O tom co se nestalo, ale co se stát mohlo a pokud by se nestalo toto, mohlo se už stát něco jiného aneb vykolejení vlaku u Topolan!

6. června 2011 v 15:56 | Šárka |  06/2011
... Jednou mi můj táta vyprávěl, že kdysi jezdíval často vlakem. "Šárko, tohle si nemůžeš pamatovat," řekl mi. Byly to tyhle tři příběhy, které mi můj táta vyprávěl: První příběh se odehrál v mezinárodním expresu jedoucím z Prahy kamsi do své cílové stanice. Patrně do Budapešti. Tohle dnes už neví ani můj táta. Nepamatuje si tohle. Můj táta ale jel tímhle mezinárodním expresem jen z Prahy do Brna. Stalo se, že v kupé první třídy usnul, a když se probudil a vyhlédl z okna. Ano, mezinárodní expres již delší dobu stál u prvního nástupiště v Brně na hlavním nádraží a byl už připraven k odjezdu. Táta si ještě stačil v kupé rychle sbalit svoje věci, zkrátka a dobře posbíral rychle všechno, včetně obuvi, svých vyzutých polobotek ležících kdesi na podlaze kupé a v poslední chvíli stačil ještě vystoupil z mezinárodního expresu na nástupiště. "Šárko, až na nástupišti, na lavičce, jsem se obouval," řekl mi k tomuhle. "A než jsem se obul byl vlak pryč," dozvěděla jsem se od něho ...
... Mému bratrovi Járovi nebylo ještě ani sedm měsíců, když se táta s mámou přestěhovali ze svého prvního bytu v Brně (jednopokojového, čtvrté kategorie) do svého druhého bytu ve Vyškově (dvoupokojového, první kategorie). Tohle bylo počátkem měsíce prosince a táta pracoval, po přestěhování do Vyškova, i nadále v Brně a dojížděl z Vyškova do Brna. Autobusem, ale i vlakem, ale častěji jezdil autobusem. Autobus byl časově přece jen pro tátu výhodnější. Táta pracoval v turnusové nepřetržité službě a tak použil vždy nejvhodnějšího dopravního spoje. Autobus nebo vlak. Tehdy ale jel z Brna do Vyškova osobním vlakem, když se druhý příběh odehrál ...
... Pro čtenáře nejen od šesti let ...
... Pro diváky bez omezení věku ...
... Můj táta povídá mojí mámě, v tomhle jejich druhém bytě, krátce po nastěhování, asi tohle: "Na jaře byt vymalujeme, ale přece jen, ten dětský pokoj vymalujeme již nyní, respektive co nejdříve!" Táta chtěl, abychom náš pokoj, já a brácha, měli už na vánoce pěkný. A protože tohle bylo v prosinci a táta nevěděl jak malování bude schnout, vypůjčil si od svého kamaráda Sumelidise elektrický teplomet. "Pro jistotu," řekl mámě ...
... Jeho kamarád se ale moc neměl k tomu, aby mu elektrický teplomet půjčil ...
... Měli doma totiž malé dítě a někdy si elektrickým teplometem přitápěli doma, ve svém bytě v Černých Polích. "Sumi," řekl kamarádovi táta. "Jen na víkend a hned v pondělí ti jej vrátím." Kamarád mého táty ještě zapůjčení elektrického teplometu zvažoval, ale nakonec byl můj táta přece jen v tomhle směru úspěšný, podařilo se mu kamaráda přesvědčit a kamarád mu elektrický teplomet na víkend přece jen zapůjčil, s tím ať dá táta pozor ať se elektrickému teplometu něco nestane, ať jej táta snad nějak nepoškodí, strachoval se o svůj majetek. "Sumi, díky," poděkoval kamarádovi táta. "Co by se tak jeho elektrickému teplometu mohlo stát?" pomyslel si ještě, "zbytečné obavy si Sumi dělá," myslel si táta, ale pro jistotu neřekl kamarádovi raději už nic, aby si zapůjčení elektrického teplometu jeho kamarád ještě snad nerozmyslel a nakonec mu elektrický teplomet nepůjčil vůbec. "Ale pokud bych, Šárko, Sumimu neslíbil, že dám na jeho elektrický teplomet pozor, že se mu jako nic nestane, a že jej hned v pondělí včas a v pořádku vrátím," řekl mi táta "Šárko, věř mi," povídá mi táta. "Věř mi, že by mi Sumi elektrický teplomet na víkend nepůjčil!" Tomuhle jsem věřila! Přece jen, co kdyby elektrický teplomet tátův kamarád nakonec o víkendu potřeboval? ...
