Matka, otec, matka dětí a ona pověstná poslední kapka dvacátého osmého ledna ráno

14. července 2011 v 11:39 | J. Benada |  07/2011
... "Jste člověk, který si nese odpovědnost za svoje jednání, ale skutečně není to vaše vina, skutečně nemůžete za to, co se stalo," řekl mi, mimo jiné, univerzitní profesor, když mi zapůjčené soudní písemnosti z let 1977-1983 vracel ...
... Expres Slovenská strela, jedoucí na trase z Prahy do Bratislavy tři dny po maturitě ...
... Kraj vína, tam se berou věci jinak ...
... Ono ráno 14. července byla v místnosti situace obdobná. Inženýr Jan P. seděl za svým stolem, jeho stůl byl samozřejmě jiný a jednací stůl byl podstatně větší. Možná tři, čtyři a snad i více židlí po každé straně a jedna židle v čele jednacího stolu. Byl jsem v téhle kanceláři celkem čtyřikrát či pětkrát, pokud si dobře vzpomínám. Jen jednou, poprvé jsem přišel sám, ve všech ostatních případech jsem byl vždy předvolán. Vešel jsem a usedl na židli v čele jednacího stolu. Po pravé straně inženýra Jana P. seděl inženýr Bohuslav P. a vedle něj Stanislav S. a po levé straně inženýra Jana P. seděl František U. a vedle něj Emil. N., který byl bledý jako stěna, krve by se v něm snad nedořezal, zrak sklopený kamsi k zemi a během jednání nepronesl jediné slovo. František U. pronesl jen jednu větu: "Nestarej se a podepiš!" Řeknu tohle ještě jinak. Říká se, že nové koště dobře mete. Tohle byl přesně tenhle případ. "Františku," říkám si v duchu "ty takový inteligentní člověk a bývalý student lékařké fakulty, je ti vůbec tohle zapotřebí?" Doktor Joseph Kleinstück Františka U. označil později zcela stručně a výstižně, tak jak ho sám poznal. Musel jsem mu dát za pravdu. Tohle byl i můj názor. "Ale patrně ano," říkám si "proč by tohle jinak František U. dělal?" A navíc ještě při tomhle jednání prasklo odkud vítr věje. Kdo za tímhle vším stojí. Stanislav S. mi nakonec vytrhl zápis z jednání, které se mělo uskutečnit dne 29. června, které se však dne 29. června a ani dříve a ani později neuskutečnilo, z ruky ...
... Stanislav S. zápis sepsal sám v intencích zadavatele. Fakticky! Inženýr Jan. P., inženýr Bohuslav P. a autor tohohle zápisu Stanislav S. měli být tomuhle jednání dne 29. června osobně přítomni a na zápisu z tohohle jednání jsou jejich podpisy ...
... Neměl jsem již co ztratit a praštil jsem pěstí do stolu. "Okamžitě mi jej vraťte!" řekl jsem velice tvrdě a důrazně. Tohle ale nebylo vůbec jednoduché, nechtěli mi zápis vůbec vydat, ale nakonec jsem dosáhl toho, že inženýr Jan P. nakonec přikázal Stanislavovi S., aby mi jedno vyhotovení zápisu přece jen vydal. U Městského soudu v Brně dne 15. října jim tenhle zápis "zlomil vaz" ...
... O Stanislavovi S. bylo známo, že pokud byl předvolán k soudnímu jednání jako svědek, nebyl v době soudního jednání nikde k zastižení, jen aby u soudu nemohl být vyslechnut. Tohle se pak stalo i v mém případě u soudního řízení Městského soudu v Brně dne 15. října. V tomhle soudním řízení, ještě před vynesením rozhodnutí si byli před soudní síní všichni přítomní žalované strany zcela jisti úspěchem. To byste je museli před touhle soudní síní tehdy vidět. Ještě dnes vidím ty jejich překvapené obličeje v soudní síni na konci tohohle prvního soudního jednání. Tohle nelze popisovat. Šest ku jednomu. Pravda, jeden z nich, promovaný právník Karel K. byl právní zástupce žalované strany. Tohohle právního zástupce promovaného právníka Karla K. platila rovněž žalovaná strana. Ano, i tohohle člověka přece měla žalovaná strana na své výplatní listině, ale tenhle člověk rovněž neměl na projednávané věci, shodně tak jako ostatní přítomní žalované strany, žádný osobní zájem. Plnili přece jen svoje "pracovní povinnosti a úkoly" svého "zaměstnavatele"-žalované strany ...
