Kino Čas

10. ledna 2011 v 14:05 | Pavol Skovajsa |  01/2011
a
... Brno ...
a
... K domu na shora uvedeném obrázku mám specifický vztah - zvětšit mapu ...
a
... Pozor! ...
a
... Pro diváky od šesti let ...
... Pro čtenáře od devíti let ...
a
... Tam kde je dnes americký fast-food Kentucky Fried Chicken, na shora uvedeném obrázku, býval dříve (tu dobu nepamatuji) velice známý brněnský potravinářský obchod firmy Lamplota, i později za starého komunistického režimu, tu byl potravinářský obchod pořád (ten samozřejmě pamatuji), ale jinak než U Lamploty se tomuhle potravinářskému obchodu neříkalo, stejně tak jako se neříkalo Masarykově ulici třída Vítězství. Pořád to byla Masarykova ulice. Dole v domě jsou různé obchody a provozovny a po pravé straně bývalo kino Čas. Kino mělo non-stop provoz a  promítal se tu celý den stejný program pořád dokola. A za korunu dvacet vstupného jste v kině mohli zůstat jak dlouho jste chtěli. Do domu se vchází z Masarykovy ulice. Nevím jak je to dnes, ale pamatuji do tohohle domu i zadní vchod ze dvora. Zadním vchodem ze dvora jste mohli program kina vidět zadarmo a vstupovalo se zde i do promítací kabiny. V domě jsou jednak byty a byly tam, nevím jak je to dnes, i různé kanceláře a různé ordinace  lékařů. Ordinaci zde měl i jeden známý brněnský  odborný lékař- neurolog. A k tomu vám něco řeknu: Nebylo mi ještě dvacet pět let když jsem byl v jeho ordinaci na vyšetření na doporučení závodního lékaře ...
a
... Odborný lékař-neurolog se mě, v průběhu vyšetření, ptal i na období mého života, o kterém jsem nic nevěděl. A takhle jsme se dostali k rodičům. Příčina mých zdravotních obtíží byla zjištěna již tehdy a v téhle ordinaci ...
a
... Závěr, který jsem si z tohohle vyšetření udělal, respektive poznatek, který jsem tímhle vyšetřením získal: Nemůžete sami nikdy přijít na to, čeho si nejste vůbec vědomi ...
a
... Někteří lidé sice znají všechno nejlépe a nepřipustí jiný názor než svůj vlastní, ale skutečně nemůžou znát historku, která se váže ke shora uvedené papírové jednokoruně ...
a
... Není zřejmě pravda, že v době kdy mě a mému kamarádovi bylo deset či jedenáct let, by bylo mezi lidmi málo zbraní. K čemu ti lidé doma ty zbraně měli a na koho ty zbraně chtěli použít to nevím. V tomhle směru mohu jen spekulovat. Je pravda, že otec mého kamaráda zbraň doma měl. Viděl jsem tu zbraň a držel jsem tu zbraň v ruce. Byla to pistole. Ráži pistole si nepamatuji. Můj kamarád s pistolí zacházel jako ... Ano, lze to takhle říci (obdivoval jsem ho, protože jsem se pistole zpočátku bál), téměř jako voják z povolání, i když z téhle pistole, jak mi řekl, nikdy nevystřelil. Alespoň já o tomhle nic nevím a věřím mu. Ale to víte. Děti-kluci. Nemají možná dostatek rozumu či co já vím! ...
a
... Myslím, že rodiče by si měli své zbraně před dětmi více hlídat, alespoň pokud mají zbraně doma. Například v ložnici ve skříni mezi ložním prádlem. Tenhle případ znám. Stalo se to v sousedním domě, tam kde jsme tehdy bydleli ...
a
... Zatím co rodiče tančili na plese, děti si doma večer hráli. Bratr při hře postřelil "nešťastnou náhodou" mladší sestru. Byla zasažena mícha a jeho mladší sestra byla ochrnuta. Vídával jsem ji pak na invalidním vozíku ...
