Malý chlapec, pan profesor a Napoleon v kýblu a doporučení šviháka lázeňského jako bonus

12. ledna 2011 v 13:35 | Jurášek Benada |  01/2011
První dítě
Bali ;pan84ek

... Malý chlapec, pan profesor a Napoleon v kýblu ...

  ... Překopíruji to, co jsem již v předchozím článku uvedl ...
... Poté, co dvanáctiletý chlapec odstranil z pistole svoje otisky prstů, vše znovu uložil a urovnal tak, aby jeho tatínek nic nepoznal, uzamkl spodní skříňku sekretáře a klíč vložil opět do zámku u šatníku, který byl na druhém konci nábytkové stěny, hned u dveří, vedoucích z obývacího pokoje do kuchyně. Ano, je to docela dobře možné. Musíme to připustit. Vyloučit tuhle možnost zatím nemůžeme zcela určitě, nechceme-li se dopustit chyby či omylu. Zřejmě pak vstoupil dvanáctiletý chlapec těmihle dveřmi do kuchyně ...
a
... Ale pozor! Dvanáctiletý chlapec měl dvě možnosti, jak z obývacího pokoje odejít. Z obývacího pokoje vedly ještě jedny dveře, kterými se mohl dvanáctiletý chlapec dostat do kuchyně přes předsíň. A pokud chtěl jít chlapec do kuchyně, tak je k odchodu z obývacího pokoje skutečně mohl použít. Ale pozor! Není vůbec důležité, kterými dveřmi nakonec z obývajího pokoje dvanáctiletý chlapec odešel ...
a
... Tohle je velice důležité. Univerzitní profesor byl zcela nezávislý a neúplatný odborník. A jeho závěr byl, že dvanáctiletý chlapec tentokrát, znovu opakuji tentokrát, náročnou životní situaci zvládl ...
a
... O čemž může svědčit i skutečnost, že když se Pavol Skovajsa, nevím kolik mu bylo tehdy let. Dva či tři roky!? ...
a
... Tehdy se na Zelném trhu ztratil a bylo po něm vyhlášeno policejní pátrání ...
Brno - drak
 ... A výsledek policejního pátrání? ...
a
... Malý chlapec  si uměl sám poradit a zahanbil (možná s mírnou nadsázkou řečeno), byť zcela neúmyslně,  pátrající policejní orgány (fakticky)! ...
... Zatím co byl malý Pavol Skovajsa hledán policejními orgány snad po celém městě, byl již chlapec dávno doma a seděl na vypůjčené dřevěné stoličce před dveřmi bytu svých rodičů na Kotlářské ulici v Brně ...
a
... "Stávalo se, že mi jako vedoucímu nabízeli drahý zahraniční koňak nebo peníze. Cítil jsem, že přijímat tyto věci by mě zbavovalo nezávislosti při dalším rozhodování. Pokud šlo o peníze, řekl jsem, že je dárci vrátím poštou, což mě bude stát čas a poštovné. Několika pacientům, kteří se domnívali, že to snad nemyslím vážně, jsem tak peníze vrátil. Pokud šlo o drahé destiláty, zdůraznil jsem, že si je v žádném případě neponechám. Stávalo se, že nato pacient spiklenecky zamrkal a tím naznačoval, že ví, jak to myslím. Co s flaškou udělám, že prý je moje věc. Načež jsem přitvrdil a upozornil, že sám uvidí, jak to s lahví dopadne. Pacient pak zažertoval, že mi nedoporučuje, abych před ním vypil koňak ex, mohlo by mi být špatně. Řekl jsem, že to tak nemyslím, zbavím se obsahu láhve jinak a pacientovi to nebude příjemné," říká univerzitní profesor ...
a
... "Vylejete mi to snad na hlavu?" vtipkoval jiný, nechal dáreček na stole a odešel ... Neřeknu vám, co pan profesor dále udělal, ale že skutečně otřesná likvidace cenného moku měla dlouhodobý tlumivý vliv na štědrost pacientů je zcela jisté. To jak takové ničení cenného moku vypadalo se mezi pacienty rychle rozneslo. Neřeknu vám, co pan profesor udělal, ale řeknu vám to co zaslechly sestřičky od pacientů ...
a
... "Kdo takové ničení zavedl a soustavně v něm pokračuje, asi patří na psychiatrii," říkali potom tihle. Ale jak jsem již shora uvedl, pan profesor byl zcela nezávislý a neúplatný odborník a umím si ho v takové situaci představit. A jak ho znám, určitě se v duchu smál. A říkal na adresu dárců drahocenného moku: "Něco na tom bude, není takového dobrého chlastu škoda?" Pomocnice v nemocnici či uklizečka, podle toho jak se na tuhle pracovní činnost díváte, vylila pak obsah láhve do kýble, kýbl vychrstla do záchodové mušle a spláchla. A to všechno se dělo, prosím, za přítomnosti štědrého dárce láhve ...
Bali ;pan84ek