0 Brno hlavní nádraží
9 Chrlice
16 Sokolnice-Telnice
17 Újezd u Brna
20 Hostěrádky-Rešov
22 Zbýšov
24 Křenovice horní nádraží
26 Holubice
27 Velešovice
30 Rousínov
34 Komořany u Vyškova
38 Luleč
45 Vyškov na Moravě
51 Hoštice- Heroltice
54 Ivanovice na Hané
57 Chvalkovice na Hané
61 Nezamyslice
65 Němčice nad Hanou
67 Měrovice nad Hanou
71 Kojetín
76 Chropyně
82 Věžky
88 Přerov
96 Prosenice
99 Osek nad Bečvou
103 Lipník nad Bečvou
112 Drahotuše
117 Hranice na Moravě
123 Bělotín
127 Polom
134 Jeseník nad Odrou
138 Suchdol nad Odrou
143 Hladké Životice
150 Studénka
158 Jistebník
162 Polanka nad Odrou
167 Ostrava-Svinov
170 Ostrava-Mariánské Hory
172 Ostrava hlavní nádraží
... Součástí železniční stanice Ostrava hlavní nádraží jsou také obvody Ostrava levé nádraží a Ostrava pravé nádraží, sloužící výhradně nákladní dopravě a obvod Báňské nádraží, kam patří také takzvané Uhelné nádraží s nástupišti směr Frýdlant nad Ostravicí, zastávka Ostrava-Stodolní a nádraží Ostrava střed ...
... Z Báňského nádraží, konkrétně v obvodu Ostrava střed, odbočuje z železniční stanice Ostrava hlavní nádraží Báňská dráha ...
... V pátek odpoledne si elektrický teplomet táta tedy od kamaráda vypůjčil a hned s elektrickým teplometem jel do Vyškova. A tehdy se stalo, že když přišel v osobním vlaku průvodčí a táta předložil svoji jízdenku, že už si táty v osobním vlaku nikdo nadále nevšímal a táta v osobním vlaku pak na chvíli usnul. Když se probudil a vyhlédl z okna ...
... Uviděl silnici vedoucí z Vyškova do Ivanovic na Hané ...
... Respektive uviděl křižovatku shora uvedené silnice se silnicí vedoucí do obce Topolany. Tátovi tohle bylo hned jasné. Už byl za Vyškovem. Přejel! Táta hned v následující železniční stanici Hoštice-Heroltice vystoupil. Naštěstí táta tuhle železniční trať, z Brna do Přerova, znal jako svoje staré boty, jak se říká, a tak hned věděl, kdy pojede vlak z Hoštic-Heroltic zpět do Vyškova. Plus, mínus, kosínus, minuta. Nic moc si z tohohle tedy nedělal. Je pravda, že naštvaný byl ale pěkně. Už se těšil domů, do tepla domova a teď tohle. Ale jak říkám, tohle se odehrálo v prosinci. Sníh a mráz. Železniční stanice Hoštice-Heroltice byla vlastně jen malá zděná budova-čekárna, snad úplně bez oken a bez dveří, které by se daly zavírat, hned vedle železničního přejezdu přes silnici vedoucí z Vyškova do Ivanovic na Hané. A foukalo tam z polí snad ze všech stran. "Úplná větrná hůrka," řekl mi táta. A protože v téhle čekárně nebyla ani elektrická zásuvka, nemohl si táta, od kamaráda vypůjčený, elektrický teplomet ani zapojit, aby se alespoň trošku zahřál ...
... "V téhle čekárně byla jen na stropě slabě svítící žárovka!" řekl mi můj táta ...
... Nakonec se táta osobního vlaku jedoucího z Ivanovic na Hané do Vyškova dočkal a s elektrickým teplometem přišel přece jen, sice opožděně, ale v pořádku domů ...
