Učebnice řidiče mopedu a malého motocyklu aneb tohle by pro mne Kamila udělala taky, kdybych ji o tohle požádal - dokončení!

11. května 2011 v 15:37 | Jurášek Benada |  05/2011
... Kdybych to byl býval věděl ...
... Pendolino před železniční stanicí Ostrava-Svinov ...
... Byl konec léta ...
... Již po letní sezóně a koupaliště v Zábrdovicích bylo zavřeno ...
... Pořád jsem bydlel v podnájmu v rodinném domku v Židenicích, který jsem si našel právě o těchto letních prázdninách, respektive našla mi jej moje babička ...
... Moje přítelkyně Kamila se vrátila do školy a mopeda, kterého jsem si o letních prázninách koupil v autobazaru na Olomoucké ulici, jsem věnoval svému mladšímu bratrovi ....
... Tady jsme se potkali. Bylo to osudné setkání ...
... Pusť si, prosím, písničku pro lepší náladu ...
... Pro diváky bez omezení věku ...
... Pro čtenáře od šestnácti let ...
... Bylo to krátce po mých dvacátých druhých narozeninách a byla to krasavice, za kterou se každý muž na ulici a nejen tam rád ohlédl, a cítili jsme se k sobě přitahováni. Měl jsem jí rád a zdálo se, že i ona moje city opětuje. Byla nesmírně okouzlující (fakticky) a její úsměvy? Tohle byste museli vidět! Tohle se nedá popisovat. I mému otci se velice zamlouvala a rád po ní zálibně pokukoval. Ano, dá se tohle i takhle říci. Měli jsme témeř shodný názor nejen na život a na svět. A tohle bylo důležité! Zdálo se, že i na manželství. Některé zájmy jsme měli společné a ba co více! Některé zájmy jsme neměli společné, což bylo rovněž vynikající, ale dokázali jsme se snadno a rychle dohodnout, že si je budeme bez námitek vzájemně tolerovat, aniž bychom vyžadovali jeden od druhého, aby je sdílel. Ano, lze tohle i takhle vyjádřit: láska je mocná čarodějka, láska hory přenáší a není nad vzájemné porozumění či vzájemné pochopení (laskavý čtenář si sám vybere, co mu více vyhovuje) a vzájemnou úctu. A ba co více! Byli jsme si nejen podobní v některých povahových rysech, zejména těch, u nichž se vyžaduje podobnost: například chladná racionálnost, vypočítavá kalkulace či citovost a tak podobně a tak dále. A ba co více! I v odlišných vlastnostech: například v potřebě poroučet a vést a potřebě nechat se vést a potřebě radit a ochotě dát si poradit. Ano, panovala mezi námi shoda. A ba co více! Za dobu naší téměř šestiměsíční známosti (podle názoru mojí přítelkyně známosti vážné a již sedmiměsíční), kdy moje přítelkyně žila proti vůli rodičů v mém bytě (jak bylo sděleno interrupční komisí, když moje přítelkyně žádala o umělé přerušení těhotenství, které ji z počátku nebylo povoleno (podle jejího vyjádření z pátku 26. dubna, respektivě zápisu z tohohle jednání), ale rodina Novákova, se nenechala jen tak hned odradit prvním neúspěchem). Pan Benada váhal s uzavřením manželství, neboť jejich vztah byl založen pouze na sexu a dcera, uvedla její matka před interupční komisí, která se do celé téhle záležitosti osobně a odhodlaně vložila. Pan Benada chtěl, dozvěděla se interupční komise o dále, aby se moje dcera podrobila interrupci a její těhotenství jí neustále vytýkal. Ponižoval ji kvůli tomuhle, nadával ji, vícekrát ji pobil, v domácnosti jí nepomáhal a není tedy žádná záruka, že když se dítě narodí, že se bude dítěti věnovat. Je dost dobře možné, uvedla matka mojí přítelkyně u interrupční komise dále, že ho narozené dítě, až se ho nabaží, podobně jako svého mopedu, který si v létě zakoupil .... A tady interupční komise zpozorněla, jak jsem se později dozvěděl z nezávislého, objektivního a mě velice příznivě nakloněného informačního zdroje. Ano, řekla mi paní-zdravotní sestra z nemocnice, bydlící hned ve vedlejším domě, která mě znala. Zkrátka a dobře, interrupční komise žádala vysvětlení, jak tohle všechno s mým mopedem bylo. A dáma, přísedící a členka interupční komise se otázala. Zkrátka a dobře, ona dáma chtěla vědět ještě více podrobností a bylo jí vyhověno. Dozvěděla se, mimo jiné, že hned po zakoupení mopedu, v autobazaru na Olomoucké ulici, v ceně čtyřista korun, jsem jel na Mohylu