"Pili jste včera tolik, že pak v noci chodíte sem a tam, aniž byste si toho byli vědomi," řekla paní.

24. března 2011 v 14:05 | Pamphil, Riccardo |  Dekameron
... Calandrino, jehož příběhy již tolikrátě společnost rozesmály, přispěl i tentokráte k veselí. Když se pak dámy nad tímto jeho dobrodružstvím zamlčely, pokynula královna Pamphilovi, aby pokračoval ...
... Tento začal hovořiti: V údolí Mugnone ...
... Nevím zda tohle Pamphil své společnosti vypravoval, ale já vám to řeknu, samozřejmě jen pokud to nevíte: Mugnone je malá říčka v Toskánsku o délce dvaceti devíti kilometrů, pravý přítok řeky Arno, druhé největší řeky v centrální Itálii, která má délku dva stě čtyřicet jedna kilometrů ...
... Největší řekou v centrální Itálii je pak řeka Tibera, která má délku čtyři sta pět kilometrů a je třetí největší řekou v Itálii ...
... A právě řeka Arno protéká Florencií, městem v Toskánsku ...
... Ale dále nechme už vyprávět Pamphila, člena královské družiny ...
... Žil tam před nedávným časem dobrý muž, který poskytoval cestujícím za peníze jídlo a pití. Ačkoliv byl chudý a měl jenom malou chatu, přece časem nechal přespávati u sebe i svoje známé. Měl velmi hezkou ženu, jež ho obdařila dvěma dětmi, z nichž starší bylo as patnáctileté, rozkošné děvče, jež nemělo dosud milence ...
... Mladší pak byl jednoroční hošík, jehož matka dosud kojila. Po tomto děvčeti hodil okem hezký a líbivý mladík z dobré rodiny z našeho města, který velmi často v okolí jejího domova meškal a do ní se šíleně zamiloval. Ona, považujíc za vyznamenání, býti milována švarným jinochem, neméně k němu vzplanula horoucí láskou, snažíc se mu to dávati něžnými pohledy na jevo. Tato láska by již dávno vyvrcholila v obapolné rozkoši, kdyby Pinuccio - jak se mladík jmenoval - nebyl šetřil dobré pověsti bezúhonné dívky i svojí ...
... Leč den ode dne vzmáhala se jeho vášeň, s níž rostla Pinucciova touha s dívkou se tajně setkati. Tu připadl na myšlenku, aby u jejího otce přenocoval, ježto - znaje zařízení domu - doufal, že jsa jednou v domě, mohl by děvče obejmouti, aniž by to kdo tušil. Jakmile si to usmyslil, ihned se snažil bezodkladně svůj plán provésti. Za společníka si vzal svého přítele jménem Adriano, jemuž tato láska byla známa ...
... Jednou pozdě večer pronajali si dva koně, naložili na ně dva pytle, naplněné slámou, opustili Florencii ...
... A oklikou jeli do údolí Mugnone, kam dorazili, když již byla noc ...
... Zde se otočili, jakoby přijeli z Emilia-Romagny, zajeli před známý domek a zaklepali na dveře dobrého onoho muže, který, ježto je oba znal, ihned otevřel. "Hleď, musíš nás tuto noc ubytovati," pravil Pinuccio ...
... "Domnívali jsme se, že se dostaneme do Florencie, zdá se však, že jsme nespěchali, ježto jak vidíš, přibyli jsme sem v tuto hodinu." Hostinský odpověděl: "Víš, jak jsem jednoduše zařízen a že těžko mohu ubytovati lidi jako jste vy." Oba mladíci sestoupivše s koní a vešedše do hostince, nejprve obstarali zvířata ...
... A pak, přinesše plno jídla, s hostinským povečeřeli ...
... Hostinský však měl jenom jednu malou světničku, v níž, jak nejlépe dovedl, umístil tři postele. Dvě byly na jedné straně a třetí jim naproti, takže tu pak zbývalo jenom tolik místa, že člověk s těží tudy mohl projíti. Z těchto tří postelí tu nejlepší upravil pro oba přátele a uložil je. Později domnívaje se, že již usnuli, uložil hostinský do jedné ze zbývajících svoji dceru a do druhé se položil se svojí ženou ...
