"Je besoin la clé vert pour ouvrir la porte," volala již z dálky paní profesorka

31. ledna 2011 v 14:30 | Jurášek Benada |  Čechie
a
... Mám tu fotografii před sebou. Je z maturitního věnečku a jsem na ní fotografem zachycen v okamžiku, kdy odvádím z tanečního parketu svoji tanečnici. Moje usměvavá tanečnice má šaty kousek nad kolena a její hlavu mám ve výši svých ramen. Je to moje proferorka francouzštiny na střední škole. A k téhle paní profesorce Pilzové vám něco řeknu: Onoho školního roku jsme byli dva, kteří jsme u paní profesorky Pilzové dělali reparát. Já a můj spolužák Jarda ...
... Pozor! ...
... Pro čtenáře nejen od šesti roků ...
... Pro diváky bez věkového omezení ...
A
... Onoho léta jsem trávil letní prázdniny u babičky a dědečka a jejich syna, mého strýce, který je bratrem mého otce a je o rok mladší než já. Ano, mám o téměř rok mladšího strýce. Ale to říkám spíše, abych svého strýce rovněž vzpomenul. Ten prázdninový pobyt mě tehdy snad zachránil. Jinak nevím, jak by můj reparát z francouzštiny dopadl. Bylo to takhle: Samozřejmě jsem se na reparát moc nepřipravoval, respektive nevěnoval jsem učení nějakou velkou pozornost. Ale štěstí se na mě tehdy usmálo. Přijela kamarádka moji babičky paní profesorka Štěpánka Moravcová, která mimo jiné vyučovala francouzštinu na pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. S mojí babičkou se znají od dětství. A tahle paní profesorka se mi týden věnovala a celou tu učebnici francouzštiny se mnou probrala. To bylo moje štěstí (fakticky). Jinak bych asi do dalšího ročníku nepostoupil, nebýt tohohle ...
a
... Naše učebna francouzštiny byla ve třetím poschodí školní budovy, až úplně na konci dlouhé chodby. Snad nikdy se nestalo, že by paní profesorka Pilzová přišla na hodinu francouzštiny včas. Alespoň si na tohle nevzpomínám. Dveře do jazykové učebny byly uzamčeny, byla tam zámková vložka "fabka", a proto jsme, celá třída,  čekali na chodbě. A už jsme paní proferorku Pilzovou z dálky viděli. Ona snad ani nepřicházela, ale běžela po chodbě. V ruce měla veliký svazek klíčů a aby se v klíčích vyznala měla je označeny. Klíč od jazykové učebny byl označen zeleným umělohmotným rozpoznávačem. A už z dálky volala: "Je besoin la clé vert pour ouvrir la porte!" Odemkla dveře a běžela přes jazykovou učebnu ke katedře a volala: "Kdo bude poslední na svém místě bude hned vyzkoušen!" Celá třída se hrnula za ní a každý pak rychle na své místo. Někdy jsem to byl já a někdy to byl můj spolužák Jarda, kdo jsme dveře do jazykové učebny zavírali poslední... A hned oba výtečníci k tabuli. Samozřejmě! Někdy jsem to byl já, kdo obdržel nedostatečnou třikrát podtrženou a někdy to byl můj spolužák Jarda a já jsem obdržel nedostatečnou o něco lepší, respektive podtrženou méněkrát. Jak říkám, jednou to bylo tak a jindy zase naopak. Podstatná je jen ta skutečnost, že jsme na tom byli oba stejně. Počet podtržení nedostatečné známky byl zřejmě závislý podle nálady paní profesorky Pilzové. Alespoň se takhle domnívám. Myslím, že v tomhle žádný systém paní profesorka Pilzová neměla ...
