Novoroční projev prezidenta České republiky a novoroční bonus - pohádka

3. ledna 2011 v 17:19 | Pavol Dobšinský a spol. |  01/2011
a

... 1. Novoroční projev prezidenta České republiky ...

... Obrázek na konci tohohle článku mi poslal před časem můj spolužák z osmé a deváté třídy základní školy v příloze e-mailové zprávy. Zřejmě chtěl obrázek se mnou z nějakého důvodu sdílet. Můj spolužák i já jsme měli již tehdy, jako žáci, rádi železnici a já jsem se až do roku 2009 domníval, že můj spolužák je absolventem Vysoké školy dopravní v Žilině. Teprve po mnoha letech jsem se dozvěděl, že tomu tak není, že tomu je jinak. Včera jsem na obrázek v počítači náhodou narazil: Co s tímhle obrázkem? Smazat? říkám si. Byl to novoroční projev prezidenta České republiky, který mi ve smazání tohohle obrázku zabránil, řečeno tedy s mírnou nadsázkou. Přece mě nebude nějaký prezident České republiky zabraňovat ve smazání mého obrázku v počítači. To jen pro vysvětlení, aby se snad někdo mylně nedomníval či byl názoru, že mi snad prezident České republiky ve smazání mého obrázku zabraňoval. To už by byl úplný nesmysl, vyložená pitomost. A taky, proč by to pan prezident dělal. Jaký by k tomu mohl mít důvod. Zkrátka a dobře, aby mě nebylo podsouváno něco, co jsem nikdy nejen nevyslovil, ale ani mě to nikdy nenapadlo. Udělám to jinak, řekl jsem si nakonec. Napíši k tomuhle obrázku článek ...
a
... Konec ...
a
... Pozor! ...
a
... Pro čtenáře od devíti let ...
a
... A snad i pro lepší pochopení mého článku a mého vyprávění, začnu úplně od začátku. Od Adama a od Evy ...
a
... Muž na shora uvedeném obrázku říká v jedné své knize, jejíž první vydání z roku 1994 mám před sebou, tohle:
a
" ... Je tu však další problém: k nám na psychiatrii přicházejí lidé, kteří si nedokáží připustit, že jejich potíže nejsou fyzického, ale duševního charakteru. Velice dobře víme, že dobrých sedmdesát procent pacientů, kteří se pohybují po interních odděleních nemocnic, by potřebovalo spíše psychiatrické ošetření. Jenže právě toho se oni bojí, protože psychiatrie je pro ně něco opovrženíhodného, je to prostě "blázinec." ...
a
.... Tohle je rovněž důležité ...
a
... Rafinovaní západní podnikatelé na tohle ovšem mají jiný názor, dobře vědí, že psychický stav pracovníka má obrovský vliv na jeho výkonnost a přestože na lecčems šetří, tak nešetří na psychiatrech, psycholozích, terapeutech a analyticích. A nejenže na nich nešetří, oni si jejich rad velice váží a řídí se jimi ...
... Pozor! Znovu opakuji ...
a
... Pro čtenáře do devíti let, Denisi! ...
... "Jak už jsem řekl," říká autor v knize dále. "My se na psychiatrických odděleních setkáváme s lidmi, kteří už třeba dokázali vydělat nějaký ten milion, ale v současné době už trpí parádně rozvinutým manažerským syndromem. Řeší to prášky, případně alkoholem a v nejlepším případě "pouze" o všechno, co nahromadí či vytvoří, příjdou ...
a
... A teď pojďme do Beskyd. Do roku, kdy se lidem (například) o zelené energii ještě ani nesnilo ...
a
... Mám onu, v oné době, tak velice důležitou právní listinu před sebou. Byla sepsána v Brně dne 29. září 1981 a je to "dohoda". Cituji: ... "a odpadl předmět soudního sporu vedeného v této věci u Městského soudu v Brně pod č.j. ... /81. Náklady spojené se zastoupením jmenovaného ve výši ... Kčs se zavazuje (je zde uveden název žalované strany) zaplatit do 10 dnů ode dne doručení vyúčtování a složenky od AP Vyškov. "S." (tak se za starého režimu oslovovalo) ... (je zde uvedeno moje jméno) "se zavazuje vzít zpět svůj návrh s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. A nakonec, vlevo dole je razítko, jméno a podpis právního zástupce žalované strany. Vpravo dole je jméno a podpis mého advokáta. Můj podpis na písemnosti není, ale písemnost je sepsána plně v mých intencích (šestkrát jsem z právního oddělení zástupce žalované strany, na znamení nesouhlasu, odcházel (nemám o čem s vámi jednat, řekl jsem) a šeskrát mne právní zástupce žalované strany zadržel (počkejte, prosím, já se zeptám, ale bylo to ve skutečnosti ještě hustější) a šestrát se šel radit s těmi  ... Ano tak dlouho, až na všechny moje požadavky ti ... přistoupili ...
