Tichá bolest aneb výlet na Valašsko!

18. října 2010 v 15:58 | J.Benada, P. Švec |  10/2010
a
Vítajte na Valašsku.
a
Při příležitosti nedožitých devadesátých narozenin herce Rudolfa Hrušínského a nedávného úmrtí filmového scénáristy Jiřího Křižana uvedla Česká televize včera opět drama "Tichá bolest" režiséra Martina Holého z roku 1990.
041a9ca5ea_66898044_o2
Když jsem tenhle film viděl poprvé zapůsobil na mne zrovna tak jako kdysi film Obchod na korze, režisérů Jána Kadára a Elmara Klose z roku 1965, film Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, režiséra Antonína Moskalyka rovněž z roku 1965 či film Ostře sledované vlaky, režiséra Jiřího Menzela z roku 1966.
a
Film byl natočen podle autobiografického scénáře a vrací se do padesátých let minulého století, poznamenanými lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval: "Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu," říká ve filmu.
a
Poté co je Jankův otec uvězněn, umírá malému Jankovi matka ...
a
... Janek jde se svým dědou, otcem svého otce, navštívit svého otce ve věznici na hradě Mírově. Děda je rozhodnut, že o smrti své snachy svému synovi neřekne. K setkání otců a synů již nedojde. Urnu s popelem popraveného dostávají teprve po sedmi letech ...
a
... a konečně mohou společně uložit urnu do hrobu.
a
Rudolf Hrušínský
(17.10.1920 Nová Včelnice - 13.4.1994 Praha)
Rudolf Hrušínský se během své herecké dráhy dopracoval k vrcholu: k maximální autentičnosti a hloubce svých postav, k prostotě a jednoduchosti ve výrazu, k syntéze komiky i vážnosti. K takové metě dospěli jen nemnozí, co do srovnatelného hereckého typu například Spencer Tracy či Jean Gabin, z našich herců odlišného typu Zdeněk Štěpánek, Jan Werich či Karel Höger. Rudolf Hrušínský v sobě ideálně spojil neobyčejné nadání, a zároveň důkladnou racionální úvahu nad rolí, své silné emoce, pudy a vnitřní vášně dokázal usměrnit a zušlechtit intelektem, cit a rozum u něho tvořily vyváženou a nerozpojitelnou jednotu. Když Rudolf Hrušínský poskytoval rozhovory novinářům, mluvil jednoduše a prostě. Spíš vyprávěl a vzpomínal na konkrétní události, než aby filozofoval. Když se mu otázky zdály příliš složité či takzvaně zásadní, odpovídal: nevím. Nic nepředstíral, o svých přednostech i chybách věděl, nehrál si na bůhvíjak vzdělaného či přehnaně skromného. Byl pouze sám sebou. Věděl, že v přímém a jasném pohledu se skrývá nejen cesta k tvorbě umění, ale k pochopení života samého. Podle mého názoru Rudolf Hrušínský žil tak jak i ve filmu Tichá bolest hrál.
a
Bylo to někdy v osmdesátých letech minulého století a Rudolf Hrušínský měl již delší dobu "zákaz" vystupování. Napsal tehdy stručný a výstižný dopis prezidentovi Československé socialistické republiky JUDr. Gustávovi Husákovi. Jeho dopis měl dvě části. Ano, lze to takhle říci. V úvodu svého dopisu herec prezidenta oslovil a možná připsal zřejmě i datum. To já nevím. Dopis jsem neviděl. Pak byla snad v jeho dopise jen jedna věta: "... je mi bráněno ve výkonu povolání," napsal herec. To byla ta první část ...
a
... "žádám vás (herec adresáta svého dopisu zřejmě zdvořile zde opět oslovil) abyste s tím něco udělal," To byla ta druhá část dopisu, respektive věty ...
a
... a pak byl podpis ...
a
... Zřejmě "s tím" něco prezident JUDr. Gustáv Husák udělal, protože pak již herec Rudolf Hrušínský vystupoval a dále hrál (je to podle hercova syna Jana, ještě před rokem 1989).
