit českému odboji a nedošlo mu, jak snadno gestapo zloděje odhalí. Policie ovšem zatkla v Ondřejově skutečného Pavla Macháčka, který byl nejdříve z Ondřejova předveden na vyšetřovnu gestapa v Bartolomějské ulici v Praze, na známou takzvanou Čtyřku, ale tohle bylo přece jen ještě složitější. Přes policejní vyšetřovny gestapa v Bartolomějské ulici a na Karlově náměstí se nakonec dostal do nechvalně známého Petschova paláce, kde byl rovněž nelidsky mučen. Pavlu Macháčkovi bylo jasné, že za ukrývání spolužáka by ho čekala poprava, a proto tvrdošíjně trval na historce o člověku, jakémsi Jendovi, s nímž se spřátelil ve vlaku a poprosil ho o službu na úřadě - a že tenhle člověk ukradne razítko, přece vědět nemohl. Pavel Macháček skončil nakonec ve věznici gestava, v Malé pevnosti v Terezíně ...
... Jiří Synek se skrýval až do konce války ...
... Průkazka Městských podniků pražských. Dopravních podniků z roku 1943 ...
... Oba spolužáci se náhodně setkali ...
... V polovině května 1945 ...
... Na Václavském náměstí ...
... V Praze ...
... PhDr. Pavel Macháček ...
(15.8.1921 Praha - 5.11.2008 Praha)
... Voják z povolání, od 23. května 1945 člen Komunistické strany Československa, amatérský fotograf událostí měsíce srpna roku 1968 v Praze (pořizuje více než pět set fotografií, na ulicích sbírá plakáty a všechno archivuje na negativech) a od roku 1970, kdy je u prověrek označen za politicky nespolehlivého a je z Československé lidové armády a z Komunistické strany Československa vyhozen, a v následujících letech, až do doby odchodu do důchodu má dalších patnáct zaměstnání (například je dělníkem, ale je i bezpečnostním a požárním technikem). Při zaměstnání dokončuje dálkové studium Filozofické fakulty, obor vzdělávání dospělých ...
... Krátce před a po takzvané sametové revoluci v měsící listopadu roku 1989 se zapojuje do politického dění. Stává se členem hnutí Obroda - Klub za socialistickou přestavbu, iniciativy, které ale nezískala významnější vliv na politické a ekonomické reformy. Členové téhle politické iniciativy byli povětšinou bývalí členové reformního křídla Komunistické strany Československa. Je zakladatelem a dlouholetým tajemníkem občanského sdružení "Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí" a autorem knížek "Cesta Čechů a Němců k dnešku", vydané v roce 2002 a "Jak mě prostrkovala životem velká politika s podtitulem Přehledný dějepis let 1921-2007 pro školu a dům", vydané v roce 2007. V téhle knížce vypravuje svůj životní příběh, od svých studií počínaje, přes věznění v nacistických koncentračních táborech, vypravuje o období poválečného nadšení, o období politické perzekuce po únoru 1948, o nadějích vkládaných do roku 1968, o takzvaném období normalizace v následujích letech po roce 1968 až po současnost ...
... Pavel Macháček vyrůstal v Praze-Břevnově. Jeho otec byl za první republiky ředitelem školy a jeho matka spoluzaložila organizaci na ochranu matek s dětmi, kde později pracovala jako sekretářka. Jeho matka zemřela v jeho devíti letech a jeho otec zemřel v jeho dvaatřiceti letech ...
... Svatební fotografie manželů Pavla a Boženy Macháčkových z roku 1943 ...
... Manželé Macháčkovi v roce 2008 ...
... V roce 1943 byl Pavel Macháček gestapem zatčen za krádež gestapáckého razítka ...
... V souvislosti se ztrátou gestapáckého razítka byl Pavel Macháček gestavem mučen, ale svého spolužáka Jiřího Synka neprozradil ...
... V měsíci dubnu roku 1944 byl Pavel Macháček transportován do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně ...
... A později byl převezen do koncentračního tábora Flossenbürg ...
... V dubnu 1945 byl zařazen jako vězeň schopný chůze do "pochodu smrti" ...
... Po třech dnech, na pokraji sil a asi po stokilometrovém pochodu ...
... Zachraňuje Pavla Macháčka americká armáda ...
... Do roku 1968 ...
... Žije Pavel Macháček střídavě v Praze a v Bratislavě ...
... Sovětská okupace zastihla Pavla Macháčka ...
... V Praze ...
... Sovětské tanky přijely ve středu ...
... Jako amatérský fotograf se pouští do obsáhlé fotodokumentace ...
... Sovětské okupace ...
