Paní Olga, vína z vinic pana Adriena Bellanda, respektive jeho syna Jeana-Clauda, žvanilové v libeňské Čechii aneb to přece není možné, to si paní Olga musela vymyslet!

15. prosince 2010 v 14:44 | Pavel |  Čechie
a
... Bienvenu en France ...
a
a
a
a
a
a
a
a
... Dobrý večer ...
... Pozor! ...
... Pro diváky od jednoho roku ...
... Někdy je výhodné cestovat vlakem TGV ...
a
... Jak je patrno i ze shora uvedeného obrázku ...
a
... TGV = Train à Grande Vitesse = vysokorychlostní vlak ...
a
... TGV je tedy označení pro vysokorychlostní vlaky ...
a
... Société Nationale des Chemins de fer français ...
a
 ... francouzských státních železnic pro přepravu cestujících ...
a
... Je to francouzská obdoba japonského systému Šikansen ...
a
... Vlaky TGV jsou elektricky poháněná vozidla pohybující se po kolejích normálního rozchodu. Vzhledem k vysoké provozní rychlosti jsou však pro ně zpravidla budovány vysokorychlostní železniční tratě ...
a
... LGV = Ligne à Grande Vitesse = vysokorychlostní železniční trať ...
a
a
 ... Vlaky TGV byly ve Francii vyvíjeny od konce šedesátých let minulého století ...
a
... První speciální LGV železniční trať pro vlaky TGV dána do provozu mezi Paříží a Lyonem dne 27. září 1981 ...
a
a
... Pokud jsem vás přesvědčil, že pojedeme na výlet vlakem, pak tedy doporučuji vzít si na cestu něco ke čtení. I když pojedeme do Burgundska z Paříže ráno, za denního světla a naše cesta nebude časově náročná, tak z okna mnoho nespatříme. Jen rozmazaný obraz rychle ubíhající krajiny. A někdy ani tohle neuvidíte. Zkrátka a dobře, koukat z okna rychlovlaku vás přestane bavit po chvilce. Tak si nezapomeňte vzít něco ke čtení a ráno se sejdeme v sedm hodin na lyonském nádraží. Zatím si ještě něco vyřídím v České republice ...
... K cestě z Paříže do České republiky, respektive do Všetat a do Brna je v tomhle případě, rovněž i z časových důvodů, výhodnější zvolit letadlo ...
... Hraniční neomylník. Ještě kousek a jsme tam ...
... Vlak jede do Všetat. Vylez, prosím, na smrček a koukni se jestli ji uvidíš ...
a
... "Ne, ne! Já nemusím. Já už ji vidím!" ...
a
... Železniční stanice Všetaty. A jsme tady! ...
a
... K Janově knihovně se později ještě dostaneme. Jedno je ale již nyní jisté. Shora uvedenou knihu Jan ve své knihovně neměl ... Je však tedy velice dobře možné, že ji nejen nečetl, ale ani o téhle knize Karla Jasperse, která vyšla v tehdejší Československé socialistické republice poprvé v roce 1969, nevěděl ...
a
... K téhle knize se později ještě dostaneme. Nyní ke knize jen stručně ...
a
... Vydání shora uvedené knihy se připravovalo v atmosféře Pražského jara a chtělo poskytnout filozofický základ k diskusím o vině českého stalinismu. Temný pocit viny a "tragické zmatení" v Německu po válce, ve chvíli, kdy se hroutí jedna totalita, po mnoha stránkách podobná stalinské a postalinské, je podroben pohledu teologa a filozofa. Ten zjednává jasnost a pocit přivádí k vědomí a pravdě. Otázka viny se nenabízí k chvatné aplikaci, je zapotřebí si uvědomit její celek, pozornou a trpělivou stavbu celé otázky. Rozlišování mezi různými pojmy viny nás má uchránit plochého žvanění o vině, které klade všechno bez rozdílu na jednu rovinu a posuzuje to v hrubém záběru jako špatný soudce, varuje tu autor, jakmile načtrtl schéma čtyř pojmů viny, kriminální, politické, mravní a metafyzické. Tahle kniha není chladnou anylýzou viny ani všestranným abstraktním pojednáním. Předpokládá určitou hierarchii, jež patří k vnitřní skladbě člověka, v tom je filozofický základ. Člověka dnešní doby, o něhož tu jde, k vině také nechce připoutat. Míří k očiště, kvůli níž má každý tu kterou vinu přijmout a uvědomit si ji. I vinu metafyzickou, tuto vinu člověčenství, jež nedovoluje pýchu mravním vítězům. Očistou rozumí autor knihy nápravu poměrů, ale také vnitřní pochod, který sahá až k proměně vlastního já. Musíme uvážit i jeho poslední závěr a podmínku, i když se nevejde do běžné politické svobody. Bez této podmínky se stává svoboda libovůlí, bohem jedinců a skupin, v němž život snad funguje, ale člověk a jeho společenství se nerozvíjí ...