... Ta vedle postele umístila kolébku, kde měla svoje dítě ...
... A když věci tímto způsobem byly uspořádány, Pinuccio, jenž všechno pozoroval, tichounce vstal a domnívaje se, že všichni spí, šel k postýlce, na níž spočívala jeho nejmilejší a položil se vedle ní ...
... Ta ho přijala se strachem i s radostí, načež s ní užil rozkoší, po nichž oba dlouho toužili ...
... Zatím, co Pinuccio byl u dívky, shodila kočka něco, čímž byla paní probuzena ...
... Chtějíc věděti, co to bylo, potmě vstala a zamířila tam, odkud slyšela hluk ...
... Adriano si z toho nic nedělal a jsa nucen na okamžik vstáti, nalezl v cestě kolébku. Ježto nemohl projíti, dokud kolébka mu stála v cestě, postavil ji vedle svojí postele. Vykonav to, proč musil vstáti, vrátil se klidně na lože, aniž by kolébku postavil na původní místo. Paní shledavši vše v pořádku, se vrátila a aniž by rozsvěcela, vracela se k posteli svého muže ...
... Nenalezši tam kolébky, velice se ulekla, v duchu zanaříkajíc: "Běda mně ubohé! Co jsem to provedla? Šla jsem přímo k posteli našich hostí." Tápajíc kolem sebe, nalezla konečně kolébku, ulehla si do postele vedle Adriana, domnívajíc se, že leží vedle svého manžela ...
... Adriano ještě nespal. Ucítiv ji, přijal ji pěkně a aniž by slůvka promluvil, pomiloval ji k její veliké rozkoši ...
... Pinuccio se počal obávati, aby ho u dívky nepřemohl spánek a proto, uživ vše, co užíti se dalo, se zvedl, aby se vrátil do svojí postele. Nalezna však na tom místě kolébku, domníval se, že je to postel hostinského ...
... Pokročil proto ku předu a ulehl vedle hostinského, který se příchodem jeho probudil. Pinuccio pak, domnívajíc se, že leží vedle Adriana, pravil: "Opravdu, věř, že něco tak sladkého jako je Nicolossa, jsem ještě neměl. Zažil jsem s ní tolik rozkoše, jako ještě se žádnou ženou. Šestkráte jsem ji pomiloval." Hostinský, uslyšev tuto zvěst, jež se mu nikterak nelíbila, řekl si: "K čertu, co tu chce?" Pak více ze zloby než s rozmyslem odpověděl: "Pinuccio, nevím, proč jsi mi toto bídáctví provedl ...
... Ale při slovu božím to ti nezůstanu dlužen." Pinuccio nebyl nejchytřejším a proto se neuchýlil k žádné výmluvě, odpovídaje pouze: "Co bys mi mohl učiniti?" ...
... Paní, jež se stále domnívala býti v náručí manželově, pravila: "Běda, naši hosté mají mezi sebou hádku." Adriano se smíchem odpověděl: "Nech je, včera mnoho pili." Podle hlasu poznala paní ihned svůj omyl. A jsou příliš chytrou ženou, beze slova vstala, vzala kolébku a ježto ve světnici nebylo zbla světla, podařilo se jí přestěhovati ji k posteli Nicolossy, načež ihned ulehla vedle ní. Tváříc se pak, jako by se hlukem probudila, zavolala svého manžela a ptala se ho, jaké řeči to má s Pinucciem. Muž se tázal: "Neslyšíš to, jak povídá, co provedl s naší Nicolossou?" Paní však rychle odtušila: "V hrdlo lže, nespal s Nicolossou, ježto jsem si k ní lehla já. Tys hlupák, věříš-li tomu. Pili jste včera tolik, že pak v noci chodíte sem a tam, aniž byste si toho byli vědomi. Pak se vám zdá, že činíte Bůh ví co. Škoda jenom, že si přitom nezlomíte vaz. Ale co tam dělá Pinuccio? Proč není ve své posteli? ...
