Jan středoškolákem a spolek žvanilů v libeňské Čechii

5. prosince 2010 v 22:37 | Jiří Lederer, Paul Rohacek |  Čechie
a
... Ještě nebylo Janovi patnáct let, když dělal přijímací zkoušky (dnes by se řeklo na gymnázium), ale tehdy to byla dvanáctiletka ...
... Pozor! ...
... Pro čtenáře od šesti let ...
a
... V době, kdy se tak stalo bylo totiž školství v Československé socialistické republice organizováno podle sovětského vzoru a takhle se dřívější gymnázia tehdy nazývala. Přijímací zkoušky na gymnázium, které letos oslavilo sté výročí od svého založení a dokonce dnes nese Janovo jméno, složil dobře a byl přijat ...
a
... Cesty (dnes opět) do gymnázia už pro něho byly zajímavější. Jezdíval vlakem, v němž se zájmem sledoval cestující. Z vlakového nádraží ve Všetatech s ním jezdívali ještě Věra Kloboučková a Ivan Bajer ...
a
... V Janově třídě bylo třicet žáků ...
a
... Pozor! ...
a
... Agrese = nepřátelství, útočnost či výbojnost v jednání vůči určitému objektu, útok na překážku (osobu nebo předmět) na cestě k uspokojení potřeby ...
a
... Rozlišujeme čtyři stupně agrese ...
a
1. Agresi, která je bez našich vnějších projevů a probíhá pouze v našem myšlení.
2. Agresi, která se projeví u nás navenek. Například: nadávkou či hrubým slovem.
3. Agresi, která se projeví u nás destrukcí. Například: bouchnutím dveří, rozbíjením předmětů a tak podobně.
4. Agresi, která se projeví u nás fyzickým napadením druhé osoby.
a
... Agresivita = tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě či okolí. U člověka je její příčinou často frustrace ...
a
... Frustrace = psychický stav vyvolaný překážkou na naší cestě k našemu cíli, respektive ohrožení, oddálení nebo znemožnění uspokojit určitou naši potřebu ...
a
  ... U frustrace rozlišujeme dva druhy překážek: vnější a vnitřní ...
a
1.  Vnější překážka - může být dvojího druhu: fyzická nebo způsobená jednáním jiné osoby.
2. Vnitřní překážka - tou může být například naše stydlivost, naše plachost, naše pocity viny, naše výčitky svědomí a tak podobně.
a
  ... Vidíte to nakonec sami ...
a
 ... Není to tak složité projevům agrese a agresivity u člověka porozumět ...
a
čvereček modrý

čvereček modrý
a
... Ale naprostou většinu tvořily dívky ...
a
... V prvním ročníku bylo osm chlapců a později jejich počet klesl až na šest. Chlapci zde tedy tvořili pouhou pětinu třídy ...
a
 ... www.denikreferendum.cz ...
a
... V prvním ročníku seděl Jan v první lavici, vedle něho Bělohlávek. V posledním ročníku seděl v zadní lavici a vedle něho takový klidný, praktický Lukeš, o něco starší než ostatní, pravý opak Jana ...
a
... Hovořil jsem o Janových gymnaziálních letech s několika učiteli. Většinou s profesory na gymnáziu ...
a
... Jednu profesorku, která se o něho zvlášť zajímala, jsem navštívil doma. Vzpomínala, že o Janovi věděla již dřív, něž přišel na gymnázium. Měla totiž kolegyni na základní škole ve Všetatech (základní školy v Československé socialistické republice se tehdy nazývaly základní devitileté školy) a ta o Janovi velmi často vyprávěla. Zdálo se, jako by Jan byl jejím zvláštním případem. Zřejmě ji Jan poněkud provokoval, připadal jí jiný než ostatní. Zmiňovala se o něm pohoršlivě ...
a
... Bez komentáře ...
a
... Vadilo jí, že Jan chce dál studovat, ale přitom ho nemůže přimět k soustavnému studiu. A zejména kolegyni popouzelo, že si velmi zle vede v ruštině, dokonce mu snad hrozí propadnutí. Paní profesorka na gymnáziu již o Janovi věděla hodně. Zajímal jí pro to všechno, co o něm dosud slyšela ...