... "Ty fotografie jsem vyvolal na městské vojenské správě, kde byla fotokomora. Já hlupák jsem za to byl vděčný, a tak celou jednu část fotografické série jsem dal náčelníkovi té vojenské správy. To jsem neměl dělat. Věděl, co s tím udělat. Nemeškal a fotky odnesl na vojenskou kontrarozvědku, a ta to předala Státní bezpečnosti. Myslím, že poprvé si mě Státní bezpečnost předvolala někdy v roce 1970. Fotky jsem tajně předával svým přátelům, kteří je posílali do zahraničí. Byl by malér, kdyby na to přišli. K nepěknému kádrovému posudku se mi pak ještě navíc přidala Charta 77, kterou jsem sice nepodepsal, ale text jsem šířil a sympatizoval s ním. Prostě následujících patnáct let si mě Státní bezpečnost pravidelně co půl roku zvala na výslechy. Napovídal jsem jim mnoho věcí, ale nikdy jsem neřekl jediné jméno. Někdy v roce 1985 se mě ptali, proč neřeknu jediné jméno, že to se jim vůbec nelíbí. Sdělil jsem jim prostě, že nikomu nechci dělat problémy, že jména jim prostě říkat nebudu. A co je zajímavé - od té doby si mě už nikdy nepozvali." ...
... Uvedl doktor Pavel Macháček k tomuhle ...
... František Listopad (rodným jménem Jiří Synek) ...
(26.11.1921 Praha)
... Básník lyrické a reflexivní poezie, prozaik, překladatel, divadelní a televizní režisér žijící v Portugalsku. Jako začínající osmnáctiletý básník nebyl spokojen se svým jménem Jiří Synek a tak přijal pseudonym František Listopad. V době nacistické okupace, Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945, od roku 1941 do roku 1945 žil v ilegalitě a údajně se účastnil domácího odboje ve skupině Za svobodu. V roce 1945 začal studovat estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a současně redigoval a řídil kulturní rubriku deníku Mladá fronta, jehož byl spoluzakladatelem. V téhle době patřil František Listopad k volné básnické skupině sdružené kolem deníku Mladá fronta. Dále publikoval v Růstu, Kritickém měsíčníku, Kytici, Generaci, Řádu a jinde. Byl rovněž redaktorem časopisu ministerstva informací Parallele padesát a tímhle časopisem byl v roce 1947 vyslán do Paříže a po únoru 1948 se už z Francie do Československé republiky nevrátil. Ve Francii potom pracoval jako novinář. V roce 1959 z Francie odešel za svojí láskou do Portugalska. V Portugalsku je znám jako Jorge Listopad, prozaik, autor knih pro děti a divadelní a televizní režisér ...
... V Portugalsku se stal i ředitelem Národního divadla São Carlos ...
... V Lisabonu ...
... V devadesátých letech minulého století spolupracoval František Listopad jako pedagog a režisér s Janáčkovou akademií musických umění v Brně ...
... A divadlem ...
... Husa na provázku ...
... Na Zelném trhu ...
... V Brně ...
... Jiří Synek, svým rodným jménem, František Listopad, svým pseudonymem či Pavel Macháček, jménem svého spolužáka v letech 1941-1945, v době nacistické okupace Československa, žije a tvoří v Portugalsku, ale často se vrací do své staré vlasti, zejména pocity a verši ...
... V roce 1986 se stal nositelem nejvýznamějšího českého literárního ocenění - Ceny Jaroslava Seiferta. Tuhle prestižní cenu dostal za sbírku Rosa definitiva, která okouzlila porotu zralou a čirou poetikou a mimořádným citem pro mateřštinu, na níž dlouhá léta v exilu nejsou patrná ...
... Spolužák Pavla Macháčka, František Listopad, rodným jménem Jiří Synek ...
... Je vnukem prvorepublikového nakladatele a vydavatele Adolfa Synka ...
... Jaroslav Panuška ...
(3.3.1872 Hořovice - 1.8.1958 Kochánov u Světlé nad Sázavou)
... Akademický malíř a přítel spisovatele Jaroslava Haška ...
... Jaroslava Haška přivedl na Lipnici nad Sázavou dne 25. srpna 1921 ...
... Jeho přítel Jaroslav Panuška ...
... Který později žil a tvořil v blízském Kochánově ...
... Malé obci asi tři kilometry jihozápadně od Světlé nad Sázavou a asi osm kilometrů severozápadně od Lipnice nad Sázavou ...