a
Jiří Křižan
(26.10.1941 Valašské Meziříčí - 13.10.2010 Branky na Moravě)
a
Jiří Křižan je zřejmě nejlepší československý i český filmový scénárista i po roce 1989.
a
Film Je třeba zabít Sekala. Koprodukční film (Česká republika, Francie, Polsko, Slovenská republika) režiséra Vladimíra Michálka z roku 1998. Děj filmu se odehrává v době Protektorátu Čechy a Morava. Tématem filmu jsou události na hanácké vesnici Lakonice v roce 1943, ve které nežije jediný Němec a kam válečné události jako by ani nedoléhaly. Sedlák Jura Baran, stíhaný gestapem, uprchl z rodných hor chudobného Valašska, aby se ukryl uprostřed úrodné roviny Hané právě v téhle obci. Jako cizinec nemá ale důvěru domácích. Lakonice je totiž obec jen o pár staveních, ale kolem je mezi lány zrajícího obilí rozeseto dvanáct bohatých statků, jejichž majitelé žijí ve strachu z Ivana Sekala, který je nemanželským synem z jednoho statku. Ivan Sekal má za sebou krušné dětství parchanta, kterým všichni pohrdají, nic mu nepatří, slušné děvče si ho nevšimne. Ivan Sekal je zatrpklý a krutý. Nenávidí všechno a všechny. S Protektorátem přišel jeho čas. Udal už dva sedláky ze zločinů proti Říši. Odměnou za udání mu byl jejich majetek a oni šli do koncentračního tábora a na smrt. Z parchanta Ivana Sekala se stává takhle největší sedlák a dává jasně najevo, že dva statky mu nestačí. Smímek získal Českého lva a reprezentoval českou kinematografii v soutěži o Oscara.
a
Zámek v obci Varvažov v jižních Čechách, kde se film natáčel.
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
a
Otec Jiřího Křižana, Jan Křižan (na shora uvedené fotografii), narozený dne 12. listopadu 1915 ve Valašském Meziříčí, majitel velké parní pily, byl ve vykonstruovaném politickém procesu dne 14.12.1950 Státním soudem Brno uznán vinným z trestných činů velezrady, zrady státního tajemství, úkladné vraždy a nedokončené vraždy a odsouzen k trestu smrti.
a
Brno, Gottwaldova tř. 71, dnes ulice Cejl 71/1. Pohled od Soudní ke Tkalcovské ulici. Budova po levé straně je bývalá Krajská věznice Brno. Zde byl trest smrti dne 14. června 1951, mezi pátou a šestou hodinou ranní, vykonán.
a
V roce 1993 byla na průčelí budovy, mezi okny, odhalena pamětní deska obětem komunistické diktatury po únoru 1948. Obdélníková pamětní deska, autora Huberta Jungmanna, je zhotovena z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem na symbolickou kovovou vězeňskou mříž: "Památce československých politických vězňů vězněných a popravených za komunistické totality v této budově po únoru 1948". Nedlouho po odhalení byla pamětní deska vandalsky poškozena politím hnědou barvou.
a
Vazební fotografie Jana Křižana ...
a
... Osobní listina Jana Křižana z Krajské věznice v Brně ...
a
... Státní prokuratura v Brně vyzývá k účasti novinářů na tiskové poradě před započetím hlavního líčení ...
a
... Státní prokuratura v Brně podává zprávu o výkonu trestu smrti Státní prokuratuře v Praze.
a
Poznámka: "Justifikace" je zastaralý výraz pro výkon hrdelního rozsudku, popravu. Pro čtenáře, kteří by mohli mít případný problém při čtení shora uvedeného rukopisu podepsaného referenta-autora zprávy uvádím částečný přepis: "Věc: Jan Křižan a spol. - výkon trestu nad J. Křižanem a F. Boháčem. Sděluji, že justifikace nad Janem Křižanem a Františkem Boháčem byla provedena dnes od 5-6 hodin ve věznici Krajského soudu v Brně bez rušivých příhod, pouze obv. Křižan se pokusil o nějaké výroky."