a
... A hned první den jí zaujal: působil vyloženě klukovským dojmem, trochu odstáté uši, rozježené vlasy, zvědavé oči ...
a
... Vyprávěla o Janovi s velkým zaujetím. Jan byl pro ni pozoruhodný. Měl hodně zájmů. Ale nikdy nebyl na technické věci, které by ho bavily. Bylo na něm něco samozřejmého a přitom v porovnání s ostatními zvláštního ...
a
... To se mi nějak nezdá. To neměl  Jan žádnou stavebnici nebo snad ani jízdní kolo? Myslím, že každého kluka zajímá alespoň nějaká technika ...
a
... Zatím nevíme ...
a
... Pokud ho ve škole něco nezajímalo, zájem nepředstíral. Když ho vyučování nebavilo, klidně si četl pod lavicí knihu, o kterou měl zájem. Nikdy u něho nebylo cítit, že by se ke studiu soustavně připravoval. Nikdy nešprtal. Měl však dostatečný všeobecný přehled a s ním koneckonců při každé příležitosti vystačil ...
a
... Hned v prvním ročníku mu zase nastaly těžkosti s ruštinou. Opět mu hrozila nejhorší známka. Profesorka mu to rezolutně připomněla a vytkla. Nakonec si Jan dal říct a prospěch si poněkud zlepšil. Dokonce zcela zmizelo nebezpečí pětky. V ruštině se pak udržoval mezi čtyřkou a trojkou ...
a
... V třídním kolektivu - aniž by si to Jan uvědomoval - měl poněkud zvláštní postavení. Nebyl si tohohle postavení vědom už proto, že o něj sám neusiloval, neměl o ně zájem. Spolužáci ho respektovali a trochu dokonce obdivovali, byť byl svým způsobem komický, tělesně až dost neohrabaný. V určitém směru byl i nedisciplovaný. Když ho při vyučování náhle něco napadlo, prostě vyletěl. A zejména tehdy, když s něčím nesouhlasil. Ale nikdy to nedělal, aby se před profesorem či profesorkou či spolužáky předváděl. Nikdy to nebyl z jeho strany projev horlivosti nebo dokonce šplhounství, ale byl to spíš projev jeho vnitřní potřeby ...
a
... Jednou měl konflikt s profesorem ohledně Prvního máje, svátku státem uznavaného, na němž se účast každého občana předpokládala, tím spíš školní mládeže. Profesor prohlásil, že účast na prvomájové manifestaci je dobrovolná. A položil otázku: Kdo se tedy dobrovolně hlásí? Jan se přihlásil. Ale na manifestaci nepřišel. Po svátku se profesor na Jana ihned obrátil, proč nebyl na manifestaci ...
a
... Jan klidně vstal a odpověděl ...
a
... Já jsem zaspal a potom mi ujel vlak ...
a
... Profesor se na Jana obořil zostra, ale Jan se nedal ...
a
... Přece jste jasně prohlásil, že účast je dobrovolná. Tak bylo mou věcí, zda přijdu nebo ne. Profesor už se na repliku nezmohl. Přesto Jan neměl pocit vítězství. Jan vůbec velmi často přicházel do školy pozdě. Profesoři byli zvyklí, že v takových případech měli žáci sto různých výmluv - nemoc, bolest, nehoda v rodině a tak podobně. Jan nikdy nepřišel s nějakou výmluvou. Samozřejmě, s čistým svědomím vstoupil opožděně do třídy - beze strachu, bez předstírání jakékoli nehody. Prostě přišel a řekl:
a
... Zaspal jsem. Tak tomu bylo vždycky, jenže mnohým profesorům ta nefalšovaná přirozenost a přímočarost vyrážela dech. Nebyli na to prostě zvyklí. Byli zvyklí na to, že žáci lžou a proto je vždycky podezřívali. Jenže Jan na sebe neřekl nic jiného než pravdu. Ta je odzbrojovala. V některých věcech ale Jan k sobě příliš přísný a náročný nebyl. Třeba jeho zápisky z vyučování, z přednášek, byly strašlivým gulášem ...
a
... On prostě poznámky ze všech předmětů psal do jednoho sešitu, takže v tom měl hrozný nepořádek. Ale žádné problémy si s tím nedělal. Bylo mu to lhostejné. Třídní profesorka o tomhle jeho nešvaru věděla, proto raději jeho sešit nekontrolovala. Aby mu to nemusela vytýkat. Jiného žáka by ostře zkritizovala. Jana tolerovala ...
