"Ahoj kluci!" řekl Jan a odešel. Schématika rozlišení, respektive čtyři pojmy viny

16. ledna 2011 v 18:13 | Jurášek Benada |  Čechie
... Dnes do Všetat nepojedeme ...
audio_system
... Dnes pojedeme do Moravského Krumlova ...
a
... Z hraničního přechodu v Mikulově, jedeme přes Pohořelice (privátní záležitost - bude to chvilka) a Loděnice a právě jsme vyjeli z moravskokrumlovského lesa. Nevím jak je to dnes, říkám svému malému synkovi, ale tehdy tu bývala třešňová álej. Po pravé straně silnice vidíme továrnu Retex. To je ta postavená továrna bez komína, o které jsme již mluvili ...
a
 ...  Teď by měl přijít železniční přejezd se závorami ...
... Ještě kousek a vpravo jej vidíme.
a
  www.fotoaparat.cz
... Poutní barokní kostel svatého Floriána na skalnatém kopci nad městem, který je dominantou města. Je zde krásný pohled na město. A tamhle? Tamhle je původní raně gotický hrad, později přestavěný na renesanční zámek ...
a
... A jsme v Moravském Krumlově  ...
Slovanská epopej
... Na zámku je umístěna Slovanská epopej Alfonse Muchy. Tento monumentální cyklus dvaceti pláten mimořádných rozměrů prý daroval autor hlavnímu městu Praze. To však pro něj nenašlo vhodné prostory a tak byly obrazy v roce 1963 umístěny na tomhle zámku. Nyní se hlavní město Praha s městem Moravský Krumlov o tuhle epopej přetahuje. V Praze o ni nejevili desetiletí zájem a nyní si na ni dělají "zálusk". Teď by se jim epopej v Praze hodila! A renesanční zámek? Celá desetiletí byl devastován! V místech, kde se nacházely staré fresky se například opravovaly motocykly. Byla tam jakási oprávarenská dílna a do fresek byly zatlučeny skoby a na nich visely různé mastné hadry od oleje a jiné věci, co já vím které. Už si nevzpomínám. Viděl jsem tohle kdysi v jednom Československém filmovém týdeníku v kině Čas v Brně, o kterém jsem již rovněž hovořil ...
a
 Alfons Mucha
[24.7.1860 Ivančice - 14.7.1939 Praha (na zápal plic po výslechu gestapem)]
a
... Alfons Mucha patří k velikánům světového výtvarného umění. Jeho celoživotní dílo proslavilo českou secesní školu po celém světě. Vyvrcholením Muchovy tvorby je epochální cyklus velkorozměrných pláten nazvaný Slovanská epopej. Mucha jím chtěl vzdát hold své vlasti a slovanskému lidu. Už jako malý chlapec projevoval velké hudební a výtvarné nadání. Díky tomu dostal doporučení na střední školu v Brně, kde mohl své nadání rozvinout. Během studia si přivydělával jako vokalista, čímž dal uplatnit také svému hudebnímu nadání. Po skončení brněnských studií odešel z domova, neboť se jeho vlastní představy o budoucnosti rozcházely s představami jeho otce, který chtěl mít ze svého syna soudního úředníka. Kroky mladého Muchy vedly do Německa, kde započal studium výtvarné školy. Svá studia dokončil v roce 1889 v Paříži. Pařížský pobyt znamenal velký rozlet jeho génia, neboť právě zde se zrodil jeho jedinečný dekorativní styl L´ART NOUVEAU, který se nezaměnitelně otisknul do mnoha dalších uměleckých děl, ale i průmyslových výrobků. Mucha se z počátku proslavil především díky práci pro slavnou herečku Sarah Bernhardt a její divadlo Theátre de la rennaisance. Pro divadlo maloval plakáty, připravoval a maloval scénické návrhy a kostýmy. Už během svého pařížského angažmá začal pomýšlet na vytvoření rozsáhlého díla s výjevy ze slovanské historie a mytologie. Život umělce jej však donutil pro nedostatek finančních prostředků opustit Paříž. Alfons Mucha se vydal do Spojených států, kde založil výtvarnou školu. Vyučoval na své výtvarné škole, přednášel na univerzitách, tvrdě pracoval. Při návštěvách Chicaga pronikl do tamní slovanské komunity, která byla velmi početná, a seznámil se zde mimo jiné s průmyslníkem Charlesem Granem. Ten mu přislíbil spolupráci a materiální podporu při práci na plánovaném monumentálním díle.  V roce 1910 se Alfons Mucha vrátil do své vlasti. Pronajal si ateliér v zámečku u města Zbiroh. Uzavřel se jako řeholník před světem a realizoval svůj velký umělecký sen. Celý obrazový cyklus Slovanské epopeje vznikal téměř dvě desetiletí. Mucha svou práci dokončil na jaře roku 1928. Dílo věnoval hlavnímu městu Praze, vystaveno bylo poprvé v roce 1928 v Galerii hlavního města Prahy. Během okupace bylo dílo ukryto před fašisty. Od roku 1963 je vystaveno v prostorách zámku v Moravském Krumlově. Tělesné pozůstatky malíře jsou uloženy na vyšehradském Slavíně vedle dalších velikánů českého národa ...
