Tečka za případem, Laurettin šílený příběh o lásce a přátelství a její vdolečky

29. března 2011 v 16:10 | Riccardo |  Dekameron
... Mohu vám to slíbit. Na tomhle blogu si o smutném případu Aničky z Prahy-Troji už nic nového nepřečtete. Včerejší článek, který si můžete přečíst (pokud jste jej ještě nečetli), byl poslední. A proč se k případu nehodláme již vracet? Je to přesně ten případ, kdy již "zdravý" (selský) rozum nestačí ...
... Musíme věřit, že odborníci případ Aničky z Prahy-Troji zcela objasní. Dříve či později. Ano, nic jiného nám nezbývá. Ještě si tedy připomeňme, co to vlastně ten "zdravý" (selský) rozum vlastně je! ...
... "Zdravý" (selský) rozum je v podstatě naivita! Je to utváření běžného každodenního názoru na svět na základě smyslového poznání a všedních zkušeností, kdy v tomto procesu poznávání je nedostatečně rozlišován rozdíl mezi jevem a podstatou. Tragické důsledky, je-li "zdravý" (selský) rozum spojen s mocí a je používáno jiných než rozumových argumentů. Největším nepřítelem "zdravého" (selského) rozumu je věda a její poznatky! ...
... Dnešní příběh nás zavede do Itálie ...
... Krásného toskánského kraje ...
... Pro diváky bez věkového omezení ...
... Pouze pro nebojácké čtenáře od šesti let ...
... Doporučení ...
... Nedoporučuje se příběh číst večer před spaním, zejména nachází-li se čtenář sám v osamělém stavení zvláště pak je-li osamělé stavení situováno v těsné blízkosti, v sousedství nebo nedaleko hřbitova! ...
... Prohlášení ...
... Prohlašuji, že jsem nebojácný(á), a že splňuji shora uvedenou věkovou podmínku. Dále prohlašuji, že beru na vědomí i shora uvedené doporučení ...
... Jsi statečný(á) ...
... Blahopřeji! ...
... Můžeš nyní vstoupit a číst ten Laurettin šílený příběh o lásce a přátelství ...
... Již by jsi měl(a) být zcela v bezpečí.
... Pokud jsi ovšem nepodváděl(a), samozřejmě! ...
... Jedeme trasou B pražského metra ...
... Do Zličína ...
... Pokud nevíš, jak se tam dostaneš ...
... Tak klikni pod obrázek a pak ještě jednou na obrázek ...

... Ukončete, prosím, výstup a nástup! Dveře se zavírají ... Příští stanice Zličín ...
... Nechápu kam se hrnuli! ...

... Když jedou na letiště! ...
... A jsme ve Zličíně a teď autobusem na letiště. Je to čtvrthodinka jízdy ...
... A jsme tady! ...
... Když to i ono bylo k povídce Philostratově namítáno, vyzval král Laurettu pohledem, aby pokračovala, pročež dívka se ujala slova ...
... V Bologni, nádherném to hlavním městě v kraji Emilia-Romagna, žil šlechtic velmi vážený pro svoji povahu a urozenost krve ...
... Který se nazýval pan Gentile Carisendri ...
... Jenž se v mládí zamiloval do urozené dámy, zvané Kateřina ...
... Manželky to jakéhosi Niccoluccia Caccianimicca ...
... Byl velmi zoufalý, že se mu v lásce ke krásné dámě nedařilo ...
... A proto s povděkem přivítal jmenování podestou ve městě Modena ...
... Vzdáleném necelých čtyřicet tři mil od Bologne ...
... Tou dobou nebyl Niccoluccio v Bologni a tak se paní Kateřina odstěhovala na svůj statek. Vzdálený od města asi tři míle. Byla těhotná a tu se jednoho dne stalo, že jí zachvátila tak hluboká mdloba, že v ní utuchla každá známka života, takže ji lékaři považovali za mrtvou ...
