Příhody Jiřího, jeho malého bratra Jana a spolek žvanilů v libeňské Čechii

30. listopadu 2010 v 16:37 | Jiří Lederer, Jiří Benada |  Čechie
a
Zleva: Bratři Jiří a Jan se svými rodiči ...
a
a... Jan miloval kino ...
a
... Pozor! Pro čenáře od šesti let! ...
a
... To byl pro něho svátek, na který se těšil ...
a
... Především grotesky ...
a
... Smál se tak strašně, že ho bylo slyšet přes celý sál ...
a
... Jeho smích zněl nade všemi ...
a
... A smál se celým tělem, že se všechno třáslo ...
a
... Nejednou se stalo, že spadl i se sedadla ...
a
... a svíjel se smíchy na podlaze, v uličce mezi řadami sedadel ...
a
... Rodiče Jiřího a Jana ...
a
... maminka Libuše a tatínek Josef žili v městečku nedaleko Prahy ...
a
... Jejich tatínek Josef tu zdědil rodinný domek, v němž se kdysi i narodil ...
a
... V domku měl zároveň cukrářskou výrobnu a obchod. Sem si přivedl, bylo mu tehdy dvacet devět let, manželku Libuši ...
a
  ... Za dva roky se jim narodil syn Jiří ...
a
... Cukrárna rodině zajišťovala slušný životní standard a tak si rodiče Jiřího mohli dovolit porod v Praze ...
a
... Bylo to o sedm let později, když se jim v sanatoriu v Londýnské ulici narodil druhý syn Jan ...
a
.... Když se bratři narodili vypadali jako by stejně. Ale je pravda, že věkový rozdíl sedm let mezi nimi již tehdy existoval. Vidíme to nakonec sami na shora uvedeném obrázku. Jiří je nejméně o hlavu vyšší než jeho bratr Jan ...
a
... Mamince bylo tehdy třicet pět roků a pocházela z Chlumína ...
a
... Její otec, dědeček Jiřího a Jana, byl řezníkem. Její rodné jméno není v Čechách příliš rozšířené. Jmenovala se Kostomlatská ...
a
... Odborníci na rodová jména vědí, že většina Kostomlatských jsou židé, kteří žili dlouhou dobu v Polsku. Prý se původně jmenovali Khonové. A při protižidovských pogromech utekli do Čech a přijali jméno Kostomlatský. Rovněž tak přijali evangelickou víru ...
a
... Jejich maminka Libuše Kostomlatská se vyučila ve střižním obchodě ...
a
... Otec bratrů se od mládí velmi intenzivně zajímal o veřejné záležitosti. Lidé, kteří ho znali, ho charakterizovali jako zapáleného vlastence. Byl členem Československé strany socialistické...
a
... a rovněž členem vlastenecké tělovýchovné organizace Sokol ...
a
Miroslav Tyrš, vlastním jménem Friedrich Emmanuel Tirsch
(17.9.1832 Děčín - 8.8.1884 Ötz)
... Profesor dějin umění a estetiky, známý český vlastenec a zakladatel tělocvičné organizace Sokol ...
a
... zahynul v tyrolských Alpách za ne zcela dodnes vyjasněných okolností ...
a
... Tatínek bratrů Jiřího a Jana obdivoval i velké postavy českého národa, zejména ...
a
... Jana Husa ...
a
... a Jana Žižku a svou lásku a obdiv předával i oběma synům ...
a
... Do týdne po narození, počátkem druhé poloviny měsíci srpna, si rodiče přivezli svého druhého synka Jana z Prahy domů, do svého domku, v městečku nedaleko Prahy. Tenhle domek byl Janovým domovem potom po celý jeho krátký život ...
a
... Počátkem měsíce září dali rodiče Jana pokřtít v českobratrském evangelickém chrámu v nedaleké obci ...
a
... Libiš ...
a
... V domku číslo 337 bydlel s rodinou i dědeček, otec jejich otce. Byla to klidná rodina, o níž se nemohl dovědět snad nikdo žádné zvláštnosti, respektive nikdo, s nímž byste o téhle rodině rozmlouvali, by si snad nepřipomněl žádnou událost, která by rodinu a její atmosféru nějak ozvláštnila, blíže charakterizovala ...
a
 ... Pokud byste se snad sousedů vyptávali, zda si nevzpomínají na předškolní léta ...
a
... malého Jiřího a Jana ...
a
... dozvěděli byste se jedině to, že Jana často brával do centra městečka jeho dědeček ...
a
... Janův dědeček tam trávil mnoho hodin, se sousedy-penzisty z městečka, v družném rozhovoru. Protože dědeček měl o svého vnoučka Jana strach, pro jistotu ho přivazoval na provázek ...
a
... A vodil ho pak jako psíka. A když seděl se sousedy, přivazoval Jana pak k lavičce. Svědčilo to o tom, že Jan byl zřejmě strašně neposedné děcko ...
a
... Když byly Janovi tři roky, měl jednu velkou lásku: Astu, německého ovčáka. Asta Jana milovala, oddaně u něho sedávala a hlídala, nehnula se od něho na krok. Byli pořád spolu. Běhávali spolu i do nedalekých polí v rovinaté krajině kolem městečka ...
