Lekce na parní lodi aneb cesta parníkem MHS Quenn Mary ze Spojených států amerických do Evropy

2. února 2011 v 17:25 | Jurášek Benada |  Čechie
a
a

... Z knížky mého oblíbeného autora ...

... Lekce na parní lodi aneb cesta parníkem MHS Quenn Mary ze Spojených států amerických do Evropy ...

... Pozor! ...
... Pro diváky od jednoho roku ...
... Pro čtenáře od dvanácti let ...
a
... "Please, Mr. Brown! What's the weather forecast for tomorrow?" - "Yes! The meat¨s cold,  tough and burnt! I can't eat that.  Waiter, pleace take it away.
a
... Dopřál jsem si té výstřednosti, že místo tryskovým letadlem ...
a
... konal jsem cestu z USA ...
a
a
... lodí MHS Queen Mary ...
a
  ... Tato cesta mi přinesla neobyčejně cennou zkušenost. Nemyslím jízdu samu na nejstarším luxusním parníku ve službě, jízdu v mahagonovém městečku, které v noci, když se něžně houpá na vlnách Atlantiku, skřípe a praští jako romantický hrad z gotických románů ...
... Nemyslím také oddělení pro domácí zvířátka, kde velký habešký kocour očividně trpí mořskou nemocí a vodou z misky ...
a
 ... určenou k pití, si neustále omýval obličej ...
... Nemyslím ani šeptanou přítomnost (v první třídě) vévody z Windsoru, jehož spatřit bylo touhou všech dam britské národnosti v turistické třídě. Myslím zkušenost s konverzací ...
a
... Teoreticky jsem o ní byl ovšem poučen předem. Vždycky mě okouzlovaly meteorologické poznatky lordů ve starých románech přeložených starými českými překladateli, a konečně z každé příručky se dozvíme, že umění britského společenského hovoru spočívá především ve schopnosti se zájmem roznlouvat o počasí. Jenom teorie není praxe a nad praxi není ...
a
 ... Když jsem první den sešel do jídelny k večeři, probíhal u mého stolu asi takový rozhovor...
a
... Slaměná vdova (starší s náhrdelníkem z neobyčejně studených perel, manžel fyzik, vydělává v USA): "Doufejme, že nebudeme míti příliš drsného moře." ...
a
... Pán (starší, inženýr, vydělává v USA): "Na naší cestě do Států minulého jara, měli jsme docela drsné moře." ...
a
... Jeho žena (starší, s velice studenýma perlami kolem krku): "Tentokráte však počasí zdá se dosti slibujícím." ...
a
... Ir (ze Severního Irska, asi třicetiletý, zaměstnanec americké firmy): "Naslouchal jsem předpovědi počasí BBC. Podobá se, že naše cesta bude dosti klidnou." ...
a
... Černošská dívka (velmi hezká, okatá, z Pobřeží slonoviny, jedoucí do Anglie údajně si tam doplnit vzdělání; toho večera v kanárkově žlutých šatech s hlubokým dekoltem): "Jé, podívejte se, jakýho máme hezkýho číšníka!" ...
a
... Všichni (včetně mě) se dívají na hezkého číšníka, potom (jakoby s mírnou výčitkou, já se zájmem) na černošskou dívku ...
a
 ... Slaměná vdova: "Moje poslední cesta byla dosti drsnou." ...
a
 ... Pán: "V tuto roční dobu bývá značné množství bouří." ...
a
... Jeho žena: "I když ovšem toto žádným způsobem nezdá se býti pravidlem." ...
a
... Ir: "Vyšel jsem nahoru na horní palubu. Věje dosti značný vítr." ...
a
... Já: - mlčím, okouzlen první, na vlastní uši slyšenou pravou britskou konverzací. V podstatě stejný rozhovor konal se druhého dne u snídaně i u oběda ...
a
... Poněkud jej spestřil obdiv černošské dívky (v šatech barvy bílé kávy s hlubokým dekoltem) k jakémusi Japonci a úvaha o různých tvrdostech řízků, která bezprostředně následovala ...
a
... Večer mně bylo jasné, že meteorologicko-gastronomická konverzace na parních lodích přetrvala všechny vládní změny a technické revoluce a je spolehlivým a stále živým kouskem staré dobré Anglie. Zároveň však se ve mně probudil můj osudný sklon k ostudným provokacím, a tak jsem hovor o podezřelé zamračenosti večerní oblohy přerušil dotazem Slaměné vdově byla-li odpoledne v lodním biografu ...
a
 ... Slaměná vdova: "Ano, byla jsem."