... Tohle přece nebylo nijak složité poznat a soudce Městského soudu v Brně byl naštěstí kompetentní člověk. Dokázal rozeznat "pšenici mezi koukolem!" - "Mě tohle bylo hned jasné," řekl mi o půl druhého roku později ve své kanceláři. Tohle bylo v první dekádě měsíce května, protože 12. května mi končila podmínka ...
... Hned potom jsem jel za soudcem Okresního soudu ve Vyškově promovaným právníkem Rudolfem Plzákem, který předsedal trestnímu senátu shora uvedeného soudu, který mě v měsíci březnu před dvěma lety a necelými dvěma měsíci odsoudil ...
... Od 8. září, přál jsem tehdy Emilovi N. k jeho narozeninám, do 28. ledna se začaly dít podivné věci. To co se stalo 28. ledna ráno v Brně bylo v příčinné souvislosti s tím, co se stalo odpoledne ve spěšném vlaku s odjezdem ve 14.40 hodin z Brna, když spěšný vlak vjížděl do železniční stanice Vyškov na Moravě, už byl za železničním přejezdem a jednalo se již jen o několik vteřin, tohle bylo celkové vyhodnocení situace a v tomhle inkriminovaném okamžiku nakonec přece jen jediné správné řešení, jednalo se o život, ale v tehdejším trestním, respektive v přípravném řízení nebyl žádný zájem tohle objasnit ...
... To proto jen výkon trestu odnětí svodody v šestině trestní sazby v první nápravně výchovné skupině uložený soudem prvního stupně, to proto jen výkon shora uvedeného uloženého trestu soudem druhého stupně podmíněně na dva roky odložen a navíc s ostudným uloženým omezením. Exil je velice těžká věc. Téměř tři roky jsem tohle promýšlel a bral jsem v úvahu, jaký by tohle moje již svobodné rozhodnutí mělo na každého člověka, který mne zná, na každého individuálně a na všechny komplexně, dopad. Pokud by se tehdy skutečně stalo, byl bych již podruhé pohřešován, ale včas by se objevila stopa ... Samozřejmě, v úvahu by přicházelo více vyšetřovacích verzí ... "Je velice pravděpodobné, že žije!" řekli by rodině patrně kriminalisté či kdo by tenhle případ vyšetřoval ...
... A to co se po zastavení spěšného vlaku v železniční stanici Vyškov na Moravě nestalo, ale co se podle výsledků šetření všech orgánů činných v tehdejším trestním řízení stát v železniční stanici Vyškov na Moravě mělo (zejména okresní prokurátorky ve Vyškově JUDr. Františky Pilátové, která v době přezkumného řízení v počátku devadesátých let minulého století již nežila a nemohla tedy již do rozhodování nezávislého a nestranného Okresního soudu ve Vyškově nijak zasahovat a vyšetřovatele Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ..., který šel cestou nejmenšího odporu a musel si být tehdy dobře vědom, že takhle postupovat v trestním řízení nemůže, zvláště pak je-li obviněný navíc ve vazbě. Ano, byl si tohohle dobře vědom, to proto takhle v trestním řízení postupoval. Nehodlám tohohle vyšetřovatele jmenovat, o něho se již dávno nejedná, ale laskavý a pozorný čtenář či laskavá a pozorná čtenářka již patrně jeho jméno i poměrně vysoké postavení v justici v době shora uvedeného přezkumného řízení tuší). A jestli se snažil tenhle člověk ještě zasahovat do rozhodování nezávislého a nestranného soudu v počátku devadesátých let minulého století s cílem ovlivnit výsledek přezkumného řízení? Tak tohle ... Co myslíte? Ano, prokažte mu tohle! ...
... Justice, tahle slepá Dáma. Justici dělají jen lidé a podle tohohle pak Justice, tahle slepá Dáma i vypadá! Ano, takhle tohle je! ...