míru nedaleko Brna a večer jsem se proháněl ještě na svém mopedu po městě. Moje přítelkyně tohle všechno ode mne věděla. Vyprávěl jsem jí o tomhle všem za dlouhých zimních večerů u sklenky vína. Pokud je tohle všechno tedy takhle, uvažovala ona dáma, sedící v interrupční komisi. Ano, řekla si dáma patrně. Jednou by se tohle stát i mohlo, vyloučit nemůžeme vůbec nic. Takový surovec! Ano, tahle dáma uvažovala v podstatě správně. Jednou by se i mohlo stát, že matku z lásky počatého, zcela bezbranného a dosud ještě nenarozeného dítěte bude takovýhle surovec nejen omezovat, jako dosud, ale může ji později i bít před narozeným dítetem a situace by se mohla i nadále zhoršovat! I tohle musíme vzít v potaz, pane předsedo a dámy, oslovila členy interrupční komise. A nakonec, vložila se do téhle úvahy další další dáma, rovněž přícedící v interrupční komisi. Ano, mohlo by se pak docela dost snadno, pane předsedo a dámy, stát, dříve či později, upřesnila dáma časové období, respektive stanovila časové mantinely, kdy by mohlo ke shora uvedeným surovostem docházet, že by matka dítete mohla k otci již narozeného dítěte, pokud by interrupční komise její žádost o umělé přerušení těhotenství nepovolila a zamítla, pociťovat právem již jen odpor, se zřetelem na již jednou uvedené surovosti otce dítěte, a pokud by pak snad došlo nejen k narození dítěte, ale dokonce i k uzavření manželství, což je velice pravděpodobné vzhledem k postoji obou rodičů k manželství, instituci jako takové, že by pak v důsledku tohohle všeho nemuselo pak a zřejmě by pak již ani nedocházelo v manželství k pohlavním stykům a případné, dosud neuzavřené manželství by neplnilo pak dále svou společenskou funkci, zejména funkci výchovnou a v budoucnu i funkci biologickou, vzhledem k výpovědi matky žadatelky, a to zejména v řadě první: vzhledem ke skutečnosti, že pan Benada uvedl, že dítě z matky vydupe a dále, a to zejména v řadě druhé: vzhledem ke skutečnosti, že pan Benada si děti v manželství nepřeje. A vy jste, paní Nováková, byla něčemu takovémuhle osobně někdy přítomna, zeptal se předseda interrupční komise matky žadatelky o umělé přerušení těhotenství, laskavě. Přímým svědkem takovýchhle výstupů jsem, pane předsedo, nebyla, ale vícekrát jsem viděla, že dcera měla na těle četné modřiny. Snažila jsem se panu Benadovi dvakrát domluvit, ale on mi však vždy řekl, že děti nechce. A právě o velikonoční neděli jsme přijeli dceru naštívit a dcera mi řekla, že pan Benada jí bil a dcera, pane předsedo, měla na těle modřiny a tohle mě tak rozčililo, že jsem mu řekla, že tohle není normální a pan Benada by měl jít na léčení. Nato pan Benada vyšel ze svého pokoje a řekl mě, ať vypadnu z bytu. Pak hovořil s mým manželem a slyšela jsem, že řekl, že si moje dcera dítě umrvila sama ....
... Když jsem tohle tehdy slyšel, byl jsem nejen zdrcen a nemohl jsem tomuhle všemu uvěřit. Interrupční komise umělé přerušení těhotenství nakonec povolila. Moje přítelkyně měla za sebou již čtyři roky z pětiletého studia a v důsledku tohohle těhotenství by musela svoje studium opět přerušit. A tohle nakonec rozhodlo! Napřed dokončit studium! Později mi předseda interrupční komise, který byl ke mě přece jen upřímnější, než celá rodina Novákových, řekl: Jirko, buď rád, že tohle takhle dopadlo. Zkrátka a dobře, naznačil mi, abych byl rád, že jsem se rodiny Novákových, doufejme, zbavil definitivně. Nikdy by tohle nedělalo dobrotu, věř mi. Já tuhle rodinu dobře znám, řekl mi nakonec. A ještě vám řeknu něco, čemu jsem nemohl dlouho uvěřit, ale předseda interrupční komise měl pravdu, v tom co jsem se dozvěděl od něho tehdy ...
... Moje přítelkyně mi totiž řekla, že studovala pětiletý učební obor zakončený maturitou, a svoje studium musela ze závažných důvodů po čtyřech letech studia přerušit ...
... Zkrátka a dobře. Mám čtyři roky studia a pátý rok mi chybí, řekla mi. Tak si poslední rok svého studia co nejdříve dokonči, byla by škoda studium nedokončit, když ti jen jeden rok chybí, řekl jsem ji nic netušíce ...