... Jan uměl něco, čeho ostatní nebyli schopni: zastat se druhého člověka, angažovat se v záležitosti, která se jeho osobně netýkala. To na spolužáky ohromně působilo. To je k němu přitahovalo. Jednou vehementně vystoupil na obranu spolužáka Jardy Doležala, který podle mínění celé třídy měl z určitého předmětu dostat dvojku, a nikoli trojku. Jan se přihlásil a profesorovi to vytkl přímo do očí, zatímco ostatní mluvili po straně, v profesorově nepřítomnosti. Ale na spolužáky působilo zejména to, že Jan takové věci nedělal z exhibicionismu, nýbrž absolutně z vnitřní potřeby. Dověděl se o křivdě a tudíž o ní nemohl mlčet. Nic víc. Všichni vzpomínali na to, jak výtečně dovedl zasahovat do diskuzí. Především uměl argumentovat lépe než ostatní. Působil dojmem, že je sečtělejší a přemýšlivější. Přitom si nehrál na řečníka. Naopak racionálně vzato vypadal při diskuzi obvykle dost směšně, pouze gestikuloval, respektive jako by mával rukama. Ale nikdy nedovedl mlčet, když byl o něčem přesvědčen, že je to správné ...
a
... Jeho vztah k dívkám byl po všechny gymnaziální roky klukovský. Vždycky se k nim choval až neobvykle slušně. Zdá se, že se u něho nikdy neprojevily problémy ve vztahu k děvčatům. Jako by netoužil po tom, aby jim imponoval. Nevytahoval se před nimi jako jiní chlapci, nesnažil se je okouzlit. Bral dívky vážně, samozřejmě, nikdy jako objekt, jehož se chce zmocnit ...
a
... Jeden učitel mi o Janovi řekl: Vždycky býval uvnitř kolektivu spolužáků, ale zároveň býval tak trochu osamocen.  Dlouze jsem hovořil s Janovým nejoblibenějším gymnaziálním učitelem. Jak bylo možno očekávat, byl to učitel dějepisu. Bývali spolu i mimo vyučovací hodiny. Proto jeho charakteristika Janovy osobnosti je poučná: Jan měl vždycky mimořádný zájem o dějepis. Ale nebyl typem memorovacím spíš diskutabilním. Ostatní převyšoval úrovní běžných znalostí, přirozeně z hlediska té současné úrovně naší školy. Měl dost vědomostí z našich dějin, nejpravděpodobněji z vlastní četby. Asi v šestnácti letech si vypůjčil Šustrovy Dějiny lidstva. Kolik z nich přečetl a kolik vstřebal a pochopil, je těžké povědět ...
a
... Bratr Jiří mě upozornil, že zhruba v šestnácti letech se Jan silně zajímal o bibli a často ji četl. Zajímalo mne, jak který učitel hodnotí Janovu soustředěnost při vyučování. Jenom jediný učitel byl zcela spokojen. Učitel dějepisu. Ten o Janovi řekl: Nikdy si ode mne mnoho knih nevypůjčoval, raději přišel jen na kus řeči. Nemírně rád debatoval. Různé věci a problémy posuzoval z určitého náhledu, z hlediska určitých idejí. Nikdy při posuzování nebyl malicherný. Neměl sice propracované a promyšlené filozofické stanovisko, nedošel ještě k odborně podloženému hledisku. Vždycky byl ve svém myšlení veden idejemi. A když něco dělal, bylo to z přesvědčení, nikdy to u něho nebyla póza. Všechno konal klidně, protože v hlubokém přesvědčení, že jde o správnou věc ...
a
... To je podle mého soudu vysoké hodnocení. A přesto nepokládám Jana za výjimečného studenta gymnázia. Nebyl tuctový, to je pravda. Již na gymnáziu hovořil o tom, že by chtěl studovat filozofii a politickou ekonomii, což znamená, že jeho zájem o dějiny nebyl aktivizující, ale spíš politizující. To byl značný posun v zájmu, protože ještě před šesti lety ve Všetatech uváděl, že by chtěl být kominíkem nebo opravářem radiopřijímačů. A trochu později říkával, že by chtěl studovat biologii - tady ještě působil citový vztah ke světu živých tvorů ...
