Naivita a umanutost. Schématika rozlišení, respektive čtyři pojmy viny

24. ledna 2011 v 15:48 | Jurášek Benada |  Čechie
... Ministr zahraničí České republiky Jan Kavan podepisuje v roce 1999 ...
a
... vstup České republiky do NATO ...
a
... Následující dva obrázky jsou z internetu. Přiznám se, že o Janu Kavanovi nic nevím ...
a
 ... Jen to co je dostupné každému ...
a
... Na konspirační schůzky prý chodil Jan Kavan často v přestrojení ...
a
... A někdy si prý vzal pro jistotu i jiné brýle ...
a
... Pozor! ...
... Pro diváky od jednoho roku ...
a
... Pro čtenáře od dvanácti let ...
... Jana Kavana zde uvádím zejména z důvodu, že jeho jméno je úzce spojeno s odkazem Jana Palacha ...
a
"Nepil jsem alkohol a před jizdou jsem se namazal francovkou (prý zátylek)," uvedl prý vědomě nepravdivě Jan Kavan, poté co naboural několik aut v Praze (snad tři) a odmítl se prý podrobit odběru krve. Policisté prý u něho alkohol cítili ...
a
... Tak tohle by se mohlo stát každému a nemusel by se možná namazat ani francovkou ...
a
... Pro mě to znamená jen jedno: Pan Jan Kavan si neumí nést odpovědnost za svoje jednání. Jako politik se měl odběru krve podrobit! Nebo řečeno ještě jinak: Neměl zavdat důvod k tomu, aby vůbec takové podezření vzniklo. Měl takovémuhle podezření předejít, pokud skutečně alkohol nepožil. Jak mu má potom člověk věřit? Podle mého názoru se mu věřit nedá! ...
a
... A to mě v tuhle chvíli stačí k tomu, abych si o panu Janovi Kavanovi udělal úsudek.  Ještě jen pro úplnost uvedu, že v době kdy pan Jan Kavan čelil nařčení, že je Kato ... Zkrátka a dobře. Řeknu to takhle: Byl jsem tehdy na návštěvě v Praze a v bytě hostitelů byla puštěna televize. Běžel zrovna pořad, kde se o panu Janovi Kavanovi hovořilo. Tehdy jsem zaznamenal určitou reakci a dal si ji do jisté spojitosti. Více neřeknu a zmiňovat se dále o osobnosti shora uvedeného muže již nehodlám. Jako politik mě pan Jan Kavan nezajímá ....
a
... A teď vám řeknu něco jiného: Stalo se to ještě za starého režimu. Přišel jsem na brněnské hlavní nádraží (bylo to někdy v létě) a po schodech vystoupil na nástupiště. Nevím již, které nástupiště to bylo. Vím jen, že to nebylo nástupiště první (u nádražní budovy) a nebylo to nástupiště poslední (viděno od nádražní budovy, díváte-li se směrem k obchodnímu domu Tesco). Tady se něco stalo, říkám si. A už vidím běžet záchranáře. Nevím kolik jich bylo, ale pamatuji si, že jeden záchranář měl v ruce nosítka. "Nějaký chlapec," dozvěděl jsem se od jedné starší paní "seděl prý zde již delší dobu na lavičce," řekla mi starší paní to, co sama na nástupišti od jiných lidí slyšela "a jak vlak přijížděl," dozvěděl jsem se od ní dále "chlapec vstal z lavičky, rozběhl se a skočil pod přijíždějící lokomotivu." ...
a
... Neměl jsem ani odvahu, abych se pod železniční vagon podíval. Můžu říci jen to co jsem tedy slyšel. Byl to nějaký mladík (dověděl jsem se tehdy na nástupišti) a měl rodinné problémy (dozvěděl jsem se o několik let později). "Jeho otec a matka," ano, byli to právě oni "si nebyli ničeho vědomi," řekl mi tenhle renomovaný odborník, který se případem zevruvně zabýval ...
a
... A tomu, že jim, rodičům syna, o tom odborník nic neřekl ... ? Ano, tomu jsem rozuměl. Věřte mi, prosím, bylo to tak pro jeho rodiče lepší! Ta příčina byla hrozná! Ne, není to cynismus. Je to jen velice kruté! "Dalo se (v tomhle případě absolutnímu neštěstí) tomuhle zabránit jen pokud by byla odborná pomoc poskytnuta včas. Přišlo by se na skutečnou příčinu, která nepříznivý zdravotní stav vyvolala, a řešilo by se její neprodlené odstranění," řekl mi tenhle odborník ...
... Vraťme se ale opět ke knize Karla Jasperse, která vyšla v tehdejší Československé socialistické republice poprvé v roce 1969, a kterou Jan zřejmě nikdy nečetl!? To skutečně nevím ...
a
... Pro lepší přehlednost překopíruji nyní to, co jsem již ve svém předchozím článku (Paní Olga, vína z vinic pana Adriena Bellanda, respektive jeho syna Jeana-Clauda, žvanilové v libeňské Čechii aneb to přece není možné, to si paní Olga musela vymyslet! ze dne 15. prosince 2010) již jednou, z knížky Karla Jasperse "Otázka viny" uvedl ...
... Vydání shora uvedené knihy se připravovalo v atmosféře Pražského jara a chtělo poskytnout filozofický základ k diskusím o vině českého stalinismu. Temný pocit viny a "tragické zmatení" v Německu po válce, ve chvíli, kdy se hroutí jedna totalita, po mnoha stránkách podobná stalinské a postalinské, je podroben pohledu teologa a filozofa. Ten zjednává jasnost a pocit přivádí k vědomí a pravdě. Otázka viny se nenabízí k chvatné aplikaci, je zapotřebí si uvědomit její celek, pozornou a trpělivou stavbu celé otázky. Rozlišování mezi různými pojmy viny nás má uchránit plochého žvanění o vině, které klade všechno bez rozdílu na jednu rovinu a posuzuje to v hrubém záběru jako špatný soudce, varuje tu autor, jakmile načtrtl schéma čtyř pojmů viny, kriminální, politické, mravní a metafyzické. Tahle kniha není chladnou anylýzou viny ani všestranným abstraktním pojednáním. Předpokládá určitou hierarchii, jež patří k vnitřní skladbě člověka, v tom je filozofický základ. Člověka dnešní doby, o něhož tu jde, k vině také nechce připoutat. Míří k očiště, kvůli níž má každý tu kterou vinu přijmout a uvědomit si ji. I vinu metafyzickou, tuto vinu člověčenství, jež nedovoluje pýchu mravním vítězům. Očistou rozumí autor knihy nápravu poměrů, ale také vnitřní pochod, který sahá až k proměně vlastního já. Musíme uvážit i jeho poslední závěr a podmínku, i když se nevejde do běžné politické svobody. Bez této podmínky se stává svoboda libovůlí, bohem jedinců a skupin, v němž život snad funguje, ale člověk a jeho společenství se nerozvíjí ...
... A můžeme dále pokračovat ...
a
... Otázka viny je malá knížka, pokud jde o rozsah, v našich podmínkách by však mohla mít úlohu první učebnice mravního vědomí a etiky vůbec. Nezaznívá tu ostatně jenom hlas jednoho filozofa, v pozadí jsou myšlenky Kantovy, německé morální filozofie, i Kierkegaardovy, který jednotlivce hájil proti všem systémům na základě svobody a viny. Za touto malou úvahou jsou hodnoty evropské filozofie, jen znovu zváženy a promyšleny v hodině bídy ...

