Mr. Bear v Brně!

20. června 2011 v 15:28 | Radim |  06/2011
... Stávka ...
... V České republice ...
... Dobrý den, přátelé! ...
... Chtěl bych se s vámi podělit o zkušenost ze své nedávné cesty do Vietnamu ...
... Brno hlavní nádraží, čtvrtek 16. června 2011 ...
... Měl jsem z Brna do Budapešti jízdenku, ale co nyní, říkám si po příjezdu na brněnské hlavní nádraží, shora uvedeného dne, okolo čtvrté hodiny ráno ...
... Z Budapešti jsem měl již letenku do Hanoje, ale nebylo to přímé letecké spojení. Co budu dělat, říkám si. Hlavně klid a pohodu, tohle je nyní v takovéhle situaci nejdůležitější, byla moje první myšlenka ...
0 Brno
72 Hraniční bod (GR) - Česko-slovenská státní hranice
72 Hraniční bod (GR) - Slovensko-česká státní hranice
288 Hraniční bod (GR) - Slovensko-maďarská státní hranice
... 288 Hraniční bod (GR) - Maďarsko-slovenská státní hranice
353 Budapešť
... Kúty, napadlo mi okamžitě! Tam do vlaku nastoupím, říkám si ...
... A odtud osobním vlakem či rychlíkem, pojede-li nějaký, co já vím, pak do Bratislavy a dále do Budapešti, uvažuji ...
... Ano, mezinárodní rychlík Kúty - Budapešť, možná pojede, říkám si optimisticky ...
... Většinou jezdí na Keleti pályaudvar (východní nádraží) ...
... Ale stalo se, že jsem přijel i na Nyugati pályaudvar (západní nádraží) ...
... Když jsem přijel do Maďarska poprvé, přijel jsem na Köbánya-Kispest pályaudvar. V noci, v době kdy metro ještě nejelo. Ale tohle mi nevadilo, počkal jsem a navíc začínal krásný letní den. Mám rád tenhle okamžik, když noc pomalu končí a den se začíná probouzet ...
... Téměř každé řeznictví a uzenářství, kolem kterého jsem zrovna procházel už otvíralo ...
... Moje první maďarská snídaně, samozřejmě všechno čerstvé a teplé: klobása, párek, jitrnice, jelito, vepřový ovar, nakládané okurky, pivo na zapití ...


... A samozřejmě, ani tahle zelenina chybět nemohla ...
... I na tenhle vepřový ovar, přiznám se, jsem pak rád do Budapešti jezdil ...
... A jednou se stalo, že jsem přijel i na Deli pályaudvar (jižní nádraží). Tehdy měl vlak přijet jinam, ale byl z nějakého důvodu odkloněn ...
... A naposledy jsem nastupoval na nádraží Kelenföldi pályaudvar, jel jsem tehdy z Budapešti do Prahy nočním rychlíkem. Na tomhle nádraží jsem vystoupil, když jsem přijel do Budapešti z jižního Maďarska, železniční tratí 40 Pécs - Budapešť-Keleti pályaudvar, a přestoupil na vlak jedoucí už z Bukurešti, respektive jedoucí už z Budapešti do Prahy z Keleti pályaudvar přes tohle nádraží ...
... A potom se v Budapešti vyznejte, když Budapešť neznáte, maďarsky mluvit neumíte a jinak než maďarsky se ze zaměstnanci maďarských železnic, přece jen nedomluvíte. Starší generace zaměstnanců maďarských železnic mluví, přece jen téměř vždy svým mateřským jazykem ...
... Vlakových nádraží je v Budapešti ještě více, ale shora uvedená vlaková nádraží jsou vlaková nádraží v tomhle městě, přece jen ta nejdůležitější. Z těmihle si, přece jen vystačíte ...
... Naštěstí je v Budapešti podzemka, a když jí znáte, tak se v tomhle městě, přece jen vyznáte, alespoň bráno z mého pohledu ...
... Snad se tedy ještě na terminál 2B, mezinárodního letiště Ference Liszta Budapešť-Ferihegy, přece jen včas dostanu a odlet svého letadla do Tel Avivu stihnu, říkám si v Brně, když je zrovna v České republice, ve čtvrtek 16. června 2011, stávka koalice dopravních odborových svazů. Ještě není nic ztraceno, pomyslím si ...
... Přece nebudu svoji cestu z důvodu stávky rušit, říkám si nakonec ...
... Jak se dostat na mezinárodní letiště Ference Liszta Budapešť-Ferihegy - začátek ...
