Případ Severin

28. dubna 2011 v 0:51 | R. Moser |  04/2011
... Staré stolní hodiny pocházejí z doby Rakouska-Uherska ...
... Pradědeček (původem z Uher) a prababička (původem z Moravy) doktora Josepha Kleinstücka ...
... Žijící po svém sňatku krátce na Moravě a krátce na Slovensku (bráno samozřejmě z dnešního pohledu) ...
... A od roku 1908 pak již trvale ve Vídni ...
... Zakoupily stolní hodiny při příležitosti shora uvedeného jubilea ...
... V době svého letního pobytu na Semmeringu ...
... Ve Štýrsku (Steiermark) ...
... Dobrý den milé děti, přátelé a příznivci blogu jaroslaw.blog.cz ...
... Pro čtenáře i pro diváky bez omezení věku ...
... Případ Severin se odehrává v letech 2003-2008 ve Vídni ...
... Valerian slavil desáté narozeniny, když jsem volal do kanceláře na Okružní třídě ...
... Jednalo se právě o shora uvedené stolní hodiny doktora Josepha Kleinstücka, respektive o nový elektrický hodinový strojek, který jsem měl možnost právě zakoupit. Byl jsem zrovna v obchodě, kde jej měli. Tenhle by do jeho hodin zrovna pasoval, říkám si. Ale musel bych zakoupit celé hodiny. Hodiny byly barevně malovaný porcelánový výrobek a elektrický hodinový strojek, který byl v nich osazen bylo možno z těhle hodin, vyrobených v Německu, velice snadno vyjmout. Byl uchycen třemi pružinovými úchyty. Vyjmout jej jen a jen jej vložit do hodin doktora Josepha Kleinstücka, říkám si ...
... Měl přesně požadované rozměry ...
... A na něco podobného se jen stěží zase někde jen tak narazí, říkám si ...
... Volám doktora Josepha Kleinstücka. Je nedostupný. Co teď? Chtěl jsem se ho zeptat, zda mám koupit kvůli hodinovému strojku celé hodiny. Zda bude s tímhle souhlasit. Volám sekretářce, paní Jaroslawě Rostfreiové, na její mobilní telefonní číslo. Je doma. Syn Valerian slaví narozeniny ...
... Její šéf jel ráno s dcerou na Vranovskou přehradu. Jsou tam na dovolené jeho rodiče, říká mi. A tak budou mít z návštěvy vnučky a syna radost, když je oba uvidí. Jeli ráno a večer se vrací. Ano, myslím, že je můžete koupit. Určitě bude souhlasit, sděluje mi do telefonu matka Valeriana. A v kanceláři se maluje ...
... A k tomuhle vám musím ještě něco říci: Před časem mi Joseph říká: Richarde, ty jezdíš často na různé závody a tak podobně. Zkus se, prosím, někde zeptat, zda by nešel hodinový strojek nějak opravit. Zkrátka a dobře, co s tímhle udělat? Hodinový strojek jsem vozil všude sebou. Na hodinovém strojku je vyraženo, že byl vyroben v Itálii. Není tedy již původní, respektive nebyl vyroben za doby Rakouska-Uherska. Byl vyroben po roce 1918, řekl mi jeden italský hodinář. Josephova prababička hodiny natahovala denně klíčkem a když v roce 2003 zemřela, tak její hodiny Joseph dostal. Zastavily se a nejdou, řekl mi. Nenašel ve Vídni už nikoho, kdo by je dokázal znovu oživit. Tolik tedy ke starým stolním hodinám ...
... A nyní k případu Severin ...
... K události došlo na velikonoční svátky roku 2008 ...
... Čtvrté od jejich seznámení a třetí od jejich sňatku v roce 2004 ...
... Řeknu vám zcela otevřeně, že případ Severin není určen pro citlivé povahy ...
... Případ manželů Stefana a Sonnie Severinových ...
... Je děs a hrůza! ...
