Reinkarnace a jiné záhady

22. března 2011 v 17:38 | R. Moser |  03/2011
... Dobrý den milé děti, přátelé a příznivci blogu jaroslaw.blog.cz ...
... Pro diváky bez omezení věku ...
... Pro čtenáře od jedenácti let ...
... V pondělí 7. března mi zavolala sekretářka doktora Josepha Kleinstücka paní Jaroslawa Rostfreiová s tím, že doktor Joseph Kleinstück by se se mnou rád sešel, respektive chtěl by mne požádat o přátelskou výpomoc. "V jaké záležitosti?" zeptal jsem se paní Rostfreiové. Je pravda, že paní Rostfreiová mi nic bližšího neřekla. Nevím či nevěděla či nemohla. "Spěchá to?" zeptal jsem se. "Ne," řekla mi paní Rostfreiová. Ale doktor Joseph Kleinstück by byl rád, pokud by se vaše schůzka mohla realizovat ještě v tomhle týdnu. Hodilo by se vám to tenhle týden? Čtvrtek nebo pátek?" dala mi na vybranou dva termíny ...
... Domluvili jsme se na pátek 11. března 2011 na desátou hodinu dopoledne ...
... Ve smluveném čase dostavil jsem se na smluvené místo, do jeho kanceláře na Okružní třídě. "Richarde," povídá mi "znáš Georga Benadu?" - "Myslíš bratrance doktora Paula Rohacka, Josefe?" zeptal jsem se ho. "Ano," odpověděl mi "toho z Moravy". - "Ze Slovácka," upřesnil jsem. "A víš něco o jeho dopise ze dne 21. dubna, který napsal před lety ve Frýdku-Místku?" To co jsem o dopise bratrance doktora Paula Rohacka věděl, to jsem mu řekl. Je pravda, že moc informací jsem tehdy neměl. Jen to co jsem slyšel před lety v karavanu, v pauze při natáčení ...
... Doktor Joseph Kleinstück mě požádal, zda bych se případu ujal. Ještě večer jsem si doma prostudoval zapůjčené písemnosti. A v sobotu ráno už mě Rex budil ...
... Vídeň - Brno ...
... A vyrazili jsme ...
... Přes Bratislavu na Moravu ...
... Míjel jsem Hustopeče po levé straně dálnice, když mě to napadlo ...
... Podívám se k inkriminovanému železničnímu přejezdu. Jsou tam dva železniční přejezdy. Když sjedete z dálnice na Chrlice (po pravé straně dálnice), tak jeden je v Holáskách, blíže železniční stanici Chrlice a tam se to tehdy stalo a druhý je, když jedete směrem od středu města Brna směrem do Tuřan, před Brněnskými Ivanovicemi ...
... "Tak tady se to tehdy stalo, to je ta železniční trať, kudy tehdy jeli otec se synem," říkám si, prohlížeje inkriminované místo zevruvně ...
... Udělal jsem i pár fotek těchto míst ...
... A ve Slatině jsem opět najel na dálnici ...
... Brno-Slatina - Vyškov ...
... Tentokrát už vedoucí od Brna a pokračoval dále do Vyškova, kde jsem se ale dlouho nezdržel. V poledne jsem byl už v Brně a večer, krátce před půlnocí, zpět doma a druhý den dopoledne jsem to všechno dával dohromady a dělal pro doktora Josepha Kleinstücka závěrečnou zprávu o výsledku svého šetření v České republice, respektive v Brně a ve Vyškově, kterou jsem mu hned odpoledne odevzal ...... Od kamaráda Georga Benady, kterého nebylo těžké v jedné obci nedaleko Vyškova najít (znal jsem jeho jméno i jeho adresu) jsem se dozvěděl (samozřejmě, vše vám říci nemohu, jsem vázán mlčenlivostí) ...
... Od shora uvedeného kamaráda Georga Benady, který se k mému překvapení nejmenoval Laďa (jak mi sdělil doktor Joseph Kleinstück ve Vídni), ale Vladimír, jsem se dozvěděl, že: "Když se šlo (v době kdy bylo pěkně a teplo a byla otevřená okna) kolem studentských kolejí v Brně v ulici Jana Babáka," řekl mi tento "bylo prý zcela zřejmé na co v téhle studentské koleji zde ubytovaní studenti mysleli." ...
... "Nebyly to dospělé hlasy, které bylo z otevřených oken slyšet až venku, když tudy člověk zrovna kolem procházel," sdělil mi shora uvedený svědek ...