a
... Já: "A líbil se vám film?" ...
a
... Slaměná vdova: "Ano, dosti se mi líbil. Tato kapusta není příliš šťavnatou, není-liž pravda?" ...
a
 ... Ir (jemuž byl dotaz určen): "Shledávám ji poněkud oschlou." ...
a
 ... Žena inženýrova: "Mají obvykle čerstvější zeleninu na Queen Elizabeth." ...
a
 ... Inženýr: "Máte pravdu. Tato kapusta je vskutku poněkud zvadlou." ...
a
... Tím skončil můj první pokus a kouzlo konverzace se zvýšilo. Třetí den následovaly referáty o nočním chladu v kajutách, způsobeném severním větrem, jenž v těchto končinách obvykle věje (u snídaně), a o různých druzích zimního počasí v Irsku, na rozdíl od Minnesoty (u oběda) ...
a
... Také moje konverzace s černošskou dívkou (v tyrkysově zelených šatech s hlubokým dekoltem) o účesích nositelů řádu The Beatles, přerušená poučením o přílišné tučnosti skopového. Večer jsem si znovu zaprovokoval. Vzdychl jsem: "Ještě tři dny, a budu doma. Velice se těším na svou dceru. Mohu vám ukázat její fotografii?" ...
a
 ... Černošská dívka: "Ukažte! Ukažte!" ...
a
... Ostatní společnost (přikývnutí; co se dalo dělat). Vytáhl jsem fotografii jedné pražské dívky, která vůbec není mojí dcerou ...
a
... Svěřila mi ji, abych ji ukázal jejímu vzdálenému bratranci, jenž na Manhattanu vlastní noční podnik v naději, že se bratranec rozhoupe a pozve ji na prázdniny do Ameriky; v naději, měl jsem dojem, dosti oprávněné, neboť to je velmi hezká a vyvinutá šestnáctiletá dívka a na té fotce leží v nesmírně nepatrných bikini a v póze okopírované z jedné z nejlepších obálek časopisu Playboy. Bohužel, když jsem přišel k bratrancovu podniku, stála před ním picket-line elegantních mladých krasavic, které na prsou i na zádech nesly plakáty ....
a
... TANEČNICE BARU RŮŽOVÁ DŽUNGLE STÁVKUJÍ. NENAVŠTĚVUJTE BAR RŮŽOVÁ DŽUNGLE! ŠÉF JE VYDŘIDUCH! ...
a
... Tuto fotografii jsem tedy nyní vytáhl a ukázal společnosti. Skočila po ní černošská dívka (v leskle černých šatech s hlubokým dekoltem) a zvolala ...
a
... "Jéje! Ta je krásná! Ale trošku kostnatá (skinny; temín, jehož vskutku nebylo možno užít o černošské dívce). Měla by více jíst!" ...
a
... Fotka zakolovala ...
a
... Inženýr: "Ano. Ona je po čertech hezká dívka." ...
a
 ... Žena inženýrova: "Vskutku je. Och! Tato ovesná kaše nebyla vůbec slazena! Číšníku! Číšníku!  ...
a
... Slaměná vdova: "Vskutku. Více cukru by jí neuškodilo!" ...
a
 ... Ir: "Nemohu dnes téměř jísti. Zjišťuji, že počasí stává se maličko drsným." ...
a
 ... Žena inženýrova: "Obávám se, že budeme míti bouřku v noci." ...
a
... Inženýr: "Stejně tak já. Jest to zvláštní věc, ale třetí noc plavby bývá obvykle poněkud neklidnou." ...
a
... Duch dobré staré Anglie bezpečně překryl dívku v bikini podrobným vylíčením různých bouří. Snídaně posledního dne poskytla příležitost k výměně názorů na rozdílné povětrnostní vlastnosti jar v Británii a v USA, shrnuté v poznatek, že valných rozdílů není. U oběda vzbudil jistou pozornost přepadlý habešský kocour, kterého majitelka vedla přes jídelnu na růžové stuze a jenž, omámen patrně těžkou vůní skopového z kuchyně, uprostřed místnosti vrhl na atlasové střevíčky manželky Japoncovy, když ho chtěla pohladit. Jinak jsem se leccos nového dozvěděl o tepelných poměrech v kajutě Slaměné vdovy během uplynulé noci. Zato u večeře došlo málem k senzaci. Toho odpoledne viděl jsem černošskou dívku (v růžových šatech s hlubokým dekoltem) koketovat v kuřáckém salóně se skupinou neuvěřitelných svalovců. Byli to peruánští zápasníci stylu catch-as-catch-can, jedoucí na mezinárodní championát do Skotska. Chodili v chladném větru promenádní paluby v rozhalených košilích, z nichž jim přetékal huňatý porost na prsou; ten, zdálo se, magicky přitahoval dívku zvyklou z Pobřeží slonoviny spíš na hladká těla. A večer, právě když žena inženýrova informovala společnost, že v den přistání v Anglii budeme míti pravděpodobně dosti hezké počasí, černošská dívka to už nevydržela a oznámila z ničehož nic ...