a
... Jednou v zimě si chlapec hrál s Astou na dvoře. Honili se, dováděli. Jan po Astě házel sníh. Bylo je slyšet na všechny strany ...
a
... Náhle si maminka uvědomila, že už je neslyší. Vyšla na dvůr, ale nikde nikdo. Hledala je v dřevníku, ve sklepě, volala. Nahlédla do obchodu i do cukrářské dílny, ale Jan se psem nikde. Křičela přes plot, ale nikdo se neozýval. A tak udělala poplach. Zalarmovala manžela i staršího bratra Jiřího, kterému už bylo deset let. Začalo velké hledání. Všichni běhali po městečku, takřka od chalupy k chalupě. Všude křičeli a poptávali se, ale po ztracených ani stopa ...
a
... Janova maminka byla strachem bez sebe. Jedinou nadějí pro ni byl věrný pes Asta. Byla přesvědčena, že Asta nedopustí, aby se synkovi Janovi něco stalo, naopak, že se o jejího synka Jana Asta postará ...
a
... V zimě už je okolo páté odpoledne tma. Ale byl už večer a veškeré hledání nepřineslo žádný výsledek ...
a
... Když se blížila jedenáctá hodina, Janova maminka již byla bílá strachy jako stěna...
a
... A tu se domů přiřítil Jeník i s Astou. Oči měl na vrch hlavy, celý nadšený, rozpálený od mrazu, vzrušený ohromnými zážitky. Všem udiveným a vylekaným - a teď už, když ho viděli, též i trochu vzteklým - rychle sděloval: "Štopovali šme žvěž!" ...
a
... "Stopovali jsme zvěř," vysvětlil Jeník všem ...
a
... V tvářích rodičů byla vepsána velká radost, ale současně i hrůza, když jim proběhlo hlavou, co všechno se mohlo stát. Ale Jeník je odzbrojil dětskou prostotou a jednoduchou logikou. A jak Jeníkova maminka říkala, tohle byla jedna z nejdramatičtějších chvil jejich rodiny vůbec. V jakých temných dobách se tak stalo, je snadné si spočítat. Tehdy důsledky "převratných" změn dopadli  i na jejich rodinu. Státní moc jim zavřela cukrářský obchod. Samotnou výrobu jim ještě "trpěla". Na výrobnu došlo až po čtyřech letech, a tak se tatínek chlapců musel poohlédnout po jiné práci. V městečku nebylo pro něho místo, a tak si musel hledat zaměstnání jinde ...
a
... Nastoupil jako dělník do Pekáren a cukrárem v Brandýse nad Labem. Na shora uvedené fotografii Jan se svými rodiči ...
a
... První léta dítěte jsou určující pro celý jeho další osud. Jaké záliby měl v přeškolních letech Jan? ...
a
... S jistotou můžeme říci, že víme jen o jedné jeho charakteristické vlastnosti: měl živelně dobrý vztah ke všemu živému. A až k nepříčetnosti nesnášel, když někdo živým tvorům ubližoval. Když kluci chytili žáby a trhali jim nožičky, Jan to prožíval jako největší bolest. Přímo hystericky křičel a nebyl k utišení ...
a
... Jednou přiběhl celý uřícený a úplně rozechvělý domů a už na dvoře volal: "Maminko, maminko, jen si představ, ta holka nabodla sluníčko na špendlík. Ona je z města, ona nemá ráda sluníčko!"
a
... Když se ho maminka snažila uklidnit, neustále opakoval své: "Ona nemá ráda sluníčko!" Žádná slova na jeho bolest neplatila ...
a
... Doma Jan kradl cukr, jehož bylo v cukrářské dílně hodně, nosil jej mravencům a radoval se, že jim pomohl. Obyčejné příběhy jistě zvlášť citlivého dítěte. Ale žádná mimořádná událost jeho dětskou duši nezasáhla. Aspoň nikdo z rodiny ani z jeho okolí si na nic podobného nevzpomíná ...
a
... Ani třeba když zabrali krám nebo později dílnu, to přece nebylo výjimečné. To byly zásahy a proměny všeobecné. Různá kolektivizační opatření se dotkla rodin, zejména na vesnicích ...
a
... Konečně, jeho rodiče tyto změny neprožívali jako tragickou nespravedlnost. Bralo se to jako samozřejmost, i když to nebylo nic příjemného ...
a
 ... Železniční trať 070 Praha - Turnov ...
a
a
... Železniční trať 072 Lysá nad Labem - Ústí nad Labem západ ...
...  A jak vzpomíná na Janovi předškolní roky jeho o sedm roků starší bratr Jiří, který tyhle události prožíval již ve věku, ve kterém je člověk již schopen určitého psychologického odstupu? V podvědomí Janova bratra Jiřího to nezanechalo absolutně žádné stopy, říká Janův bratr Jiří k tomuhle ...
a
... A tak tedy z celého šestiletého předškolního období jako nejpozoruhodnější vystupují výrazné charakteristické rysy malého Jana ...
a
... Zvláštní náklonost a přecitlivělost vůči všemu živému a nezvládnutelný odpor k jakémukoli ubližování živým tvorům ...
a
... 1/ ...
a
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010