O klukovi, který se mohl stát hvězdářem nebo fyzikem

8. dubna 2011 v 13:07 | Jarda |  04/2011
... Autorem dnešního příběhu o žháři je spisovatel Karel Čapek. Hlavní hrdina příběhu, patnáctiletý chlapec Sepp, mi připomíná mladíka, kterého jsem osobně neznal, ale o jehož případu mi před lety vyprávěl mě příznivě nakloněný soudce ...
... Říkejme tomuhle hrdinovi třeba Dario. Bylo to takhle: Krátce poté, co Dario dosáhl věkové hranice trestní odpovědnosti, vracel se jednoho pozdního večera domů z jakési oslavy, které se zúčastnil společně se svými dalšími kamarády. Nevím co ho to tehdy popadlo. Možná to tehdy bylo v nějaké euforii (radostné, povznášející náladě). Cestou domů zvedl Dario ze země šutr u chodníku kudy zrovna domů šel a chtěje se trefit do stromu v parku na druhé straně ulice, přes silnici, zasáhl prosklenou vitrínu stojící rovněž u chodníku na okraji parku ...
... Ve kterém se nacházela budova Okresního výboru Komunistické strany Československa ve Vyškově ...
... Takhle nějak vitrína vypadala, respektive jednalo se o tenhle typ vitríny ...
... Nějak se na tohle nakonec přišlo (kdo tuhle prosklenou vitrínu vysklil) a Dario byl Okresní prokuraturou ve Vyškově trestně stíhán a Okresním soudem ve Vyškově odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně ...
... Krajský soud v Brně, v odvolacím řízení výrok Okresního soudu ve Vyškově o vině a o trestu Dariovi ponechal, ale zmírnil tím, že Dariovi nepodmíněný trest podmíněně odložil na zkušební dobu, kterou rovněž určil. "Dario je ještě mladý a musí si uvědomit, že takhle se chovat nemůže!" byl právní názor pětičlenného trestního senátu Krajského soudu v Brně. A závěrem vám k tomuhle případu řeknu již jen tolik: Shora uvedená vitrína byla i později opakovaně vysklena: Jestli ji tentokrát vysklil Dario, říkal jsem si, když jsem vždy znovu vysklenou vitrinu uviděl: Ano, chtěl bych Daria poznat! Až takhle jsem byl Dariovi, tomuhle paličákovi a tvrdohlavci příznivě nakloněn (fakticky)! ...
... "Cože? Že Dario vitrínu znovu vysklil, a že se na tohle nepřišlo!" říkáte ...
... Ale pojďme už k našemu dnešnímu příběhu, který se stal ve Štýrsku, snad někde poblíž města Schladmingu. Tam byl mistr sedlář a řemenář, křestním jménem Anton a vlastním jménem Huber nebo Vogt nebo Meyer, jak už se tihle Rakušané obyčejně jmenují. Tedy ten sedlář a řemenář měl zrovna svátek a seděl u svátečního oběda ...
... A po obědě, stále sedí v kruhu své rodiny, najednou mu hoří střecha nad hlavou! Ten sedlář a řemenář vyletí, a na mou duši, krov v plamenech. To se ví, děti se dají do křiku, žena s pláčem vynáší hodiny. Tedy já už jsem viděl hromadu požárů a pozoroval jsem, že obyčejně lidé ztratí hlavu a začnou vynášet něco zbytečného, hodiny, kafemlejnek nebo kanára v kleci. A teprve když už je pozdě, tak si vzpomenou, že tam nechali babičku a šatstvo a hromadu jiných věcí. Zatím se seběhli lidé a začali si navzájem překážet s hašením. Potom přišli hasiči. A to víte, hasič se musí nejdřív převléknout, než začne hasit. Ale zatím už začalo hořet druhé stavení, a do večera jich lehlo popelem patnáct ...
... Kdo chce vidět pořádný požár, musí jít na vesnici nebo malé město. Ano, ve velkoměstě to už není to, to se díváte spíš na fortele těch hasičů než na ten požár. Nejlepší je, když můžete sami pomáhat hasit. Hasit, to je krásná práce, jak to tak syčí a praská ...
... Ale nosit vodu z potoka, to dělá člověk nerad. Ono je v člověku něco divného: když už vidí nějakou pohromu, tak si skoro přeje, aby byla pořádná. Veliký požár nebo veliká zátopa, to tak člověka jaksi rozjařuje a má pocit, abych tak řekl, že přišel v životě na svůj účet. Nebo to je takový pohanský úžas, já nevím ...
... Tedy to se ví, den nato tam bylo jako - no, jako po vyhoření. oheň je krásná věc, ale to spáleniště pak je strašné. To máte stejně s láskou. To se člověk jen tak bezmocně kouká a myslí, že už se z toho nikdy nesebere. No a byl tam jeden mladý četník, aby vyšetřoval příčinu toho požáru. Pane strážmistr, povídá ten sedlář a řemenář Anton, já bych se vsadil, že to někdo zapálil. Pročpak by to zrovna chytlo na můj svátek, když sedím u oběda? Ale to mně nejde na rozum, proč by se někdo na mně chtěl mstít, vždyť já nikomu nic zlého nedělám, neřkuli abych se staral o politiku. Já teda nevím o nikom, kdo by mohl mít na mne takový hrozný vztek. Bylo poledne a pálilo slunce a ten četník chodí po tom spáleništi a myslí si, teď aby čert poznal, jak to chytlo ...