a
... Jen odborník, který tenhle případ zná, ví jaké utrpení se za shora několika řádky ve skutečnosti skrývá ...
a
... Pamatuj! Zbraní zbabělců je podlost a zákeřnost! ...
a
... Když jsme z budovy, sídla žalované strany, s advokátem odcházeli ... Mimo jiné mi advokát povídá asi tohle: "Já to tady znám, byl jsem zde zaměstnán krátce po ukončení studia. Tady nepoznáte odkud útok směřuje" ... A když jsme byli již na ulici tak mi ještě říká: "Teď po vás půjdou, tady se nemůže už ukázat". Tohle mi bylo jasné, ale nemohl jsem tehdy jednat již jinak. Nešlo to už! "A až to skončí," povídá mi ještě můj právní zástupce, když jsme šli již po ulici "sepiště to všechno a pošlete to někam," ano to byla jeho další rada. Jinak snad i on cítil bezmocnost ...
a
... A teď vám řeknu o člověku, který byl z Ostravy a do Olomouce přijel na služební jednání. Jendo, zdravím tě, ale jmenovat tě nebudu. Původně jsem se domníval, že Jenda je absolventem Vysoké školy báňské v Ostravě, vycházel jsem z rezortu, v kterém pracoval. Energetika a hornictví. "Ne, vystudoval jsem Vysokou školu dopravní v Žilině," řekl mi tehdy. Domníval jsem se tedy, že má rád železnici. Aha, hned mě to napadlo! Tak proto jezdí z Ostravy do Olomouce vlakem. "Ne," řekl mi Jenda. "Ale vlak při svých cestách do Olomouce preferuji." Zkrátka a dobře, Jenda si ve vlaku ráno rád četl, bylo to pro něho smysluplnější než cesta služebním vozem. A tohle bylo důležité rovněž: Ve vlaku si mohl ještě prostudovat materiály k jednání, ke kterému z Ostravy cestoval. Jenda je oním člověkem se kterým jsem hovořil o generálním řediteli Českých energetických závodů inženýrovi Miroslavovi Kubínovi. "A co je to za člověka?" zeptal jsem se tehdy Jendy. Jenda generálního ředitele inženýra Miroslava Kubína znal, protože jezdil na pracovní porady na generální ředitelství do Prahy a znal generálního ředitele i z jeho pracovních návštěv na Ostravsku, a tak mi řekl co si o něm myslí. A těchto jeho informací jsem pak náležitě využil ...
a
... Dne 21. dubna 1982 jsem napsal dopis, který jsem adresoval k rukám generálního ředitele (Českých energetických závodů, koncernového podniku, Jungmannova 29, Praha) inženýra Miroslava Kubína. Dopis byl stručný a věcný. Bylo mi jasné, že jej generální ředitel možná ani číst nebude. Z obsahu dopisu je patrno, že dopis byl psán v Brně. Podle poštovního razítka, respektive obálky dopisu lze zjistit (dopis byl zaslán doporučeně s doručenkou), že dopis byl odeslán z poštovního úřadu ve Frýdku-Místku ...
a
... Ve skutečnosti byl dopis rovněž napsán ve Frýdku-Místku ...
a
... Na vypůjčeném psacím stroji ...
... Nechtěl jsem, aby z obsahu mého dopisu bylo hned patrno, například již při prvním přečtení, kde se zrovna v tuhle chvíli nacházím. Je pravda, že kdo by to chtěl zjistit, tak by to snadno zjistil. Tohle jsem samozřejmě vyloučit nemohl, ale řekl jsem si tehdy, že to snad nikdo zjišťovat nebude ...
a
... Dokonce jsem počítal s tím, že to nikoho v první chvíli v Praze ani nenapadne ...
