Učebnice řidiče mopedu a malého motocyklu aneb tohle by pro mne Kamila udělala taky, kdybych ji o tohle požádal!

29. dubna 2011 v 21:55 | Jurášek Benada |  04/2011
... Prezident Václav Klaus se brání, podle něj nešlo o pero, ale o obyčejnou propisku. "Když jsem si cestou do Brna psal poznámky, koukl jsem se na tužku, kterou mám, a byla to tužka Summit Lisabon 2010. To člověk běžně dělá, že si tužku nebo blok z akce bere," řekl novinářům ...
... Tohle bylo ještě na střední škole. Můj spolužák Béďa, mi vyprávěl o svém strýci, který k nim přijel na návštěvu. Mě také jednou k nim pozval, takže znám jeho rodiče i jeho mladšího bratra i jejich dům a přilehlé hospodářství. Tehdy se u nich sklízely na poli zrovna brambory a z pátku na sobotu jsem u nich i nocoval, pak jsem jel druhý den odpoledne domů. Uměl jsem si tu situaci u nich doma tedy živě představit a dokonce jsem věděl i o jaký popelník se jednalo. Byl jsem kuřák. Jeho matka, sestra jeho strýce přinesla nějaké buchty ke stolu, kde jeho otec se švagrem řešily jakousi záležitost. Strýc byl náruživý kuřák a stalo se, že jak kouřil a ke kouření buchty přikusoval a snad jedno s druhým či co k tomuhle i ještě mohlo dále přispět. Můj spolužák tohle viděl. Jeho strýc si nějak popletl cigaretu s buchtou a típl buchtu do popelníku. A kroutil buchtou chvíli v popelníku, než si uvědomil, co vlastně s buchtou dělá, řekl mi Béďa. Tohle je zcela jasné. Tohle nedělal kamarádův strýc vědomě. Nebyl v tomhle žádný jeho úmysl. Tolik tedy k českému případu s buchtou, který se odehrál již před léty na Šumavě ...
... Onoho léta, kdy ke krádeži došlo ... .... Bylo to v Domě nábytku, na náměstí Svobody v Brně ...
... Kamerový systém v budově obchodního domu, která byla později z bezpečnostních důvodů stržena, ačkoliv nebyla stará, zcela jistě tehdy nebyl ...
... Bylo to takhle ...
... Na Olomoucké ulici, na shora uvedeném obrázku po pravé straně, býval autobazar, který jsem jen tak ze zvědavosti tehdy navštívil ...
... Byl jsem ještě svobodný, bylo mi dvacet jedna let a bydlel jsem v podnájmu v rodinném domku v Židenicích. Moje bytná paní Irena Kleinová byla snad nějakou vzdálenou příbuznou mojí babičky, matky mého otce ...
... Mezi motorovými vozidly byl i starý, ale velice zachovalý moped S22 ...
... Jehož prodejní cena byla čtyřista korun ...
... A ačkoliv jsem pracoval jako řidič z povolání, jako že jsem se povozil denně dost. Řeknu vám to tak jak to bylo: Najednou jsem zatoužil povozit se na starém mopedu. Zkrátka a dobře, moped jsem koupil, nasadil jsem si sluneční brýle a vyjel na Olomouckou ulici a jel dále nahoru do kopce, ven z města ...
... Byl jsem i na Mohyle míru ...
... A z vrcholu prateckého kopce jsem se kochal výhledy do otevřené krajiny ...
... Foukal lehký svěží vánek a byl úplný klid, hotový balzám na nervy, proti zápachu a hluku odpoledního města. Bylo tam velice příjemně. Potom jsem sjel z prateckého kopce dolů přes stejnojmennou obec zpátky do Brna. Večer jsem se ještě s mopedem proháněl po městě. Když moje přítelkyně Kamila viděla, co jsem si odpoledne koupil za dopravní prostředek! No, co mohla dělat, když mě tohle bavilo? Netrvalo dlouho a můj moped se zastavil a nejezdil jsem. Podívám se později co mopedu vlastně je, řekl jsem si. A k tomuhle vám ještě řeknu, že když jsem moped kupoval, nebyla k němu vůbec žádná technická dokumentace, kterou je dobré mít ke všemu, co doma máte, myšleno obecně ...
... Náhoda chtěla, že jsme se šli zrovna, do shora uvedeného obchodního domu, krátce po tomhle podívat ...
... Chodíme uvnitř a prohlížíme vystavený nábytek, když knížku spatřím ...
... Byla v poličce bytové stěny a sloužila jako dekorace, s ještě dalšími starými knihami, ale nebylo možno na knížku dosáhnout z místa kde jsem stál. Musel bych překročit zábranu (šňůru), vystoupit na stupínek, kde se nábytek nacházel a udělat krok či dva kroky ještě po koberci, abych se ke knížce dostal. Tuhle knížku měl doma otec mého spolužáka Milana, říkám si ...