... Pane Anton, povídá najednou, copak se vám to tamhle nahoře blejská na tom trámu? Tam byl vikýř, řekl ten sedlář a řemenář, snad to je nějaký hřebík. Na hřebík to nekouká, povídá ten četník, to je spíš jako zrcátko. Kdepak by se tam vzalo zrcátko, řekl ten sedlář a řemenář, vždyť tam v tom vikýři byla jenom sláma. A je to zrcátko, povídá ten četník, a já vám to ukážu ...
... Pak si postavil hasičský žebřík k tomu ohořelému trámu, vylezl nahoru a povídá: Abyste věděl, pane Anton, není to ani hřebík, ani zrcátko, ale kulaté sklíčko přivrtané k tomu trámu. Prosím vás, k čemu to je? To jsem blázen, řekl ten sedlář a řemenář, to si s tím snad hrály děti. A najednou ten četník, jak tak koukal na to sklíčko, vám zařval: Au! mordyje, vždyť to pálí! Co to je? A ohmatával si nos. Hergot! zařval podruhé, teď mně to spálilo ruku! Honem, pane Anton, podejte mně nějaký papír! Tak mu ten sedlář a řemenář podal lístek ze svého notesu, a ten četník drží ten papír kousek pod tím sklíčkem. Tak, povídá za chvilku, pane Anton, mně se zdá, že to už máme. To už leze z toho žebříku dolů a drží ten list papíru tomu sedláři a řemenáři před očima: byla v něm propálená dírka a ještě se z ní kouřilo. Pane Anton, řekl ten četník, abyste věděl, to sklíčko je sběrná čočka, neboli lupa. A teď bych rád věděl, kdo ji přivrtal k tomu trámu zrovna nad hromadou slámy. Ale to vám říkám, pane Anton, kdo to udělal, ten půjde odtud v želízkách! ...
... Prokristáčka, řekl ten sedlář a řemenář, my jsme přece žádnou lupu doma neměli - halt! Křikl najednou. Počkejte, já měl na učení kluka, Sepp se jmenoval, a ten si pořád hrál s takovými věcmi! Proto jsem ho vyhodil, že nebyl k rozumné práci, protože měl v hlavě samé takové hlouposti a jiné pokusy! Že by to byl ten zatracený kluk? Ale to nejde, pane strážmistr. Vždyť jsem ho vyhodil, to bylo začátkem února! Bůhví, kde teď je, ale tady se od té doby neukázal. To už se dozvíme, je-li to jeho čočka, řekl ten četník. Pane Anton, telegrafujte do města, aby sem poslali ještě dva četníky. A na tu čočku mně nesmí nikdo ani máknout. Nejdřív musíme najít toho kluka ...
... To se ví, taky ho našli. Byl na učení u nějakého brašnáře v docela jiném místě. A sotva ten četník vkročil do dílny, začal se vám ten kluk třást jako list. Seppe, křičí na něj ten četník, kdes byl třináctého června? ...
... Prosím tady, drkotal ten kluk, já jsem tady od patnáctého února a neodešel jsem ani na půl dne, já mám na to svědky. To je pravda, řekl ten brašnář, to mu dosvědčím sám, protože bydlí u mne a musí chovat mé nejmenší. Zatrapená věc, řekl ten četník, tak to nebude on! A co jako s ním mělo být? ptal se ten mistr brašnář. Inu, povídá četník, bylo na něm podezření, že třináctého června támhle v těch čertech ďáblech zapálil barák sedláře Antona a s ním půl obce ...
... Třináctého června? řekl ten brašnář zaraženě. Poslouchejte, to je divné. Třináctého června se ten kluk ptal: Kolikátého je dnes? Třináctého června? To je svatého Antonína, ne? Já vám povídám, že dneska se někde něco stane. V tu chvíli ten kluk Sepp vyskočil a chtěl vzít roha. Ale to už ho četník držel za límec. Cestou se pak ten kluk tomu četníkovi přiznal, že měl vztek na mistra Antona, protože ho ten sedlář a řemenář kvůli těm jeho pokusům pohlavkoval jako psa. A že se mu chtěl pomstít, a proto si vypočítal, kde bude třináctého června, na svátek mistra Antonína, přesně v poledne stát slunce, a že podle toho nařídil tu čočku, aby zapálila tu slámu, zatímco on bude bůhvíkde. A to všechno nachystal už v únoru a pak šel ze služby ...
... Na tu čočku pak zavolali nějakého hvězdáře z Vídně ...
... A ten nad tím kroutil hlavou, jak byla přesně nařízena právě na sluneční kulminaci třináctého června ...
... Říkal, že to je zrovna zázračná šikovnost, když ten patnáctiletý kluk k tomu neměl žádné ty astronomické nástroje na měření úhlů ...
... Co s tím Seppem bylo dál, to nevím. Ale tak si myslím, jaký by z toho uličníka mohl být hvězdář nebo fyzik. Vždyť to mohl být druhý Newton nebo co, ten zatracený kluk! Ale ono na světě přichází nazmar tolik zvláštního důmyslu a takových těch krásných schopností. Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři. Ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba! ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010