 ... Čtyři pojmy viny ...

a

... Je třeba rozlišovat ...

a

... 1. kriminální vinu ...

... Zločiny spočívají v objektivně prokazatelných činech, které porušují jednoznačně zákony. Instancí je soud, který ve formálním postupu spolehlivě zjistí skutkovou podstatu a aplikuje na ni zákony ...

... 2. politickou vinu ...

... Spočívá v činech státníků a v příslušnosti k určitému státu, v jejimž důsledku musím nést následky činů tohoto státu, jehož moci jsem podřízen a jehož řád umožňuje můj život. Všichni občané společně odpovídají za to, jakou mají vládu. Instancí je moc a vůle vítězova, ve vnitřní politice stejně jako v zahraničí. Rozhoduje úspěch. K zmírnění zvůle a násilí dochází díky politické chytrosti, která spočívá s dalšími důsledky, a díky uznávaní norem, které platí pod názvem přirozeného a mezinárodního práva ...

... 3. morální vinu ...

... Za činy, kterých se přece vždycky dopouštím jako určitý jedinec, jsem zodpovědný morálně, a to za všechny své činy, i za politické a vojenské činy, které vykonám. Nikdy prostě neplatí "Rozkaz je rozkaz". Stejně jako zločin zůstává zločinem, i když je vykonán na rozkaz (třebaže podle míry nebezpečí, vydírání a teroru platí polehčující okolnosti), zůstává každy čin podřízen také morálním kritériím. Instancí je vlastní svědomí a komunikace s přítelem a bližním, s milujícím člověkem, který má živý zájem o mou duši ...

... 4. matafyzickou vinu ...