... Tentokrát to dopadlo ještě dobře. Vzhledem ke skutečnosti, že se otec a syn na pitevní stůl a pod skalpel soudního patologa doktora Leo Grafa ještě nedostali ...
... Snad jedinou nevýhodou celého tohohle případu je (bráno ovšem z mého pohledu a samozřejmě řečeno i s mírnou humornou nadsázkou), že jsem takhle přišel ...
... O dárek ...
... A je docela dost dobře možné, že to mohly být tentokrát hned dva kusy ...
... Dva policisté, kteří v bytě manželů Stefana a Sonnie Severinových prováděli policejní zásah a následné šetření všech příčin a okolností případu (viz policejní služební záznam), nemohli v místě zásahu, respektive v bytě manželů Severinových mnoho dělat, snad jen domluvit paní Severinové, což i učinili, sedíce při tomhle služebním úkonu v kuchyni u jídelního stolu, zatímco pan Severin se nacházel ve vedlejším obývacím pokoji, přičemž zavřel dveře vedoucí z obývacího pokoje do kuchyně, nechtěje být již více vyrušován ...
... Paní Severinová byla sice ještě později předvolána a vyslechnuta do protokolu na územně příslušné policejní služebně, ale tam se již opakovaně přiklonila k původní výpovědi svého manžela, pana Severina, který se již v době provádění policejního zákroku v bytě manželů Severinových vyjádřil tak, že utrpěné bodné zranění kuchyňským nožem si způsobil vlastní nepozorností či neopatrností (při krájení krajíce z chlebového bochníku, v místě zárubní dveří, při cestě z obývacího pokoje do kuchyně) ...
... Pokud pak jde o poškozenou stolní lampu, respektive poškozené plechové stínidlo, kdy musel být úder veden poměrně velikou silou, jak pan Severin (vzhledem k síle promáčknutého plechu stínidla) nakonec i sám uznal. Zřejmě nějakým těžším předmětem bylo mu řečeno (šetřením bylo zjištěno, že se jednalo o hod kartáče na šaty, zhotoveného z tvrdého dřeva, poměrně vysoké hmotnosti, z kuchyně (otevřenými dveřmi) do pokoje, který minul přibližně o tři desetiny metru hlavu pětiměsíčního dítěte, syna manželů Severinových, ležícího v dětské postýlce. K tomuhle pan Severin vypověděl, že poškozenou lampu si zakoupil ještě jako svobodný mládenec, upřesnil kdy a kde tohle bylo. A dále k celé věci uvedl, že si stolní lampu pořídil ze své čtvrté výplaty (v listopadu, z vyúčtování mzdy za měsíc říjen), v prvním svém zaměstnání po ukončení svého studia. A měl z ní velikou radost ...
... Onoho inkriminovaného dne v listopadu 2001, bylo ve Vídni nejen veliké náledí, ale i veliká sněhová nadílka a ne zcela dost dostatečně udržované komunikace. Pan Severin, při cestě domů, uklouzl na chodníku a se svojí novou stolní lampou narazil o obrubník. Nešťasný pád se obešel naštěstí bez zranění. Tehdy byl pan Severin ještě svobodný mládenec a užíval si života ...
... Krátce po téhle události, počátkem následujícího měsíce se manželé Severinovi přestěhovali do pěkného dvoupokojového bytu ve druhém poschodí bytového domu, s okny na tři světové strany a krásným výhledem na město ...
... Myslím, že na Mikuláše roku 2006 (v tomhle pěkném domě s číslem 46) už bydleli ...
... Pan Severin samozřejmě věnoval ještě mnoho svého volného času a mnoho svého úsilí, aby nový byt ještě různě vylepšil, aby se rodině Severinových v novém bytě dobře žilo. Například renovoval koupelnu a tak podobně. Manželé Severinovi si pořídili i nový nábytek ...