... Zkrátka a dobře, byl jsem břídil a naletěl jsem úplně! ...
... Černá Pole - nazývaná Blekfild ...
... A řeknu vám přesně, kdy tohle bylo. Velice důležitou okolnost pro můj výpočet! Oněch deset lunárních měsíců plus, mínus čtrnáct dní nebo dvěstě šedesát sedm dní, pokud se dítě přesně narodí. Mám před sebou k tomuhle i důkaz. Moje babička zařizovala tehdy pohřeb svého strýce. Ano, časové rozpětí je čtvrtek, první jarní den až středa, jmeniny Rudolfa. Přesně! A moje babička mi tehdy řekla: Jirko, tady tahle parte, prosím, vyvěs! A řekla mi kam je mám vyvěsit. Na konečnou tramvaje v Černých Polích ...
... A hned vedle do samoobsluhy a možná, že ještě pak někam jinam, což jsem pak i učinil i když si tohle již přesně nepamatuji. A potom jsem jel tramvají číslo ...
... I číslo tramvajové linky vím dodnes, protože jsem tuhle tramvaj řídil. A ještě vím, že jsem měl odpolední pracovní směnu, když jsem parte na konečné tramvaje v Černých Polích a v samoobsluze s potravinami vyvěšoval. Já jsem babiččina strýce i jeho ženu, která již tehdy nežila, totiž znal již jako malý chlapec. Měli krásný dům v Černých Polích, který si nechali, ještě jako mladí manželé, postavit na klíč a za domem byla i krásná zahrada, o kterou vzorně oba pečovali. Cituji ze shora uvedeného parte: Kdo v srdcích žije - neumírá, je hned vpravo nahoře. Oznamujeme všem přátelům a známým zesnulého, že nás navždy opustil můj strýc, pan Rudolf Kotrbatý. Zemřel náhle v sobotu dne 23. března ... ve věku osmdesát dva let. Se zesnulým se rozloučíme ve středu 27. března ... v 10.30 hodin v obřadní síni Ústředního hřbitova v Brně, odkud bude převezen do krematoria. Dále je zde uvedena adresa v Černých Polích a jméno a příjmení mojí babičky, jeho neteře. Jen tohle její jedno jméno a příjmení, jménem příbuzenstva. A předseda interrupční komise mi tehdy ještě ke studiu mojí přítelkyně řekl ...
... Žádný pětiletý studijní obor s maturitou nestudovala ...
... Byla pouze v tříletém učebním oboru a ve třetím ročníku propadla z němčiny. Aha, řekl jsem si tehdy. Tak proto tedy čtyři roky studia v Černovicích, na Charbulově ulici 106! ...
... Řeznice ...
... A uzenářka ...
... Nemohl jsem se z tohohle všeho vzpamatovat! ...
... Životní události dvaadvacetiletého mladého muže (věk v závorce) ...
... Pondělí 25. listopad (12) - čtvrtek 23. červenec (12) - pondělí 21. červen (19) - pondělí 29. říjen (22) - úterý 30. říjen (22) - pondělí 5. listopad (22) - pátek 9. listopad (22) ...
... Moje prateta Zdeňka, mladší sestra mého dědečka Jaroslava Urbánka, která se provdala do Vídně, za staršího bratra mojí babičky Anny, říkávala své dceři, mé matce: Maruško, pamatuj si, kdo uteče ten vyhraje! Nedávno se mě můj nejmladší bratr ptal, jestli byl strýc naší druhé babičky Olgy, Rudolf Kotrbatý ze Slovácka, rovněž právník a vinař jako náš dědeček Jaroslav Urbánek ...
... Ne, nebyl. Rudolf Kotrbatý byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, odpověděl jsem mu, poněkud překvapen jeho dotazem. A nebyl ze Slovácka, byl z Brna. Můj bratr si ho spletl s vídeňským strýcem Jaroslawem, naší maminky Marie ...
... Nebylo mi ještě třináct let, když maminka zemřela ...
... Ale zpět k našemu příběhu ...
... Tady jsem, ve středu 11. prosince potkal předsedu interrupční komise. A mám opět důkaz. Soudní písemnost, opatřenou doložkou o nabytí právní moci. A druhý den byl čtvrtek, tohle si rovněž pamatuji. A čtvrtek 12. prosince byly i jedenácté narozeniny mého bratrance. Měl jsem volno a jel jsem na domácí zabíjačku, kam jsem byl pozván. A řeknu vám, že tohle byla úplně jiná rodina, než rodina Novákova: Jirko, přijeďte na vánoce, znělo pozvání ...