... "Byly to studentské-chlapecké hlasy, které bylo slyšet z otevřených oken až na ulici vyřvávat," řekl mi kamarád Georga Benady ve Vyškově, kde dnes bydlí ...
... Začátek zákazu ...
... "Slovo 'souložit' prý patřilo ještě k těm přijatelnějším slovům, která byla z otevřených oken slyšet vyřvávat," řekl mi ve Vyškově pan Vladimír doslova ...
... Konec zákazu ...
... Ale ještě než uvedu pasáž z knihy oblíbeného autora otce doktora Paula Rohacka, musím na tomhle místě zdůraznit, že autor shora uvedené knihy nemá s naším případem žádnou souvislost, znovu opakuji, autor shora uvedené knihy nemá s naším případem žádnou souvislost. Je ale pravda, že s otcem doktora Paula Rohacka se znal ...
... Z knížky oblíbeného autora otce doktora Paula Rohacka ...
... Reinkarnace ...
... Věřím v reinkarnaci, tedy ve stěhování duší. Ne do koček, opic, prasat a blech, ale do hodin. Způsobil to můj otec, který pracoval jako technický, takzvaný cejchovní úředník přes míry a váhy a občas přinesl z elektrárny hodinový strojek od elektroměru, za který zaplatil nepatrný peníz. Pak se dal do práce, poskládal různá ozubená kolečka, vyrobil ciferník a ručičky, to všechno umístil do dřevěné schránky, nalakoval, co bylo třeba, většinou černě a zlatě. Hodiny nejen stály na stole, ale také šly přesně ruku v ruce s časem. Jako dítě jsem asi neuměl tu práci ocenit. Hodiny rozdával známým a příbuzným, bylo jich kolem tuctu. Jedny zůstaly doma a zastavily se nějaký čas po otcově smrti, pak už nebylo člověka, který by je opravil a seřídil - ani můj kamarád hodinář. Pak postupně odumíraly hodiny u všech obdarovaných. Jen jedny žijí - v Praze u sestřenice Evy, které říkáme pramáti rodu, jdou a šlapou dál. Jednou se zastavili, ale sestřenka Eva našla hodináře, který je resuscitoval. To víte: Praga caput regni, proti tomu Brno kaput. Pražské otcovy hodiny tedy žijou. Proto věřím v reinkarnaci jeho duše do hodin. Ať žije život v čase a čas života ...
... Je pes na shora uvedeném obrázku důkazem reinkarnace? ...
... Co myslíte? ...
... Reinkarnace (latinsky) = víra a představa (v některých náboženstvích) o novém vtělení duše do jiného těla po smrti (převtělení). Zvláště se tahle víra a představa vyskytuje v Indii ...
... Vyškov - Brno ...
... Ale pojďme nyní do Brna ...
... "Georg Benada měl v Brně kamaráda," řekl mi pan Vladimír ve Vyškově. "Je to zřejmě ten bývalý student," uvedl pan Vladimír s tím, že zcela bezpečně tvrdit ale nic nemůže. V Brně jsem zjistil několik dalších informací. Za prvé: Jarku znal deset let (četl jsem to v soudním spise) a ten shora uvedený jeho kamarád? Tak to je tak padesát na padesát. Ještě žádná jistota! Jeho rodiče nejsou z Brna (to jsem zjistil) a on v době svých vysokoškolských studií bydlel skutečně v Brně na studentské koleji. Pokud by tenhle kamarád Georga Benady měl být synem "Jožky Matalíka" (je to pseudonym - dohoda mezi otcem doktora Paula Rohacka a jeho úzkou i širší rodinou, že jeho jméno zveřejňovat nebude) ...
... Pokud by byla pravda to, co jsem shora uvedl. Ano, pak by to takhle mohlo být: Pak by kamarád Georga Benady byl synem veterinárního lékaře a jeho paní (matka jeho kamaráda) by byla magistrou farmacie-lékárnicí a kamarád Georga Benady by měl jednoho sourozence. Mladší sestru-zdravotní sestru, která žije nebo alespoň tehdy žila v Praze. Nejdříve na internátu zdravotních sester, ale ještě jako svobodná získala byt dva plus jedna první kategorie v Praze na Pankráci a Georg Benada se na tom i částečně podílel (byla to meziměstská výměna bytů). Člověk z bytu v Praze na Pankráci se přestěhoval do Brna, do družtevního jednopokojového bytu první kategorie kamaráda Georga Benady, protože ten se oženil s mladou humánní lékařkou a přestěhoval se k ní, do místa jejího bydliště i působiště, kde žijí spolu dodnes a mají rodinu ...
