Selye by mělo být maďarsky Šej aneb anetický psychopat a práce se stresem

28. března 2011 v 16:14 | Pavel Skovajsa |  03/2011
... Pokud tohle policie tvrdí či tvrdila ...
... Ale pokud to je či pokud to bude jinak? ...
... Pak muži na shora uvedeném obrázku není co "závidět" ...
... Ale o tohle mi teď nejde! ...

... Zaujalo mě, co říká (na shora uvedeném videu) psychiatr a sexuolog MUDr. Martin Hollý o obviněném ...
... A o tohle mi teď jde! ...

I.

... Anetický psychopat ...

... Je krutý, bezohledný, surový. Ani nejpřísnější trest ho nenapraví. Páchá trestnou činnost a s klidným svědomím a bez výčitek dokáže i zabít ...

... Je to tenhle případ? ...
... Nevím! ...

II.

... Stres ...

... Z knížky mého oblíbeného autora ...

... Začátek opisu pasáže z knihy ...

... Jedním z velmi důležitých faktorů byl u všech lidí v zemích postižených válkou stres (a je tomuhle takhle dodnes).Slovo stres se dnes často užívá mnohdy nesprávně a právě to nesprávné se většinou vžilo. Proč píši o stresu? Poněvadž celé období druhé světové války bylo dobou stresu. Stres byl ovšem i dříve, provázel vždy období hladu, epidemií, útisku, válek a revolucí. Stres je zátěž, to je stav, kdy musí organismus mobilizovat své obranné a nápravné mechanismy, aby udržel to, čemu se říká homeostáza (nebo méně správně homeostáze), ideální stav vyváženosti funkcí organismu. Tento stav se může pohybovat jen v určitých hranicích, jinak se zdraví mění v nemoc. Příčina, která stres vyvolává, se nazývá stresor, ale v hovorové řeči se to často plete a i příčině se říká stres, někdo "je ve stesu". Pojem stres vymyslil Hans Selye, nyní americký autor. Dětství prožil v Komárně a promoval v Praze na německé univerzitě, kde získal v roce 1929 doktorát medicíny a o dva roky později doktorát filozofie. Měl by se vyslovovat maďarsky Šej, ale vyslovují jej (a on si to takhle přeje) Selye. Učení o stresu je dosti složité a nemohu se zde pouštět do detailů. Stručně řečeno: snahou organismu je adaptovat se na ztížené vnější podmínky. Vznikne poplachová reakce, která organismus informuje, že je zle, a burcuje ho k obraně. Je to reakce, statisíce let stará. Tehdy měla význam ...
... Pračlověk se vypravil na lov nebo byl přepaden divokým zvířetem. Všechno v jeho organismu se zmobilizovalo k boji nebo k útěku. Do krve se vylučoval adrenalin a jiné látky. Krevní tlak stoupl, močení bylo potlačeno a podobně. Příprava organismu byla přiměřená nebezpečí. Reakce je však celkem stejná i dnes, kdy nejde o setkání s divokým zvířetem, ale například jde o nepříjemný pohovor s vedoucím, hádku v rodině, sledování sportovního zápasu v televizi a podobně. Reakce je zbytečně velká, nevybije se, zůstává, přetrvává, škodí zdraví. Při strachu, trvalé zlosti, smutku je člověk v trvalé tenzi, z níž vznikají psychosomatické nemoci: infarkty srdeční, žaludeční vředy, zelený zákal oční, poruchy měsíčků, různé druhy neuróz, některé kožní nemoci a jiné. Při náhlém velkém vzrušení může u zvířete i u člověka dojít ke ztrátě vědomí nebo náhlé smrti ...
... Četl jsem, že při polární výpravě střelili na ledního medvěda, který ihned upadl a zůstal ležet. Šli pro saně, aby zabitého odtáhli, ten však mezitím odběhl, on totiž jen leknutím omdlel ...