a
0 Ostrava střed
3 Ostrava-Kunčičky
5 Ostrava-Kunčice
7 Vratimov
11 Paskov
16 Lískovec u Frýdku
19 Frýdek-Místek
a
... Důl Staříč je dnes Důl Paskov. K tomuhle obrázku vám řeknu jen tolik: Od jisté doby již vyloženě nesnáším osoby, které vědí vždy vše nejlépe  a nepřipustí jiný názor než svůj vlastní! Těchto osob mám od jisté doby již vyloženě plné zuby. O jejich případném asociálním i antisociálním chování již nemluvě. Vím velice dobře o čem hovořím ...
a
... Nevím jak to bylo, když dopis do Prahy došel. Vím jen, že hned první vídend po napsání dopisu jsem strávil v Beskydech. Bylo to tam moc fajné, jak se ve Frýdku-Místku říká. Ano lze to tak říci. "Tetelil" jsem se tam "blahem", při představě co z tohohle všeho ještě bude a pamatuji, že jsem se tam tehdy hodně nasmál. To co nyní napíšu je jenom moje spekulace. Nevím jak to v Praze probíhalo. Myslím, že to mohlo být takhle: Když ten stručný a věcný dopis generální ředitel inženýr Miroslav Kubín dostal v poště na svůj pracovní stůl. Ano, mohlo to takhle být. Adresát obsah dopisu zřejmě přečetl a teď to mohlo být asi tak jak jsem předpokládal. Zapamatoval si jména osob, která byla v dopise uvedena (to bylo pro něho snadné) a možná i to, co jsem v dopise psal. Zřejmě to udělal pak tak, že na dopis připsal nějakou poznámku. Je velice pravděpodobné, že dopis takhle přidělil k vyřízení vedoucímu oddělení kontroly koncernového podniku, či jak to oddělní na generálním ředitelství nazývali, to já nevím. A ten celý můj dopis, zřejmě s nějakým průvodním svým dopisem, poslal na Moravu a za nějaký čas jsem obdržel jakýsi přípis, který když jsem si přečetl ... Ano, byl jsem v přípisu nepřímo za pitomce ... Po krátkém čase, ano mohlo to tak být a zřejmě to tak i bylo ... Generální ředitel obdržel další můj dopis. Můj dopis byl opět stručný a věcný. To z toho důvodu, aby četba mého dopisu váženého pana generálního ředitele neunavila a hlavně ... A hlavně, aby dopis dočetl až do konce a správně rovněž pochopil obsah ... Skutečně, ještě jsem tam vždy připsal další informace, které na Moravě popřeli, ale já jsem svá tvrzení  podepřel nyní i důkazy. Člověk, který pak ... Ano, řešilo se to jeden a půl roku ... Člověk, který pak opakovaně z Prahy na Moravu jezdil se shodou okolností jmenoval příjmením jako můj pražský prastrýc, strýc mého otce. Proto si jeho jméno pamatuji dobře (je to mnemotechnická pomůcka). Zkrátka a dobře bylo to asi tak, že tenhle zaměstnanec generálního ředitelství v Praze na Moravu přijel a zřejmě tam poseděl, poklábosil a pobesedoval (soudím tak podle zcela neobjektivních závěrů, které do  Prahy na generální ředitelství pak přivezl) a jistě ho na Moravě i náležitě pohostili (jak se sluší a patří při takové příležitosti) a on si tak vlastně, podle mého názoru, pěkný výlet na Moravu udělal. A výsledek? Hanba mluvit  (fakticky)! A zase moje veliká nespokojenost a zase měl generální ředitel v poště můj stručný a věcný dopis. Lze to říci tak, že generální ředitel záležitost náležitě neřešil (zřejmě i podcenil) a je docela dobře možné, že nakonec se ho nějací pánové tam někde nahoře, nad ním ... Ano mohlo to tak být a zřejmě to tak i bylo. Co já vím! Zkrátka a dobře. Myslím si, že najednou tohohle všeho začal mít generální ředitel dost a přistoupil k celé záležitosti rázným způsobem. A to bylo to co mi řekl Jenda v Olomouci: "Generální ředitel inženýr Miroslav Kubín takovéhle věci vítá, má pak "páky" na podnikové ředitele a ve správnou chvíli a  na správném místě dokáže takovéhle informace pak náležitě a beze zbytku ve své práci uplatnit!" Ano, jak na generálním ředitelství v Praze, kam ředitelé jemu podřízeným podniků jezdí na pracovní porady, tak rovněž i při svých služebních cestách. Ano lze to tak říci ... Kdy ředitelé jemu podřízených podniků "hostí" generálního ředitele ve svých "teritoriích". A pak stačí opravdu málo: "Nemluv!" řekne možná pak takový generální ředitel podnikovému řediteli například a možná dost odměřeně a možná až vzteky téměř bez sebe málem ... "A vzpomeň si!" řekne pak možná. Třeba  i velice nasraně. Co já vím? Nebyl jsem přímo u tohohle. Vím možná úplný "kulový"! ... "Ano, mohlo to takhle tehdy být a bylo to tehdy takhle zřejmě i skutečně ...