... A tohle vám musím říci zcela určitě ...
... Georg Benada nebyl žádné "ořezávátko" ...
... Když jsem ty soudní písemnosti všechny viděl! ...
... Řeknu vám jen tolik ...
... Hrůza hrůz! ...
... Ale Georg Benada, to se musí nechat, všechna čest! On tu "Jarku" ("Jarka" je pracovní název doktora Josepha Kleinstücka pro jednu soudkyni) ... Ano, vyvinul obrovské úsílí a musel mít neskutečnou trpělivost a dobrou vůli ... Ano, dá se to takhle nakonec říci. Je to stručné a výstižné. On tu "Jarku" nejdřív "přitlačil", myšleno v úvozovkách a řečeno s nadsázkou (jednal možná tvrději, ale jednal férově a nemohl už ani jednat jinak, musel to takhle udělat, nic jiného mu už nezbylo, nedala mu žádnou jinou šanci) a pak, když mu "Jarka" řekla o svém synovi (mohla si to možná vymyslet, ale on ji uvěřil a vůbec nepochyboval, myslí si dodnes, že je to pravda, co mu tehdy řekla) ... V duchu si Georg Benada říkal: "To bude ono, 'Jarko'! Tys přenesla něco ze svého života do mého!" a cítil se velice mizerně a bylo mu skutečně hrozně (ani snad neví jak se z justičního paláce tehdy ven vypotácel a pak se mu to ještě celé později rozleželo v hlavě a pořád na to myslel). A když mu ještě 'Jarka' řekla, že to všechno nedělala úmyslně ... (to ji mohl věřit, ale taky nemusel, dodnes neví jak to bylo skutečně a nic nemůže dodnes tvrdit s jistotou, pořád jsou tu shora uvedené dvě možnosti, vyloučit nelze ani jednu z nich, ať to bylo, jak to bylo, přišel bezdůvodně o mnoho a neprávem, to jediné je v celé téhle ostudné právní věci jisté). Ano, Georg Benada zase "povolil". Zkrátka a dobře. Řeknu to ještě jinak. Nerozešli se nakonec s "Jarkou" ve zlém! "Co si na ní vezmu?" říká Georg Benada. "To jsem ji měl hlavu namístě utrhnout či co?" dodává k tomuhle. "Jarka" to nakonec uznala "Já vím," řekla mu "ten paragraf tam nebyl!" (ale jistá arogance z její strany tam pořád byla, když mu to říkala, nebylo tam vůbec žádné její "pokání", natož nějaká omluva). Nechala se zřejmě napálit od "rafinované" podvodnice, která vám klidně zapře nos mezi očima a ani nemrkne a Georg Benada už toho všeho měl dost. To její poslední rozhodnutí ze dne 28. září [nepravomocný (naprostá nekompetentnost, když si tohle soudní rozhodnutí nezávislý odborník z oblasti práva prostuduje) rozsudek] to byla již ona pověstná poslední kapka do kalichu hořkosti. "Já už vás v řízení nechci!" řekl jí Georg Benada, když mu radostně (ano, lze to takhle vyjádřit, je to zcela výstižné) oznámila, že ani podruhé ji z řízení soud druhého stupně pro podjatost nevyloučil. Skutečně! Georg Benada ji viděl snad častěji, než koho vidět chtěl! "Jarku" vidět nepotřeboval a ani vidět nemusel (fakticky)! "Já ji přetrhnu," řekla mu nakonec "Jarka" na adresu Violy Novákové. A jak mi řekl v Brně pan Riccardo, myslela to prý snad úplně vážně. Nakonec se to všechno Georgovi Benadovi, který vlastně jen kvůli tomuhle přijel z Vídně do Brna, podařilo celé ustát. "Bylo to prý ale hrozné," řekl mi k tomuhle pan Riccardo. A názor doktora Josepha Kleinstücka? "Těch dvou malých kluků je mi velice líto," řekl mi doktor Joseph Kleinstück ve Vídni. "Nechala se znovu napálit, vůbec se nepoučila!" uvedl ke známému ostudnému případu. Doktor Joseph Kleinstück se domnívá, že měla již tehdy z justice odejít! "Ten paragraf, který tehdy použila," řekl mi Joseph Kleinstück, odmlčel se a otevřel ten, něco jako malý sešit, nalistoval příslušnou stránku a řekl mi: "Georg Benada si k němu našel v souhrnném rejstříku k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech občanskoprávních Nejvyššího soudu země našich severních sousedů," doktor Joseph Kleinstück si zapálil cigaretu. "Ano!" pokračoval. "Georg Benada to číslo rozhodnutí či stanoviska uvedl ve svém již druhém návrhu na její vyloučení pro podjatost. "Vím," řekl mi "ani soudci druhého stupně nemají rádi, když se na shora uvedený rejstřík ve svém