a
... A přišel den reparátní zkoušky. Stál jsem na chodbě před dveřmi třídy a pokoušely se o mne mrákoty: " Nevím jak tohle dopadne," jímala mě hrůza. Můj spolužák Jarda byl větší optimista. "No a co," říkal snad. "V nejhorším případě budeme opakovat ročník a prodloužíme si tak mládí!" Já jsem jeho optimismus nesdílel. Seděli jsme ve třídě v lavici sami, opisovat se nedalo. Mimo naší paní profesorky Pilzové, která na nás dobře viděla, byla ve třídě ještě její kolegyně a seděla za katedrou. Byl to diktát. Zpočátku jsem nerozuměl vůbec ničemu a psal jsem vyloženě nějaké pitomosti. A najednou jsem si to uvědomil. To co paní profesorka Pilzová diktovala, byl poměrně krátký článek z učebnice francouzštiny. Několikrát jsme jej s paní profesorkou Moravcovou dokonce probírali o prázdninách. Úplně se mi text tohohle článku, z učebnice francouzštiny, v hlavě vybavil. Když tohle (opravdu jen trošku) nadsadím ... Ano, viděl jsem přímo ta slova v učebnici franzouzštiny. Najednou jsem věděl, co které slovo nejen znamená, ale dokonce jsem věděl jak se to které slovo píše. Byla to hrůza! Ta úprava byla hrozná! Paní profesorka nám dala ještě nějaký čas, abychom si článek po skončení jejího diktátu v klidu přečetli a případné chyby ještě sami opravili. Já jsem opravoval snad úplně všechno. Bylo to celé přeškrtané. Jak říkám, úprava příšerná! A pak jsme čekali oba na chodbě. Nebudu vás napínat, dopadlo to dobře. Článek umím dodnes nazpaměť. Paní profesorka Pilzová se nechala slyšet, respektive byla přímo nadšena (ona to byla tak i trošku "herečka") Reparát! "Lepší dvojka, prý jedna mínus," řekla mi. A hned se ptala, kdo mě k reparátní zkoušce o prázdninách připravoval ...
a
... V době, kdy se další příběh odehrával, neuměl jsem ještě odhadnout věk člověka. A nevím ani jestli ta žena byla skutečně Francouzska.  Odhaduji, že jí mohlo být tak pětatřicet, co já vím. "Kde asi vězí?" říkala si možná. "Hustopa provozu, zdrželi se snad někde v dopravní zácpě?" Co já vím, co si říkala či neříkala? Neptal jsem se jí. "Snad se jim cestou něco nestalo," strachovala se možná i zbytečně ...
... A už oba muže z dálky viděla. Oni snad ani nepřicházeli, ale halou letiště běželi."Buon giorno!" pozdravil mladý muž s malým kufříkem a příruční taškou zavěšenou přes pravé rameno ...
a
... Na shora uvedeném obrázku je klobouk ne nepodobný klobouku, který měl mladý muž (při odbavení na letišti) na hlavě. Pokud existovaly již tehdy kamerové či jiné záznamy a pokud ještě snad tyhle existují, pak nevím? Snad by se tam tenhle klobouk někde dal ještě i dnes dohledat! Byl jsem přítomen osobně jeho zakoupení ...
a
... Klobouk, který měl mladý muž na hlavě, byl zakoupen v obchodním domě Centrum v Brně. Už si nepamatuji, v kterém nadzemním podlaží tohohle shora uvedeného obchodního domu to bylo. Vím jen, že když se vystoupilo z výtahu, tak oddělení klobouků, čepic a různých dalších pokrývek hlavy bylo hned po pravé straně. Doufejme, že si tohle ještě dobře pamatuji. Ale jistý si již dnes zcela nejsem ...
a
... Ještě si vzpomínám, že mladý muž něco ve svých zavazadlech hledal. Co to bylo, to přesně nevím (mohu jen spekulovat), ale pamatuji si, že nakonec něco našel a hned to předal staršímu muži, který ho doprovázel ...
a
... A už jen pro úplnost dodávám, že jsem  ještě slyšel jak mladý muž hovoří se shora uvedenou ženou o Francouzské revoluci a pamatuji si větu, kterou jsem tehdy zaslechl, a která v českém překladu zní: "Nechť mí přátelé vědí, že jsem zůstal věrný svým ideálům, nezpronevěřil se ...".Je to jeden známý francouzský citát, který končí zvoláním ...
  ... "Ať žije Francie!" ...
a
 ... Bylo to ještě v době, kdy dálnice D5 nebyla ...