a
... O Janových studiích jsem často hovořil s Janovou maminkou. Říkala mi, že s ním vlastně nejčastěji mluvila o ruštině, to byl hlavní problém. Podle maminky Jana mrzelo, jak o něm hovořili učitelé na základní škole, že není schopen se soustředit na učení ruštiny. Matka mu hlavně vtloukala do hlavy, že když bude mít pořád problémy s ruštinou, že se nedostane na vysokou školu. A Jan na to odpovídal: Podívej se, když zjistí, že mám talent, tak bude dobře. A když zjistí, že talent nemám a že mne nemohou vzít, tak bude taky dobře, aspoň bych neškodil národnímu hospodářství ...
a
... V desáté třídě (tedy v prvním ročníku gymnázia) začaly Janovy vážné těžkosti s matematikou. Musel se do toho vložit starší bratr Jiří. Denně spolu seděli nad matematickými úkoly a problémy. A vyplatilo se to. V jedenácté třídě (tedy v druhém ročníku gymnázia) se jeho prospěch v matematice značně zlepšil. I tady se projevila jeho silná vůle. Jan dovedl nad jedním příkladem prosedět celé hodiny, tak dlouho, až to pochopil. Vždycky na všechno musel přijít sám, musel se dostat k jádru a pozoruzět mu. Odmítal se jenom biflovat, aby druhého dne na stupínku obstál ...
a
... Například to mohl být i tenhle příklad z učebnice matematiky pro II. ročník středních všeobecně vzdělávacích škol (gymnázií) autorů Dr. Jiřího Kabeleho, dr. Jiřího Mikulčáka, Pavla Bartoše, Berty Daňkové a dr. Františka Krňana, vydané Státním pedagogickým nakladatelstvím, národní podnik, v Praze v roce 1976, vydání šesté. Uvedený pod řadovým číslem 33 na stravě 181 ...
a
... Rychlík jede rychlostí 108 km/h. Brzděním stálou silou po dráze 300 m se zastaví. Jak dlouho trvalo brzdění? Jaké bylo zpoždění pohybu? ...
a
a

... Výlet do Turína ...

a

... začátek ...

... Bonjour mes amis! Commennt allez-vous? "Bien!" Et moi?  Merci. Je vais bien ...
... Řeknu vám ještě konec tohohle, pro mne ani tak mnoho ne, podivuhodného příběhu ...
a
... Jsem zvyklý na silnější "kávu" ...
a
... Víte, na světě nejsou jen "chytráci", jak by se snad někdo mohl vědomě ...
a
... či snad dokonce i nevědomě domnívat ...
a
... Ti zcela konkrétní lidé si tehdy dali fakta dohromady a získali správný výsledek ...
a
... Ten mladý muž, milující otec dvou malých dětí, jel z Brna do Vyškova ... A nyní pracuje na Ostravsku a právě dokončil svoje studium a často pobývá v Beskydech ...
a
 ... Naposledy byl spatřen v okolí místa označeného na shora uvedené mapě ...
a
... Bylo to ve dnech posledního květnového víkendu roku 1982. Nacházel se ve společnosti dvou mladých dam, s kterými je vyfotografován i na pohlednici ...
a
... Bylo to takhle: Jakmile vyjeli na Pustevny sedačkovou lanovkou z Trojanovic, tak se přichomejtli do cesty jednomu fotografovi z Prahy, který zde fotografoval jednotlivé dřevěné stavby pro pohlednice. Tento je požádal, zda by svoji přítomností (postáním před fotografovaným dřevěnými stavbami či posezením na lavičce) neoživili takhle právě zhotovované snímky-pracovní materiál pro pohlednice, čemuž oni ochotně a rádi vyhověli ...
a
... Tak se stalo, že inženýr Giorgio Bottini je zachycen i na pohlednici se dvěmi shora uvedenými mladými dámami ...
