Doktor Šafránek a moje švagrová Pavla

14. dubna 2011 v 10:36 | Ivan |  04/2011
... Od minulého týdne má 12. duben celosvětový význam ...
... Ve čtvrtek 7. dubna 2011 byl (zvláštním plenárním, šedesátým pátým, zasedáním Valného shromáždění Organizace spojených národů) ...
... Při příležitosti padesátého výročí prvního letu člověka do vesmíru, prohlášen 12. duben jako Mezinárodní den letu člověka do vesmíru ...
... Bylo to před několika lety. Byla u nás na návštěvě sestra mé ženy Pavla z Brna. Bylo to takhle: Onoho dne jsme měli večer jít všichni tři do divadla. Moje žena, já a švagrová Pavla. Velice jsem se na divadelní představení už delší dobu těšil. To představení musím vidět zcela určitě, říkal jsem si a měl jsem trošku obavu, aby mě do toho nepřišlo něco nečekaného. Odpoledne onoho dne odpoledne volám ženě do práce. Měla tam zrovna nějaké dva hosty ...
... Čechoameričany, odněkud ze Spojených států amerických, kterým se onoho dne věnovala, byla s nimi i na obědě a tak podobně. A žena mi říká. Do toho divadla dnes večer nejdete, jako já a její sestra Pavla. A proč? Skutečně, úplně mě její sdělení zaskočilo. Zkrátka a dobře, rozhodla se, že svoje hosty do toho divadla večer pozve: Už jsem vám zařídila dva lístky jinam, jako do jiného divadla, říká mi do telefonu: Pavla už to ví, už jsem s ní o všem mluvila, všechno potřebné ti řekne. A už musela končit a více jsem se od ní už nedozvěděl. A tak hned volám Pavle, co a jak a tak a kam večer vlastně jdeme, do jakého divadla a na co vůbec, na jaké představení. Na Šafránka, říká mi Pavla do telefonu. Co to je, to neznám? divím se. A když mě Pavla řekla, že je to nějaké povídání s hercem Pavlem Křížem, tak mi to teprve došlo a už jsem se těšil na večer. V osmdesátých letech minulého století jsem zrovna tyhle filmy režiséra Dušana Kleina miloval a doktor Štěpán Šafránek a jeho přítel Kendy byly moje oblíbené postavy a rád jsem na ně chodil do kina a to i opakovaně ...
... V divadélku nebylo vyprodáno ...
... O přestávce jsem zkusil diváky spočítat. Tak třicet až čtyřicet osob odhaduji dnes ...
... Herec Pavel Kříž, společně s dalším spoluúčinkujícím, vyšel na jeviště a představení začal slovy: Narodil jsem se již do éry kosmického věku, řekl. Týden po onom slavném okamžiku, kdy vzlétl první člověk do kosmu. Jsem tedy již dítětem nového, kosmického věku! uvedl dále a takhle nějak podobně pokračoval a pak upřesnil, že se narodil 18. dubna 1961. Narodil se v Brně, řekla mi k tomuhle ještě šeptem moje švagrová Pavla. A pak začal Pavel Kříž mluvit o písničce Pozdrav astronautovi, která právě, 12. dubna 1961, v době jeho narození vznikla a byla tehdy ohromným hitem a nakonec otevřela orchestru Gustava Broma cestu ke slávě, ale to již trošku předbíhám událostem ...
... Nakonec svého úvodního slova se diváků v hledišti zeptal zda náhodou někdo neví kdo písničku Pozdrav astronautovi složil. Nikdo z diváků v hledišti se nehlásil, ale moje švagrová Pavla tohle věděla, protože mi to šeptem řekla. Přihlas se, povídám jí. Nevím proč, ale nechtěla se přihlásit. Možná si nechtěla hned hrát na kdoví jak chytrou, která všechno ví a zná a všude už byla a tak podobně. Nevím! Pavel Kříž už vypadal poněkud nešťastně, že se nikdo nehlásí, že tohle nikdo neví. On si totiž tohle představení představoval jako takové povídání z jeviště s diváky v hledišti. Zkrátka a dobře! Já, který jsem tohle vůbec nevěděl, věděl jsem tohle jen od švagrové Pavly, která mi tohle teď před chvílí šeptem sdělila, jsem se přihlásil. Seděli jsme ve druhé řadě téměř uprostřed, nepříliš daleko od něho. Pavel Kříž rázem ožil a lehký úsměv mu přelétl po tváři. No, konečně, myslel si možná. Přece jen je tu někdo, kdo tohle ví, kdo ví kdo tuhle písničku Pozdrav astronautovi složil. No, prosím, vyzval mě a čekal na moji odpověď. Vstal jsem ze svého sedadla a zvedl jsem svoji pravou ruku vysoko nad hlavu, vedle mně sedící, švagrové Pavly. Prosím, povídám mu. Tady takhle paní to ví. A ukázal jsem na Pavlu. Pavel Kříž vypadal poněkud zklamaně, ale vzápětí