... Jaroslav Hašek odjel na Lipnici, aby definitivně rozhodl o osudu svého románu. O jeho vlastním osudu však rozhodl paradoxně Švejk. Teprve obrovský úspěch románu vytváří podmínky k tomu, aby autor uskutečnil svůj tulácký sen a založil si domov. Když se finančně zajistil uzavřením smlouvy s nakladatelem Adolfem Synkem, přijal nabídku obchodníka, pronesenou kdysi v Invaldově hospodě, a koupil od něj dne 16. června 1922 malý domek pod hradem za dvacetpěttisíc korun. Když se na podzim roku 1922 konečně do domku přestěhoval, obýval vlastně jedinou místnost, dolejší pokojík, jenž byl současně ložnicí, přijímacím pokojem i pracovnou. V hořejších místnostech měl složenou novou modřínovou ložnici, na zakoupení matrací se zatím nedostávalo. Až do konce svého života spal Jaroslav Hašek na prosté drátěné vložce stojící u okna; na ní během dne odpočíval a diktoval Švejka. Vlastního domku dlouho Jaroslav Hašek neužil. Bydlel v něm necelé tři měsíce. Zde po kritické noci z 2. na 3. ledna 1923 v časných ranních hodinách umírá. Příčinou úmrtí je ochrnutí srdce ...
... Jaroslav Hašek je pohřben v pravém horním rohu malého lipnického hřbitova ...
... Doktor Pavel Macháček a Mikuláš Kroupa (ročník 1975) ...
... A jeho kolega Adam Drda (ročník 1971) ...
... Pavel Macháček dostal gestapácké razítko od Jiřího Synka po skončení druhé světové války a měl jej uložené doma v papírové krabici ...
... Samozřejmě, ani tenhle příběh není z pera spisovatele Jaroslava Haška. I tohle je autentický příběh o ..., a co já vím o čem ještě? Například o přátelství, odvaze a nezištné lidské pomoci, ale jen ze strany Pavla Macháčka (fakticky). Neříká se nadarmo "Až v nouzi poznáš přítele". Ano, všechno ostatní můžou být jen kecy. Až v mezní situaci poznáš charakter člověka! ...
... A vůbec! Ani tenhle gestapák nemusí být vyložený pitomec ...
... Sídlo hlavního úřadu Gestapa na ulici Prince Albrechta v Berlíně v roce 1933 ...
... Odznak gestapa ...
... A odznak gestapa z druhé strany ...
... Gestapo (zkráceně), Geheime Staatspolizei (německým názvem), Tajná státní policie (v českém překladu). Vzniklo v roce 1933 v Německu, krátce po nástupu říšského kancléře Adolfa Hitlera k moci, přeměnou tajné pruské státní policie. Po roce 1945, po ukončení druhé světové války, bylo prohlášeno Mezinárodním vojenským tribunálem za zločineckou organizaci ...
... Nástup zločince Adolfa Hitlera k moci je začátkem konce Československa ...
... Převzetí moci říšským kancléřem Adolfem Hitlerem v Německu 30. ledna 1933 bylo příznakem ofenzivy totalit proti demokraciím i signálem k útoku na poválečné, takzvané versailleské uspořádání světa, s nímž bylo Československo osudově propojeno a které otevřelo cestu k mnichovské dohodě v roce 1938, k okupaci zbytku českých zemí v roce 1939 a v důsledcích k násilnému vysídlení Němců z obnoveného poválečného Československa a již v roce 1943 v Moskvě otevřelo cestu ke kolapsu právního státu po roce 1945 a napomohlo k nástupu další totality v Československu v roce 1948, tentokrát komunistické, která měla být údajným opakem fašistické či nacistické totality ...
... Mohl český národ vývoji úspěšně čelit, byl fašismus či nacismus a komunismus zastavitelný, nebo musely události dojít až takhle daleko ...
... Bylo tohle všechno ve dvacátem století skutečně nutné? ...
... Český rozhlas Rádio Česko vysílá od 1. května 2006 dokumentární cyklus "Příběhy dvacátého století". Každou neděli krátce po desáté hodině, v repríze pak následující sobotu krátce po jedné hodině po poledni ...
... A tentýž den po deváté hodině večer, na Českém rozhlase jedna - Radiožurnálu, můžete slyšet vzpomínky dosud žijících pamětníků. Výjimečných svědků moderní doby, která nad jiné vynikla velikým technickým pokrokem a velikou krutostí ...
... Pořad připravují Mikuláš Kroupa a Adam Drda v úzké spolupráci s občanským sdružením Post Bellum. Autoři k příběhúm dvacátého století uvádějí: "Příběhy dvacátého století jsou plné dobrodružství, ale také utrpení, krutosti a bolesti. Není to proto, že bychom si kruté historie s nějakou zvrácenou zálibou vybírali, ale proto, že zejména prvné dvě třetiny českého, ale nejen českého, dvacátého století velice kruté byly. Byla do doba, do níž bychom se nechtěli narodit!" ...
... Tenhle díl Příběhů dvacátého století si můžete poslechnout zítra, v neděli 3. července 2011 po desáté hodině dopoledne nebo v sobotu 9. července 2011 po jedné hodině po poledni ...
... 2/ ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010