... Které se nachází asi šestnáct kilometrů jihovýchodně od středu Budapešti ...
... K terminálu 1 ...
... Terminál 1 - lety nízkonákladovových leteckých společností ...
... Žlutou linkou M1 metra, které se metro neříká. Téhle nejstarší, žluté lince M1 podzemní dráhy se říká Földalatti Vasút ...
... Do stanice Nyugati pályaudvar (západní nádraží) ...
... A odtud vlakem. Vlaky jezdí v patnáctiminutovém intervalu ...
... Doba jízdy je asi třicet minut ...
... Nebo modrou linkou M3 metra ...
... Na konečnou stanici Köbánya-Kispest ...
... Doba jízdy ze středu města je asi patnáct minut ...
... A odtud autobusem linky číslo 93. Autobusy jezdí od stanice metra ...
... Doba jízdy je asi dvanáct minut ...
... K terminálu 2 ...
... K terminálu 2A - lety běžných leteckých linek států schengenského prostoru ...
... A k terminálu 2B - lety běžných leteckých linek států mimo schengenský prostor ...
... K terminálu 2, respektive k terminálům 2A a 2B se dostaneme stejně ...
... Modrou linkou M3 metra ...
... Na konečnou stanici Köbánya-Kispest ...
... Doba jízdy ze středu města je asi patnáct minut ...
... A odtud autobusem linky číslo 200E. Autobusy jezdí od stanice metra ...
... Doba jízdy je asi dvacet dva minut ...
... Jak se dostat na mezinárodní letiště Ference Liszta Budapešť-Ferihegy - konec ...
... Lido Taxi Brno, tohle je ono a už mě řidič vidí, že se vracím z nádražní budovy ...
... "Říkal jsem vám, že nic nepojede," tetelí se. Vidí zřejmě rito ...
... Před chvílí mě na brněnské hlavní nádraží přivezl z Černých polí. "Vídeňské letiště?" ptá se. Kúty, železniční stanice, prosím, říkám mu. Tohle je asi poloviční vzdálenost vzdálenosti z Brna na vídeňské letiště do Schwechatu. Cena je smluvní a železniční stanice Kúty je otázkou asi tak tři čtvrtě hodiny jízdy. Leží kousek za česko-slovenskou státní hranicí ...
... Exit 48 - Břeclav, ještě kousek a je tu česko-slovenská státní hranice ...
... Česko-slovenskou státní hranicí je řeka Morava ...
... Řidič nemá vzadu na autě nálepku, shora uvedenou mezinárodní poznávací značku. Ale štěstí je nám příznivě nakloněno ...
... Slovenská republika je v Evropské unii a peněžní měnou je euro ...
... Kúty! ...
... Už vidíme nádražní budovu ...
... A řidič má na autě již nově vydanou registrační poznávací značku a shora uvedenou mezinárodní poznávací značku už vzadu na autě mít nemusí. Pokuta, ve výši dvacet až čtyřicet euro nám tedy ve Slovenské republice nehrozí ...
... Na mezinárodní letiště Ference Liszta Budapešt-Ferihegy jsem včas dorazil ...
... Odlet letadla jsem nezmeškal. Štěstí mi bylo i v Maďarsku příznivě nakloněno ...
... Plánovaný odlet v 10:30, letecké společnosti Israel Airlines ...
... Se o hodinu a šest minut opozdil. Když přistal Boeing 737-800 na letišti v Tel Avivu, kouknul jsem se na hodinky. Bylo 14:43. Let LY 366 trval tři hodiny a sedm minut, ale tady už měli o dvě hodiny více. Bylo 16:43 ...
... Nakonec všechno proběhlo v klidu a v pohodě, říkám si na mezinárodním letišti Ben Guriona v Tel Avivu hned po přistání ...
... Avšak naše letadlo patřilo k posledním, které na mezinárodním letišti Ben Guriona v Tel Avivu přistálo, dozvídám se vzápětí v letištní hale ...
... Ještě jedno letadlo vzlétlo ...
... Stávka, dozvěděl jsem se v letištní hale mezinárodního letiště ...
... Ale tenhle bojkot městské hromadné dopravy v Praze, z doby Protektorátu Čechy a Morava, stojí za to zcela jistě připomenout. Myslím si, že je vlastně tahle stará událost, respektive podstata téhle staré události stále aktuální, ale hlavně, a jsem o tomhle přesvědčen, je tahle stará událost velice poučná! Ale jak říkám a znovu opakuji, přesvědčení může být a často i bývá daleko od pravdy. Ale myslím si, že důležité je včas rozpoznat podstatu, dělá-li z vás někdo pitomce. A tohle právě myslím ...