návrhu někdo odvolává a odkazuje, byl jsem si tohohle vědom, když jsem již druhý návrh na vyloučení pro podjatost soudce psal" a doktor Joseph Kleinstück si přisunul popelník a odklepl popel ze své cigarety. "Bylo to ale nutné!" uvedl dále. "Když jsem ta čísla ve vídeňské knihovně v téhle brožurce poprvé viděl: 'V roce ... v České republice soudy podle shora uvedeného paragrafu roznodly ... případech a ve Slovenské republice to pak bylo ...!' Otřesné, řečeno bez jakékoliv nadsázky (fakticky)!" řekl mi doktor Joseph Kleinstück ve Vídni k tomuhle případu, když jsem mu předával závěrečnou zprávu ze svého pátrání v České republice, respektive pátrání ve Vyškově a pátrání v Brně a doktor Joseph Kleinstück vstal ze svého křesla a uložil shora uvedenou brožurku soudních rozhodnutí a stanovisek k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech občanskoprávních Nejvyššího soudu země našich severních sousedů a různých bratranců a sestřenic a tak podobně, na příslušné místo ve své příruční knihovně. A už jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti dodejme, že Georg Benada neměl žádné problémy. Všechny problémy, které Georg Benada tehdy měl byly způsobeny (viz pravomocná rozhodnutí soudu druhého stupně a nakonec i pravomocné rozhodnutí soudu prvého stupně, kdy soud druhého i prvního stupně jeho argumenty uznal v plném rozsahu) "rafinovanou" podvodnicí Violou Novákovou (fakticky). Je to názor všech nezávislých odborníků. A co k tomuhle případu ještě dodat? Nic. Již dávno není co. To co si Georg Benada předsevzal, to i splnil. Nechtěl, aby se jednou stalo to, co se tehdy nestalo, ale co se tehdy stát mohlo. Telekomunikační družice za nic nemohla. "Viděl jste jí co dělala na chodbě, když jsme sem přicházeli?" zeptala se soudní znalkyně paní doktorka Věra Nechvátalová Georga Benady. "To, co by si jinak vybila na vás, to si teď vybije na mě, až odtud odejdete a pozvu si ji dovnitř. Ale, já jsem na tohle zvyklá," řekla mu. "Já jsem jí neřekla, že sem příjdete, že jsem vás sem pozvala!" řekla mu dále a pustila Georga Benadu druhými dveřmi z místnosti. Georg Benada vyšel po chvíli jakousi chodbou na ulici a věděl to! Je to všechno navždycky pryč! "Udělal jste víc než jste vůbec musel!" řekla mu soudní znalkyně paní doktorka Věra Nechvátalová," znělo mu v uších. "A nikomu nemusíte už nic vysvětlovat, natož abyste se měl ještě z něčeho obhajovat." Georg Benada tohle samozřejmě věděl od počátkul, ale byl rád, že mu to bylo znovu řečeno! ...
... "Ať žije život v čase a čas života!" říká si Georg Benada ...
... A ještě vám povím, že jsem viděl u doktora Josepha Kleinstücka knížku, kterou si koupil kdysi v Brně v antikvariátě. Její název je Šachista začátečník - základy moderního šachu, autora profesora Karla Zmatlíka, její šesté přepracované vydání Josefem Loudou, vydanou nakladatelstvím Orbis Praha v roce 1953, kterou doktor Joseph Kleinstück otevřel a vyňal z ní pohlednici. Černobílá pohlednice hotelu Malino Brdo ve Velké Fatře na Slovensku je poněkud zvláštní. V době kdy byla psána nebyla odeslána. Ano, pisatel pohlednici tehdy zkazil a již nalepenou poštovní známku z pohlednice odlepil a pohlednici nikdy neodeslal (fakticky). "Dovolíš, Josefe?" žádám doktora Josepha Kleinstücka "půjč mi jí, prosím," a koukám na pohlednici. Je zde i nalepená poštovní známka s portrétem, tehdejšího prezidenta tehdejší republiky našich severních sousedů, Gustáva Husáka a něco je na ní připsáno evidentně jiným rukopisem. Poštovní razítko je dodnes dobře čitelné. Pohlednice byla odeslána z poštovního úřadu v Růžomberoku. To je dnes ve Slovenské republice. Jsem ohromen. Datum na poštovním razítku je 21.4.1982! Doktor Joseph Kleinstück se směje, když mě vidí. "Schválně tam tehdy z Frýdku-Místku jel," říká mi. "Jen, aby ji tam hodil do poštovní schránky?" ptám se patrně dost přihlouple doktora Josepha Kleinstücka! ...