Ve zprávě je uvedeno obv. ne ods. - autor zprávy byl možná takzvaná právnická "rychlokvaška". Zpráva vypovídá o mnohém. Domnívám se, že pro autora zprávy lidský život nic neznamenal. A možná, že šel se svými kumpány (stejného či podobného ražení) provedenou dvojnásobnou justifikaci (abych použil jeho termínu) hned zapít do nejbližší restaurace. Možná naproti přes ulici na rohu Cejlu a Barvířské ulice. Říkalo se jí "Gorila", ale já ji znal jen pod názvem "U šafáře". Byla to špeluňka čtvrté cenové skupiny ...
a
... Otvíralo se tam brzy ráno. Viděl jsem tam hosty za oknem, když jsem jezdíval za tmy ráno okolo.
a
Kdo je doktor Joseph Kleinstück, strojník Riccardo a jejich kamarád a nadřízený inženýr Giorgio Bottini? A kdo jsou a kde byli Emilio, Milan H. a inženýr Jan P. (s jehož vědomím se protiprávní jednání a zlo dělo) v inkriminované době? Ví to někdo? Malý Jára se hlásí.
a
Možná jednou bude zastávat vysoké postavení v české justici. Je dobrej (fakticky).
a
Ale to jsem trošku odbočil.
a
Dnes je to jídelna. Nevím jak se tam vaří. Možná dobře! ...
a
a
... informuji Jarka, oblíbeného synovce bratra moji babičky Anny. "Je tady Paolo, Jurášek, Enrico, Riccardo ... Jsou tu všichni, včetně doktora Josepha Kleinstücka a profesora Jaroslava Roháčka ...
a
... Chybí tu jen Emilio, Milan H. a inženýr Jan P. ...

1b76cf52dc_66470740_o2
... Zdenda je právě na odchodu. Spěchá! Chce jet spěšným vlakem ve 14.40 z Brna ...
a
... do Vyškova," říkám strýcovi.
a
Jiří Křižan měl ještě dva sourozence-bratry. Staršího Jana a mladšího Ondřeje. V roce 1958 byl Jiří Křižan, tři měsíce před maturitou, vyloučen z gymnázia. Důvodem jeho vyloučení byla hanlivá básnička na úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého. Pracoval pak v ostravských dolech jako horník a v celé řadě různých manuálních profesí. V období "pražského jara" byl novinářem. V letech 1964-1968 vystudoval scénáristiku a dramaturgii na pražské Filmové akademii múzických umění. Už tehdy projevil literární sklony. Podle jeho námětu natočil Václav Gajer středometrážní film Horký vzduch. To mu dopomohlo k tomu, že se po několika neúspěšných pokusech o přijetí stal v letech 1965-1970 externím posluchačem dramaturgie na Filmové akademii múzických umění. Současně pracoval jako technický redaktor deníku Mladá fronta. Od poloviny sedmdesátých let minulého století byl dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barandov. Působil také v dabingu jako úpravce českých verzí. Nejčastěji spolupracoval s režiséry: Zdenkem Sirovým, Martinem Holým a později s Vladimírem Michálkem. Psal zejména dobrodružné, tragicky vyhrocené a baladicky zabarvené příběhy z nedávné minulosti. Situované často na venkov se silným morálním akcentem, v nichž nastoluje závažná témata mezilidských vztahů a osudových dilemat. Existenciálních otázek se dotýkají i jeho komorní psychologická dramata ze současnosti. Napsal scénáře ke třinácti realizovaným filmům. Z nich dva zvítězily na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech: Signum Laudis, film režiséra Martina Holého mladšího z roku 1980 a Stíny horkého léta, film režiséra Franntiška Vláčila staršího z roku 1977.
a
Film Signum laudis. Příběh se odehrává na ruské frontě na sklonku první světové války. Fanatický kaprál Hoferik dobude a dočasně udrží nevýznamnou kótu, i když v těžké bitvě téměř celá jeho jednotka padne. Za to obdrží vysoké vyznamenání Signum laudis. Situace se ale mění, přichází nepřátelský protiútok a ukazuje se, že Hoferik je vojenskému vedení najednou na obtíž. Za tenhle film obdržel Jiří Křižan, na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, Státní cenu Klementa Gottwalda, kterou odmítl však převzít.