upřel svůj již téměř zoufalý, ale i velice úsměvný pohled na Pavlu. Co mohla Pavla dělat? Musela mu odpovědět. Musela to vyklopit, když to věděla a byla tázána. A takhle byla vlastně do tohohle všeho onen večer vtažena. Nakonec byla Pavla sama ráda, že si ze svého místa v druhé řadě, s Pavlem Křížem alias doktorem Štěpánem Šafránkem, pěkně i pokecala. Celé představení totiž bylo vlastně povídání o knížce Můj život s kapelou autorů Jiřího Zapletala a Jiřího Majera. Povídání nejen o kapelníkovi Gustavovi Bromovi a jeho orchestru, o vesmíru, ale i povídání o všem možném co k životu rovněž patří. Je pravda, že si Pavel Kříž nemohl nevšimnout, že shora uvedenou knížku a písničku Pavla nejenže dobře zná, ale všiml si i skutečnosti, že je Pavla pěkná Brněnka ...
... Zpočátku jsem trošku váhal, ale nakonec jsem se i já osmělil a Pavla Kříže alias doktora Štěpána Šafránka jsem se zeptal: Pane Kříži, můžete nám, prosím, říci jak jste se vlastně do Kanady dostal? Takhle nějak zněla moje otázka. Velice dobrodružným způsobem, řekl ...
... Pavel Kříž přešel ilegálně, pěšky a jen s malým baťužkem na zádech jugoslávsko-italskou státní hranici v oblasti Terstu ...
... Státní orgány v Československé socialistické republice si daly tu velikou práci a nakonec vypátraly kanadskou adresu Pavla Kříže, jen aby mu mohly doručit rozsudek, trest za ilegální opuštění Československé socialistické republiky: Tenhle rozsudek mi pak v Kanadě velice pomohl, liboval si Pavel Kříž v divadle onoho večera. Zkrátka a dobře! Státní orgány v Kanadě, pokud by shora uvedený rozsudek, Jménem Československé socialistické republiky, v Kanadě neviděly snad na vlastní oči, zřejmě by nevěřily, že je něco takového či něco podobného vůbec možné: Za tohle soud v jeho rodné zemi, za tohle odsouzení, za tohle do vězení? divily se soudnímu rozhodnutí československé justice ...
... Tenhle rozsudek snad nakonec rozhodl, řekl Pavel Kříž. Mohl jsem v Kanadě zůstat ...
... Pavel Kříž ...
... 18. duben 1961 ...
... 18. duben 2011 ...
... Miroslava Šafránková alias Borůvka ...
... Adriana Tarábková alias Jeskyňka ...
... Eva Vejmělková alias Alena ...
... Básníci to nemají nikdy lehké ...
... Ale přece jen je dobré být básníkem ...
... I s přistřiženými křídly je možné se vznášet! ...
... Rok 1988 - jugoslávsko-italská hranice ...
... City of Vancouver, British Columbia, Canada ...
... Rok 1989 - Národní třída v Praze ...
... "Studentský svátek, v pátek 17. listopadu 1989, byl připraven a realizován stranou mírného pokroku v mezích zákona. Mimo jednoho mrtvého (doufejme) na Národní třídě v Praze, studenta Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě pana Martina Šmída (šipkou označeného na shora uvedeném obrázku), proběhl studenstký svátek na výtečnou. Ze shora uvedeného důkazního materiálu je patrno, že shora uvedený student byl ve správném čase a na správném místě, ještě živ a ještě zdráv (doufejme)," napsal by možná spisovatel Jaroslav Hašek ...
... Pokud by se oné, shora uvedené, slavné chvíle dožil ...
... Pavel Kříž alias doktor Štěpán Šafránek, který se mohl v důsledku tohohle vrátit do své rodné země a jeho přítel, ze studií na gymnáziu v Mělníku, David Matásek alias Kendy ...
... Tak tohle je patrně míchání jablek s hruškami! ...
... Myslím, že by měla vláda odstoupit. Ve vytvoření koalice s "Napoleonem" vidím její selhání. Čeho je už moc, toho je už příliš! ...

... Konec ...
TOPlist
 


Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | 7. listopadu 2014 v 21:14 | Reagovat

Díky za to, že jste, milý pane Kříži Pavle. Navrhuji p. Kleinovi a p. Pechárkovi /myslím, že jsem si jméno nespletla/ pokračovat v Básníkách. Musí zvítězit žena skromná, pracovitá /např. barví plot/ hi-hi atd., která vaří knedlíky, vozí je i k vnoučatům, dává i synovci s neteří atd. Není úplně hezká, ale má "vnitřní" krásu. Taky má psa kolii, kočku a tříbarevné kotě. To kvůli vnoučatům přeci /vše si zdůvodní/.
A je už důchodkyně, jinak by vše nezvládla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010