... Netrvalo dlouho a stěhovali se znovu. Do lepšího. Opět do pěkného, ale většího třípokojového bytu na známé vídeňské třídě (do domu číslo 131 po levé straně ulice od středu města, nahoru do kopce) odkud nebylo do středu města daleko. Tentokrát byl jejich nový byt v přízemí bytového domu, což nebylo vůbec špatné, s okny z jedné strany do ulice a z druhé strany do zahrady, respektive do malého dvorku a větší zahrady za dvorkem ...
... Myslím, že na Tři krále roku 2008 už tam bydleli. Bylo to velice příjemné bydlení, liboval si pan Severin. Tady bych vydržel bydlet až do smrti, řekl mi. Nikam bych se už nestěhoval. Navíc tuhle část města dobře znal, protože tam jako malý chlapec vyrůstal a v téhle části města žila i jeho prababička a pradědeček, dědeček a babička i jeho otec zde dříve žil a vyrůstal. A hned nedaleko žilo mnoho dalších příbuzných ze strany jeho otce a měl zde i sestřenici a bratrance-dvojčata a tak podobně. Člověk míní, ale tohle mnohdy nestačí. Znáte to nakonec sami, víte jak tohle někdy v životě chodí. Co vám budu tedy vyprávět k tomuhle, že? ...
... Je pravda, že k žádnému úmrtí nedošlo a paní Severinová byla svým způsobem panu Severinovi vděčná. A jak mi řekl Richard, bylo jí na policii zcela jasně řečeno: Mladá paní, važte si svého manžela! Ale nechme již tohohle. Nechybělo mnoho a mohlo se tohle stát. Nestalo se však, nebudeme tedy spekulovat ...
... Krátce po nastěhování pan Severin onemocněl. Nejprve byl léčen doma, ale jeho zdravotní stav se nezlepšil. Ba, přímo se zhoršoval ...
... A nakonec, někdy koncem měsíce ledna 2008, došlo k hospitalizaci ...
... U pana Severina byl zjištěn těžký zápal plic. Byl jsem na tom tehdy velice špatně, ale nikdy jsem si neuvědomil, že jsem na tom byl tehdy ještě hůře, než jsem se domníval, řekl mi Stefan, který byl v nemocnici snad více než dva měsíce, když ho pustili poprvé na víkend domů. Ležet a kdyby něco hned do nemocnice zpátky, bylo mu řečeno. Skutečně Stefan na tom byl tehdy zdravotně tak špatně, že to s ním bylo snad ještě horší, než se mnou později v Insbrucku, když jsem měl rovněž zápal plic, se ženou jsme se rozvedli a já se z Insbrucku přestěhoval do Vídně. Až takhle mi případ Severin, alespoň v tomhle směru, připadl podobný. Ale když jsem se Stefana ptal zda se nějak, alespoň trošku (například námětem, nějakou drobnou výpomocí či co já vím čím ještě), podílel na scénáři známého televizního seriálu ...
... Řeknu to takhle: Stefan se rozesmál: Richarde, jak tě tohle vůbec napadlo? V prvním okamžiku jsem si myslel, že mi k tomuhle něco řekne, ale byl jsem zaskočen. Neřekl mi vůbec nic. Až teprve, když jsem ještě více naléhal, Stefan mi k tomuhle ještě sdělil: Richarde, tohle je jen náhoda! Ale já jsem mu neuvěřil. Ba, právě naopak. Nabyl jsem přesvědčení, že kecá. Tahle podoba, říkám si. Tohle přece jen nemůže být jen náhoda. Tohle bude patrně zase nějaká ukázka z nového televizního či jakého scénáře. Snad nějaká jeho pracovní verze, která se může, ale i nemusí nakonec až tak úplně realizovat, říkám si, uvažujíce nad tímhle ...
... O velikonočních svátcích roku 2008 přijeli navštívit rodinu rodiče paní Severinové ...
... Ale o tomhle všem zase příště ...
... rmoser@seznam.cz ...
... 1/ ...
... Pokračování ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010