a
... Milovníci secese a obdivovatelé secesního mistra mohou navštívit také Expozici Alfonse Muchy v jeho rodišti v nedalekých Ivančicích ...
... Pozor! ...
... Pro diváky od jednoho roku ...
a
... Pro čtenáře od devíti let ...
a
... Studentská kolej v Severozápadní ulici v Praze 4-Spořilově, kde Jan, zřejmě od počátku měsíce listopadu bydlel, byl nízký přízemní dřevěný blok připomínající krátkodobou ubytovnu brigádnických česáčů chmele. V objektu sice tekla studená a teplá voda, ale chybělo tam ústřední topení. Ve velkých místnostech, kde se nacházelo až osm postelí z části i nad sebou, byla kamna na pevné palivo a studenti si museli chodit pro uhlí a zatápět si a topit si sami. V objektu, který patřil dříve železnici a kde železnice dříve ubytovávala své zaměstnance, bývala proto často (v odpoledních, ale zejména v ranních hodinách) v zimních měsících zima. Ojekt spravovala Správa kolejí a menz Univerzity Karlovy v Praze, která v objektu ubytovávala zejména dálkově studující studenty při jejich soustředěních v Praze, ale v  roce, o kterém hovoříme, ubytovala na dvou pokojích, tohohle objektu, nouzově i řádné studenty, na které se již nedostalo ubytování na jiných studentských kolejích v Praze. Z řádných studentů tam byli tehdy ubytováni studenti prvních ročníků a také studenti, kteří z různých důvodů tehdy přestupovali. Jan byl jedním z nich. Na poslední chvíli přestupoval z Vysoké školy ekonomické v Praze na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy ...
Vrána letí
... To, že se Jan narodil v Praze, jsme si již řekli. Je pravda, že v rodinném domě ve Všetatech bydlel Jan od malička. Je pravda rovněž, že Jan nesplňoval podmínku k nároku na ubytování ve studentských kolejích v Praze, která se určovala, ano lze to takhle říci, podle vzdálenosti místa trvalého bydliště. Jinými slovy řečeno: Jan mohl z místa trvalého bydliště do Prahy dojíždět a ubytování v Praze ve studentské koleji tedy nepotřeboval...
a
... Jan to vyřešil tak, že se k trvalému pobytu přihlásil ke svému bratrovi do Kamenického Šenova. Ze shora uvedeného je tedy patrno, že Jan v době své smrti ve Všetatech nebydlel (de iure). Nejenže se ve Všetatech nenarodil, jak si mnoho lidí myslí. A tímhle "mechanizmem", co já vím jak to nazvat "jinak", můžou vzniknout i úplné právnické nesmysly či vyložené pitomosti ...
a
... Řečeno tedy ještě jinými slovy: Přeju městu Moravský Krumlov, aby tam epopej Alfonse Muchy zůstala, když už tam tak dlouho byla a hlavní město Praha o epopej nemělo desetiletí zájem (de facto). Je rovněž pravda, že o věci mnoho nevím. Nejsem do právní věci zasvěcen, řečeno ještě snad výstižněji ...
