Profesor Hellighe a jeho "teorie relativity".

24. listopadu 2010 v 16:51 | Martin Karpíšek |  11/2010
... Dvoudimenzionální znázornění zakřivení časoprostoru. Přítomnost hmoty mění geometrii časoprostoru a tato zakřivená geometrie je chápána jako gravitace ...
... Nemohu inženýra Jana Helligheho, mého profesora fyziky na střední škole citovat, protože nevím, jak tehdy teorii relativity Alberta Einsteina poprvé vysvětlil ...
... Dejme tomu, že ji profesor Hellighe vysvětlil poprvé takhle: "Obecná relativita neboobecná teorie relativity je základní fyzikální teorie gravitace formulovaná Albertem Einsteinem, která opravila a rozšířila Newtonův koncept gravitace především v makroskopickém měřítku planet a hvězd. Obecnou relativitu lze chápat také jako rozšíření. speciální relativity. Starší teorie poskytuje správný popis elektrodynamiky a šíření světla v inerciálních vztažných soustavách a opravuje nepřesnosti Newtonovy mechaniky při vysokých rychlostech. Obecná relativita navíc hraje mezi fyzikálními teoriemi jedinečnou roli v tom smyslu, že vykládá gravitační pole jako geometrický fenomén. Přesněji řečeno předpokládá, že libovolný objekt s vlastní hmotností zakřivuje "prostor", ve kterém se nachází, a toto zakřivení se projevuje jako gravitace. Abychom pochopili tuto rovnost, není dobré uvažovat, že by gravitace způsobovala nebo byla způsobována zakřivením časoprostoru, ale spíše, že gravitace je zakřivení časoprostoru. Teorie od svého formulování v roce 1915 dodnes přežila všechny experimenty pokoušející se o její vyvrácení. Obecná teorie relativity bývá také označována jako Einsteinova gravitační teorie." ...
... A profesor se zeptal, zda všichni rozuměli. Nerozuměl nikdo. Ale profesor Hellighe s tím zřejmě počítal. Muselo mu být jasné, že jeho vysvětlení nebude nikdo rozumět. Mezi přítomnými posluchači nebyl totiž nikdo kdo by, byť jen alespoň vzdáleně, mladého Alberta Einsteina trošku připomínal. Profesor měl smysl pro humor a další vysvětlení měl v záloze. Dokonce si myslím, že se těšil na okamžik, kdy je použije. Dlouho nás nenapínal a vše nám vysvětlil ještě jednou a jinak. A pak se zeptal, zda jeho vysvětlení rozuměli všichni. Muselo mu být jasné, že mezi jeho posluchači není nikdo, kdo by jeho druhému vysvětlení neporozuměl. Ale budiž! Profesor se chtěl zřejmě bavit. Hned mě napadlo: "S jeho vysvětlením "teorie relativity" si vystačím snad již do konce života a více znalostí z téhle oblasti snad již potřebovat nebudu. Ano, takový "lehkovážný" přístup jsem měl k právě probírané látce. Jeho druhé, již stručné, jasné a zcela výstižné vysvětlení bylo drsné, leč účinné! Vůbec není důležité zda tohle "vysvětlení" bylo z jeho hlavy, či je někomu "vyfoukl". Je pravda, že svůj účel jeho "vysvětlení" splnilo a já je slyšel poprvé právě od něho: "Podívejte se," profesor Hellighe takhle snad začal "vy mě strčíte svůj nos do mého zadku," skutečně byla to síla, hlavně pro děvčata, která měla přece jen trochu větší představivost než chlapci, "já i vy, budeme mít nosy v zadku," profesor Hellighe pokračoval ve svém výkladu "já i vy, budeme tedy na tom stejně," uvedl profesor Hellighe "ale já," profesor tohle snad i zdůraznil "na tom budu relativně lépe". Tímhle profesor Hellighe výklad dokončil ...
... Dejme slovo panu docentovi Plzákovi ...
... Doc. MUDr. Miroslav Plzák, CSc ...
(25.8.1925 Libušín u Kladna - 13.11.2010 Praha)
Lékař psychiatr
... "Celý svůj život jsem byl zaujat teorií relativity a kvantové mechaniky," říká ...
... "Je mi to známo, vážený pane docente, znám vaše názory i vaše knihy. Ale jen z důvodu stručnosti zde jen dva vaše články budu citovat, respektive jen první citace je váš článek a druhá citace je jen pasáž z vašeho jiného článku," říká geniální vědec ...