... Ježto příbuzní tvrdili, že jest těhotná teprve krátký čas, takže plod nemůže býti ještě vyvinut, nestarali se dále a pohřbili ji ...
... Tuto zvěst zvěděl ihned pan Gentile. Byl velmi zarmoucen, leč na konec si řekl: "Hleď madono Kateřino, tys mrtva!" ...
... Také, jakmile nastala noc, v průvodu jednoho sluhy odejel koňmo na místo, kde paní byla pohřbena ...
... Otevřel hrobku, opatrně do ní vstoupil a mnohokráte ji, hořce plakaje, zulíbal. Přemožen svým bolem, položil jí ruku na ňadra a tu se zdálo, že slyší srdce tlouci ...
... Odhodiv bázeň, prozkoumal znovu stav jejího srdce a zjistil, že toto, ač slabě, přece jenom bije ...
... Za pomoci svého sluhy ji vyzvedl z hrobky, umístil před sebe na koně ...
... A tajně ji dopravil do svého domu ...
... Zde žila jeho matka ...
... Velmi rozumná a ctihodná dáma, jež vyslechnouc obšírnou zpověď synovu, byla jata soucitem a několika teplými lázněmi vrátila paní Kateřinu životu ...
... Ona, již zotavena, se rozhlížela kolem sebe a nemohla pochopit, kde se nalézá. Vidouc před sebou pana Gentile, prosila plna úžasu jeho matku, aby jí sdělila, jakým způsobem se sem dostala. Když se jí dostalo od pana Gentile náležitého vysvětlení, vděčně mu děkovala, prosíc ho zároveň, aby pro lásku, kterou k ní choval, se jí v jeho domě nestalo nic, co by nebylo čestné pro ni a jejího muže ...
... Sotvaže pronesla tato slova cítila, že se blíží hodina jejího slehnutí. Něžně ošetřována matkou pana Gentile, porodila krásného hošíčka ...
Tím se ovšem zvdojnásobila její i pana Gentileho radost, který nařídil, že musí býti ošetřována tak, jako by byla jeho chotí a pak se opět tajně odebral do Modeny ...
... Když se jeho úřadování v Modeně skončilo a on se měl vrátiti do Bologny, uspořádal slavnostní hostinu ve svém domě, k níž pozval mnoho hodnostářů z Bologne a mezi nimi také Niccolucciu Caccinimica ...
... Poučiv předem dámu o tom, co hodlá podniknouti a naznačiv jí, jak se má ona chovati, počal, když se již tabule chýlila ke konci, hovořiti. "Pánové," oslovil přítomné ...
... "Vzpomínám si, že jsem slyšel hovořiti o perském zvyku, spočívajícím v tom, že kdo chce svého milého přítele co nejvíce uctíti. Pozve ho do svého domu a tam mu ukáže to, co je mu na světě nejmilejší, ať je to jeho choť nebo milenka, anebo dcera, při čemž ho ujišťuje, že tak, jako mu ukazuje to, co je mu nejmilejší, by chtěl ukázati i svoje věrné, přátelské srdce. Tento zvyk vám chci předvésti i zde v Bologni. Poctili jste můj dům svojí vzácnou přítomností a já po perském způsobu vám chci ukázati to, co je mi na světě nejmilejší." ...
... Nyní zavolal svoje dva sluhy, poslal je k dámě ...
... Dal ji nádherně odíti a ozdobiti vzácnými šperky s prosbou, aby potěšila jeho vzácné hosty svojí přítomností, Provázena dvěma sluhy vstoupila do pokoje se svým krásným synkem v naručí ...
... A na přání hostitele se posadila vedle jednoho ctihodného šlechtice, mezitím co pan Gentile hovořil ...
... "Pánové, toto jest, předmět mé jediné lásky. Přesvěčte se, volil-li jsem správně". S těmito slovy předal dámu i s děckem ...