... Je pravda, že již před odchodem z jednání dne 14. července jsem byl morální vítěz, ale cítil jsem se mizerně! Ale měl jsem již jistotu a tohle bylo pro mne důležité a svým způsobem velice osvobozující! Věděl jsem konečně kdo za tím vším stojí. Právě v tomhle okamžiku byly "karty" rozdány. "Tohle není konec, tohle je začátek!" řekl jsem zcela klidně poslední větu, otevřel jsem dveře, vstoupil na sekretariát a odešel po schodech a vrátnicí ven z budovy ...
... "Ten si tohle líbit nenechá, kdo ví co z toho ještě bude," pronesl inženýr Jan P. památnou větu, jak jsem se dozvěděl v měsíci dubnu o téměř pět let později v Brně od Emila N. ...
... Z tohohle jednání dne 14. července jsem jel hned do Vyškova, potom z Vyškova do Brna, potom z Brna do Prahy, potom z Prahy do Pyšel, potom z Pyšel do Prahy a potom z Prahy do Vyškova. Hledal jsem právní pomoc, abych už na celou tuhle věc nemusel myslet, potřeboval jsem nutně sepsat žalobu, ale bohužel jsem právní pomoc tehdy nenašel. Jednak byly prázdniny, byla doba letních dovolených a nikdo se nechtěl mého případu tehdy ujmout. Každý se jen vymlouval co má právě práce ...
... Retrospektiva - začátek ...
... Krátce po mých dvacátých druhých narozeninách navštěvuje mě doma kriminalista ...
... Ono odpoledne 26. července jsem v Bílovicích nad Svitavou z auta vystoupil ...
... Z vlaku jsem vystoupil v Brně-Židenicích a šel domů ...
... Od rána byl pěkný letní den a nyní bylo krásné slunečné pozdní odpoledne s úplně modrou oblohou bez mráčků, tak jak tohle mám nejraději ...
... Byl jsem spokojen a po dlouhé době jsem se cítil opět zcela uvolněn a měl jsem v duši hřejivý pocit klidu a pohody. Cítil jsem jak se tohle teplo ve mě uvolňuje, rozlévá a jak celým mých tělem prostupuje. Někdo zvoní, klepe na dveře, slyším je a vím kdo tam je. Tohle se samozřejmě dalo očekávat, nedivím se ničemu, ale neotvírám, dnes již nejsem doma pro nikoho! ...
... Zítra je sobota, půjdu hned ráno na koupaliště do Zábrdovic a pak se ještě uvidí co s načatým večerem! "A pak je neděle," říkám si již vesele. A myslím na svoji malou sestřičku Šárku. Ano, i tenhle obraz ze Žiliny, plný něhy, mám stále před očima. Obraz, který si od dvanácti let v srdci nosím neustále. Je na něm moje matka a na jejím klíně sedící a spící Šárka ...
... Od návštěvy kriminalisty uplynulo osm měsíců. Pro správné pochopení dodávám, že se v téhle shora uvedené retrospektivě jedná pouze o přesné vymezení časového období. Ještě jednou raději zdůrazním, jedná se pouze o časové období od návštěvy kriminalisty v měsíci listopadu do odjezdu vlaku ze železniční stanice Bílovice nad Svitavou v měsíci červenci následujícího roku ...
... Retrospektiva - konec ...
... "Dalo se tomu předejít jen pokud by byla odborná pomoc poskytnuta včas," jsou slova již shora citovaného univerzitního profesora. Je pravda, že jsem právní pomoc nutně potřeboval, tohle byla navíc nutná obhajoba, ale ani tady jsem ji nenašel. Byl jsem odsouzen, aniž bych se svým advokátem promluvil, byť jen jediné slovo (fakticky)! ...
... A k tomuhle vám ještě řeknu, že jsem si zakládal na své pověsti, možná shodně tak, jak uvedl nedávno soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích, který měl odcicit v soudní síni finanční částku a to opakovaně. Nehodlám jméno tohohle soudce, včetně výše údajně odzicené finanční částky, již hledat, natož ještě tady vypisovat. Spíše mě zajímá, pokud se tak skutečně stalo, jakou měl tenhle člověk motivaci ke svému jednání a zda byl v inkriminované době trestně odpovědný. Řečeno tedy ještě jinak, jestli je tam jeho zavinění a jeho vědomý úmysl a zda měl zaručené právo na obhajobu a zaručené právo na soudní řízení před nezávislým a nestranným soudem. Jen tohle mě zatím zajímá, nic víc! ...