... Slabý samec pozorující zápas dvou silných samců strachy pošel. To se stalo v londýnské zoologické zahradě u klokanů. Lidé se chovají určitým způsobem, lidé konají a jednají, proto užíváme výrazu, který jsem použil také ve své monografii o konání a jednání. Vše můžeme shrnout pod název agování. Lidé i zvířata agují ...
... Základní klíč k pochopení agování nalezl Ivan Petrovič Pavlov, který se zabýval reflexy vrozenými (nepodmíněnými) a reflexy získanými (podmíněnými). Později se různé psychologické školy zabývaly naukou o chování a učení. Pro hlubší pochopení toho, co způsobují nepříznivé vlivy v lidském organismu, musím připomenout některé pojmy. Základní emoce (ne zcela přiléhavý překlad je hnutí mysli) jsou radost, smutek, vztek a strach. Ať vnímáme cokoliv, zrakem, sluchem, chutí, čichem, hmatem i jinak (tělové pocity, myšlenky), vzniká buď libost, nebo nelibost. Je-li to velmi slabě vyjádřeno, říkáme, že podnět a vjem z něho ji indiferentní. Lidé (zvířata také, ale o to tu teď neběží) mají své hodnoty. Hodnotu má to, co ukojuje potřebu. Potřeby jsou různé. "Nižší," jako jídlo, pití, spánek, přístřeše, pohlavní okojení a tak dále, a "vyšší", jako potřeba uměleckého prožitku, poslechnutí hudby, divadlo, četba, poučení a tak dále. Základní potřebou člověka je bezpečí a příznivá odezva u lidí, zaručení ukájení potřeb nižších, ale i vyšších ...
... Zvláštní hodnotu má lidská důstojnost. Gorkij řekl: "Člověk, to zní hrdě." Člověk potřebuje individuálně vyvážené soukromí a styk s lidmi. Hrozná, zvláště pro někoho, je samovazba, ve společnosti druhých se lépe snáší utrpení (nemocnice, vězení či koncentrační tábor v minulosti). Na druhé straně nedostatek soukromí, trvalý styk s lidmi je pro někoho úplně nesnesitelný, ale pro každého obtížný (nemocnice, vězení či koncentrační tábor v minulosti). Jsou to stálé traumatizace lidské důstojnosti ...
... Dostojevskij v Zápiscích z mrtvého domu, to je z carských koncentračních táborů, líčí subjektivní utrpení vězněných a pak celoživotní touhu po samotě ...
... Mnoho záleží i na formě vzájemného styku lidí. Vlídnost a zdvořilost, třeba hraná, je lepší než styk s osobou, která je "hrubá skořábka, ale srdce zlaté" ...
... Sebehodnotnější člověk hádavý, což se vyskytuje spíše u žen, se stává nesnesitelným až k vraždě ...
... Vzkypění vzteku, kterému nelze dát průchod, zdraví poškozuje. Stačí trvalé nadávání, osočování nějaké skupiny lidí v novinách, v rozhlase (a dnes je mnohem více možností) bez možnosti obrany, jak tomu bylo za okupace. Pro ty, kteří jsou takto ponižováni, je to velkým utrpením a vede to k trvalé tenzi, jak mi sdělili mnozí z mých pacientů. Neutěšené dětství může pak stigmatizovat pro celý život. Milující matka, výchova v utěšených materiálních poměrech působí blahodárně, je-li matka protektivní, panovačná, může dětství svým dětem otrávit a poškodit je pro celý život. A představme si následky, když je matka protektivní a poměry k tomu ještě i jinak neutěšené. Nepříznivých situací pro vývin dětí bylo za války bezpočtu. Kdyby nebylo vzácných učitelů, byly by děti vyrůstaly ve lži. Škola musila být loajální k okupantům! Doma slyšely pravdu a nasávaly zdravou nenávist k utlačovatelům, která se však nesměla projevit, neboť tato cesta vedla rodiče i učitele na popraviště ...

... Konec opisu pasáže z knihy ...