... Cituji: " První čtenářská reakce na článek (o tom jak mnozí čtou jen to, co chtějí), který jsem napsal, začínala slovy: Ty hajzle, ty si myslíš, že když se válíš po barech, takže jiným se nemusí líbit na sluníčku?! Šlo o reakci na nevinný článek v Květech, v němž jsem psal, že u nás oproti jiným zemím se příliš brzy vstává do práce. Vysvětloval jsem, že proto chodí lidi příliš brzy spát a mají takzvaně amputovaný večer. To jest jedinou dobu, kdy si mohou popovídat, dívat se na televizi. Takhle jsem celý problém objasnil, i když mám celou řadu nectností, nejsem barový povaleč! V jiném dopise čtenář ovládal jazyk vcelku kultivovaně a šel přímo k jádru věci: Vole, nemysli si, že mě budeš působit svými žvásty trápení s telefonem! Tvůj článek z Lidové demokracie si moje dcera vystřihla a pověsila mi ho nad telefon... Pamatuj si, že telefonovat můžu, jak dlouho chci! Reagoval na článek, kde jsem možná kapku přehnal tvrzení, že kdo telefonuje déle než dvacet minut, je sociální debil. To vyvolalo velice rozporné reakce. Námět k článku mi "dodaly" dvě jinak sympatické kolegyně, které sloužily se mnou na oddělení a neustále strašně dlouho telefonovaly. Říkal jsem jim to, ale nic platno... Článek v novinách mi taky nepomohl. Když jsem začal psát články o manželství do novin a časopisů, neuvěřitelně jsem trpěl tím, že si mě lidi pletli s někým jiným, kdo je taky psal. To mě skutečně popouzelo. Často mi totiž někdo řekl: Jak vy tvrdíte, že muž má být nevěrný, tak jsem to udělal, pane doktore! Přitom v žádném mém článku či knížce není návod k tomu, že muž má být nevěrný. Jen pouze konstatování, že se to děje. Nebo jiný omyl: Vy říkáte, že žena má večer sedět doma a chlap si může chodit do hospod a hrát karty... To jsou de facto opaky toho, co jsem psal... Přečetl jsem si vaši knížku, a tak jsem manželce řekl, že už podlahu mýt nebudu... Jak na to mohl dotyčný přijít?! Tohle jsem nikdy nenapsal... Vysvětluju si to tak, že jde vlastně o lehkooké čtenáře, což je výraz Ludvíka Kundery, nikoli Milana. Lehkooký čtenář čte povrchně a nedává si pozor na to, co čte. Přičemž si text rád přizpůsobuje k obrazu svému. Udivilo mě však, že třeba i kumštýři při nejrůznějších příležitostech mi poklepávali na rameno a říkali: To se mi líbilo, jak jste napsal, že žena má svého manžela poslouchat! Zíral jsem... Tohle by přece žádné noviny neotiskly ...". Konec citace ...
... Cituji: "Neštěstím každého skutečně myslícího člověka je nezvládnutí pochybností. Zatímco jednoduchý člověk není nucen pochybovat a vše vidí jednoduše. Psychiatrie zkoumá dvě století, co je to schizofrenie. A potom přijde na kliniku prostý pán z venkova, přivede syna-schizofrenika a ví všechno ... Z čeho to je a proč to tak je. Že nějaká tetička ho opustila a on ji měl strašně rád ... Těmto lidem lze závidět, že bez jakéhokoliv pochybování si vytvářejí názory ..." . Konec citace ...

... Shora uvedené je obecně platné nejen ve vědních oborech, ale zejména v praktickém životě. Také jste, vážený pane docente, označován za gynekologa a za sexuologa. Pokud je mi známo, vážený pane docente, tak jste po maturitě na pražském gymnáziu v roce 1944 pracoval jako pomocná lékařská síla v nemocnici na Bulovce v Praze. Nejdříve na urologii a později na gynekologii. A gynekologii a sexuologii jste se nikdy přímo nevěnoval. Pokud vím věnoval jste se od roku 1967 spíše matrimoniologii a v tomhle vědním oboru jste dosáhl věhlasného světového úspěchu! Když dovolíte pokusil bych se nyní vědní obor matrimoniologii vysvětlit váženým a milým čtenářům blogu jaroslaw.blog.cz.Použiji k tomuhle slov vašeho kolegy pana profesora Dobiáše: "Poruchy manželského soužití jsou v moderní době masový jev. Je to opravdová sociologická pohroma, protože vedou ve velkém počtu případů k rozvodu s nutnými důsledky pro osud nedospělých dětí. Věc je tím závažnější, že účastníci takového rozvratu jsou často normální lidé. Proto také se kdekdo cítí povolán do těchto havarijních situací mluvit, radit, zakročovat, protože vleklé manželské spory vedou často k neurotizaci, depresím, sebevražednému jednání, dále u postižených dětí k poruchám chování, zhoršení prospěchu ve škole a tak dále. Proto je každý psychiatr logikou věcí veden k tomu, aby se matrimoniologií zabýval," napsal profesor Dobiáš již v roce 1986, respektive v roce 1986 kniha vyšla ...