a
... Knížka Karla Jasperse je malá knížka, pokud jde o rozsah, v našich podmínkách by však mohla mít úlohu první učebnice mravního vědomí a etiky vůbec. Nezaznívá tu ostatně jenom hlas jednoho filozofa, v pozadí jsou myšlenky Kantovy, německé morální filozofie i Kierkegaardovy, který jednotlivce hájil proti všem systémům na základě svobody a viny. Za touhle malou úvahou jsou hodnoty evropské filozofie, jen znovu zváženy a promyšleny v hodině bídy. Těžko říci, zda by tahle malá, pokud jde o rozsah, a tahle velká, pokud jde o obsah, knížka Janovi pomohla. Nevím!? Je ovšem pravda, že by mu knížka mohla dát a zřejmě by mu knížka i dala odpověď na mnohé jeho nezodpovězené otázky ... 
... A nyní ještě rychle na Moravu ...
a
... Bylo to v létě onoho roku, o kterém jsem se již ve svých článcích zmiňoval, kdy jsem byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Brně-Bohunicích ...
a
... Mám-li odpovědět na otázku zda se paní Olga a moje babička Olga znali, musím říci ne. Neznali se. Ale paní Olga moji babičku Olgu viděla, když jsem seděl s babičkou Olgou na lavičce v parku v areálu nemocnice. Moje babička Olga mě tehdy přišla do nemocnice navštívit ...
a
... Na středu 21. srpna a na čtvrtek 22. sprna 1968 otiskly noviny Rudé právo (už jen ten název) shora uvedenou předpověď počasí ...
a
Josef Žemlička, Omice 134, učeň n. p. ZKL Brno
(25.3.1952 Brno - 21.8.1968 Brno)
... Dne 21.8.1968 utrpěl v Brně-Bohunicích střelné smrtelné zranění, kterému při převozu do nemocnice podlehl ...
a
... Bylo to až o několik dní později. Seděli jsme na lavičce v parku v areálu nemocnice s paní Olgou, která zde byla rovněž hospitalizována. Paní Olga byla asi o generaci starší a měla již dva dospělé syny, kteří ji chodili pravidelně navštěvovat do nemocnice. Někdy přišli oba. Jindy přišel jen jeden z nich. Synové se střídali v návštěvách své matky v nemocnici. Sedíme na lavičce a paní Olga mi povídá: Víte koho mi připomínáte? Už nevím, jestli jsem na tohle něco tehdy řekl. Nepamatuji si to. Paní Olga povídá: Mého bratra ... Žije ve Spojených státech ... Když tam přijel, pořídil si karavan a projel s ním celou zemi. Celé Státy! To by se vám taky líbilo, povídá mi paní Olga ještě. To měla pravdu. Hned bych někam jel. A co tam dělá zeptal jsem se snad  tehdy, ani ne tak ze zvědavosti jako spíše ze zájmu. A paní Olga mi to řekla. Až tak vysoko, podivil jsem se v duchu ... A takhle jsme se dostali vlastně do minulosti, respektive do roku 1968. Samozřejmě, že paní Olga o výše uvedeném chlapci Josefovi Žemličkovi věděla, ale nevěděla kde to místo je. Byli jsme od toho místa kousek. Pojďte, prosím, vyzval jsem paní Olgu. Ukážu vám, kde se to tehdy stalo, říkám ji. Tam kde byl šestnáctiletý Josef Žemlička postřelen nebylo nic. Jen tráva a jakési křovisko. Ani desku mu sem nedali. Jen ticho po pěšině. Jako by se nikdy nic nestalo, povídám paní Olze. A byla to paní Olga, která mi to tehdy řekla. Od ní  jsem tuhle informaci získal. Už někdy loni zemřela maminka Jana Palacha, řekla mi paní Olga. Ano, to je ono! Maminka Jana Palacha zemřela loni a já se to dovídám letos. Zase jen ticho po pěšině. Jako by se nikdy nic nestalo. A přitom se stalo mnoho! ...
