Návštěva mocnáře a začátky balónového létání v Království Českém

31. července 2011 v 0:19 | J. Benada |  Balónové létání
... Zemská jubilejní výstava v Království Českém se konala ve dnech od pátku 15. května do neděle 18. října 1891 v Praze ...
... Pro čtenáře od devíti let ...
... Pro diváky bez věkového omezení ...
... V pátek 15. května se Praha probudila ze své provinční zaostalosti a zakletí v omšelé historické kráse a konečně byla znovu vyzdvižena do úlohy národní metropole, střediska obchodu, průmyslu, kultury a společenského života ...
... Císař rakouský a apoštolský král uherský František Josef I. ...
(18. červenec 1830 Vídeň - 21. listopad 1916 Vídeň)
(Doba vlády: od 2. prosince 1848 až 21. listopad 1916 - do své smrti)
... Mocnář navštívil Království České ve dnech od soboty 26. září do pátku 2. října ...
... Balón Kysibelka byl na výstavě poprvé vypuštěn v úterý 25. května, ale nejvce se proslavil v úterý 16. června svým prvním a jediným volným letem, který skončil ztroskotáním ...
... Balón Kysibelka byl totiž plněný nebezpečným plynem-svítiplynem. Nejprve fungoval na výstavě jako (na stometrovém laně) upoutaný balón pro vyhlídkové lety a současně sloužil jako reklama na Mattoniho kysibelku. Majitelem balónu byl Němec kapitán Maxmilián Wolf, člověk neznalý svého řemesla, který se pod tlakem veřejnosti rozhodl realizovat se svým balónem první volný let. Naštěstí tohle ještě dobře dopadlo. Po vypuštění dosáhl balón ve třech minutách výšky dvou tisíc metrů, nevydržel tlak rozpínajícího se plynu-svítiplynu a s temným zaduněním praskl. Tříčlenná posádka vzduchoplavců přežila pozvolný pád balónu nezraněna. Je pravda, že poslední okamžiky vzduchoplavby byly velice dobrodružné. Balón se zřítil na budovu holešovické továrny továrníka Antonína Reissenzahna, respektive na budovu slévárny a koš balónu skončil jen nevysoko nad výhní ve slévárně. Odvážné vzduchoplavce nakonec zachránili dělníci, kteří u výhně ve slévárně pracovali. Majitel balónu byl krátce po ztroskotání balónu zadržen a v obavě před vyšetřováním utekl z Prahy ...
... Malebná obec Kyselka ležící nedaleko Karlových Varů v lesnatém údolí Doupovských hor byla od nepaměti spojována s lázeňstvím a léčivými prameny. Její hvězda však vyšla teprve počátkem devatenáctého století, v období romantismu, který s sebou přinesl módu objevování a uctívání přírodních scenérií a později také fenomén lázeňské turistiky. Obec Kyselka se tak stala idylickým výletním místem pro lázeňské hosty Karlových Varů, kteří obdivovali nejen místní přírodu, ale také lahodné minerální prameny ...
... Baron Heinrich Mattoni ...
(11.8.1830 Karlovy Vary - 14.5.1910 Karlovy Vary)
... Podnikatel a průmyslník ...
... Roku 1867 si místní Ottův pramen pronajal karlovarský podnikatel a průmyslník baron Heinrich Mattoni, vývozce minerální vody, který s obdivuhodnou energií začal v Kyselce budovat moderní stáčírnu a expedici minerálních vod. V roce 1868 zavedl plnění do skleněných láhví (až do téhle doby se minerální vody plnily především do hliněných a kameninových džbánků) a strojovou výrobu. Na láhve začal lepit tištěné papírové etikety s červeným orlem, symbolem svého znaku. Byl zdatným obchodníkem a mistrně ovládal umění reklamy. Nic tedy nebránilo tomu, aby se jeho minerálky začaly vyvážet do celého světa. Mattoniho kyselka se stala jednou z nejznámějších minerálních vod světa. Její úspěch ho inspiroval ke koupi celé Kyselky, kterou v roce 1873 od hraběte Černína koupil a poté započal s budováním místních lázní a místní infrastruktury. Byla zahájena výstavba lázeňských domů, hotelů, promenád, kolonády a vodoléčebného ústavu. Investoval rovněž do nového jímání pramenů a do místní železnice. V roce 1894 vystavěl železniční trať Vojkovice nad Ohří - Kyselka. Rychlá a levná doprava železnicí přinesla další růst vývozu a zisku. Když zemřel vyváželo se do světa okolo deseti miliónů lahví Mattoniho kyselky a jeho lázně Kyselka vzkvétaly ...