... A právě v Brně jsem zachytil další stopu ...
... Georg Benada se totiž tehdy objevil v nových zimních botách. Boty byly atraktivní a poutaly určitou pozornost veřejnosti. A když se Georga Benady někdo ptal, odkud ty zimní boty má, kde je koupil? Odpověděl pravdivě. A tak to vlastně každý, kdo tohle chtěl vědět vlastně věděl. Je pravda, že tomuhle ale nikdo nevěřil, protože Georg Benada to vždycky obrátil v legraci. A taky! Jak by se tam dostal? Zkrátka a dobře byla to úplná volovina a nikdo tomuhle nepřikládal žádnou důležitost. Brali to všichni jako legraci. A tohle je právě ta nová stopa! "Při poslední návštěvě mu shora uvedený kamarád přivezl nové nenošené tričko, které od někoho dostal jako dárek, ale které nikdy nenosil. A chtěl, aby Georg Benada tohle jeho tričko koupil. "Byl bys blázen, kdybys jej nekoupil," řekl mu a tričko mu vychvaloval. No, nekupte to pak. Necháte se snadno ukecat. Georgovi Benadovi se moc do téhle koupě nechtělo. "Michale," řekl mu. "Já to tričko nepotřebuji!" Ale Michal (to jediné se mi podařilo zjistit, křestní jméno jeho kamaráda) mu tohle tričko pořád vnucoval, a to tak dlouho, až jej Georg Benada za padesát korun od něho koupil. Je pravda, že moc dlouho tričko neužil. Jen jednou jej měl na sobě, a když bylo poprvé vypráno, tak se hned z balkónu ztratilo. Zřejmě jej někdo ukradl. O tomhle nebylo žádných pobybností. A to je ono! Pomalu se k tomu dostáváme. Tehdy v Paříži na letišti byl spatřen Georg Benada v elegantním černém kabátě a s elegantním kloboukem na hlavě. Klobouk koupil v Brně, v obchodním domě Centrum, v oddělení klobouků a různých přikrývek hlavy. To je dávno zcela bezpečně zjištěno. Ale ten elegantní černý kabát, respektive plášť? "Ten mu prodal ten jeho shora uvedený kamarád. Sám si tehdy koupil už lepší kabát na zimu," řekl mi v Brně pan Riccardo k tomuhle, který zná velice dobře jak Georga Benadu, tak i otce doktora Paula Rohacka. A představte si, že zná dokonce i doktora Josepha Kleinstücka! "Tři sta korun mu za něj tehdy dal," dozvěděl jsem se od něho ještě v Brně ...
... "Samozřejmě Georg Benada nemohl Michalovi říci na co ten kabát potřebuje. Musel mlčet. To víš Richarde, tam byla tehdy úplně jiná situace než u nás v Rakousku," dozvěděl jsem se tehdy v karavanu, v pauze při natáčení ...
... Dále jsem v Brně zjistil, že Georg Benda, ještě když byl svobodný, tak pracoval v okrajové části Brna, ale bydlel téměř ve středu města. Tři tramvajové zastávky od hlavního nádraží ...
... Stávalo se, že když večer přijel tramvají k hlavnímu nádraží ...