... Pokud by byli u moci komunisté, tak Josef Žemlička byl tam dodnes nic neměl ...
a
... Nemohu říci, že jsem Josefa Žemličku dobře znal ... Byl to kluk, kterého jsem vídával jen o letních prázdninách ...
a
... Letní dny plynuly jednotvárně a přišlo září a počátkem měsíce jsem byl z hospitalizace propuštěn. Do nemocnice jsem dále docházel a měl jsem pořád pracovní neschopenku. A teď kousek přeskočím ...
a
... Silvestra a Nový rok jsem strávil se svojí přítelkyní, zdravotní sestrou, s kterou jsem se v nemocnici tehdy seznámil ...
a
... První pracovní den nového roku jsem odjel na Ostravsko. To už jsem říkal v jenom ze svých přechozích článků. A teď to vezmu zkrátka. Přijedu v pátek domů z Ostravska a mám v poštovní schránce pohlednici ze San Francisca. Kdo mi může psát z Ameriky? Skutečně! Je to moje jméno a adresa. Barevná pohlednice. Na pohlednici nápis SAN FRANCISCO a na druhé straně, v levém rohu nahoře (tak jak to tak zpravidla na pohlednicích bývá) natištěno: SAN FRANCISCO Seagulls and sail boats on San Francisco Bay with the city in the distance. Foto by a jméno fotografa. V pravé části uprostřed je nápis POST CARD a vpravo nahoře poštovní známka, nahoře uprostřed poštovní razítko a na pohlednici je uveden tenhle text: Pozdrav z cesty po Státech Vám posílá Olga B.  Ano je tu jen písmeno B a tečka. Já jsem příjmení paní Olgy nezkrátil. Ježíšmarjá, říkám si. Tak už i v Americe můj příběh znají ...
a
... Rok 1986 - vrcholná schůzka v Reykjavíku. Michal Sergejevič Gorbačov a Ronald Wilson Reagan ...
a
... V Reykjavíku byly položeny základy všeho! ...
a
... Tohohle okamžiku se Jan nedočkal ...
a
... "Soyez le bienvenu en France," říkaly poutače u silnice ve Francii. Jan byl znovu v cizině. Tentokrát na západě Evropy, ve Francii. Do Francie, do malé vinařské vesničky Santenay, jel Jan autostopem - click hre ...
a
... Když Jan odjížděl v polovině září do Francie, zase šlo o zájezd, který si zařizoval někdy na jaře, ještě na Vysoké škole ekonomické. Byla to prostě agilní škola na zahraniční pracovní zájezdy. Kdo ví, jestli se dostane s filozofickou fakultou taky do světa? Kdo ví, jestli se vůbec bude moci ještě cestovat do zahraničí? ...
a
... Na cestu si nesl v duchu poslední obrázek z jedné pražské ulice. Mladý chlapec maloval na plakátovací plochu nápis: "Poznali jste civilizaci? Táhněte domů!" A pod český nápis namaloval i překlad tohohle nápisu azbukou. Hlouček lidí ho sledoval se zájmem a pochvalně přikyvoval hlavami ...
a
... Tak tohle bylo poslední Janovo rozloučení s Prahou ...
a
a
a
a
a
... Ve Francii - to byla pro Jana veliká úleva. Žádní sovětští vojáci, žádné hanlivé nápisy, žádné tanky ....
a
... A vinice, moře vinic jako v Mělníku a jeho okolí. A ještě víc ...
a
... Při své cestě z Prahy do Santenay se Jan zastavil na skok v Dijonu, stopadesátitisícovém městě se starou univerzitou a s tradicí francouzsko-československého přátelství, v městě, které vonělo vínem a oleandry. A pak pokračoval ještě kousek, asi hodinu jízdy autem, přímo do středu východní Francie, do pánve řeky Saony a tady na měsíc "zakotvil". Malá vinařská a lázeňská vesnička se Janovi stala na (v lidském životě krátký okamžik) čas domovem ...
a
... Kolem dokola vinohrady ...
a
... A slunce, tolik slunce! Vůně levandule mezi skalami, vůně tymiánu, vůně zrajících vinných hroznů ... Kdepak tábor, kdepak velitel a komandir, kdepak "ukazy" jako na poslední pracovním zájezdu v Sovětském svazu. Tady, v malé francouzské vesničce Santenay, nic takového nebylo. Několik studentů Francouzů i Čechů bydlelo postupně na střídačku u jednoho hospodáře-vinaře. V rodině pana Adriana Bellanda. Společně s jeho rodinou jedli, společně odcházeli za ranní rosy na vinice sbírat hrozny, společně posedávali po večeři na zápraží a besedovali ...
a
... V rodině vinaře pana Adriena Bellanda bydlel Jan v pokoji pro hosty se dvěma franzouzskými studenty a bylo mu dobře. Taky to mamince napsal, aby neměla starost ...