... První a druhá světová válka však s sebou přinesla i útlum lázeňství ...
... Úspěšnou Mattoniho kyselku doplňuje pramenitá minerální voda Aquila, stáčená rovněž v Kyselce a přírodní minerální voda bohatá na hořčík Magnesia, stáčená v Mnichově v blízkosti Karlových Varů ...
... Ztroskotáním balónu Kysibelka lety balónů v Praze neskončily. Svoje balóny v Praze úspěšně předvedli tři francouzští vzduchoplavci, kteří byli výstavním výborem do Prahy pozváni. Byli jimi zkušení a seriózní francouzští vzduchoplavci: pánové Louis Godard a Edouard Surcouf, kteří do Prahy přivezli jednomístný balón Godard a čtyřmístný balón Victor Hugo, který byl vhodný i pro volné lety. Oba pánové patřili k tehdejší vzduchoplavecké špičce a svými lety si v době konání výstavy získali velikou přízeň Pražanů ...
... Třetí francouzský vzduchoplavec pan Eugene Toupine, předvedl vděčnému pražskému publiku ve čtvrtek 1. října další, dosud v Království Českém, nevídanou atrakci. Nechal se vynést balónem Victor Hugo pilotovaným panem Louisem Godardem do výšky osmset metrů a seskočil z koše balónu padákem ...
... Ale ani tak zkušeným francouzským vzduchoplavcům se však nevyhnula nehoda! ...
... Národ, který prohrál tolik politických bitev, se tak obšírně probíral z mrákot nesvobody a národnostního i sociálního útlaku, svou skromností, usilovnou prací, houževnatostí i vytrvalostí, spořivostí i odříkáním ukázal, že přes všechny překážky položil pevné základy ekonomické prosperity a přihlásil se oprávněně o svou kulturní, společenskou a posléze i politickou úlohu v mnohonáronostní monarchii i za jejími hranicemi. Svou sílu, schopností a dosažené úspěchy v řemeslech, průmyslu i v zemědělství, v architektuře i v umění, v přírodních i společenských vědách, demonstrovala v tento den česká společnost před národem i před kritikým zrakem celé Evropy, neboť v pátek 15. května zahájená Zemská jubilejní výstava byla uspořádaná jako reprezentace české hospodářské, intelektuální, vědecké a umělecké schopností, aktivity a síly ...
... Sobota 26. září ...
... Výstavu svou přítomností poctil i sám mocnář. Měl přijet původně v červenci, ale snad z důvodu onemocnění Františka hraběte Thuna-Hohenstein, císařskokrálovského místodržitele svůj příjezd odložil na konec září ...
... Přijíždí do Prahy v sobotu 26. září v sedm hodin ráno. Praha se na jeho veličenstvo chystala se slávou. Mocnář naposledy navštívil hlavní město českých zemí před jedenácti lety ...
... Pražané se v osobě mocnáře rozhodli uvítat českého krále - svého krále! ...
... I když se ujal vlády v roce 1848, ve svých osmnácti letech, a nikdy se nedal českým králem korunovat. Na nádraží přivítal mocnáře primátor královského hlavního města Prahy JUDr. Jindřich Šolc česky, ale mocnář mu odpověděl německy, leč vlídně. Poslední dvě věty svého stručného projevu pronesl mocnář dokonce česky ...
... Po obligátní dělostřelecké salvě ...
... A rakouské hymně ...
... Odjel mocnář na Hradčany ...
... Na výstaviště se dostal už tentýž den odpoledne opět obklopen suitou a provázen slavnostními projevy a holdováním ...