a
... "Hlavním důvodem je nesouhlas s převozem. Klienti, Geraldina a John Muchovy tvrdí, že jsou oprávněni takto jednat, protože vlastníkem díla zůstal Alfons Mucha, který zemřel. Epopej nebyla zahrnuta do pozůstalosti," řekl advokátní koncipient, advokátní kanceláře Vladimír Jablonský, Roman Koucký v létě loňského roku ...
a
... "Dojednal jsem s Galerií hlavního města Praha smlouvu o spolupráci v dobré víře, že epopej patří Praze. Ukázalo se, že nikoliv. To mění situaci," řekl starosta Moravského Krumlova Jaroslav Mokrý v téže shora uvedené době. Zdůraznil, že rozhodnutí není jeho dílem ...
a
... "Matně si vzpomínám, že Jan vstal asi hodinu až dvě před odchodem a že tam u sebe v posteli něco psal. Když odcházel, musel projít kolem nás. Jan Mészáros a já jsme ještě leželi a Jan se na nás usmál a srdečně nás zdravil na rozloučenou: "Kluci, ahoj!" řekl a odešel. Asi má nějaký seminář, napadlo mě. Všiml jsem si, že má na sobě obvyklou modrou větrovku a modrou čepici s kšiltem. Ta čepice byla z měkké poddajné látky a krátký kšilt byl stejné barvy a ze stejné látky jako čepice a směřoval spíše nahoru než dopředu. Bylo to tedy něco mezi čepicí a baretem," říká Janův spolubydlící, na studentské koleji v Praze 4-Spořilově, Jan Hlaváč, který o dvanáct let později odešel z Československé socialistické republiky. "Všude dobře, tak co tady,"  řekl si možná Jan Hlaváč ...
... Jan přijel do Prahy onoho rána ze Všetat. Nepříjemné ráno ve čtvrtek 16. ledna. Ve vlaku moc teplo nebylo. Jan si sedl k oknu a díval se na světýlka mizejících Všetat. Když přijel do Prahy, začalo svítat. Pohltily ho již rušné městské ulice. Nasedl do tramvaje, která ho zavezla na Spořilov. Staré shora uvedené dřevěné baráky studentské koleje na Spořilově byly ještě bez života. Když Jan vstoupil do pokoje, ve všech zbývajících pěti postelích spali jeho kolegové klidným spánkem. Jan se vysvékl ze zimního oblečení a trochu se zahříval. Potom si podle svého zvyku napolo sedl, napolo lehl na postel. A psal. Co psal, to dobře víme. Řečeno tedy ještě jinak: Když Jan ráno do nevlídného pokoje studentské koleje vstoupil ... Ano, všichni ještě spali a nikdo z nich Janům příchod nezaregistroval. A když Jan z pokoje odcházel ... Ano, byl to jen Jan Mészáros a Jan Hlaváč, koho Jan pozdravil před svým odchodem. Zbývající tři kolegové si možná ani nevšimli, že Jan přišel a odešel. Co k tomuhle ještě říci? Snad jen tolik, že tohle ubytování vysokoškolských studentů na Spořilově nestálo za nic (fakticky)! ...
a
... A možná či právě proto, že mám rád nejen maďarské termální lázně (hlavně koupání a plavání ve venkovních bazénech) ...
a
 ... A nejen čabajské klobásy ...
a
... Zkrátka a dobře, řeknu vám i něco o Janovi Mészárosovi z Chomutova. Informace ale není ode mne ...
a
... Nevím, jak Jan Mészáros vypadal. Já si Jana Mészárose představuji jako na shora uvedeném obrázku. Ono se vlastně ani tak moc o to, jak Jan Mészáros vypadal, nejedná ...