... Cestou z Prahy do Mnichova ...
... Položil jsem si otázku ...
... Jaký typ osobnosti, z hlediska psychologicko-psychiatrické vědy, byl vlastně středoškolský profesor inženýr Jan Hellighe, který si svým výkladem, ve svých hodinách fyziky, dovolil moje učení takhle znevážit? Od profesora Vondráčka, předchůdce shora citovaného profesora Dobiáše jsem se v Praze dověděl, že z lékařského hlediska byl profesor Hellighe zajímavý jako osobnost akcentovaná, jak by řekl jeho berlínský kolega Leonhard, nebo jako osobnost nestandartní, jak říká on sám, nebo jako podivín a člověk nápadný, jak by řekl jeho předchůdce profesor Heveroch, nebo jako podivín a člověk zvláštní, jak by řekl jeho kolena docent Plzák. Materiály, které mi zapůjčil jistý věhlasný univerzitní profesor jsem ve vlaku zevruvně prostudoval a odpověď na svoji shora uvedenou otázku jsem v nich nakonec našel. A jen pro úplnost dodávám, že byl nejvyšší čas ...
... Bylo několik minut po dvacáté třetí hodině a vlak R 356 Alex "Albert Einstein" vjížděl do hlavního nádraží v Mnichově ...
... Když jsem zapůjčené materiály vkládal do svého příručního zavazadla, vypadla z nich vizitka: 'Inženýr Paolo Giorgio Bottini, Moravský Krumlov, náměstí Julia Fučíka ...' četl jsem na ní. "A koukám, na podlaze kupé leží jakási složená písemnost velikosti dopisní obálky, která zřejmě vypadla z mých zapůjčených materiálů. Zvednu ji a zevruvně ji studuji. Je to soudní písemnost. Pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, respektive rozsudek Okresního soudu ve Vyškově. 'To je někde v Čechách, snad na Moravě,' říkám si. Bylo mu tehdy dvacet šest roků. Tohle je patrno z rozsudku a je zde vložen i jakýsi lísteček ...
... Zpáteční vlaková jízdenka ...
... Torino - Condove ...
... 'Už tehdy tady byl?' říkám si ...
... "Je to všechno vlastně relativní?' ptám se ...
... Podle data na jízdence mu tehdy bylo třicet dva roků ...
... Profesor Dr. Albert Einstein ...
[14.3.1879 Ulm (Německo) - 18.4,1955 Princeton (New Jersey, USA)]
... Univerzitní profesor, teoretický fyzik, jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob, nositel Nobelovy ceny za fyziku od roku 1921 (za vysvětlení fotoelektrického jevu a zásluhy o teoretickou fyziku). Často je označován za největšího vědce dvacátého století ...
... Albert Einstein s velikými problémy dokončil v roce 1896 střední školu ...
... Výborně se mu dařilo ...
... Ve fyzice ...
... A v chemii ...
... V ostatních předmětech propadal ...
... Byl snad Albert Einstein rovněž pitomec?! ...
... V roce 1885 se šestiletý Albert Einstein přestěhoval s rodiči z Ulmu do Mnichova ...
... Kde začal studovat na střední škole, ale studium na stření škole nedokončil ...
... Protože se, v roce 1894, přestěhoval s rodiči do severní Itálie ...
... Do města Pavie ...
... Které je hlavním městem provincie Pavie ...
... Regionu (kraje) Lombardie ...
... V roce 1895 začal studovat ve Švýcarsku ...
... Nejprve se přihlásil k přijímacím zkouškám na Spolkovou technickou školu (Eidgenössische Technische Hochschlule) v Curychu ...
... Přijímací zkoušku z matematiky a fyziky vykonal na výbornou a přijímací zkoušku z ostatních předmětů vykonal na nedostatečnou. A protože ke skudiu na téhle škole nebyl přijat, bylo mu doporučeno přihlásit se ke studiu na téhle škole znovu, respektive po dokončení studia na střední škole ...
... Maturoval v roce 1896 na Kantonální střední škole v Aarau ...
... Město Aurau je hlavním městem kantonu Aargau (německy), Argovie (francousky), Argovia (italsky i rétorománsky), ležícím na severu Švýcarska, na levém břehu Rýna ...
... Znovu se přihlásil ke studiu na Spolkovou technickou školu v Curychu. Tentokrát byl ke studiu na téhle škole přijat a v roce 1900 studium na téhle škole úspěšně ukončil ...
... V roce 1900 se Albert Einstein zřekl německého občanství (zůstal bez státní příslušnosti) a v roce 1901 mu bylo uděleno švýcarské občanství ...