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
aFilm Stíny horkého léta. Balada, která se odehrává koncem léta 1947 v beskydských lesích. Se svou rodinou tam hospodaří osamělý rolník, jenž se stane rukojmím blíže neurčených mužů v rozedraných uniformách. Muž se zprvu chová pokorně a vyhýbá se konfliktu, až si vyslouží pohrdání svého dospívajícího syna. Přitom se však vnitřně chystá na rozhodující střetnutí. V tomto případě nejsou důležité vnější "politicky správné" reálie, ale modelový případ neokázalé statečnosti, hrdina má stále na zřeteli záchranu svých blízkých.
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
a
V roce 1971 mu vyšel v Holandsku a ve Švédsku román Exercicia.
a
V roce 1986 se začal politicky angažovat mimo oficiální struktury a ocitl se na "černé listině".
a
Zleva: Jiří Křižan, Michal Žantovský, Václav Havel a Alexandr Vondra v divadle Na Zábradlí.
a
V lednu 1989 založil petiční výbor za propuštění Václava Havla.
a
Jiří Křižan byl spoluautorem petice "Několik vět".
a
Hlavní signatáři petice "Několik vět". Název petice je myšlenka Jiřího Křižana.
a
Po 17. listopadu 1989 je Jiří Křižan zakládajícím členem Občanského fóra.
a
V roce 1989 se Václav Havel stává prezidentem Československé socialistické republiky. Po čtyřicetijedna letech je navržen konečně kandidát s všelidovou podporou. Nekomunista a dokonce i disident. Schůzi tehdy řídil Alexandr Dubček.
a
"Slibuji vám, že nezklamu vaši důvěru a dovedu tuto zemi ke svobodným volbám. Musí se to stát slušným a pokojným způsobem, aby nebyla pošpiněna čistá tvář naší revoluce. Je to úkol pro nás všechny. Děkuji vám!" pronesl prezident Václav Havel ...a

... Po zvolení Václava Havla prezidentem se stal Jiří Křižan jeho poradcem ...
a
... Po volbách v červnu 1992 se Jiří Křižan stává náměstkem ministra vnitra.
a
V lednu 1995 se Jiří Křižan vrací k práci filmového scénáristy. Napsal předlohy k televizním seriálům: Na lavici obžalovaných Justice, v roce 1999 a Záchranáři, v roce 2003. V roce 2002 získal i první cenu Sazky za nerealizovaný scénář Britský pas. V sedmdesátých letech minulého století publikoval pod pseudonymem Jan Beran.
a
Přednáší na pražské Filmové akademii múzických umění.
a
Železniční trať 303 Kojetín - Valašské Meziříčí
a
Poslední roky svého života prožil Jiří Křižan ve valašské obci Branky na Moravě. Kde se staral o rodinný les.
a
a
Ve volbách do Poslanecké sněmovny kandidoval Jiří Křižan za TOP 09.
a
a
Příčinou předčasného úmrtí Jiřího Křižana byl infarkt myokardu.
a
Ivan Jiřík
(12.3.1962 Písek)
Bylo mu dvanáct let, když se jeho rodiče, otec vojenský lékař a matka zdravotní sestra, rozvedli a přestěhoval se s matkou a o čtyři roky starším bratrem v roce 1976 z Písku do Prahy. V Praze vystudoval sportovní gymnázium a Divadelní akademii múzických umění. Po škole si hledal stálé angažmá v divadle a rozhodl se zkusit štěstí v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Jednoduše tam přijel, představil se režiséru Ivanu Rajmontovi a ten ho přijal. První velká divadelní role ale přišla až v Divadle pod Palmovkou ve hře Lovecké scény z Dolního Bavorska, kterou režíroval Petr Kracík. Další významná inscenace se jmenovala Kočka na kolejích od Josefa Topola. Od roku 1985 se kromě divadla věnuje také dabingu, televiznímu seriálu a filmu. Se svou manželkou Blankou má tři děti. Dvě dcery a syna.