... Tentýž den večer zhlédl v Národním divadle operu Jakonín od českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka, což při jeho známých "sympatiích" k revolucím je možno pokládat za jistou impertinenci pořadatelů ...
... Impertinence = nestoudnost, drzost, opovážlivost, neslušnost ...
... Dnes těžko říci zda se jednalo o vědomou či nevědomou záležitost ...
... Královská (dnes prezidentská lože) ...
... Nachází se na prvním balkóně vpravo, hned nad jevištěm ...
... Opona českého malíře Vojtěcha Hynaise je jeho nejznámějším dílem ...
... Nedělě 27. září ...
... Druhý den v neděli 27. září přijal mocnář na královském hradě starosty okresů a pak se vydal na prohlídku města ...
... Zdržel se na Karlově mostě, tehdy, v důslednu veliké povodně, uprostřed zříceném ...
... Navštívil Rudolfinum, jehož slavnostnímu otevření byl v roce 1885 přítomen jeho syn-korunní princ Rudolf a na jehož počest byla tahle budova nazvána ...
... Ústav ke vzdělávání českých učitelek ...
... Staroměstskou radnici ...
... Primátorskou síň ...
... A jednu obecnou školu na Letné ...
... Mocnář byl všude velice upřímně vítán, že tohle v něm vzbudilo příjemný úžas. Jeho Češi jím nebývali obvykle takhle nadšeni ...
... Téhož dne odpoledne byl už mocnář opět na výstavišti, kde se tentokrát držel do samého večera, aby zhlédl světelné efekty, které výstava nabízela. Ovšem v neděli 27. září nebyl mocnář hlavní atrakcí výstaviště. Už od samého otevření bran výstaviště očekávaly davy lidí dvoumilióntého návštěvníka. V devět hodin ráno už prošlo výstavní branou dvatisíce čtyřista patnáct lidí. V deset hodin stoupl počet návštěvníků na osmtisíc sto osmdesát, v poledne už byla na výstavišti šestnácttisíc čtyřista čtyřicet sedm lidí a ve tři hodiny odpoledne už pořadatelé hlásili třicettisíc sto osmdesát devět platících návštěvníků. O dvě hodiny později, v pět hodin odpoledne pořadatelé ohlásili, že je na výstavišti už padesáttisíc sto dva platících návštevníků. Do druhého miliónu chyběly už jen pouhé dvě stovky. Samozřejmě, na výstavišti bylo lidí daleko více, neboť pořadatelé do celkového součtu nezahrnovali návštěvníky s volným vstupem a těch měla prý být skoro třetina ...

... Deset minut po páté hodině vystoupil na balkón administrativní budovy nakladatel Jan Otto provázen členy výstavního výboru a vyhlásil dvoumilióntéhoho náštěvníka. U výstavních bran se v téhle chvíli nakupily takové zástupy, že bylo nemožné zjistit, kdo tímhle slavným dvoumilióntým návštěvníkem vlastně vůbec je! ...
... Tohle tehdy nerozhodovalo. Tohle tehdy rozhodovalo! ...
... Mohlo se snad ještě lépe podařit ukázat nejvyššímu představiteli vídeňské úřední moci sílu české věci? ...
... Když padl na výstaviště soumrak zaplála Křižíkova fontána. Spolu s návštěvníky ji sledoval i mocnář. A když se odebral ke svému kočáru, aby opustil výstaviště, neozvala se tentokrát císařská hymna na jeho počest ...
... Ale do ticha tentokrát zazněly tóny drahé zástupům na výstavišti ...
... Středa 30. září ...
... Ve středu 30. září se vznešený host vrátil na výstaviště potřetí ...
... A následujícího dne, ve čtvrtek 1. října ...
... Odjíždí mocnář z Prahy do Liberce ...
... Jeho cesta do Liberce nebyla náhodná a bezúčelová. Liberec byl tehdy centrem poněmčeného území v Čechách a stejně jako Praha měl mezi ostatními českými městy zvláštní statut ...