... Druhého dne po tomhle výletu do Beskyd cestoval inženýr Giorgio Bottini prvním ranním vlakem z Branek na Moravě do Frýdku-Místku. Tehdy byla železniční stanice Branky na Moravě ještě obsazena, byla tu pokladna a prodávaly se zde cestovní lístky  ...
a
Foto: Matiovský
... Branky na Moravě se nacházejí asi sedm kilometrů západně od Valašského Meziříčí, v údolí potoka Loučka na severním úpatí východního hřebene Hostýnských vrchů ...
a
a
... Nevíte kde je Ostravsko? No, možné je všechno. Nedivím se už dávno ničemu. Povím vám to: Ostravsko je v České republice, někde snad v severních Čechách, někde snad na Moravě či  někde snad ve Slezsku ...
a
... Schůzka se uskutečnila v Brně, ve vstupní hale hotelu Voroněž ...
a
... Mladý muž volal z veřejného telefonního automatu u pošty na Křížové ulici ...
a
... A přinesl do shora uvedeného hotelu několik kusů shodných fotografií (počet kusů si již nepamatuji) ...
a
... Vím, že k vystavení cestovního pasu tehdy jedna fotografie mladému muži stačila a víc fotografií nepotřeboval ...
a
a
... Na ruzyňském letišti v Praze mi inženýr Giorgio Bottini unikl. Teď je v letadle, kdesi už nad Alpami, a popíjí svoji oblíbenou kávu. Nevadí. Počkám. Času dost! Za pár dní bude cestovat po železnici ze Říma, přes Florencii, do Boloně. Do Říma přicestule pravidelnou linkou letecké společností Air France ze Skotska ...
a
... Kapitánem letadla na lince Edinburgh-Roma bude Pierre Olivier, syn komisaře Juvea. Na ten let se vykašlu. Ti dva a palubní stevardka mademoiselle Suzanne by byli již příliš silní soupeři. A navíc, inženýr Giorgio Bottini často mění svoje klobouky a kolikrát se pak stane, že si ho lidé pletou. Zkrátka a dobře, zamění si ho s jinou osobou. Ponejvíce s Francouzem ...
... Každý správný frajer nosí klobouk značky Mayer!. Na ruzyňském letišti v Praze měl inženýr Giorgio Bottini klobouk shora uvedené značky, výrobek národního podniku Tonak Nový Jičín. Zahlédl jsem uvnitř klobouku všitý šťítek tohohle výrobce, v okamžiku kdy si inženýr Giorgio Bottini klobouk na krátkou chvíli sňal z hlavy a držel jej ve své pravé ruce. Číslo klobouku jsem viděl zcela zřetelně. Má číslo padesátosm. Bohužel, inženýra Giorgia Bottiniho jsem na pražském ruzyňském letišti nepoznal ...
a
... Zatím vyčkám a odpočinu si doma v klidu a pokoji, respektive ani ne tak ...
a
... v klidu jako spíš v pokoji. Musím prostudovat katalogy nových dopravních prostředků a budu mít tedy doma mnoho práce. On totiž inženýr Giorgio Bottini má rád nejen silniční a kolejová vozidla, ale i dopravní letadla a létá i horkovzdušným balónem. Podle Official certificate Aerostat club ČSA Praha, jehož notářsky ověřenou kopii se mi podařilo "nelegálně" získat ze soudního spisu (při moji nedávné cestě do České republiky) používá inženýr Giorgio Bottini, při svých cestách po Evropě, i aviatické jméno hrabě Pavel z Výslunní a překlady tohohle jména v němčině, ve francouzštině, v italštině a v angličtině. Rovněž si musím dát pozor na jeho ruštinu. Zatím tenhle jazyk ještě nepoužil, ale co kdyby. Učil se jej ve škole minimálně deset let. Pozor tedy na to ...
a
... Snad nebude shora uvedenou písemnost v České republice nikdo z účastníků soudního řízení postrádat. Doufejme, že při známé rychlosti soudního řízení tomu tak skutečně bude. Shora uvedenou "vypůjčenou" písemnost hodlám ostatně po čtrnácti dnech vrátit. Mělo by se tak stát v Bratislavě, hlavním městě Slovenské republiky a shora uvedenou písemnost by měla převzít pověřená, respektive písemně zmocněná a odpovědná osoba ...
a
... Fiat Group ...
a
... Oficiální název Fiat Group Automobiles S.p.A. je zkratka z původního názvu Fabbrica Italiana di Avtomobili Torino Fiat ...
a
... Název strojírenského koncernu se sídlem v Itálii, který vyrábí osobní, a nákladní automobily, autobusy, zemědělské, stavební stroje, zařízení do továren ...
a
... Fiat 3 1/2 CV z roku 1899 ...
a
... Bitevní letoun Fiat G 91 "Gina" z roku 1956 - Luftwaffe muzeum - Berlín-Gatow ...
a
... a koncern vyráběl i letadla ...