a
 ... "Ten zápasník s tím velým knírem říká, že mě miluje!" ...
a
  ... A tu teprve vznikla malá trhlinka ...
a
  ... "On mluví anglicky?" ...
a
  ... zeptala se Slaměná vdova udiveně ...
a
  ... "Ne, nemluví," ...
a
  ... pravila černošská dívka (v zlatých šatech s hlubokým dekoltem) ...
a
  ... "Umí jenom tu jednu větu 'I love you'. Tu mi dnes odpoledne řekl sedmkrát." ...
a
... Tento řízek jest opět tak tvrdým!" ...
a
 ... pravila vzrušeně inženýrova manželka ...
a
  ... "Můj jest poněkud nedodělaným," ...
a
  ... řekla spěšně Slaměná vdova, aby odčinila předchozí zaškobrtnutí. Řekl jsem: "A co vy? Vy ho taky milujete?" Česnošská dívka se zachichotala. "Hihihi!" řekla ...
a
... "On je tak velkej!" ...
a
  ... naznačila jeho velikost rozpřáhnutím velmi pěkných, nahých čokoládových paží ...
a
... "A v pase je zas takhle tenoučkej!" ...
a
... Vosí charakter pasu znázornily růžové dlaně, které mě na černošských dívkách vždycky tak fascinují ...
a
... "A má takový velký svaly! Ten když člověka zmáčkne -" ...
a
  ... zarazila se. "Zmáčkl vás?" otázal jsem se. Ale kohorta věrných strážců britské tradice včas zasáhla ...
a
  ... "Přál jsem si řízek napůl udělaný," ...
a
... zanaříkal Ir ...
a
... "A přinesli mi dobře propečený!" ...
a
... "Je to skandální," ...
a
... souhlasila Slaměná vdova ...
a
... "Toto přece není mrkev! Toto vyhlíží více jako špatný vtip na mrkev!" ...
a
... Žena inženýrova: "Nebudu to jísti. Minulé noci jsem chytila zlou rýmu a dnes mi nechtná" ...
a
... Ir: "Ano. Minulé noci bylo poněkud chladno. Zdá se, že jim nefungovalo vytápění." ...
a
... Inženýr: "Je stále ještě poněkud časně na jaře. Počasí je pořád dosti chladné." ...
a
... A pak jsem se definitivně sklonil před dobrým konzervativním duchem ostrovní říše ...
a
a
... Když jsem potom ujížděl ve vlaku líbeznou Normandií, napadaly mě v duchu poznámky jako: "Máme dnes krásné sluneční světlo, neshledáváte?" ...
a
... A cestou přes Německo jsem si zas říkal: "Zdá se, že v Německu jest chladněji než ve Státech." Potom však jsme se přiblížili k hranicím a děs z celní prohlídky vypudil mi z hlavy myšlenky na konverzaci ...
... Zvyšoval se plynule, jak jsme se blížily ke Krušným horám ...
a
... Naštěstí však seděla ve vedlejším kupé jakási velice hezká německá statistka s množstvím kufrů, která jela na Barrandov natáčet koprodukční horor, a celníci ji podrobili tak pečlivé a dlouhé prohlídce, že na mě jim nezbyl čas. Bez obtíží jsem proto propašoval svou láhev whisky a dvě lahve coca-coly jako náplast pro dívku, kterou bratranec asi nepozve, a vyčerpán nervovým napětím jsem usnul ...
... Probudil jsem se, až vlak zastavil v Praze na Hlavním nádraží. Chvilku jsem nevěděl, kde jsem, ale to už ke mně chodbičkou utíkala moje rozesmátá žena, popadla mě do náručí a zasypala polibky. "Dobrý večer," pozdravil jsem ji, ještě napůl omámen. "Sledávám počasí v Praze již dosti teplým, nanahlížíš?" ...
1966
a
... A jak souvisí shora uvedená povídka s rubrikou Čechie? ...
a
... Vše souvisí se vším! ...
a
... Josef Škvorecký ...
... Lekce na parní lodi ...
... A příště opět do Všetat ...
... Téma ...
a
... Jan a děvčata ...
 ... 19/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010