... Vyhláška o dopravě Židů pouliční dráhou ...
... Samotnému zákazu vstupu do dopravních prostředků předcházel bojkot pražské hromadné dopravy dne 30. září 1939. Byla to akce organizovaná domácím odbojem, který si tak připomínal výročí Mnichovské dohody. Následující den to ale protektorátní rozhlas označil za protest Pražanů proti používání městské hromadné dopravy Židy. Že se jedná o propagandu ze strany Němců, se lidé dozvěděli o pár dní později z exilového vysílání londýnského rozhlasu. První nařízení směřující k vyřazení židovského obyvatelstva vyšlo dne 12. září 1940. Bylo stanoveno, že Židé mohou jezdit jen v posledním vlečném vozu elektrických drah. O rok později dne 21. října 1941 již Židé nesměli stát ani na plošinách vlečných vozů se středním vstupem, nýbrž pouze v zadním oddělení vozu. Od této chvíle směli osoby židovského původu do tramvají, autobusů a trolejbusů nastupovat jen jako poslední. Při přeplnění dopravního prostředku byli pak z dopravy vyloučeni jako první. Sedět měli Židé povoleno jen tehdy, není-li sedadel zapotřebí pro ostatní árijské cestující. Co se týče předplatných a zlevněných zpátečních lístků, bylo Židům povoleno používat je jen tehdy, pokud jeli do zaměstnání. Židovské cestovní průkazy musely obsahovat potvrzení od zaměstnavatele a musely být označeny písmenem J. Vyvrcholení diskriminace v přepravních prostředcích přinesl rok 1942. Nejprve, dne 16. března 1942, došlo k omezení komunikace mezi zaměstnanci elektrického podniku a židovskými cestujícími. V podstatě to znamenalo, že ten ze zaměstnanců, který komunikoval s cestujícím židovského původu nad rámec svých služebních povinností, byl okamžitě propuštěn a to bez jakéhokoli disciplinárního řízení. O necelé dva měsíce později dne 8. května 1942 mohli přepravci při přeplnění dopravního prostředku vyzvat židovské cestující k vystoupení z přepravního vozidla. Od 27. října 1942 nesměli Židé používat tramvaje na kratší vzdálenosti, přičemž na delší vzdálenosti mohli být přepravováni jen s průkazem zaměstnavatele, jehož platnost musela být potvrzována každý měsíc. Ti, kteří podobné potvrzení neměli možnost dostat, byli nuceni chodit pouze pěšky, a to jen těmi místy, která jim byla přístupná. Zároveň bylo všem Židům zakázáno používat městskou hromadnou dopravu v sobotu po třetí hodině odpolední, v neděli a o svátcích ...
... Nakonec jsem se na Vietnam a na celou Asii vykašlal úplně a letadlem letecké společnosti Vietnam Airlines jsem se vrátil domů ...
... Co v Asii, co tam, říkám si na palubě letadla, letícího z Tel Avivu do Londýna ...
... Rovněž i v Izraeli mi bylo štěstí příznivě nakloněno. Stávka byla jen jednodenní ...
... Asie, říkám si, vystupujíce z londýnského metra ...
... Tam nic není, tam chcípl "pes" i "kočka"! ...
... A sedíce v klidu a v pohodě, za dveřmi svého bytu, zakousl jsem se s velikou chutí do krajíce. Všude dobře, doma nejlépe, říkám si nakonec doma ...
... Co není zakázáno je dovoleno, tohle zatím pořád platí (fakticky). Ale jak dlouho tohle platit ještě bude? Sto, dvěstě, třista ... tisíc let nebo ještě déle ... ? Nebo tohle bude už platit na věčné časy a nikdy už tomuhle nebude v České republice jinak? ...
... A proč by zrovna tahle česká vláda, která má tak slabý mandát, měla mít patent na rozum? Je tohle vůbec možné, podivuji se, snad poněkud přihlouple. Samozřejmě, zkouší to, co si nechá občan ještě líbit a kam může až jít. Myslím si tohle alespoň. A koneckonců je ve vládě vůbec nějaký renomovaný ekonom, kterému by se dalo navíc i věřit? Nevím! ...
... "Všude dobře, tak co doma?" říkám si nakonec doma ...
... Ano, zase brzy někam vyrazím ...
... Konec ...
TOPlist
 


Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010