... ETR 401 Pendolino první generace ...
a
... a koncern vyráběl i vlaky ...
a
... Koncern Fiat Group vlastní stovky společností a asi třetinu svých aktivit provozuje přímo v Itálii ...
a
a
... Ale vraťme se opět k našemu příběhu ...
a
... "Kdo nevěří, ať tam běží! Ale držme se faktů," říká soudce na obrázku, však ho známe již z přechozích článků na tomhle blogu: "Manželé Anna Urbánková, rozená Mádrová a Jaroslav Urbánek, bytem Švancarova 21/23, v Brně (již oba nežijí) jsou de facto i de iure prarodiči profesora Jaroslawa Rohacka, zastoupeného v soudním řízení advokátem JUDr. ..." říká soudce Maschek. "Důkaz rodným listem," diktuje soudce do zápisu soudního jednání sličné zapisovatelce. "Můžete mi prosím nechat prvopis rodného listu," ptá se snad soudce zplnomocněného právního zástupce advokáta JUDr. ... "To tak!" myslí si tento. "Ještě se ze soudního spisu prvopis téhle důležité písemnosti ztratí, byť  jen nevědomě," myslí si ještě tento, ale neřekne nic. Chrání právní zájmy svého mandanta, který ho k tomuhle soudnímu jednání písemně zplnomocnil a dal mu tak svoji plnou důvěru. Ano, samozřejmě ... osloví tento vzápětí soudce, tak jak se sluší a patří k jeho hodnosti a jeho postavení ve společnosti. "Pořídíme ověřený opis rodného listu a neprodleně jej soudu dodáme. Ještě dnes, domnívám se, že snad již během tohohle soudního jednání," slyším svého právního zástupce - "starého lišáka". Soudce je nadmíru s mým právním zástupcem - "starým lišákem" spokojen a já jsem samozřejmě spokojen rovněž. Jednání probíhá korektně. Tak jako dnes je tomuhle vždy. Ve všech případech, které soudce Maschek projednává, protože mu byly přiděleny. Soudce Maschek odvádí perfektní práci (fakticky). Nemohu si na přístup justice k mému případu nijak stěžovat. Inu, jsme nakonec v justičním paláci a nejsou už třicátá, či čtyřicátá či padesátá léta minulého století v Evropě. A není to již ani období protiprávního jednání v Československu, od 26. dubna 1978 dosud, abych období protiprávního jednání blíže konkretizoval, chce-li to soud ode mne slyšet a žádá mě, abych tak učinil. Píše se rok 1983 a jsme ve Vídni, kam jsme přijeli včera vozem z Mnichova ....
a
... A nyní dva výrobky, jejichž propagační materiály inženýr Giorgio Bottini v inkriminované době nemohl mít prokazatelně ve svém příručním zavazadle na letišti v Praze-Ruzyni. Pro lepší přehlednost, prosím, označme si tyhle výrobky velkými písmeny A a B ...
a
... A - osobní automobil Fiat 500 ...
a
... B - Autobus Irisbus Citelis 12 m ...
a

... Výlet do Turína - konec ...

a
a
... Sedmého června Jan stál před maturitní komisí ...
a
a
... Z češtiny obstál na dvojku. Odpovídal na téma: Kritický obraz venkovského života v realistickém románu nebo dramatu. V ruštině prošel s trojkou po rozboru díla Lva Nikolajeviče Tolstého. Z matematiky dostal dvojku. Jedničku měl jen z jednoho předmětu - přirozeně z dějepisu. Vysvětloval vyvrcholení husitského revolučního hnutí a poté hlavní etapy světového vývoje mezi první a druhou světovou válkou. Je ovšem třeba dodat, že z celé třídy byl jediný, kdo dějepis udělal na jedničku ...
... 4/ ...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010