... Mileva Maričová ...
[19.12.1875 Titel (Rakousko-Uhersko) - 4.8.1948 Curych]
... Významná matematička a fyzička. Přítelkyně geniálního vynálezce Nikoly Tesly ...
... A od roku 1903 první žena Alberta Einsteina ...
... Její rodný dům v Titelu ...
... Titel leží v severní části Srpska, v autonomní oblasti Vojvodina (zhruba padesát kilometrů a zhruha východně od města Novi Sad) ...
... Její hrob v Curychu ...
... Detail náhrobní desky ...
... Nikola Tesla ...
[10.7.1856 Smiljan (Rakousko-Uhersko) - 7.1.1943 New York)
... Geniální vynálezce a přítel významné matematičky a fyzičky Milevy Maričové a spisovatele a humoristy Marka Twaina, který krátce žil v Praze, v ulici Ve smečkách číslo třináct, kde studoval na Karlově-Ferdinandově univerzitě ...
... Na jeho počest byla po něm v roce 1956 pojmenována jednotka magnetické indukce ...
... Jeho rodný dům v Smirjanu ...
... Smiljan leží v Chorvatsku (zhruba šest kilometrů severozápadně od města Gospič) ...
... Jeho zpopelněné ostatky jsou uloženy v Muzeu Nikoly Tesly v Bělehradě ...
... Mark Twain ...
(Vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens)
[30.11.1835 Florida (stát Missouri) - 21.4.1910 Redding (stát Connecticut]
... Spisovatel, humorista a přítel geniálního vynálezce Nikoly Tesly ...
... Poprvé přijíždí Albert Einstein do Prahy v roce 1911 ...
... Společně s manželkou Milevou a syny Hansem Albertem a Eduardem ...
... Policejní přihláška k jejich pražského pobytu ...
... Jeho příjezd je vnímán jako mimořádná společenská událost. Je jmenován přednostou Ústavu teoretické fyziky Karlovo-Ferdinandovy univerzity a působí zde tři semestry (od března 1911 do července 1912) jako řádný profesor teoretické fyziky. Hodnosti řádného profesora dosahuje poprvé v životě, a proto se může právě v Praze poprvé v životě věnovat výhradně vědecké práci, a proto je tahle jeho pražská část cesty k obecné teorii relativity mimořádně významná. Celkem jeho pražský pobyt přináší jedenáct vědeckých prací ...
... Karlovo-Ferdinandova univerzita je dnešní Univerzita Karlova ...
... V roce 1912 Albert Einstein a jeho žena Mileva Maričová z Prahy odjíždějí ...
... Praha je příliš nenadchla ...
... Albert Einstein se vydává do Curychu, kde je jmenován profesorem teoretické fyziky, ale do Prahy se vrací ještě v roce 1921, aby zde přednesl přednášku na téma své teorie relativity ...
... Pamětní deska Alberta Einsteina v Praze, na domě U jednorožce ...
... V roce 1914 se stává profesorem fyziky na univerzitě v Berlíně a ředitelem tamního Institutu císaře Viléma I. a získává zde německé občanství ...
... V roce 1921 se stává členem londýnské Královské společnosti ...
... V Německu zůstává až do roku 1933, respektive do doby kdy je v Německu jmenován vládní kabinet v čele s kancléřem Adolfem Hitlerem-tvůrcem a hlavním představitelem nacistické ideologie ...
... Poté emigruje do Spojených států amerických ...
... Ve Spojených státech amerických získává pozici ...
... Profesora teoretické fyziky ...
... Na univerzitě ...
... V Princetonu ...
... A v tamním fyzikálním ústavu ...
... Princetonská univerzita dala Spojeným státům americkým otce americké ústavy a současně čtvrtého prezidenta Spojených států amerických Jamese Madisona ...
... Na univerzitě začal studovat třicátý pátý prezident Spojených států amerických John Fitzgerald Kennedy, který později přestoupil na Harvardskou univerzitu ...
... A promovala zde i současná čtyřicátá šestá první dáma Spojených států amerických Michelle Obamová - první Afroameričanka v téhle funkci ...
... Na Princetonské univerzitě je zaveden již více než sto let takzvaný Honor Code. Studenti podepíší, že nebudou při psaní textů podvádět a profesoři na znamení důvěry odcházejí z místnosti ...
... V roce 1940 získává Albert Einstein americké občanství ...
... V roce 1945 pak své místo opouští ...
... Ve svém domě v Princetonu ...
... V roce 1955 Albert Einstein umírá ...
... Jeho zpopelněné ostatky jsou rozptýleny na neznámém místě ...


... The End ...
TOPlist



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010