a
... Jde o něco zcela jiného. Jan Hlaváč o Janu Mészárosovi říká: "Honza Mészáros z Chomutova, začínal studium v oborech čeština a dějepis. Tento vysoký urostlý muž byl stejný ročník jako já, a narodil se v maďarském Miškovci, kde i prožil útlé dětství a začal chodit do školy. Když mu bylo sedm let, přestěhovala se jeho rodina do Československa, neboť prý jedna z jeho babiček pocházela ze Slovenska. K Maďarsku však Honza Mészáros stále velmi tíhl, jezdil tam za příbuznými a udržoval si znalost jazyka. Honza Mészáros byl člověk, který mě každopádně zaujal. On kladl důraz na to, aby vystupoval vždy důstojně, mluvil s pečlivou výslovností, dbal snad i o dodržování maďarského přízvuku. Mluvíval o svých životních pocitech, o elementárním nazírání na svět a prožívání světa, mluvil o lidech, tak jak je viděl v určitých životních situacích, tak jak se v nich tihle lidé zachovali. Na konci určitého dějového úseku se obvykle na chvilku odmlčel, uchechtl se a pokračoval dále. Někdy jsem měl pocit, jakoby už mluvil jen k sobě. Nepochyboval jsem, že je to velká osobnost nejenom tělem, ale i duchem. Byl jsem o něm přesvědčen, že to někam dotáhne. Měl výhodu člověka žijícího ve dvou světech, ve dvou dosti odlišných kulturách. Hodně mluvil o Maďarsku ...
a
... Líčil Budapešť, město neskonale rozlehlejší a majestátnější než Praha, vedle Budapešti spíše shluk maloměst. Popisoval Dunaj, který je v Budapešti nesrovnatelně mohutnější než Vltava v Praze, líčil scény z doby Rákosiho režimu, kdy udeřila tuhá zima a nebylo čím topit a starší lidé se s tím v Budapešti vyrovnávali tak, že seděli o jedné kávě po celé dny v kavárnách, líčil drastické scény ze dnů maďarského povstání v roce 1956, tak jak o tom slyšel od svých příbuzných a známých. Mluvíval o maďarské literatuře, zvláště té romantické, ze které vyzařoval aristokratický ideál cti, hrdinství a krásy, se kterým se ztotožňoval. Osoby v ní vystupující, spíše nepodobné českým, dělaly široká rozmáchlá, hrdinská či jiná gesta. V této souvislosti si vzpomínám na jméno jednoho citovaného autora: Zsigmond Móricz. Honza Mészáros mluvíval o maďarském národním mýtu, o osudovém bratrství mezi Maďary a Turky zpečetěném krví. Nevýznamné příhody z maďarské puszty dokázal podávat velmi poutavě. Honzu Mészárose jsme měli na pokoji v oblibě ...
a
... Nádraží v Chomutově ...
... To ale neplatilo obecně. Od něho a i z jiných kruhů jsem slyšel o poměrech na chomutovském gymnáziu, kde se tento duchovní aristokrat milující (pro jeho estetické kvality) hod diskem znelíbil uvědomělým soudruhům v učitelském sboru, byl pro ně zkrátka špatným a dokázali mu udělat ze života peklo. Pokoušel se ilegálně opustit republiku a překročit státní hranici západním směrem. Uvázl tam kdesi v těžko průchozím terénu u potoka pod svahem a útěk nakonec vzdal. Pak začal znovu promýšlet svůj život. Poučil se. Objevil, že je výhodné přijmout masku průměrného člověka s všedními životními cíli, schovat se za ní a nevystavovat se zbytečným úderům. Zkrátka chovat se tak, aby vnější svět byl pouhou kulisou vlastní existence a nepředstavoval pro ní ohrožení. Možná, že to přesně tak neřekl, ale určitě to tak myslel ...
a
... V jednadvaceti se potom oženil a přihlásil se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl rok 1968 a byl přijat, ovšem pouze na obory čeština a dějepis. Po roce se mu však podařilo přestoupit z dějepisu na maďarštinu, kde i později dostudoval. Honza Mészáros ležel nade mnou a tak jsem si všiml jeho neklidného přerušovaného spánku. To mělo jistě své zjevné příčiny: špatný vzduch na pokoji, častý chlad zvláště v ranních hodinách, chrápající spolubydlící a vůbec i to, že postele, ve kterých jsme spali nebyly pro lidi velkých postav, takže se Honza Mészáros do své postele nemohl vejít a jeho nohy přesahovaly. Aby ho nestudily, natahoval si na ně troje ponožky. Důvody jeho neklidu byly však i jiné. Jednoho dne po mém návratu na pokoj se na mě jenom krátce podíval a řekl krátce: Umřel mi otec. A v tom okamžiku jsem si uvědomil, že jeho otec ležel dlouhodobě na smrtelné posteli a že to pro celou jeho rodinu představovalo velikou zátěž. A nyní bylo po všem a pro něho se uzavřela celá kapitola jeho života." Tohle je vzpomínka Jana Hlaváče na jeho kamaráda Jana Mészárose ...