... Váhal jsem, zda se ho mám zeptat, ale on moji otázku vytušil ...
... A tady mi odpověděl ...
... Nebylo to pro mne žádné překvapení, znal jsem správnou odpověď od samého počátku, ale byl jsem rád, že mi to přece jen řekl, že mi to potvrdil ...
... Pokud se vůbec jméno otce uvádí, pak nevím jaké jméno otce tam uvedl, možná nějakého neexistujícího člověka, či co já vím? Nevím. Nemám s interrupční komisí vůbec žádnou zkušenost. Nic bližšího mi neřekl, jen ulici a číslo ...
... A zdálo se mi, že se usmívá, že toho moc ví ...
... Šel jsem se tam podívat. Dům byl za druhé světové války vybombardován a stržen. Byla tam jen proluka, nezastavěné místo ...
... Tak tady žije biologický otec, někdy snad počátkem příštího roku nenarozeného dítěte, říkám si před prolukou mezi činžovními domy ...
... A rodina Novákova? ...
... Novákovi měli pro svoji dceru již dávno přede mnou vybraného ženicha. Byl z vedlejší obce, kde Novákovi bydleli. Jmenoval se ... I jeho jméno a příjmení vím, protože ho znám. A ani tenhle mládenec se nakonec do rodiny Novákových nepřiženil. Moje bývalá přítelkyně mu dala, mimo jiné, nůž na krk a řekla mu doslova: Když si mě nevezmeš, rozbije ti můj otec držku! A tohle bylo i na tohohle mládence mnoho a ještě včas vzal nohy na ramena ...
... Cítil jsem se mizerně a rychle odjel z ulice. Ale můj příběh je velice poučný a mému kamarádovi později pomohl. Bylo to poté, co mu tragicky zahynula, při dopravní nehodě na dálnici z Prahy do Brna, jeho přítelkyně. V některém dalším článku se k oběma příběhům ještě vrátim ...
... Tenhle předseda interrupční komise!? To se musí nechat! Tohle byl, podle mého názoru, kompetentní člověk, odborník (fakticky)! ...
... Kamila vystudovala Vysokou školu ekonomickou, později se vdala mimo Brno a měla dvě dcery, když jsme se opět po letech potkali v Brně. Byla rozvedená a právě se nastěhovala do bytu v dostavěném panelovém domě v Brně. Zastavím se v sobotu ráno, řekl jsem jí, jako že ji v bytě s něčím pomůžu a tak podobně. Musím do práce, volal náměstek, řekla mi, když jsem v sobotu ráno přišel. My to tady nějak s holkama zvádneme, říkám jí a holkám. Co si holky dáme k obědu. Její starší dcera ukončila základní školu a už věděla kam po letních prázdninách půjde. To je dobré rozhodnutí, pochválil jsem ji, že si tuhle střední školu sama vybrala. Potřebné suroviny jsme doma našli, chyběla jen kuřecí játra. Šel jsem pro ně do obchodu. Drůbeží játra s rýží. Tohle jídlo jsem uměl dobře připravit. Holky se olizovaly a chtěly ještě přidat, jak jim chutnalo. To jsou ale dvě "bestie", řekla Kamila, když přišla a uviděla je u jídelního stolu v kuchyni při obědě. Kamila byla rázná! Jak to myslíš, říkám si ještě v duchu. Oni drůbeží játra ještě nikdy nejedli, řekla mi Kamila něco v tomhle smyslu. Fuj, maminko, to je ale hnusný, řekly jí holky, když Kamila drubeží játra přece jen někdy doma připravila ...
... Já jsem, jako malý chlapec, nemíval rád ananas, přestože jsem jej ještě nikdy nejedl. Nikdo mě nepřinutil, abych alespoň kousek ananasu vzal do úst a věděl jak vůbec chutná. Ale jen do určité doby. Nakonec jsem přece jen ananas ochutnal. A hned jsem si ananas oblíbil, říkám jim ...
... Ale měl jsem rád rybí tuk a když mě jej matka dávala na polévkové lžíci jako lék, nemohla se na mne vůbec dívat. Otáčela hlavu a dělalo se jí špatně, z toho jak jsem se po rybím tuku ještě olizoval, jak mi rybí tuk chutnal. Ananas nejí a rybí tuk mu chutná, divila se. Kdybych mohl vypil bych snad celou láhev rybího tuku, kterou držela v ruce, říkám jim a holky se ušklíbaly rovněž. Zrovna tak jako moje maminka kdysi! ...
... Kdo uteče, ten vyhraje, říkávala moje babička Anna ...
... Učebnice řidiče mopedu a malého motocyklu aneb tohle by pro mne Kamila udělala taky, kdybych ji o tohle požádal ...
... 2/2 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010