a
O sobě říká: "Bratr si brzy po příjezdu našel v Praze vlastní byt. A když pak odešel na vojnu, tak jsem se v šestnácti letech do jeho bytu přestěhoval a začal jsem žít samostatně. Byla to jen jedna místnost s topením na uhlí a studenou vodou. Jenže já jsem se potřeboval postavit na vlastní nohy, protože jsem se kvůli divadlu často vracel pozdě domů a nechtěl jsem mámě přidělávat starosti. Peněz bylo málo, stačily tak akorát na zubní pastu a na uhlí. Nejhůř jsem ale asi nesl samotu, která na mě občas doléhala. Velká vzpruha však přišla už po gymnáziu, když jsem se hned na první pokus dostal na pražskou Divadelní akademii múzických umění. U zkoušek mi tenkrát hodně pomohl František Němec, můj budoucí pedagog, kterého si dodnes velmi vážím. Během studií na Divadelní akademii múzických umění jsem nepatřil mezi třídní baviče a ani na bujaré alkoholové večírky mne příliš neužilo. Nejlépe jsem se vždycky cítil v komornější společnosti opravdových přátel".
a
V současné době hraje ...
a
a
Ivan Jiřík
Jako Janek Kadavý ve filmu Tichá bolest z roku 1990.
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
4e9ce4e653_66679406_o2
Tichá bolest aneb výlet na Valašsko!
a
Tohle není se shora uvedeným článkem v žádné příčinné souvislosti. Je to zcela jiný případ v souvislosti s Valašskem!
a
Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Bylo 26. dubna, poměrně krátce po mém propuštění z dlouhodobé hospitalizace ve vyškovské nemocnici, byl jsem tehdy ještě v pracovní neschopnosti a jsou to i narozeniny v rodině. Šel jsem se svojí babičkou, matkou mého otce, ve Vyškově po ulici a hovořili jsme spolu. Já říkám babičce ... A babička mi odpověděla: "Byla jsem rozrušená," to jsem chápal a rozuměl jsem tomu. "Já jsem u soudu nikdy nebyla," řekla babička ještě. To mě zarazilo, ale nic jsem neřekl. Nemyslím si, znovu opakuji, nemyslím si, že by moje babička vědomě projevila nepravdu!
monospok
... Bylo mi dvanáct let, když jsem tu soudní písemnost ...
a
... z počátku padesátých let minulého století četl ...
a
... a vím tedy co v soudní písemnosti bylo uvedeno!
a
Možná, že dne 14. června 1951 byla slunná modrá obloha a pěkné červnové ráno.
a
V Československé republice byly spáchány tři justiční vraždy: Na Janovi Křižanovi, narozenému dne 12. listopadu 1915 ve Valašském Mezičíčí, Františkovi Boháčovi, narozenému dne 2. října 1914 v Lovrani, dříve Rakousko-Uhersko, později Itálie, nyní Chorvatsko a Rudolfovi Pohlovi, narozenému dne 8. března 1912.
a
Řečeno tedy ještě jinak: V období od 17. června 1950 do 14. června 1951 bylo komunistickým režimem realizováno devadesátdva justičních vražd. Za hlasitého i za tichého souhlasu, možná poněkud i naivních, budovatelů nových smělých a světlých zítřů!
a
Pamatuj! Zbraní zbabělců (protiprávní jednání osob typu inženýra Jana P. v postavení veřejného činitele, tehdy, a manipulace s podřízenými osobami) je podlost a zákeřnost. Uvědomíš-li si to máš nad nimi vyhráno.
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
a
My sme Valaši - moravská z Valašska
a
My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina,
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
Hrajem a zpíváme dycky vesele
není už na světě takej kapele.
a
My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina.
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
a
Vítajte na Valašsku.
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010