 ... Jezdilo se ještě přes Plzeň ...
a
... Jeli jsme (já a otec) v osobním voze sedan VAZ 2101 Žiguli oranžové barvy, kolem hlavní brány plzeňského pivovaru Pilsner Urquell, nahoru do kopce ...
a
... Směr Praha, když tu mi otec říká: "Kdybych si měl vybrat zemi, v které bych chtěl žít, tak bych chtěl žít v Anglii!" ...
.... Tomuhle jsem se nijak nedivil. I když jsme o těchto věcech nikdy spolu nemluvili, uměl jsem si je představit: Rok 1938 - Mnichovská zrada, pak roky 1939-1945 - Protektorát Čechy a Morava. Na tom pražském gymnáziu za Protektorátu ... Nevím? Myslím si to! Nestálo to tam asi za nic. Pak rok 1948 a tři "přiblblí" prezidenti: Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný a to snad stačí (pro představu laskavého čtenáře) ...
a
... A pak rok 1968 - Rusáci v Praze a nejen tam a další velice nepříjemné věci!. Ale upřímnost a otevřenost (že mi to otec vůbec řekl) byla až dosud nevídaná. Věděl jsem, že má otec rád anglosaskou literaturu i starou dobrou Anglii. I anglicky dokonce uměl. Tak proč ne! Ale to co mě hned napadlo, to jsem mu neřekl. Byla by to asi ode mne veliká neomalenost či veliká drzost, ale já za to nemůžu, že jsem si ho hned v téhle situaci představil ...
a
... Jak na tom parníku MHS Queen Mary, jedoucím ze Spojených států amerických do Evropy, cestuje a konverzuje u stolu v jídelně ...
a
... Já mu to říci nemohl, i když povídka byla z jeho knížky, kterou měl doma ve své knihovně. Nevím, co by se pak stalo, respektive jak by to dopadlo ...
a
... Možná by s klidem anglického gentlemanna zastavil  na krajnici vozovky a pak ... Skutečně nevím. Myslím si, že by mě mohl z vozu i vyrazit: "A ven!" ...
a
 ... Znovu opakuji, nevím co by se pak stalo ...
a
 ... Mě by to zase až tak moc nevadilo ...
a
... Dojel bych třeba autostopem ...
a
... Dnes už autostop moc nefrčí. Změnila se jednak doba a zhoršily se, podle mého názoru, i mezilidské vztahy. A lidé se dnes i více bojí kriminality a tak stopaře moc neberou ...
a
... A co já vím, kdo by mě zastavil a s kým bych cestoval? ...
... "Guten Tag! ... Nach Brünn? ..." zeptal bych se možná zvořile, pokud by to bylo jindy a na jiné trase. "Ja. Natürlich! ..." odpověděl by možná řidič. A je docela dost dobře možné, že bychom  potom hovořili ve voze česky ...
a
... Zvláště pak, málo platné, když by řidič zjistil, že čeština nám jde přece jen  ze všech těch "cizích" jazyků nejlépe ...
a
 ... Bylo to v úterý 12. května na dálnici D1 ...
