Pan Škoda, instruktor školního oddělení aneb horor v kuchyni, ale nejen tam

28. července 2011 v 15:44 | Kristína |  07/2011
... Kdysi mi máma vyprávěla, že můj strýček Jaroslav má snad téměř na všechno mnemotechnikou pomůcku. "To proto si všechny události tak dobře pamatuje a snad nikdy se nesplete," řekla mi "a jednou z jeho mnoha mnemotechnických pomůcek je i datum letu prvního člověka do vesmíru," dozvěděla jsem se ještě od ní ...
... Řeknu-li, že se v podstatě jedná o trojčlenku, nejsem daleko od pravdy. Já + datum letu prvního člověka do vesmíru (v tomhle případě datum letu prvního člověka do vesmíru slouží pouze jako primární mnemotechnická pomůcka) + moje míra v centimetrech v době mého narození. Ano, vyšly mi jeho třicáté druhé narozeniny! "Jen počkej strýčku!" říkám si "při nejbližší vhodné příležitosti se tě zeptám na tohle!" ...
... Pro jistotu jsem si tohle ještě ověřila na ceně letenek ...
... Za 2 jednosměrné letenky (Business class) z Prahy do Boloně zaplatíme (včetně všech tax a poplatků) 29 916 Kč. Kolik zaplatíme za 5 letenek? ...
... Řešení ...
a)
2 letenky stojí 27 916 Kč
1 letenka stojí 13 958 Kč (27 916 : 2)
5 letenek stojí 69 790 Kč (13 958 x 5)
b)
2 letenky ........ 27 916 Kč
5 letenek ................ x Kč
c)
Jedná se o přímou úměrnost (čím více letenek, tím více zaplatíme)
x : 27 916 = 5 : 2
x = 27 916 x 5 : 2 = 69 790
... Odpověď ...
... Za 5 letenek zaplatíme 69 970 Kč ...
... A tohle bylo nedávno, krátce předtím než jsem se vdala ...
... Sedíme večer všichni venku na chalupě a strýček si vzal z ohniště zrovna polínko a připálil si polínkem cigaretu. "Teď je vhodná příležitost, teď se ho na tohle zeptám!" říkám si ...
... Strýčkova odpověď byla podobná jako v téhle reklamě na nové balení trvanlivého mléka Lactel, která se nyní často objevuje na televizní obrazovce ...
... "Tak vy chcete slyšet můj horor, když jsem kdysi jezdil jako řidič trolejbusu a nedáte tedy jinak?" nevěřila jsem vlastním uším, co jsem od strýčka slyšela. "Tehdy jsem se přihlásil do kurzu pro řidiče trolejbusů," začal strýček vypravovat. "Kurz řidičů trolejbusů vedl, tak jako všechny kurzy řidičů vozidel městské hromadné dopravy dopravního podniku, pan Škoda, instruktor školního oddělení. Ať už tohle byly kursy řidičů tramvají, trolejbusů, autobusů a co já vím jaké další kurzy řidičů z povolání měl ještě pan Škoda. Prováděl rovněž i pravidelná poučování řidičů z povolání ve smyslu platných právních a ostatních předpisů," řekl nám strýček. Pan Škoda prý chodíval i do restaurace Na schodečkách, kde měl prý svoji stolní společnost, dozvěděla jsem se ještě od strýčka i tohle. "Nevím jestli do restaurace Na schodečkách skutečně pan Škoda chodil, ale možné tohle je," uvedl strýček k tomuhle "já jsem ho tam ale nikdy nepotkal." Strýček do restaurace Na schodečkách chodíval se džbánem pro pivo, ale jen občas. Zkrátka a dobře, chodil pro pivo jen k výčepnímu pultu a nevysedával tam. "Už jako kluk jsem do téhle restaurace chodíval prababičce pro cigarety a tak podobně," dozvěděla jsem se od něho. Svoji praprababičku jsem bohužel už nepoznala, ale vím že strýček jako kluk k ní jezdíval o víkendech na návštěvy. "A ona kouřila?" zeptala jsem se překvapeně, protože tohle bych si nikdy nepomyslela. "Tohle se takhle nedá říci," odpověděl strýček "ale někdy dostala chuť na cigaretu a když cigarety neměla zrovna doma, tak jsem jí pro cigarety do restaurace Na schodečkách zašel," vysvětlil strýček. Kouřila prý cigarety značky Lípa a to prý byla síla. Jednou si strýček tuhle její cigaretu značky Lípa zapálil a myslel si, že mu (byla ještě avíc bez filtru), roztrhá nejen plíce, ale nechybělo prý moc a strýček se dýmem z cigarety málem adusil. A pan Škoda vždy řidičům říkával: Dobrý řidič zabrání denně několika dopravním nehodám, protože umí předvídat! "Tohle je pravda!" řekl mi strýček. "A rovněž v každém novém kurzu řidičů vozidel městské hromadné dopravy se účastníci kurzu od pana Škody dozvěděli, že mezi dopravním podnikem a příslušníky tehdejší Veřejné bezpečnosti (dnes by se řeklo policisty) platí nepsaná dohoda, že když takový policista nastoupí v uniformě do vozidla městské hromadné dopravy, že neplatí jízdné a dopravní podnik ho veze zadarmo. "Tohle se stávalo často. Policista v uniformě většinou nastoupil předními dveřmi, pozdravil řidiče a někdy s ním prohodil i několik vět a potom se ve voze zpravidla posadil, ale když jel jenom kousek, třeba jen jednu či dvě zastávky například, tohle se stávalo nejčastěji, zůstal stát u předních dveří. A tohle se rovněž stávalo, když bylo vozidlo plně obsazeno a policista měl co dělat, aby se do vozidla ještě vůbec vešel," vyprávěl strýček na chalupě "potom stát u předních dveří policista stejně musel, nic jiného mu ani nezbylo, když už dál postoupit nemohl," dozvěděli jsme se od něho ....