... Třetí příběh se odehrál v létě, když bylo tátovi necelých dvacet sedm roků. Můj táta cestoval tehdy z Prahy do Vyškova. Jeho vlak z Prahy, patrně s cílovou stanicí Košice, vyjížděl z pražského hlavního nádraží někdy kolem půlnoci. Táta jel ale tímhle vlakem jen do Přerova a v Přerově chtěl přestoupit na vlak jedoucí z Přerova do Vyškova. Táta opět ve vlaku usnul. Samozřejmě! Cestoval v noci, cestoval v plném kupé, byl ospalý a v kupé bylo navíc dusno a horko. Tomuhle se divit snad nikdo ani nemůže ...
... A navíc byla v Praze onoho dne veliká bouřka, úplná průtrž mračen, táta ještě před odjezdem vlaku celý promokl a teď se v mokrých šatech v kupé pařil ...
... A když se táta, v kupé tohohle vlaku, probudil uviděl silnici vedoucí z Lipníku nad Bečvou do Hranic na Moravě a na obzoru Podbeskydskou pahorkatinu a na ní hrad Helfštýn ...
... Tátovi tohle bylo hned jasné. Byl již za Přerovem ...
... Teď příjde železniční stanice Hranice na Moravě. Táta si z tohohle ale zase nic nedělal, že jako přejel a v Přerově z vlaku nevystoupil. Je pravda, že naštvaný byl ale pěkně. Z Hranic na Moravě jel tedy zpět přes Přerov do Vyškova. Akorát, že si musel v železniční stanici Hranice na Moravě koupit jízdenku ...
... Z Hranic na Moravě do Přerova ...
... Domů přijel táta opožděně, ale přece jen v pořádku ...
... Ale jak jsem již shora uvedla. Táta si z tohohle nic moc nedělal: "Tohle se, Šárko, může stát každému," uvedl mi k tomuhle ...
... U obce Topolany, mezi železničními stanicemi Vyškov na Moravě a Hoštice-Heroltice, vykolejil v neděli 5. června 2011 ve 12:24 hodin nákladní vlak ...
... Nehoda na naštěstí jednokolejné železniční trati se obešla naštěstí bez zranění ...
... Ano, zdá se, že nedělní železniční nehodě u Topolan na Vyškovsku, mezi železničními stanicemi Vyškov na Moravě a Hoštice-Heroltice, bylo štěstí tentokrát příznivě nakloněno! ...
... Soupravu vlaku tvořilo třicet prázdných vozů na uhlí, z toho třináct vozů vykolejilo. Byl poškozen přibližně šedesát metrů dlouhý železniční úsek a byly strženy i dva sloupy trakčního elektrického vedení ...
... "Tohle se nám stávalo na šachtě rovněž," řekl mi v neděli můj táta. "Když se nám vozy na křivé koleji vybulily (výraz používaný na Ostravsku, poznámka autorky), zatarasily kolikrát celý překop a překop byl kolikrát celý neprůjezdný. To jsme pak hned měli plno práce, abychom důlní trať co nejdříve zprůjeznili. Ale na šachtě byly zcela jiné podmínky, Šárko. Bylo to jednak sedmset padesát metrů v hlubinném podzemí a to víš, tam hornina neustále pracuje. Tam se s tímhle musí počítat a vyloučit se tohleto zcela nemůže," dozvěděla jsem se od táty, který kdysi pracoval na středisku důlní dopravy a rozumí tomuhle, respektive něco o tomhle přece jen ví. Tohleto mého tátu nijak nepřekvapilo, pokud se tohleto stalo na šachtě, v hlubinném podzemí! ...
... "Šlendrián a nekompetentnost patrně," myslí si můj táta o tomhle, o včerejší železniční nehodě u Topolan, mezi železničními stanicemi Vyškov na Moravě a Hoštice-Heroltice! ...
... A teď vám řeknu něco, co jsem se ještě v neděli od svého táty dozvěděla. Bylo to takhle: Doma máme fotografie i z tátova dětství, respektive z tátova ještě předškolního období. A právě na jedné fotografii, o které se nyní zmíním, sedí můj táta venku na schodech vedoucích k domovním dveřím jakési jednoposchoďové vilky, situované samostatně v zahradě a po levé straně táty sedí na schodech černý německý ovčák, ještě úplně malé štěňátko. Tátovi mohou být na téhle fotografii tak asi čtyři roky a táta štěňátko levou rukou objímá kolem krku. Z téhle fotografie je možno poznat, že táta a štěňátko jsou kamarádi ...