... A měl hlad i chuť na pivo, tak kolikrát zašel do nedaleké známé pivnice u Třech kohoutů. Měli tam speciální obloženou topinku a výborný guláš. Byla tam tehdy servírka, starší menší a zakulacená paní, ale velice razantní obchodnice, která později pracovala o kousek dále, ve vedlejší Josefské ulici, v pivnici u Dobrého kata. "Tam dala jednomu podnapilému hostovi pár facek a vystrčila ho za límec až na ulici," dozvěděl jsem se od doktora Josepfa Kleinstücka ve Vídni, který byl tehdy svědkem téhle exekuce a dávná vzpomínka na pobyt v jeho rodné zemi se mu v hlavě nyní vybavila. "Až takhle byla tahle paní razantní," uvedl ještě k tomuhle. Zkrátka a dobře uměla si s podnapilými hosty výtečně poradit. A tohle je důležité: Stalo se, že když se Georg Benada oženil a pak po nějakém krátkém čase z Brna s rodinou odstěhoval, že do pivnice u Třech kohoutů několik let nechodil. Až jednou, asi po pěti letech! Přišel tam a objednal si pivo a k pivu shora uvedenou speciální topinku. Obsluhovala ho již shora uvedená servírka. Ta si ho prý přeměřila tak, že si v první chvíli myslel, že od ní dostane pár facek. "Tolik let sem chodíte!" řekla mu. "Děláte si ze mne legraci či co?" a měla velice nasupený výraz v obličeji. Georg Benada si říkal: "Teď mi ji vrazí!" Nestalo se však. Je pravda, že shora uvedená servírka vycházela s Georgem Benadou dobře a on s ní rovněž. Od ní se ale dozvěděl, že již delší dobu v pivnici U třech kohoutů topinky nedělají. Snad pro nějaké závady v kuchyni je hygienik zakázal. Georg Benada tomuhle celému tehdy nepřikládal žádnou důležitost. Bral to tak, že se servírka spletla či co a zapomněl na to ...
... Pivnice U tří kohoutů v Brně v době našeho příběhu ...
... V lokále byl na zdi umístěn veliký portrét barona Franze von Trencka ...
... Ale po nějakém čase, netrvalo to zase tak dlouho, přišel Georg Benada na jedné známé restaurace, právě v okrajové části Brna, kde kdysi pracoval. Hned za dveřmi z ulice, po levé straně chodby byl výčep a barové židle a několik dalších stolů a po pravé straně chodby byl sál, do kterého byly zrovna otevřeny dveře a uklízelo se tam. Byla tam ještě vidět jakási výzdoba. Zkrátka a dobře, uklízelo se v sále po včerejší zábavě, kterou tam pořádala brněnská řecká minorita. Georg Benada vešel do výčepu po levé straně a uvítání v lokále bylo nečekané a srdečné. Dokonce mu někteří zde přítomní hosté plácali významně po rameni: "Tys tady včera řádil. To bylo něco," řekli mu. A tak podobně. Byly to jen samé komplimenty! ...
... Georg Benada se od zde přítomných štamgastů dokonce dozvěděl jaký je výtečný tanečník řeckých tanců. "Já tu vůbec nebyl," bránil se obvinění Georg Benada. "Vy si mne s někým pletete," čelil nařčení a divil se. Nebylo mu to nic platné. Nikdo mu nevěřil. "Nekecej!" řekli mu!" A najednou měl před sebou i panáka, kterého si ani neobjednal a ani nechtěl ...
... Později se to vysvětlilo. "Máš dvojníka," řekl mu vedoucí restaurace, který Georga Benadu znal již z dřívějška, ještě z doby, kdy v téhle okrajové části Brna Georg Benada pracoval ...
... Je pravda, že otec Georga Benady jezdíval služebně (jak se tehdy říkalo) i do kapitalistické ciziny. Je pravda rovněž, že otec a syn se tam nikdy nepotkali. Ale kdyby tam syn otce uviděl. Ano, rychle by se otočil, aby ho otec nespatřil. A pokud by pak otec snad syna tam spatřil a pojal podezření a snad o tomhle své paní doma potom vyprávěl? Řeknu vám jen to, co si myslím. Zkrátka a dobře jak by to, podle mého názoru, asi dopadlo. Otec by řekl: "To nemohl být on!" - "A co měl na sobě," zeptala by se možná matka Georga Benady. "Tmavý elegantní černý kabát či spíše plášť a na hlavě elegantní klobouk?" - "Klobouk?" řekla by matka Georga Benady možná poněkud udiveně. "Ten přece nenosí!" A bylo by jasno. A tímhle by to celé skončilo. Jejich syn to přece být nemohl! ...
... Pozor! ...
... rmoser@seznam.cz ...
... Scénáristé televizního serálu Komisař Rex Peter Moser a Peter Hajek nejsou moji příbuzní a nejsou to ani příbuzní či známí Georga Benady, znovu opakuji, a nejsou to ani příbuzní či známí Georga Benady! ...
... Je pravda, že Petra Hájka Georg Benada znal. Je to však jen další shoda jmen. Petr Hájek je spolužák profesora Jaroslawa Rohacka (fakticky) ...
... Ende ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010