... V téhle knížce je všechno, co potřebuji. Zkrátka a dobře, neměl jsem k tomuhle vůbec odvahu. Teď by to snad šlo. Váhám ...
... Moje zlatá Kamila, už knížku má ve své kabelce a mě už vystavený nábytek nezajímá ...
... Tak tady to je: Strana šestnáct - Pracovní oběh dvoudobého motoru zážehového - na straně sedmnáct to pokračuje a na straně osmnáct končí ...
... Tak tady to je: Strana třicet čtyři - Zapalování a elektrické zařízení malého motocyklu - na straně třicet pět, třicet šest, třicet sedm to pokračuje a na straně třicet osm končí. A na straně třicet devět - Předstih zapalování - strana čtyřicet - Zapalovací svíčka - strana čtyřicet jedna - Příčiny častého znečištění svíček mohou být různé - na straně čtyřicet dva - Udržování a ošetřování setrvačníkového magneta a na straně čtyřicet tři je ta závada a hned vedle její oprava a na straně čtyřicet čtyři je obrázek číslo jedenáct a tak dále a tak podobně. Žádné kecy neodborníka, jak tohle asi je či jak by tohle asi být mohlo či být mělo či co ...
... Nedílnou součástí jsou i obrazové přílohy: Palivo; Vzduch, sání; Olej, mazání; Vzduch, chlazení; Elektrika; Izolace; Zápalná směs ...
... Například příloha číslo jedna ...
... Nebo příloha číslo dvě ...
... Nebo příloha číslo tři ....
... Nebo příloha číslo čtyři ...
... A už jsme z obchodního domu venku ...
MORORISTICKÁ KNÍŽNICE
SVAZEK 1
Václav Raboch
Učebnice řidiče mopedu a malého motocyklu
Vydání 1. Praha 1964. Vydalo Nakladatelství dopravy a spojů jako svou 3601. publikaci. 84 stran textu, 20 obrázků a 4 přílohy. Obálku, vazbu, grafickou úpravu a ilustrace navrhl Petr Trojan. Technický redaktor Karel Zikmund. Odpovědná redaktorka Irma Kudrnová. Vytiskl Tisk, n. p. Brno, provoz 3, Český Těšín. AA 6.17 - VA 6,26 - Nadas OD 795 - D-02-40273 - 30 000 výtisků - Tématická skupina 05-110 - Cena Kčs 10,- - 63/III-8
... Před časem mi někdo poslal e-mailem článek, který nazval Realita dneška ...
... Říkám si dnes, co s ním? ...
... Tak tady článek, nazvaný Realita dneška, je! ...
... Ryba, jídlo žebráků, se stala lahůdkou. Kvalitní vodu z vodovodu, jsme vyměnili za sladké přesycené břečky. Rohlíky se scvrkly o polovinu, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou neudržíte v ústech. Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svou hodnotu-tradici, jsme vlastně vyměnili za šmejdy v drahém obalu. Jsou i dobré věci. Jen je jich čím dál méně a je třeba je pořádně hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud jsme si nepřibalili lupu. Ulice se nám zaplnily obyvateli z Číny, Taiwanu či Vietnamu. Přes reklamy si nevidíme špičku nosu. Chodníky a přechody jsou plné stojících aut. Žijeme v pomyslném blahobytu. Máme dva i tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí. Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich, je přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kdekoliv se hneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a všechno pro naši "bezpečnost." Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail, každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod organizovaným dohledem. Kdykoliv se dá vybrat z archívu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé je, že i při takovémto špiclování dochází k trestným činům o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, vydírání, vraždy se staly běžným průvodním jevem této svobodné doby. Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři a pod., požadují. Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, kterým trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli za prázdnou láhví, či noblesní hotely pro psy i s vlastní www stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. A pokud se nám náhodou náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něj postarají v útulku i s lékařskou pomocí. Když se však ocitne na ulici člověk, nezakopne o něj ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu či sociální pojišťovny. Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata člověčenstva? Kde je něco víc, než jen strohé konstatování? Hrůza, co se tu událo za těch dvacet roků. Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Neznáme souseda, nevíme jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problém s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí. Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně, bez toho, aby jí byly podsouvané podobné stupidnosti? i s posměšným komentářem. Nádhera a díky, za ten kulturní a hodnotný zážitek, který nám za laciný peníz podsouvají jako duševním mrzákům, některé televize. Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou už před prodejem. K lékaři chodíme s platební kartou, či s peněženkou v ruce, bavíme se jako roboti, když jeden vypráví o životě a druhý hledí do počítače. Formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané schránky našich domovů, nás lákají do obchodů. Dobře nás neprosí, abychom nakoupili právě u nich. Když jsme však zaplatili, "u nich", nestačíme se divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde jejich zdvořilost skončila. Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se /občas/ vyjádřit. No, k čemu to je, když nám to není stejně nic platné. Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Nejsem sám, komu to všechno už začalo vadit. Někde se stala chyba-velká chyba, které náprava bude trvat dlouho. Onemocněl nám svět a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním! Socializmus nebyl dobrý, ale takováto demokracie, není o nic lepší. Možná až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění, který nás položí na kolena, když to už přestaneme zvládat. A co dál? Mám dost svobody tohoto typu, svobody, která se svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si nedokážeme užívat, protože je víc proti nám, než pro nás. Je tak okleštěná zákony a zároveň otevřená nepravosti, zločinu, podvodům, že její existence mi připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě. No a závěrem? Nechybí mi už reklama, která mě v té západní civilizaci tak okouzlila. Nechybí mi ani západ , o kterého ideách jsem tolik toužil, chybí mi jen jedno: chci ještě potkat člověka-přítele. Chci se ráno probudit a celým srdcem se těšit novému dni. Chci mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dříve. Chci potkat kamaráda, kterého první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale bez falše mě poplácá po zádech: Jak se máš? Jak žiješ? Zajdeme si sednout.? Kamaráda, kterého v polovině debaty nevyruší zvonění mobilu a bude muset odejít. "Víš, tento telefonát byl tak důležitý, že pokud bych ho nevzal, mohlo by mě to stát práci." Ne! Věřím, že ne! Ale ovládl nás strach a v tom strachu žijeme svoje každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, pokaženého světa. Nemluvím o listopadu, ten přijít musel, ale o tom, co všechno sem s listopadem vkĺouzlo. Dalšího pokusu, který přijde, když se to celé nebude dát udržet, se chvála Bohu nedožiju. Dokdy bude člověk hledat své místo? ...
... Shora uvedený článek Realita dneška nevyjadřuje můj názor ...
... Kdo je diktátor? ...
... Nejen pro zábavu, ale i pro poučení ...
... Označení diktátor vzniklo ve starověkém Římě. Jednalo se o oficiální mimořádnou funkci "nejvyššího smírčího soudce", do níž byl římský diktátor jmenován senátem. Takto jmenovaný diktátor měl za úkol vyvést stát z krize a pro tento účel byl vybaven téměř neomezenými pravomocemi. Pod jeho moc ale nespadaly veřejné finance. Doba jeho diktatury byla časově omezena na šest měsíců. V tomto období nebylo proti jeho rozhodnutí odvolání a ostatní úředníci se stávali více vykonavateli jeho rozhodnutí než vykonavateli svých funkcí. Koncem římské republiky vznikli doživotní diktátoři, jejichž moc popírala původní myšlenku tohoto úřadu. V Římské říši bylo označení diktátor zrušeno roku čtyřicet čtyři před naším letopočtem zákonem Marka Antonia. Teprve později získalo označení diktátor jiný význam a za diktátora nebyl již považován člověk vybavený mimořádnými pravomocemi pro dobu krize (například války, výjimečného stavu a tak podobně), ale pouze absolutistický či autokrativní vládce, který zpravidla ovládá jak moc výkonnou, tak i zákonodárnou. Oficiálně pak takový vládce zastává nějakou politickou funkci, do níž je soustředěna veškerá moc (například prezident, premiér a tak podobně). Většina moderních diktátorů získala moc převratem (například občanskou válkou, neústavní cestou a tak podobně) při nějaké dlouhodobější politické krizi. Takováhle situace nejčastěji nastává v ekonomicky a v politicky nestabilních světových regionech (například v Africe, Asiii a tak podobně) kde existovala již dříve celá řada "dědičných diktátorů", či v zemích, kde již vládlo několik diktátorů po sobě. V některých případech autokratické režimy pokračují v extrémnějších formách (například v bývalém Sovětském svazu, kde měli ve dvacátém století neomezenou moc Lenin a po něm pak první "velký" diktátor shora uvedeného století Stalin. V některých případech se však diktátor dostane k moci s využitím demokratických principů, které začne později postupně a systematicky odbourávat, jako (například další "velký" diktátor dvacátého století Hitler. Za posledního diktátora v zemích Evropy je označován současný běloruský prezident Lukašenko a v zemích mimo Evropu například kubánský vůdce Castro ...
... Těmhle novomanželům fandím! ...
... Následník britského trůnu princ William si vzal Catherine Middletonovou ...
... Novomanželé se sňatkem stali vévodou a vévodkyní z Cambridge, což je, po královském, druhý nejvýznamnější titul ...
... Obřad ve Westminsterském opatství sledovalo na tisíc devět set pozvaných hostů, včetně příslušníků britské královské rodiny, padesátky členů zahraničních královských rodin, zástupců zemí Commonwealthu a přátel obou snoubenců ...
... Jediným českým zástupcem byl velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský ...
... Televizní přenos obřadu sledovaly po celém světě až dvě a půl miliardy lidí ...
... Pátek 29. dubna 2011 ...
... Běží pešek okolo ...
... Nedívej se na video! ...
... Kdo se na video koukne ...
... Toho pešek bouchne! ...
... Pozor! ...
... Video mimo provoz ...
... Vláda České republiky v roce 2010 ...
... 1/2 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010