Příjemné prožití velikonočních svátků

21. dubna 2011 v 12:30 | P. G. Bottini |  04/2011
... Je pravda, že na 29. leden onoho roku nevzpomínám. Proč taky! Je pravda, že 15. července téhož roku jsem šel za svým právním zástupcem, se kterým jsem hovořil počátkem měsíce dubna téhož roku poprvé ve svém životě. "Právě nastoupil na dovolenou a bude k zastižení až za čtrnáct dnů," řekla mi slečna v jeho advokátní kanceláři. Je pravda, že poté co se můj právní zástupce vrátil ze své dovolené, tak jsem s ním hovořil v jeho advokátní kanceláři podruhé. V soudní žalobě uvedl tehdy větu: "Žádám soud o soudní ochranu!" ...
... Uvedu k tomuhle jen tohle: Ráno 23. července, byl horký letní den a úplně modrá obloha bez mráčků, jsem se konečně rozhodl: Už nemohu dále čekat, vyčerpal jsem všechny dostupné prostředky a všechny dostupné možnosti (fakticky)! A vytočil jsem telefonní číslo: "Je to naléhavé?" zeptal se mě příjemný ženský hlas v telefonním sluchátku na druhé straně telefonní linky. "Ano," řekl jsem klidně. Když jsem pak krátce po tomhle rozhovoru vešel do budovy, byl po pravé straně prostorné vstupní haly osobní výtah a malé bufé (jen okénko s přepážkou a před ním několik stolků a sedaček) a po levé straně bylo pak široké schodiště. Myslím, že to bylo až v nejvyšším poschodí. Dnes již nevím, zda jsem jel nahoru výtahem či zda jsem šel nahoru pěšky po širokém schodišti. Vím, že v místnosti bylo otevřené veliké okno a je docela dost dobře možné, že v místnosti bylo i více otevřených oken. Z místa, kde jsem seděl, jsem viděl do zelených korun vysokých stromů, které byly vysázeny před budovou. Do místnosti doléhal tlumený hluk z ulice a občas jsem zaslechl cinkot tramvaje při rozjezdu na nedaleké zastávce. Cítil jsem se po dlouhé době již zcela v bezpečí. Bylo to poprvé od velikonočních svátků, které byly již před více než třemi lety! Až tady mě pozorně vyslechli! A pak? Tak, jak jsem již shora uvedl ...
... Od rána byl horký letní den a úplně modrá obloha bez mráčků ...
... A ponaučení z tohohle příběhu? Žádné není! Ale, snad jedno možná přece jen je! Řeknu vám to ale jinak: Představuji si v téhle situaci svoji neteř. Bylo by jí tehdy šest roků a chodila by do první třídy. A stalo by se to, co já vím kdy? ...
... Například před vánočními svátky, někdy ve dnech adventu: "Tak můj strýček!" byla by neteř zřejmě v šoku. "On žije?!" divila by se. "A jmenuje se jinak!?" tohle by bylo nejen pro neteř hrozné. Myslím, že její hodná prababička a matka jejího dědečka již tehdy nežila a byla by tedy tohohle všeho ušetřena. Pokud by ještě žila a tohle by se jí řeklo! ...
... Každý neumí, respektive nemůže, dělat tlusté čáry! ...
My sme Valaši - moravská z Valašska
My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina,
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
Hrajem a zpíváme dycky vesele
není už na světě takej kapele.
My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina.
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
... Konec ...

TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010