... Existuje solidarita mezi lidmi jako lidmi, v jejímž důsledku je každý spoluzodpovědný za všechno bezpráví a všechnu nespravedlnost na světě, zvláště za zločiny, k nimž dochází v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Jestliže jsem neučinil všechno, co jsem mohl, abych jim zabránil, jsem spoluvinen. Jestliže jsem nenasadil svůj život, abych zabránil zavraždění druhých, ale jen přihlížel, cítím se vinen způsobem, který nelze právně, politicky a morálně postihnout. To, že žiji, když se stalo něco takového, spočívá na mně jako nesmazatelná vina. Nejsme-li díky nějaké šťastné okolnosti ušetřeni téhle situace, dospíváme jako lidé na hranici, kde musíme volit: buď bezpodmínečně - bez vyhlídky na úspěch, bezúčelně - nasadit život, nebo raději zůstat naživu, protože úspěch je nemožný. Mezi některými lidmi lidmi bezpodmínečně platí, že mohou žít jen společně nebo nemohou žít, je-li jeden nebo druhý obětí zločinu, nebo jsou-li rozděleny hmotné podmínky jejich života - a v tom je podstata jejich bití. Ale tato nepodmíněnost není vlastní solidaritě všech lidí, ani solidaritě občanů, nýbrž omezuje se na nejužší lidský svazek. V tom je základ viny nás všech ...
  ... Instancí je jedině Bůh ...

 ... Možná, že shora uvedený text je dost náročný ...

 ... A proto vám povím "úsměvný" příběh pro odlehčení ...

... Nejdříve vám povím to, co se stalo: Poté, co se Pavlu Vojáčkovi nepodařilo zakoupit příplatek ve výši deseti korun, k platné měsíční jízdence, u průvodčího spěšného vlaku a ani později na nádraží ve Vyškově ... Ano, zmlácený a krvácející Pavel Vojáček ihned poté, co vstoupil do dopravní kanceláře se musel v umývadle nejdříve umýt a trošku ošetřit. Pak mu pan výpravčí nabídl židli a v okamžiku, kdy si tento na židli sedal a již žádný útok na svoji osobu nečekal ... Ten člověk do Pavla Vojáčka oběma rukama vědomě a hruhě strčil a Pavel Vojáček přeletěl po zádech přes opěradlo židle, udeřil se do hlavy a zůstal ležet na podlaze dopravní kanceláře ...
a
... A nyní vám povím to, co se nikdy nestalo, ale co se klidně stát tehdy mohlo: Jakmile byla objevena aktovka na břehu řeky Bečvy, byla kriminalisty vyrozuměna neprodleně rodina a zaměstnavatel mladíka. V aktovce byly mimo jiné i osobní doklady pohřešovaného mladíka ...
a
... peněženka a v ní, na tehdejší dobu, poměrně vysoká finanční hotovost a jízdenka ze dne 28. ledna, platná pro osobní vlak druhé třídy na úsek železniční trati z Vyškova ...
a
... přes Kojetín, Kroměříž a dále ...
a
... zasněženou krásnou zimní odpolední krajinou ...
800dc2493e_64267540_o2
... do Valašského Meziříčí ...
a
... Na břehu řeky Bečvy byla nalezena i béžová, snadno složitelná (například do kapsy zimní bundy či zimního kabátu) taška, jejíž povrch byl zhotoven z nepromokavého materiálu (měkčeného PVC). Uvnitř byla taška pak opatřena světlou látkou (podšívkou) a z venku tašky byla zhotovena malá kapsička, opatřená zdrhovadlem. Taška byla plná krásné, zdravé a drobné cibule. Z výsledků šetření případu a všech dalších okolností bylo patrno, že cibule byla zakoupena krátce po čtrnácté hodině dne 28. ledna na Zelném trhu v Brně ...
a
... V daném případě bylo zcela zřejmé, že kriminalisté odvedli vysoce profesionální práci a nic neponechali náhodě. Ano, tak jak se sluší a patří. O tomhle shora uvedeném nemohlo být žádných pochybností. To musel nakonec uznat i sám tatínek pohřešovaného synka, pan doktor Vojáček ...
a
 ... Na břehu řeky Bečvy byla nalezena i klička k bruslím ...
a
... Jednalo se již o starší typ bruslí (takzvané šlajfky), které se daly právě touhle kličkou  připevnit k obuvi. Oba rodiče, tatínek i maminka, kličku k bruslím svého synka patrně zcela bezpečně poznali ...
a
... "A jak se tam z Valašského Meziříčí Pavlík dostal?" zeptala se maminka tatínka Pavla Vojáčka. Tatínek ani kriminalisté tohle dosud neobjasnili. "Zřejmě tam musel z Valašského Meziříčí přijet autobusem z autobusového nádraží," dostalo se mamince Pavla Vojáčka vysvětlení od manžela. A pak pan doktor Vojáček ještě ukázal mamince Pavla Vojáčka, v které části města se shora uvedené autobusové nádraží nachází ...
a
... A nyní vám povím to, co se stalo ...
a
... Podle informačního zdroje, který si nepřeje být v České republice jmenován (což je zcela pochopitelné) byl pohřešovaný mladík Pavel Vojáček později viděn ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska ...
a
... V okamžiku kdy, na Baker Street 221b v Londýně, vchází do budovy ...
a
... Do budovy Muzea Sherlocka Holmese ...
a
... The End?  ...
a
... "Ne, ještě ne! Ještě pozdrav od Codyho!" ...
a
 ... "No tak rychle! Dělejte!!! ...
a

a
a
..."So long!" ...
a
... THE END! ...
 ... 16/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010