... Horský hotel na Ještědu v nadmořské výšce tisíc dvanáct metrů, jedné z nejvýraznějších dominand severních Čech, byl vybudován v roce 1907 a v roce 1963 vyhořel ...
... Lanová dráha z Liberce-Horního Hanychova na Ještěd byla vybudována v letech 1932 až 1933 a zmodernizována v letech 1971 až 1975 ...
... Vyhořelý horský hotel byl v letech 1966 až 1973 nahrazen novým víceúčelovým a unikátním objektem, který přinesl architektovi Karlu Hubáčkovi nejvyšší možné ocenění - světovou Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů. Z vrcholu Ještědu se otevírá skvělý výhled do krajiny ...
... Devadesát tři metrů vysoká železobetonová stavba s hliníkovým pláštěm ve staru rotačního hyperbolu je vidět zdaleka a plynule navazuje na tvar hory ...
... Součástí objektu je zejména televizní vysílač a horský hotel Ještěd ...
... Restaurace ...
... Apartmán ...
.. Je pravda, že Vídeň Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 v Praze od samého počátku vítala jako jakousi demonstraci česko-německé snášenlivosti!. Po zhroucení téhle představy měla aspoň mocnářova návštěva spojit oba tábory ...

... A tak Liberec nešlo vynechat. Záměr návštěvy byl patrný, ale výsledek byl podivný ...
... Němečtí nacionalisté nemínili císaři návštěvu Zemské jubilejní výstavy v Praze odpustit ...
... Na železniční trati z Prahy do Liberce, kterou měl dvorní vlak mocnáře projíždět vybuchly v noci dvě nálože a tak místo toho ...
... Aby se situace uklidnila, spíše se rozjitřila! ...
... Pátek 2. října ...
... V pátek 2. října odpoledne ...
... Odjíždí mocnář z Prahy ...
... Těžko i dnes říci jestli byl mocnář se svojí návštěvou v Království Českém v roce 1891 spokojen. Je pravda, že příštího dne, v sobotu 3. října, byl v ústředním tisku otištěn jeho vlastnoruční dopis adresovaný ...
... Františkovi hraběti Thunovi-Hohentein, císařskokrálovskému místodržiteli ...
"Milý hrabě Thune!
... Přistoupil jsem ku provedení úmyslu Svého dlouho již chovaného, navštíviti po celé řadě let Své milované Království České, jsa přesvědčen, že zde všude naleznem obyvatelstvo, v jehož srdcích tkví vrozená věrnost a vrozená oddanost ke Mně i k rodu Mému. Očekávání Mé se plně potvrdilo slavnostním uvítáním, které Mi se vzájemnou horlivostí vlasteneckou připraveno bylo s loyálními projevy otcovské srdce Mé vskutku oblažujícími, jichž svědkem jsem byl každodenně po celou dobu Svého pobytu v Čechách. Z hloubi srdce vyslovuji za všechny tyto důkazy lásky a věrnosti Svůj dík a spolu přání, aby v budoucnosti oba kmeny země povždy, jako při nynější příležitosti, spojeny byly ve svonosti ku blahu vlasti. Uveďte to v obecnou známost ...
František Josef I. v. r."
... V neděli 18. října byla Zemská jubilejní výstava ukončena. Zúčastnilo se ji přes dva a půl miliónů návštěvníků. Výstava výrazným způsobem posílila sebevědomí českého národa. Jasně ukázala, jaký potenciál, podnikavost a dovednost jsou ukryty v českém národě. Významnou měrou zbavila český národ nedůvěry ve vlastní schopnosti a ve vlastní síly. Byla to působivá propagační akce symbolizující novou českou podnikatelskou aktivitu ...
... Více o ztroskotání balónu Kysibelka ...
... A všechno o nehodě balónu Victor Hugo francouzských vzduchoplavců ...
... Zleva: pánů Louise Godarda a Edouarda Surcoufa si povíme v dalším pokračování ...
... 1/2 ...
... Pokračování ...
TOPlist
 


Komentáře

1 pneumonitis pneumonitis | Web | 20. června 2015 v 12:45 | Reagovat

rychlá pujcka online kraslice :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010