Drahá maminko,
jsem nyní v malé francouzské vesničce jménem Santenay, nedaleko Dijonu. Krom Čechů jsou zde i francozští studenti. Vztahy mezi námi jsou dobré. Strava je výborná, a tak nestrádám. Chybí mi pouze zprávy z domova. Prý Rusové nechají na hranici 100 000 vojáků, to se dalo čekat. Jinak přesné datum příjezdu ještě neznám. S nejvyšší pravděpodobností to bude ještě v říjnu. Napíši Ti adresu, ale pravděpodobně již nedojde včas. Tak se nezlob, jestli Ti neodpovím na případný dopis. Tím končím část informační a začínám část zdravící. Pozdravuje všechny
Jenda
... Jan napsal i svému bratrovi Jiřímu. Nebyl to dopis. Byla to jen pohlednice ...
a
... Jan Jiřímu připomněl, že má maminka 30. září padesátépáté narozeniny, aby Jiří nezapomněl. Maminka nám stárne ... napsal Jan Jiřímu na pohlednici ještě ...
a
 ... Jan nevěděl, jestli by neměl napsat i Helence. Ale kam? ...
a
... Do Mohelnice? ...
a
... Nebo do Prahy? Věděl. že bude už skoro zdravá a že na podzim zase přijede studovat do Prahy. Moc se na ni těšil ...
a
... Ale na Prahu a na znásilněné Československo se Jan vůbec netěšil. Kolikrát mu napadlo, že by se nemusel vrátit. Že by mohl požádat ve Francii o politický azyl. Ale co maminka? Co Helenka? Co bratr Jiří? Co jeho vytoužené studium na filosofické fakultě? Snad bude přece jen lépe, když se Dubček a Svoboda vrátili z Moskvy ...
a
... V náprsní kapce nosil Jan výstřižek z novin. Byl to výstřižek z novin Svobodné slovo, z úterý 27. srpna 1968 - s úvodní zprávou ...
a
... "Pravda vítězí. Dnes v ranních hodinách se vrátila delegace našich hrdinů z Moskvy. Jsou to: Ludvík Svoboda, inženýr Oldřich Černík, Josef Smrkovský, doktor František Kriegel, Alexander Dubček. O dalších ... nedošla úřední zpráva." ...
a
... Skvělé chování občanů a nerozborná jednota zasazující každou minutu rány našim okupantům. Boj není ještě skončen. Je proto nutné být stále ve střehu a trpělivě čekat na zprávy, které nám naše delegace z Moskvy přivezla ..." psalo se na Janově výstřižku ze shora uvedených novin ...
a
... Kolikrát si Jan tuhle zprávu na výstřižku z novin četl. Kolikrát ji předčítal i svým francouzským přátelům ...
a
... Když se ho ptali na Československou republiku, na Alexandra Dubčeka, na spisovatele Karla Čapka, kterého znali pomalu lépe, než čeští studenti. Kdyby dnes Karel Čapek žil, možná by napsal druhou Matku, ještě silnější a bojovnější, myslel si Jan ve Francii ...
a
... Helence samozřejmě napsal hezkou pohlednici s pozdravem z Paříže. Jako post scriptum připsal jen tři slova, ale co všechno se v nich skrývalo ...
a
... Na pohlednici Helence napsal Jan tyhle tři slova ...
... "Víra - nenávist - vydržet!" ...
a
... Byla středa 21. srpna 1968 a stalo se to ráno ...
a
 ...  v lese Řáholci, nedaleko města Jičína. Z lesa ozvala se strašlivá rána ...
a
... Rána jako kdyby ve městě Jičíně z děla někdo vystřelil. Rumcajs zamířil a z bambitky vystřelil. Rána nevyšla z bambitky. Bylo to jinak ...
a
 ... Rána vyšla zezadu ...
a
... K večeru zápach z lesa Řáholce vyprchal, a tak se mohli všichni vrátit domů ...
... Cipísek byl po celém dni již velmi utrmácen ...
a
... a oči se mu únavou klížily ...
a
 ... Nejvyšší čas jít na kutě ...
a
... A teď rychle na brněnské letiště ...
... Ještě chvilku a už tam budeme ...
a
... Paříž! ...
a
... Lyonské nádraží v Paříži - zvětšit obrázek ...
a
... Sláva vlasti, výletu! Nezmokli jsme ...
a
a
a
a
... Vinař pan Adrien Belland ...
a
a
... Do Československé socialistické republiky se Jan vrátil autostopem ...
a
... Dobrou noc ...
 ... 8/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010