... Až do doby pravomocného odsuzujícího rozsudku považuji soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích za nevinného a soucítím s ním! ...
... Řím - nádraží Termini ...
... Rovněž i z důvodu větší osobní bezpečnosti cestoval jsem vždy vyšší vozovou třídou a pamatuji se, že když mi průvodčí ve vlaku vyprávěl jakousi veselou historku, které jsem samozřejmě rozumět nemohl, protože jsem italsky neuměl, že jsme se dost nasmáli ...
... Průvodčí si myslel, že jsem cizinec, který cestuje z Říma do Florencie ...
... Alespoň podle jízdního dokladu, který jsem mu předložil ...
... Jízdenku, Roma Termini - Firenze Santa Maria Novella ...
... Je pravda, že jsem byl "italským" občanem, ale tohle průvodčí vědět nemohl. A potom, všechno je ještě složitější, všechno se ještě zkomplikovalo postupem orgánů činných v tehdejším trestním řízení, víc než si možná myslíte a dokážete si představit. Může v životě nastat situace kdy už nemáte kam ustoupit. Nesmíte se ale nechat zlomit. Pak jste úplně v háji a ještě se vám vysmějou. Je pravda, že ne vždy pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí, ale nesmíte tomuhle nikdy přestat věřit. Velice stručně a výstižně tohle vyjádřili doktor Ernesto de Rossi a inženýr Poolo Bottini: "Hlavně neztratit noblesu!" ...
... A jak říká pan František H. z Brna-Židenic, který má chatu po rodičích na druhé straně města: "Zavřít můžou, pustit musi!" ...
... Florencie - nádraží Santa Maria Novella ...
... Buon viaggio! ...
... Pozor! ...
... Morálka a mravnost jsou dvě zcela rozdílné věci! Jsou lidé, kteří se nechají zmanipulovat (těch je v populaci asi polovina, četl jsem kdesi a slyšel jsem někde v médiích) a lidé ctižádostiví, kteří se dají koupit (těch je podle mého názoru rovněž mnoho, vidíme tohle dnes a denně kolem sebe, ani českou vládu nevyjímaje) a pak jsou lidé, třetí a vůbec nejhorší skupina, kteří se hlásí do práce i tam, kde soudný člověk zaváhá nebo rovnou odmítne jakkoliv se angažovat (podle mého je jich zcela jistě méně) ...
... Arrivederci ...
... V letech 1993-1997 se událost ze dne 14. července projednávala opět soudně a byla uzavřena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně, který je opatřen doložkou Městského soudu v Brně o nabytí právní moci. Soudní řízení bylo poučné, vypovídalo o mnohém a bylo obrazem tehdejší společnosti: "Tímhle způsobem se ztratily celé továrny," řekl mi soudce ve věci pasivní legitimace. Dále v téhle věci existuje dopis ředitele státního podniku se sídlem v Praze, dříve nadřízeného orgánu žalované strany, ve kterém mi pan ředitel sděluje, že jeho státní podnik není universálním nástupcem žalované strany. A již jen pro úplnost uvádím, že existuje i nález Ústavního soudu z téhle "divoké" doby, podle kterého by se měly soudy, podle mého názoru, při svém rozhodování řídit. Řečeno tedy ještě jinak: Co bylo jednou ukradeno, mělo by být jednou vráceno, jinak český stát krádež legalizuje a tohle by v právním státě existovat nemělo. Právě v téhle chvíli myslím například na zemědělce. Jsou jich tisíce, kterým český stát dosud dluží náhradu za, nemravným právním způsobem, opětovně ukradené majetky. A vidíte, československý stát se také několikrát přejmenovával a nakonec se přece jen rozpadl úplně a dnes už neexistuje, existují jen dva subjekty mezinárodního práva: Česká republika a Slovenská republika. A ještě vám řeknu, že taková továrna se taky hned jen tak někde neztratí. Ta stojí pořád tam, kde ji postavili. Buď v Česku nebo na Slovensku a je pořád k vidění. Je pravda, že když se měnila i například několikrát česko-slovenská státní hranice tu bylo možno vidět tuhle továrnu chvíli na Moravě a ve Slezsku a chvíli na Slovensku. U Strakovy akademie ani u parlamentu České republiky v Praze na Malé Straně vidět nebyla zcela určitě! ...
... Konec ...
TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010