... Doporučení šviháka lázeňského ...

a
 ... Historka, od pana profesora, se stala v jedněch nejmenovaných lázních ...
a
... "Příjmy lékařů nebyly nikdy a pochopitelně ani za totality příliš výživné, pomineme-li vysoce produktivní a odborné kapacity za první republiky. Proto lékaři občas nebo častěji podléhali pokušení přijmout od svých pacientů nějaké to přilepšení," říká pan profesor. "Byla tu a zřejmě ještě je celá stupnice hodnot: od nevinných květin, ovoce a zeleniny z vlastní zahrádky, přes domácí slivovici a víno z vlastního vinohradu, různá díla z pacientovy umělecké tvořivosti, vajíčka od vlastních slepic, kuřata, králíci, pochoutky ze zabíjaček, bonboniéry. Mimochodem s bonboniérami, které vypadají na první pohled nevinně, byla v jedněch lázních velká ostuda. Někteří lékaři už byli bonboniérami znechuceni, domluvili se se samoobsluhou, tam dodávali se slevou bonboniéry darované pacienty a za získané peníze pak nakupovali koňak, víno a jiné žádoucí zboží. V lázeňském městečku pak vybuchla morálně společenská bomba. Někteří zákazníci samoobsluhy objevili pod papírovým obalem bonboniér bankovky vyšších hodnot, které tam vložili vděční pacienti a přehlédli nevděční lékaři. Místo aby se zákazníci zaradovali z nenadálého přínosu, šli to udat, takže nastalo tvrdé vyšetřování, vedoucího samoobsluhy vyhodili - a doktoři? Prosím vás, přišel si někdy někdo na doktora?" ...
a
... A nakonec vám řeknu, jakými dárky byste si případně mohli u pana profesora  personál naklonit ...
a
... Pokud byste darovali květiny, ovoce, pečivo, kávu nebo bonboniéru, tak vám personál poděkuje, květinami si vyzdobí pracoviště a to co je jedlé, pojí pak na pracovní schůzce. Ano, to je všechno! Že je to málo? ...
a
... Pozor! ...
... Doporučeno divákům od dvou let ...
... Doporučeno čtenářům od dvanácti do devatenácti let  ...
a

... Tak se mi zdá, jako bych na lázeňské kolonádě zahlédl Pavola Skovajsu. Ano, je to on. A teď ho poznávám. Je s ním i inženýr Giorgio Bottini! Oba dobře znám. První  z nich je rodák z Trenčína a druhý mladík se narodil v Římě ...
a
  ... Jeden je za dvacet a ten druhý bez dvou za osmnáct. Je to tak správně? ...
a
... Ano, je! ...
a
... Šťastnou cestu ...
a
... "Pane Hašku, tady dole ... Moc bych vás prosil ... Tady vám zůstalo ještě malé místečko ... Kdybyste to tam mohl připsat," jsou slova přítele pana továrníka Bartoše ...
a
... "Byl to nejen dávný absolvent obchodní akademie skalák pan Antonín Fábera a jeho nový přítel pan továrník Rudolf Bartoš, kdo mu studijní cestu "umožnili". A jen na něm záleželo, jak se svobodně rozhodne! Zda zůstane či zda se vrátí," napsal tento shora uvedený autor ...
a
... A už skutečně úplně nakonec a skutečně jen pro úplnost vám řeknu, že pokud by se tehdy nestalo to co se tehdy stalo, tak ...
a
  ... Nevím, zda vám to mohu říci ...
14
... Snad ano ... Tak tedy pokud by se tehdy nestalo to, co se tehdy stalo, tak se tehdy už mohlo stát a zřejmě by se tehdy už i stalo i něco jiného ...
... Shora uvedený obrázek je přece jen vhodnější a zcela dostatečně vystihuje tehdejší situaci. Tomu, co se tehdy stalo, se dalo předejít jen pokud by byla odborná pomoc poskytnuta včas: "Přišlo by se na to," řekl pan profesor klidně. Případ byl zcela objasněn již před lety ...
a
... A  pokud by shora uvedený geniální a světově známý spisovatel  Jaroslav Hašek žil? ...
a
 ... Smál by se, až by se za břicho popadal? ...
a
... Co myslíte? ...
a
a
... Šťastnou cestu ...




TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010