... Byl to tenhle typ trolejbusu a bylo tohle na téhle trolejbusové lince, Jel jsem od hlavního nádraží do Šlapanicic, ale nestalo se tohle na jaře, ani v létě a ani na podzim. Tohle se stalo někdy uprostřed zimy, patrně v únoru ...
... V dopravní špičce odpoledne přistoupil ve Slatině na zastávce u školy do trolejbusu policista v uniformě a zůstal stát na schodech u předních dveří ...
... Potom je ve Slatině už jen jedna zastávka, u kostela Povýšení svatého kříže se hřbitovem a pak odbočíte doprava a jedete právě ještě kousek kolem tohohle kostela a hřbitova a potom už asi tak tři kilometry mezi poli do Šlapanic. Asi tak do poloviny cesty pořád do mírného stoupání. Na vrcholu stoupání je zastávka na znamení Hraničky, ale většinou tam nikdo nevystupoval ani nenastupoval," řekl nám strýček. "A potom jedete, z vrholu stoupání už pořád z konce, až na konečnou trolejbusové linky ve Šlapanicích. Tehdy byla konečná stanice u restaurace Radnice. Každý řidič tohle zná a každý řidič tohle už alespoň jednou v životě zažil!" vyprávěl strýček. "Pan Škoda tomuhle říkal snad úleky či tak nějak podobně, kdy až u srdce řidiče bodne, jak se ulekne. Situace, kterých řidič z povolání, ale nejen tenhle, zažije mnoho a pak se prý často stane, že se řidič z povolání ani svého důchodu nedožije. Za roky se tohle všechno nastřádá a klepne ho to," vysvětlil nám strýček. "Byl jsem už tehdy za vrcholem stoupání, minul jsem zastávku na znamení Hraničky, jedu maximální rychlostí do Šlapanic," vyprávěl strýček. "Proti mě jela kolona vozidel, když se tohle stalo! Z protijedoucí kolony vybočil náhle a zcela nečekaně kamión a začal v kopci kolonu před sebou jedoucích vozidel předjíždět, byla tohle už velice krátká vzdálenost. Tenkrát při mě museli stát snad všichni svatí," poslouchali jsme strýčkovo vyprávění. "Dodnes tohle neumím pořádně popsat ani pořádně vysvětlit a mrazí mě jen při pomyšlení a vzpomínce na to co se tehdy mohlo stát, ale co se tehdy naštěstí nestalo," strýček se ve svém vyprávění na chvilku odmlčel. "Abych zabránil čelnímu střetu trolejbusu s předjíždějícím kamiónem vyhýval jsem se co nejvíce vpravo, snad tohle ještě vyjde a kamión stihne předjet kolonu, respektive zařadit se ještě nějak do svého jízdního pruhu. Byla tam tehdy zasněžená krajnice vozovky a v krajnici vozovky byla zasněžená díra do které jsem vletěl pravým předním kolem. U vozovky byl příkop a za příkopem bylo pole a podél vozovky železné sloupy trolejového vedení. Tohle byla taková strašná šupa, když jsem vletěl pravým předním kolem do díry v zasněžené krajnici, že mi volant obrazil pravou ruku, ale udržel jsem jej a nepustil. Držel jsem volant naštěstí pevně. Celý trolejbus se naklonil na pravou stranu tak, že nechybělo moc a mohl se převrátit. Lidi se strašně ulekli, začali děsem a hrůzou ve vozidle křičet, nebylo se čemu ani divit, a někteří snad i ve voze upadli, ale nikomu se naštěstí nic nestalo. Nikdo neutrpěl žádné zranění. Nevím jak se tohle nakonec stalo, ale podařilo ze mi v poslední chvíli vyhnout železnému sloupu trolejového vedení, jen pravé zpětné zrcátko ťuklo do železného sloupu trolejového vedení a prasklo a znovu jsem se prudce vyhnul co nejvíce vpravo mezi dva železné sloupy trolejového vedení. Kamion nás v tomhle okamžiku naštěstí minul a jen zpětná zrcátka, levé zpětné zrcátko kamiónu a levé zpětné zrcátko trolejbusu, o sebe ťukla a moje zpětné zrcátko prasklo. A protože lidi ve voze tenhle kamión, který nás ohrozil, a který nás právě minul, a který omezil i řidiče vozidel protijedoucí kolony (řidiči museli najet na krajnici vozovky a předjíždějícímu