a
... Nevím jak kdo tomuhle říká (a je mi to jedno), ale já tomuhle říkám zákon padajícího hovna. A již jen pro úplnost dodávám, že s inženýrem Miroslavem Kubínem, kdysi generálním ředitelem Českých energetických závodů Praha, koncernový podnik, jsem se nikdy nesetkal a nikdy jsem s ním nehovořil (ani telefonicky) a jen jednou jsem ho ve svém životě viděl. Bylo to v televizi, kde měl jakýsi proslov. Nic zajímavého neříkal a nijak mě nezaujal ...
a
a
... Konec období do konce roku 1989 ...
a
... Začátek období od začátku roku 1990 ...
a
a
... Dne 19. února 1993 jsem si uplatnil svůj právní nárok ve smyslu zákona č. 87/91 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Tahle moje právní věc byla ukončena pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 5. února 1997. V souvislosti s touhle právní věci jsem se opět kontaktoval s ředitelem, tentokrát již státního podniku České energetické závody Praha, Jungmannova 29, Praha, JUDr. Adolfem Jarošem a mám od něj i odpověď na svůj dopis ze dne 23. dubna 1997. Je to můj dotaz ve věci pasivní legitimace. Jeho odpověď na můj dopis je ze dne 20. května 1997. Na rozdíl od shora uvedeného generálního ředitele inženýra Miroslava Kubína, je v jeho dopise uvedeno i jeho jméno a připojen i  jeho podpis. S tímhle ředitelem, JUDr. Adolfem Jarošem ... Ano, lze to tak říci ... S tímhle ředitelem, JUDr. Adolfem Jarošem jsme se dohodli rychle a snadno, a to telefonicky ... Stručně a věcně! Na rozdíl od shora uvedeného generálního ředitele ...
a

... 2. Novoroční bonus - pohádka ...

a
... O kůzlátkách ...
a
Pavol Dobšinský
[16.3.1828 Slavošovce (Rakousko-Uhersko) - 22.10.1885 Drienčany (Rakousko-Uhersko)]
... Slovenský evangelický kněz, folklorista, básník, spisovatel, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, který je řazen do období romantismu a je jedním ze spisovatelů takzvané štúrovské generace a mimo jiné i autor knížky Slovenských pohádek ...
a
... Bylo mi jedenáct, když jsem jel rychlíkem z Prahy-střed (Masarykova nádraží) do Brna. Rychlík jel tehdy přes Českou Třebovou ...
a
... Venku mrzlo až praštělo a zasněžená krajina ubíhala rychle za oknem. Ve vlaku bylo ale příjemně vytopeno a já si četl ve své oblíbené knize Slovenských pohádek shora uvedeného autora ... A tehdy se to stalo. Vybavil se mi z dětství velice podivný zážitek. Dříve než rychlík dojel do Brna, tak jsem na tenhle podivný zážitek zapomněl. Ale co čert nechtěl! Podivný zážitek se mi po několika měsících vybavil znovu. Tentokrát jsem cestoval v osobním vlaku z Brna do Moravského Krumlova a vezl jsem si do své sbírky několik "nových" starých pohlednic, které jsem v Brně tehdy dostal. Co se s ní stalo, říkal jsem si tehdy. A krátce na to se to stalo ...
a
... Pojďte, dětičky, pojďte, budu vám vyprávět pohádku. Ančo, Zuzko, Marčo, kdeže jste? Posaďte se okolo pece. A ty Ondriško, přines dříví a ty Janíčko, přilož na oheň, aby nám lépe svítil. No tak, už je dobře, poslouchejte ...
a
... Tak svolává matka dětičky okolo sebe k pícce; potom jim vypráví dále ...
a
... Byl jeden lesíček a v tom lesíčku palouček a na tom paloučku domeček a v tom domečku bydlila koza a měla kůzlátka. Když jim šla shánět mlíčko, přikázala jim: "Děti moje, nikoho nepusťte dovnitř, nebo by vás zahubil. Než koza z domečku odešla smluvili si ještě heslo. Smluvené heslo: "Polib si vemínko" nebylo nijak složité a kůzlátka si je mohla velice snadno zapamatovat ...