... O tomhle nemůže být žádných pochyb! ...
... A tehdy, tady v restauraci Na Rychtě se tohle stalo, že JUDr. Fischer se táty ptal jak se tenhle jeho německý ovčák, který doma, o několik let později, zadávil slepice a další drůbež ...
... Když byli všichni na lesním koupališti ve Štramberku a on zůstal doma sám ...
... "Pěkně si svoji kořist na zahradě naskládal do řady," řekl mi můj táta, který tohle viděl, když se vrátil z koupaliště ...
... Ano, JUDr. Fischer se táty ptal jak se tenhle jeho německý ovčák jmenoval. "Kterého německého ovčáka myslíte, pane doktore?" zeptal se můj táta obezřetně a měl strach. Je pravda, že tohle můj táta samozřejmě věděl, věděl jak se tenhle jeho německý ovčák jmenoval, ale nebylo mu vůbec jasné jak na tohle JUDr. Fischer vůbec přišel. Táta nic JUDr. Fischerovi ale neřekl. "Jmenoval se Satan!" řekl tátovi JUDr. Fischer. Táta byl z tohohle jeho sdělení úplně vedle, ale JUDr. Fischer tátu nenapínal a všechno mu hned vysvětlil. Když táta vystupoval ve Frýdku-Místku z jeho auta už všechno věděl ...
... V téhle, shora uvedené, souvislosti mě napadlo, co by se asi tak stalo, kdyby takhle, jako včera v neděli, vykolejil osobní vlak onen inkriminovaný pátek. Ano, myslím onen pátek, když můj táta zapůjčený elektrický teplomet přepravoval z Brna do Vyškova! Co by na tenhle, zřejmě při pátečním železničním neštěstí u Topolan poškozený či snad úplně zničený elektrický teplomet řekl tátův kamarád Sumelidis v pondělí, když by mu elektrický teplomet s díky můj táta vracel. A když jsem se včera večer na tohle táty ptala řekl mi: "Šárko, co by na tohle mohl Sumi říci? Zřejmě by mi řekl, abych se nejen na elektrický teplomet vykašlal, že mám život jen jeden," řekl mi můj táta ...
... "A pak bychom možná šli do hospody a já bych Sumimu povyprávěl o pátečním železničním neštěstí u Topolan všechno, co by chtěl Sumi slyšet," řekl mi včera večer můj táta ...
... "Nic bych Sumimu nezamlčel a vylíčil bych Sumimu pravdivě všechno tak, jak se všechno, v pátek odpoledne u Topolan, seběhlo!" ...
... A více vám říci nemůžu, i kdybych chtěla! ...
... Důvod je jednoduchý: více nevím! ...
... Snad ještě jen tohle: Z výsledků šetření orgánů činných v trestním řízení je patrno, že pokud by táta v osobním vlaku neusnul a vystoupil v železniční stanici Vyškov na Moravě. Ano, s tímhle nelze nesouhlasit ...
... Nedošlo by k poškození a úplné devastaci (současně je věc stále v šetření, příčiny a všechny okolnosti železniční nehody-vykolejení nákladního vlaku a nelze ještě nic sdělovat) zapůjčeného elektrického teplometu! To jediné je již nyní zcela jisté ...
... "Šárko, emigrace je moc těžká věc!" řekl mi ještě můj táta k tomuhle! ...
... Teď hned nevím? Je tohle můj táta Paolo nebo inženýr Giorgio Bottini, rodák ze Říma či snad dokonce doktor Paul Rohacek, rodák z Gräfenbergu?! ...
... "Šárko, vyčkejme výsledků šetření orgánů činných v trestním řízení," říká mi brácha Jára k nedělní železniční nehodě-vykolejení uhelného nákladního vlaku u Topolan na Vyškovsku! ...
... Ano, myslím si rovněž, že tohle je rozumné! Možná, že se zjistí, možná i nad rámec šetření, kam tenhle uhelný nákladní vlak vlastně jel, kam vlastně směřoval. Domnívám se, že na Ostravsko, ale chybí mi důkazy! ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010