... V náručí Niccolaccia a vrátil se na své místo. Láskyplně objal Niccoluccio choť i syna jsa tím šťastnějším, čím zoufalejší byl nad jejich ztrátou a nevěděl ani, jak by měl šlechtici poděkovat ...
... Dáma se vrátila s velkou slávou do svého domova ...
... A po dlouhou dobu byla celým městem obdivována ...
... Pan Gentile do smrti zůstal věrným přítelem ...
... Niccolecciovým i jeho choti a všech jejich příbuzných ...
... Hostina byla prima. Ty bláho, tady to ale vypadá! ...
... "Emanuele, sýr nám došel, ale ona kus sýra našla. Já jí sýr seberu a můžeme hned podávat hostům špagety, když je o ně dnes takový nebývalý zájem!" - "Ne, hoď sýr do koše," nařizuje Emanuele Laurettě! ...
... Ten Emanuele Ridi! Zatím mu věřím, že tohle se sýrem nedělá. Ale řeknu vám ... Nevím, nevím ... Bylo by sýru přece jen škoda! Jen tak jej vyhodit, ne!? Co myslíte?! ...
... Veselá společnost vynášela pana Gentileho svými chvalozpěvy až do nebes, leč král přerušil jejich rozhovor vyzývaje Emilii, aby pokračovala. Tato vyprávěla následovně ... Ale o tomhle zase někdy příště! ...
... Ještě recept na Laurettinu pizzu ...
... "Ne, dnes to pizza nebude. Dnes to budou vdolečky a nejen pro šikovné malé čtenáře," říká Lauretta ...
... "To bude určitě zase nějaká šílenost!" myslíme si. No, uvidíme, co to bude. Necháme se překvapit! ...
... Vdolečky presto ...
... Suroviny ...
... Jeden malý bílý jogurt, sedm polévkových lžic polohrubé mouky, půl sáčku prášku do pečiva. dvě vejce, sůl, olej ...
... Pracovní postup ...
... Mimo oleje, všechny shora uvedené suroviny v misce zamícháme a malou naběračkou nebo lžící lijeme těsto do rozpáleného oleje na pánvi ...
... Poznámka ...
... Ze shora uvedeného množství vyrobíme asi sedmnáct kusů vdolečků. Na vdolečky dáme marmeládu nebo šlehačku nebo obojí. Zkrátka podle chuti, tak jak to kdo má rád ...
... Přidáme-li do těsta polévkovou lžíci rumu, tak nebudou vdolečky tak mastné ...
... Jedna římská (antická) míle = tisíc čtyři sta osmdesát metrů ...
... A dnes finito! ...
... Ciao! ...
... Konec čtvrtého příběhu desátého dne ...
... Riccardo ...
(16.7. 1313 zřejmě v Certaldu, Toskánsko - 21.12.1375 v Certaldu)
... Italský renesanční básník, autor novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Narodil se jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě. Otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu Dekameron. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků ...
... Tři jeho citáty ...
... Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli ...
... V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně ...
... Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic ...
... Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset a odtud je název cyklu). Své zážitky si vypráví deset dní deset urozenýchh mladých lidí. Sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348 ...
... Čas si krátí vyprávěním na různá témata ...
... O lidech, které postihly různé nehody, ale vše dobře dopadlo ...
... O lidech, kteří svou obratností dosáhli svého ...
... O lidech, jejichž láska špatně skončila ...
... O milencích ...
... O tom, jak ženy obelstily své muže ...
... O šprýmech, které si ženy a muži tropí navzájem ...
... Církev dílo odsoudila ...
Giovanni Boccaccio - Dekameron
Přeložila a svým nákladem vydala Anna Běhounková
V hlavní komisi "Mars" knižní dům v Praze
Štočky zhotovil z ilustrací dle starých rytin Štencův grafický závod
Obálka mistra Václava Čuffy
Vytiskl Fr. Ziegner, Král. Vinohrady, Říčanská č. 1984, 1928
8/100 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010