kamiónu uvolnit místo) viděli, tak mi v důsledku tohohle všeho, těchto všech okolností neřekl nikdo nic, neozvala se jediná výtka či snad i nadávka ze strany cestujících, ale právě naopak, lidi mě velice chválili. Samozřejmě policista by byl první kdo by náraz do železného sloupu trolejového vedení, ale nejen on, nejvíce odnesl a patrně by náraz nepřežil, ale nejen on. Zkrátka a dobře tohle byl jen velice, znovu opakuji velice malý okamžik, ale veliký děs a veliká hrůza! Policista hned někam volal, že si řidiče kamiónu-piráta silnic, jak řidiče kamiónu sám nazval, jeho kolegové zjistí, že tohle mu jen takhle neprojde. Nevím jestli se jim tohle nakonec podařilo. Když jsme přijeli na konečnou a zůstali jsme ve voze už sami, tak se mě policista ptá?" - "Ještě tam bydlíte?" Koukám na něho. Mohl tohle být on. Nepoznal bych ho patrně, kdyby se sám nepřihlásil. "Ne, začátkem prosince jsme se přestěhovali," odpověděl jsem mu. Tohle byl policista, který byl, ještě se svým kolegou u strýčka a u tety v jejich prvním bytě, krátce před stěhováním do jejich druhého bytu. "Tohle jsou tedy náhody, řekl jsem mu," dozvěděli jsme se od strýčka ...
... Strýček měl i pracovní neschopenku od závodního lékaře! "Mladá paní, važte si svého muže!" řekl tehdy tenhle policista tetě ...
... Policista věděl co se u strýčka a u tety v jejich prvním brněnském bytě, krátce po strýčkových dvacátých pátých narozeninách, stalo! ...

... Kde není žalobce není soudce! ...
... Když přijel pozdě večer strýček do vozovny, tak vozmistr a všichni, kteří ve vozovně byli už tohle věděli. Policista nemlčel. "Samozřejmě ve vozovně byli ukecaní a tak se stalo, že se tohle hned druhý den ráno doneslo i k uším vedoucího dopravního střediska," dozvěděli jsme se od strýčka ...
... Když jsem se babičky ptala, jestli tohle věděla, protože jsem tohle slyšela poprvé ve svém životě, řekla mi babička: "To víš, že ne. Nikdy nám tvůj strýček nic neřekl." Tohle mi bylo divné! "A to jste se ho nikdy na nic nezeptali?" podivila jsem se ...
... "Asi všechno věděli," napadlo mě ještě, když jsem už ulehala do kanafasu "ale možná nechtěli o tomhle všem mluvit," řekla jsem si ještě než jsem se přikryla peřinou a usnula. Chalupa je sice položena jen v nadmořské výšce okolo pěti set metrů, ale je pravda že večery a noci jsou tam už i v létě přece jen chladnější ...
... "Pan Škoda byl starší, zkušený a moudrý muž!," uvedl strýček Jaroslav ...
... Výrobce využil pro propagaci svého výrobku obecně známou dětskou zvědavost ...
... Malý synek doráží u snídaně na svého tátu otázkami týkajících se láhve mléka, která stojí před ním na stole: "Tatííí, co je to za láhev mléka Lactel? Tatííí, co je to za novou láhev trvanlivého mléka Lactel? ...". Není se ani moc čemu divit, že se odpovědí nedočká. Tohle se ale rychle změní při jeho třetí otázce, kdy šikovně změní taktiku. V tomhle okamžiku jeho táta odloží noviny a ochotně se pustí do vysvětlování. Výrobci se díky rozhovoru malého synka se svým tátou podařilo vytvořit prostor nejen pro vysvětlení výhod svého nového trvanlivého obalu, ale i několikrát zopakovat název výrobku samotného. A tohle všechno přirozeně, v klidu a v pohodě ...

... "Tatííí, co je to za láhev mléka Lactel? Tatííí, co je to za novou láhev trvanlivého mléka Lactel? Tatííí, jak se dělají děti?" - "Víš, v této láhvi je trvanlivé mléko Lactel chráněno před světlem a díky více vrstvám a dvojitému víčku si zachová všechny živiny a plnou chuť." - "Hm!" - " Stačí se jen zeptat!" ...
... Stačí se jen zeptat! ...
... Lactel, dokonale chráněné! ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010