a
... A vlk to pod oknem vyslechl. Jakmile koza odešla, začal za dveřmi zpívat ...
a
... Kůzlátka, kůzlátka, pusťte mě tam k vám,
nesu vám, nesu vám v cecíčkách mlíčko,
v ústech vodičku, na růžkách seno! ...
a
... "Ba ne, my tě nepustíme, protože, naše maminka má tenčí hlásek," řekla kůzlátka a nepustila ho ...
a
... Běžel vlček ke kováři: "Kováři, kováři, ukuj mi tenký hlásek!" ...
a
... A kovář mu ukul tenký hlásek! ...
a
... Vlček běžel ke kůzlátkům a spustil tenkým hláskem ...
a
... Kůzlátka, kůzlátka, pusťte mě tam k vám,
nesu vám, nesu vám v cecíčkách mlíčko,
v ústech vodičku, na růžkách seno! ...
a
... "Ba ne, ty nejsi naše maminka," povídá nejstarší kůzlátko, které už bylo moudřejší, "my tě dovnitř nepustíme!" ...
a
... "A je to naše maminka!" povídala mladší kůzlátka. "A není," hádalo se nejstarší. "A je a je!" škorpila se mladší, když tu již nejmladší kůzlátko přistrčilo si židličku ke dveřím a vystoupilo na ni v okamžiku ...
a
... aby vidělo kdo je za dveřmi skutečně ...
a
... A vlček za dveřmi znovu spustil ...
a
... Kůzlátka, kůzlátka, pusťte mě tam k vám,
nesu vám, nesu vám v cecíčkách mlíčko,
v ústech vodičku, na růžkách seno! ...
a
... Ale nejmladší kůzlátko již vlčka za dveřmi vidělo. "Řekni heslo!" zvolalo na vlčka rázně, tak jak nejlépe umělo. "Polib si vemínko," odpověděl vlček za dveřmi. "A ty si polib prdel," odpovědělo nejmladší kůzlátko vlkovi "my tady máme kukátko!" ...
a
... Vlček chtěl již odejít, když tu ji spatřil u domečku. Malou stavební konstrukci zhotovenou z bílých cihel a v ní osazená kovová dvířka. Vlček dvířka ochopil předními tlapkami a na zadních tlapkách se vší silou vzepřel a kovová dvířka se mu po chvilce podařilo z kovového rámu, ve kterém byla osazena, vylomit ...
a
... Plombu z přístroje utrhl a na zem hned pohodil. V prvním návalu své zlosti si vlček plně neuvědomoval co tímhle svým protiprávním jednáním způsobuje. Dá se říci, že si vlček nebyl vědom ničeho špatného ...
a
... Vlček měl ukrutný hlad a tak si musel na nedaleké louce kus zelené trávy natrhat, aby hlad ukojil. Pravda, mladé masíčko to nebylo, ale vlček byl alespoň na chvíli z nejhoršího venku. A kráčeje takhle již k lesu, nabit zelenou energií, mu to všechno začínalo pomalu v jeho hlavě docházet. Vlček měl pomalejší vedení, ale úplný pitomec to zase až tak nebyl. Vlček se usmíval, čím dál tím víc, když k lesu přicházel. Ano, lze to takhle vyjádřit. A blahem se přímo tetelil, ten jeden škodolibec škodolibá, co tímhle protiprávním jednáním koze, mamince kůzlátek, způsobil. Nevíme zcela přesně, jak celá táhle lapálie s elektroměrem nakonec dopadla. Řeknu vám jen to co vím a co mi vyprávěl Jára ze Slovenska, při poslední návštěvě u nás. Járo zdravím tě při téhle příležitosti na Slovensko! Jára mi řekl, že to dobře dopadlo. Reklamaci koze v Bratislavě nakonec uznali a koza platila skutečně jen to co propálila ...
a
... Kdo nevěří může se Járy zeptat ...
a
... A zazvonil zvonec a mírně upravené slovenské pohádky je konec ...

... A nakonec slíbený obrázek od spolužáka, který měl tak jako já rád vláčky a vlaky. Lokomotivy, železnici a vůbec všechno co s touhle pěknou zálibou souvisí ...

a
a
a
a
a
 ... Shora uvedený obrázek žádný můj názor nevyjadřuje ...
TOPlist







 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010