... Adriano slyšel, jak paní chytře svoji i dceřinu hanbu zakrývá a proto se ozval: "Pinuccio! Stokrát jsem ti již říkal, abys nejezdil koněm, ježto tvoje vada, vstávati pak v noci a vykládati báchorky, tě jednou vyplatí. Ihned se vrať ke mně a ať ti dá Bůh špatnou noc!" ...
... Hostinský, slyše to, co mluvila jeho paní i to, co povídal Adriano, byl zcela přesvědčen, že se Pinucciovi něco zdálo. Jal se jím proto lomcovati, volaje, aby se probudil ...
... Pinuccio byl alespoň tak chytrý, že předstíral, jako by se probouzel a počal znovu blouzniti, což vyvovalo bouřlivý smích u hostinského. Konečně, pociťuje prudší lomcování, se tvářil, jako by se zcela probudil a pravil: "Což je již bílý den, že mně budíš?" ...
... Adriano řekl: "Ano, pojď sem!" Pinuccio, tváře se velmi ospalým, se konečně zvedl a opustil lože hostinského, vrátil se k Adrianovi ...
... Když nadešel den a Pinuccio vstal, hostinský se počal vysmívati jeho snům ...
... A tak za žertování oba mladíci naložili svá zavazadla ...
... Popili ještě s hostinským, vsedli na koně ...
... A dojeli do Florencie, jsouce spokojeni se zážitky uplynulé noci ...
... Pinuccio s Nicolossou pak nalezli jiné cesty, po níž docházeli k splnění svých tužeb, ježto Nicolossa přesvědčila matku, že host tehdy velmi tvrdě spal. A tak se paní radovala, že ona jediná bděla ...
... Konec šestého příběhu devátého dne ...
... Riccardo ...
(16.7. 1313 zřejmě v Certaldu, Toskánsko - 21.12.1375 v Certaldu)
... Italský renesanční básník, autor novel a románů. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Narodil se jako nemanželský syn zástupce florentského bankovního domu Bardiů. Svou matku sice nepoznal, ale jeho otec věnoval jeho výchově a vzdělání značnou pozornost. Studoval práva na neapolské univerzitě. Otec mu umožnil přístup na neapolský královský dvůr a tím i styk s řadou vzdělanců. Díky své schopnosti vyprávět vtipné příhody ze života a zajímavě fabulovat měl Giovanni Boccaccio ve společnosti velký úspěch. Milostné vztahy ho inspirovaly i k napsání erotického románu Dekameron. Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie. V Neapoli prožil nešťastnou lásku k hraběnce Marii d´Aquino, která pravděpodobně pod jménem Fiammetta se objevila i v jeho díle. Po návratu do Florencie byl pověřován diplomatickými cestami. Později, když byl zbaven městských úřadů, procházel Giovanni Boccaccio náboženskou krizí, přijal nižší svěcení a odjel do Certalda. Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků ...
... Tři jeho citáty ...
... Lépe je pykat za to, co jsme si užili, než litovat to, co jsme propásli ...
... V lásce vyhrává ten, kdo miluje méně ...
... Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic ...
... Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset a odtud je název cyklu). Své zážitky si vypráví deset dní deset urozenýchh mladých lidí. Sedm žen a tři muži, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348 ...
... Čas si krátí vyprávěním na různá témata ...
... O lidech, které postihly různé nehody, ale vše dobře dopadlo ...
... O lidech, kteří svou obratností dosáhli svého ...
... O lidech, jejichž láska špatně skončila ...
... O milencích ...
... O tom, jak ženy obelstily své muže ...
... O šprýmech, které si ženy a muži tropí navzájem ...
... Církev dílo odsoudila ...
Giovanni Boccaccio - Dekameron
Přeložila a svým nákladem vydala Anna Běhounková
V hlavní komisi "Mars" knižní dům v Praze
Štočky zhotovil z ilustrací dle starých rytin Štencův grafický závod
Obálka mistra Václava Čuffy
Vytiskl Fr. Ziegner, Král. Vinohrady, Říčanská č. 1984, 1928
7/100 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010