Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Die Scheisserei, česky šajseraj a pan doktor Bohadlo-soudce na Pankráci

6. února 2011 v 15:42 | Jurášek Benada |  02/2011
a
 ... Moje vyjádření ke shora uvedené knize, která vyšla v loňském roce, je uloženo v jedné ze šesti zásuvek (možná) ...
a
 ... Kdo nevěří může se do zásuvek podívat ...
... Pozor! ...
... Pro diváky všech věkových kategorií ...
... Pro čtenáře nejen od šesti let ...
a
... Shora uvedená knížka vyšla v roce 1990 v nakladatelství Mladá fronta Praha. Knížku jsem si koupil v knihkupectví ve Vyškově v roce 1992. V Husově ulici, kousek od Besedního domu, hned po pravé straně, když jdete k restauraci Kojál. Měli ji tam v obchodě na pultě v papírové krabici již ve výprodeji. Koupil jsem pět kusů téhle knížky. Čtyři knížky jsem rozdal a pátou knížku jsem později půjčil. Už se mi bohužel nevrátila a tak se stalo, že ji dnes v knihovně nemám ...
a
   ... Herečka Jiřina Švorcová u mikrofonů za řečnickým pultíkem na jevišti Národního divadla v Praze v pátek 28. ledna 1977 ...
a
... Tehdejšímu totalitnímu komunistickému režimu šlo mimo jiné o to, aby "legitimizoval" pronásledování signatářů Charty 77, tyhle signatáře izoloval od majoritní  společnosti a odradil, respektive zastrašil další potenciální signatáře tohohle dokumentu-prohlášení ...
a
... V Národním divadle v Praze se shora uvedeného dne konalo shromáždění umělců -  podpisová akce loyality (takzvaná Anticharta) na podporu tehdejšího totalitního komunistického režimu ...
a
... Pavel Landovský (herec, dramatik, signatář Charty 77 a disident) v knize říká asi tohle: "Jdu po Národní třídě a potkám Miroslava Macháčka (herce a divadelního režiséra) a on se mě ptá: "Pavle, jdeš tam večer taky?" Myslel to shromáždění v Národním divadle - takzvanou Antichartu v roce 1977. A já mu říkám: "Ne, nejdu. Co bych tam dělal?" divím se ještě jak ho něco takového mohlo napadnout. "Ty tam snad večer jdeš?" ptám se ho. A on: "Musím ... Ty si snad ani neumíš představit jaký nátlak na nás dělali!" A já: "Běž do prdele, Mirku, jakéj nátlak na vás mohli asi tak dělat?" A on: "Posílali všem pozvánky!" ...
a
... Příhoda druhá je "Major Zeman". Herec Pavel Landovský v knize říká asi tohle: "Jdu po ulici a proti mě jde Vladimír Brabec (herec). Chci ho pozdravit a on se mi velikým obloukem vyhývá a říká tak, aby ho nikdo na ulici nezaslechl: "Lanďáku, jdi pryč! ... Vůbec se ke mě nepřibližuj!" ...
a
... A dále herec Pavel Landovský v knize, k druhé příhodě, uvádí ještě asi tohle: Asi tři mladí kluci-estébáci, kteří mě hlídali na každém kroku a pořád za mnou chodili a jezdili  autem (později se Pavel Landovský s nimi domluvil, respektive řekl jim kam jde a kdy se vrátí a oni na něho čekali někde v nějaké hospodě, například v Pardubicích kam jel na nějakou návštěvu), když "majora Zemana" (ve shora uvedené situaci na ulici) viděli. Ano, televizní seriálový hrdina klesl rázem v jejich očích a ztratil u nich na "ceně ...
a
... Tak tenhle člověk má být naším idolem,  udělali si estébáci o herci vlastní úsudek  ...
a
 ... Říkám to svými slovy, ale smysl shora uvedených příhod je nezměněn ...
a
... Laskavý čtenář si může v knize shora uvedené vyhledat a pokud se snad v něčem mýlím může si sám opravit ....
a
... Není to prodavačka Anna Holubová z televizního seriálu "Žena za pultem!" Je to herečka Jiřina Švorcová, která je pro mne představitelkou zla, představitelkou nehumánního komunistického režimu. Přiznám se, že tenhle psychologický typ osobnosti vyloženě nesnáším! ...
a
... O něco později přijal Pavel Landovský nabídku vídeňského divadla Burgtheatru ke krátkodobému hostování. Představitelé tehdejší státní moci mu umožnili vycestovat do Rakouska, a když se Pavel Landovský vracel do své rodné země ... Ano, již ho nepustili zpět přes státní rakousko-československou hranici, ale to bylo ještě málo. Zrušili mu i československé občanství. Pavel Landovský musel tehdy nedobrovolně zůstat v zahraničí. Přijal nabídku rakouské vlády a vídeňského divadla Burgtheatru a zůstal v Rakousku. Při jednom vídeňském setkání s režisérem Milošem Formanem skončili oba někdy nad ránem u jakéhosi vídeňského stánku s opečenými klobásy. Pavel Landovský ve své knize říká asi tohle: "Na stolcích u stánku se povalovaly mastné tácky a papíry od uzenin a od hořčice, které se mi lepily na rukávy." Pavel Landovský německy tehdy ještě neuměl, musel se německy teprve naučit. A ráno u stánku s klobásy říká Milošovi Formanovi asi tohle: "Miloši, ty se máš, když umíš cizí jazyky!" A Miloš Forman mu odpovídá vtipně asi takhle: "Pavle, čím více cizích jazyků umíš, tím více lidí pozná jak jsi hloupej!" ...
a
... Samozřejmě, to co režisér Miloš Forman řekl byla jen "legrace". Nemohlo to být  a ani to nebylo míněno vážně. Významný český herec Pavel Landovský je u mne, na rozdíl od herečky Jiřiny Švorcové, skutečný představitel československé a české kultury. Zkrátka a dobře Pavel Landovský je u mne skutečná osobnost a skutečný vlastenec! Ano, je to takhle a není to jinak! ...
a
 ... Charakter člověka se pozná až v mezní situaci! A to ostatní? ...
  ... A to ostatní jsou jen kecy!!! ...
a
... Ale udělejme za roky 1977-1989 již tečku ...
a
...  Pátek 28. ledna 1977, to nebylo nic nového pod sluncem! To vše už tu bylo za nacistické okupace. Tehdy šlo ale o život! ...
 ... Jedině v tomhle, znovu opakuji, jedině v tomhle je rozdíl! Řečeno tedy ještě jinak: "Česky se tomuhle říká stručně a výstižně ... (laskavý čtenář si může doplnit chybějící slovo podle svého gusta) ...
a

... Z knížky mého oblíbeného autora ...

 ... 1/2 ...
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010