... Pamatuj! ...
a
... Vtipkovat se zbraní se nevyplácí ...
a
... Je pravda, že když mi bylo dvanáct let (bylo to v roce, kdy jsem tohohle věku dosáhl) uměl jsem s pistolí zacházet. Respektive uměl jsem vyjmout prázdný zásobník z pistole, naplnit jej náboji z papírové krabičky, vložit naplněný zásobník do pistole a pistoli odjistit. Pak jsem vše provedl znovu, obráceným postupem ...
a
... Nevím jak mě to již tehdy napadlo (asi to bylo z četby, z kina, z televize či co já vím) vzal jsem zcela čistý kapesník a odstranil po sobě, doufejme, všechny otisky. Pak jsem vše uložil a urovnal tak, aby nikdo nic nepoznal a uzamkl jsem spodní skříňku sekretáře v obývacím pokoji s balkónem, bytu ve druhém poschodí. Klíč jsem pak vrátil, respektive vložil do zámku u šatníku  ...
a
... Pan univerzitní profesor, mimo jiné zakladatel, respektive možná je lépe říci, jeden ze zakladatelů linky důvěry v Brně, který ten případ znal ... Když jsem se dozvěděl o neštěstí, které postihlo pana docenta Miroslava Plzáka ... Tehdy mě to napadlo a snažil jsem se tu myšlenku potlačit, ale stále se vracela ... Jestli o tom všem spolu mluvili?! ...
a
... "Mirku (?), byla to jen dobře míněná ale absolutně nešťastná rada a on se touhle její radou řídil. Ze soudního rozhodnutí je to zcela zřejmé. Jeho matka měla toho dne zrovna narozeniny. On měl veliký strach, aby se jednou nestalo jeho synovi to, co se tehdy nestalo, ale co se tehdy stát mohlo. On znal nejen tvoje knížky, ale myslel si, že by jsi mu mohl pomoci. Už na tebe myslel dlouho a říkal si, že to ještě zvládne, že to ještě zvládnout musí!!! Není to jeho vina. Skutečně, nemůže za to, co se stalo. Už skutečně nebylo v jeho silách takovouhle situaci zvádnout!" ...
a
... Jako malý chlapec jsem chodíval rád do shora uvedeného kina Čas. Pamatuji se, že jsem tam jednou viděl filmový týdeník, ve kterém byla zachycena továrna Retex v Moravském Krumlově. Je to ta továrna za vlakovým nádražím ...
a
 ... Hned za železničním přejezdem po levé straně, jedete-li z města ...
a
... nevím jak je to dnes, ale tehdy se jelo třešňovou álejí ...
a
... a dále pak silnice vede moravskokrumlovským lesem ...
  ... Nevím zda tam třešňová álej dnes ještě je!? Vím jen, že tehdy tam byla! ...
a
... V tomhle filmovém týdeníku byla továrna ještě nová. A teprve, když byla továrna postavena a měla být uvedena do provozu, zjistilo se, že továrna nemá komín. Z nějakého důvodu se na komín zapomnělo ...
... Celé hlediště se otřásalo smíchy ...
a
... Nebylo mi ještě dvanáct let! ...
a
 ... To vím zcela určitě! ...
a
... Konec? ...
a
... Od pátku 7. ledna 2011 nabízí větší komfort cestujícím opravená nádražní budova Českých drah. Nádražní budova byla vůbec poprvé komplexně opravena v celé její sto čtyřicet let dlouhé historii ...
a
... Vlak z Brna jede ze železniční stanice Moravský Krumlov do železniční stanice Rakšice. Ze železniční stanice Rakšice vede železniční vlečka ...
a
... do jaderné elektrárny Dukovany ...
a
... Jaderná elektrárna Dukovany leží už na území sousedního okresu Třebíč ...
a
... Město vzniklo na skalnatém ostrohu nad meandrem řeky Rokytné při raně gotickém hradu snad již v první polovině třináctého století ...
a
.. Konec? ...
a
... Papírová jednokoruna, ke které se váže již shora zmiňovaná historka ...
a
 ... platila v období od 1. června 1953 (měnová reforma) do 31. května 1960 ...
a
... Okolí Moravského Krumlova ...
a
... Konec? Ano! Příště si řekneme něco o měnové reformě v roce 1953 ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010