a
... Divoký odsun Němců aneb co někteří lidé (na vítězné straně) lidem (na poražené straně) v Chomutově (a nejen tam), po druhé světové válce, dělali ...
... Lidi z hor sehnali k Chomutovu a vyváželi je do Německa. Denně odjíždělo do Německa několik vlaků. Vybrali potřebný počet lidí na jeden vlak, odvedli je na nádraží, naložili a odvezli ...
a
... Ale někdy se stalo, že bylo na nádraží přistaveno méně vagonů a všichni lidé se do nich nedostali. Ty pak večer odvedli za chomutovské nádraží a tam je postříleli ...
a
... Alfons Mucha obrazy maloval ...
a
... Tady. Na zámku ...
a
... A mimochodem: Víte, prosím, jak hluboká studna vysekaná ve skále je na zámku ve Zbiroze. Teď nevím, jak se to píše?! Možná, že ve Zbirohu? A možná, že obojí je správně, ve Zbiroze i ve Zbirohu? Co já vím. Nevím to a nechce se mi to zjišťovat ...
a
... Ano, to je často ono! ...
a
... A o tom to všechno právě je! ...
Řečeno ještě jinak: Nevědět či nerozumět věcem a myslet si, že rozumím všemu! "Mě nebude nikdo nic vykládat, co a jak mám dělat," říkat například subjektivně, hlasitě a arogantně a nepřipustit jiný názor, než svůj vlastní ...
... To je hodin! To jsme toho zase dnes probrali!...
a
... Adresa do Kamenického Šenova ...
a
... Co ke shora uvedené Janově pohlednici ještě říci? Snad jen tolik, že komunistický režim nikdy nestál za nic a pak, po Janově smrti, to bylo ještě horší (fakticky)! ...
a
... Ve Francii to bylo lepší než v Rusku. Rusko se ale tehdy neříkalo. Nebylo to správné. Správné bylo říkat Sovětský svaz či Svaz sovětských socialistických republik. Říkalo se také země Sovětů. A Jan? Jan vlastně už tehdy uvažoval o rozpadu shora uvedeného "molocha". A dnes?! Škoda nejen Janova mladého života!? ...
a
... Bylo to pro Jana zřejmě těžké dilema! Vracet se do Československé socialistické republiky, respektive do své rodné země! ...
a
... "Guten Tag! ... Nach Prag? ..." zeptal se možná Jan zvořile. "Ja. Natürlich! ..." odpověděl možná Němec. A je docela dost dobře možné, že potom hovořili ve voze česky. Němec mohl být třeba odsunutý český Němec či jeho potomek, narozený již jinde. Co já vím, třeba nějaký odsunutý učitel odněkud. Alespoň mě se něco podobného stávalo.  Byl to i jeden z důvodů proč jsem rád stopoval. Pěkně jsem si cestou nejen pokecal, ale někdy jsem se i něco  nového dozvěděl, samozřejmě to, co jsem nevěděl ...
a
 ... "Nach Prag! Das passt mir," zaradoval se možná Jan. Co já vím, jak to bylo ve skutečnosti ...
a
 ... Vítejte v Československé socialistické republice ...
a
... Co k Janovu návratu z kapitalistické ciziny (jak se tehdy říkalo) ještě říci? Snad jen tolik, že když Jan ze své rodné země odjížděl, že to v jeho rodné zemi nestálo za nic a pak to bylo ještě horší (fakticky)!
audio_system
 ... Příště budeme pokračovat ve shora uvedeném zadaném tématu! ...
 ... 15/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010