a
... Otec a syn jeli od jednání Krajského soudu v Brně. Ano, tehdy se to mělo stát, byl to už poslední okamžik. Řeknu jen to, co bych tehdy já udělal. Odbočil bych na nejbližší dálniční odpočívadlo, zastavil a řekl: "A teď to všechno vyklop! Co se vlastně (v Brně, ve spěšném vlaku a ve Vyškově) stalo?!" - "Na takovouhle justici (a nejen ji), už kašlu!" dozvěděl by se ode mne otec patrně. Vždyť to byl už můj čtvrtý, respektive pátý advokát (fakticky). A ani jeden z nich se nezúčastnil nejen výslechů svědků v přípravném řízení, ale ani z jedním z nich jsem až do svého nepravomocného odsouzení soudem Okresního soudu ve Vyškově nepromluvil ani slovo (fakticky)!!!. S prvním advokátem jsem mluvil až po svém nepravomocném odsouzení a po propuštění z vazby. Ani před hlavním líčením mi nebylo dovoleno s ním promluvit. Bylo to úplně šílené a všechno záviselo jen na mě. Stál jsem úplně sám proti justici. Já jsem měl jen jednu "výhodu"! Znal jsem právo a něco z psychologie, ale odborníkem jsem v těchto oborech nebyl. Myslím si, znovu opakuji, myslím si, že jiný člověk, pokud by se do takovéhle situace dostal ... Ano, mohl by se třeba ve vězení oběsit či co já vím, co by se mohlo stát. Tohle závisí na typu osobnosti a dalších okolnostech. Znám takovéhle případy od právníků. Pokud by mě tohle tehdy někdo vyprávěl, sám bych tomuhle nevěřil. A když se, můj již nově zplnomocněný a poslední právní zástupce-advokát, k jednání Krajského soudu v Brně dostavil včas, bylo již po všem. Jednání Krajského soudu v Brně, které začalo dříve než bylo stanoveno, bylo již skončeno a všichni jsme byli již na chodbě, před soudní síní, když advokát teprve po chodbě přicházel. Nebyl tehdy žádný zájem objektivně se věcí zabývat a věc objasnit. S mým odsouzením se počítalo od samého počátku. Já jsem rozhodně nemohl pětičlenný trestní senát Krajského soudu v Brně poučovat, jak by měl v trestní věci postupovat. Můžete i nemusíte mi věřit, ale tímhle bych si zcela jistě nepomohl. A když na mne předseda trestního senátu vztekle vyjel ... Já si pomyslel ... Ale neřekl jsem nic ... Můžete i nemusíte mi věřit, ale tímhle bych si zcela jistě opět nepomohl. Ano, takhle to tehdy bylo. A vyprávějte potom něco někomu. "To není přece možné, ten člověk si hrozně vymýšlí," pomyslí si možná ten někdo ... A ještě jste u tohohle za pitomce ... A máte k tomuhle i doložku o nabytí právní moci na rozsudku ... Ano, dá se to takhle říci: Pravomocným rozsudkem soudnu druhého stupně jste pitomec. Je pravda, že pravdu měl pan prokurátor v přezkumném řízení: "Je to celé vyložený právnický nesmysl, úplná pitomost. Obvinění nemělo být vzneseno vůbec!" Ano, takhle to shora uvedený pan prokurátor po ukončení přezkumného řízení vyslovil. Nebyla to však žádná novinka. Věděli to všichni od počátku. A jak mi řekl, ke mě jeden upřímnější soudce ... Chtěl jsem již z jeho kanceláře odejít, když mě pan soudce zadržel a znovu mi nabídl židli a já se znovu posadil ... A pak mi pan soudce vyprávěl různé příběhy ... "Já vím," řekl ... že stojím sám proti celé justici to přímo pan soudce neřekl, ale věděl zcela jistě, že jsem to pochopil správně. Nikdy jsem mu tohle nezapomněl a dá se říci, že jsem se nepřímo od něho i mnohému přiučil ... Ano, bylo to takhle. Bylo to příjemně strávené pozdní odpoledne ... A pak? A pak jsem šel na tramvaj ...
... Zdálo se mi, jako by i slunce víc svítilo, ale byl to pouze jen můj subjektivní pocit. Bylo zataženo a vypadalo to na bouřku, která večer pak skutečně přišla (fakticky) ...
a
... Obrat přišel až se změnou režimu. Podařilo se a byl jsem zcela rehabilitován! ...
a
... A já jsem tohohle všeho, a nejenom tohohle, měl už tehdy po krk ...
a
 ... Už mě žvanilové z libeňské Čechie a jejich přisluhovači přestali "bavit" úplně! ...
a
 Je besoin la clé vert pour ouvrir la porte. = K otevření dveří potřebuji zelený klíč.
... Omlouvám se, prosím. Pokračování bude následovat. Zatím tedy jenom hlavičku ...
a

... Z knížky mého oblíbeného autora ...

a

... Lekce na parní lodi aneb cesta parníkem MHS Quenn Mary ze Spojených států amerických do Evropy ...

 ... 18/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010