... Nepřipomíná vám shora uvedené něco? V roce 1945 pan profesor Vladimír Vondráček své paměti ukončil a jak sám říkal: "Už bych dále nemohl psát svobodně!" Jeho tři knihy jeho pamětí končí rokem 1945 ...
... "Co tedy vlastně o celém případu vím zcela jistě?" pokládám si na závěr otázku! ...
... Zcela jistě vím jen to, že profesor Hans Selye má bustu ...
... V Komárně ...
... Ve Slovenské republice ...
Hans (János) Hugo Bruno Selye
(26.1.1907 Vídeň - 16.10.1982 Montreal)
... Kanadský lékař, biolog, chemik a endokrinolog rakousko-maďarského původu. Jeho matka byla Rakušanka a jeho otec byl Maďar, který byl jako vojenský lékař po první světové válce přeložen do Komárna. Dětství prožil tedy v Komárně, kde vystudoval benediktínské gymnázium a pok pokračoval v rodinné tradici lékaře. Jeho jméno dnes nese gymnázium ve městě s vyučovacím jazykem maďarštinou. Studoval v Praze, v Paříži, v Římě a opět v Praze. Z Českoslovdenska odcestoval nejprve do Spojených států amerických a později přesídlil pak do Kanady, kde působil do roku 1976 na dvou místních univerzitách v Montrealu. Mimo jiné byl i poradcem americké armády, od roku 1976 předsedou Mezinárodního ústavu pro výzkum stresu, členem Royal Society of Canada, obdržel kanadské vyznamenání Order of Canada a získal čestné doktoráty na čtyřiceti třech světových univerzitách Je autorem více než čtyřiceti knih a nejméně tisíce sedmi set odborných článků ...
... A ještě vím to, co autor ve své knize říká: Hans Selye nějaký čas působil jako lékař na německé klinice v pražské Všeobecné nemocnici ...
... Odjel do Spojených států amerických na Rockefellerovu nadaci a již tam zůstal, neboť nad Evropou se stahovala mračna nacismu. Svou teorii o stresu formuloval v roce 1936 ...
... Na Prahu rád vzpomíná ...
... Našich lidí, kteří ho navštívili, se mezi jiným ptal, zda žije ještě ta hodná paní, co před nemocnicí prodávala ty dobré párky ...
... A víte co si myslím? ...
... Myslím si, že profesor Hans Selye anetickým psychopatům a podivné práci se stresem dobře rozuměl (shora uvedený obrázek je samozřejmě jen legrace) ...
... A rovněž vím, ze shora uvedené knihy, že i na uzeniny, respektive na dobré párky byl profesor Hans Selye patrně veliký odborník! ...
... Jak to tedy je? Na devadesát devět procent? Možná! Ale znám případy, kdy to bylo nakonec přece jen jinak. Fakticky! ...
... "Nezastávám" se ho, ale přece jen?! ...
... Je vrah nebo vrah není? ...
... Nevím a navíc anetickým psychopatům a "podivné" práci se stresem nerozumím! ...
... Ale na "boží" mlýny věřím. Melou sice pomalu, člověk se jejich spravedlnosti ve svém životě zpravidla nedočká, ale melou jistě! ...
... Ale dobré párky? Ty mám taky rád! A jednou jsem byl i v továrně na shora uvedeném obrázku dokonce i na exkurzi. Ale ani na výrobu dobrých párků odborník nejsem. Fakticky! Můžete mi v tomhle směru věřit! Cože? Že ze mě výrobce dobrých párků uděláte za každou cenu?! "Že někdo vyrábět párky, přece jen musí! Že by to bez párků nešlo?" říkáte. Ano, v tomhle směru se zcela jistě nemýlíte! ...
... Jak to tedy je? ...
Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.
(23.2.1895 Praha - 10.5.1978 Praha)
... Přední český psychiatr. Je autorem asi dvěstědvacetipěti studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie a za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti. Jeho poslední kniha pamětí vyšla již posmrtně, v roce 1988 ...
... Konec ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010