Dvojí pátrání

5. října 2010 v 12:11 | Nino Nelli |  10/2010
a
a
Joseph K. a Paul D. se snažili muže ležícího na chodbě na podlaze oživit, když závodní lékařka MUDr. M. do chodby vstoupila. "Exitus," konstatovala lékařka. Milan H. byl její pacient, kterému nedávno ukončila pracovní neschopnost. Lékařka pojala podezření a splnila svoji ohlašovací povinnost.
aOd svědků Josepha K. a Paula D. nebylo pro kriminalisty těžké zjistit co se vlastně stalo. Když lékařka vstoupila do vedlejší služební místnosti společně s Josephem K. a Paulem D. (stále ještě vedoucím dvacetičtyřhodinové směny, který pracovní směnu stále ještě nepředal) očitými svědky celé události ...
a
... všichni tři onoho člověka spatřili. Stál u okna, bledý jak stěna, krve by se v něm snad v téhle chvíli nedořezal a klepal se strachy jak osika. Bylo to jasné již tehdy. Nepočítal se smrtí svého podřízeného zaměstnance. Ale stalo se! Přišlo mi ho líto, protože jsem měkkota, že se k takovéhle věci propůjčil! Taková lidská ubohost. Úplně pod lidskou důstojnost. S ohledem na jeho rodinu a zejména na jeho dvě děti ho jmenovat nebudu. Samozřejmě, že hlavní viníci  tehdy unikli. Byla tehdy i taková doba. S tím on mohl ale počítat, že ho v tom nechají, když to praskne a vyjde najevo! Bylo mu tehdy třicetjedna roků, čtyři měsíce a dvacet dní, a oni to na něho všechno "hodili". Jak si ty jeho narozeniny můžu tak dobře pamatovat? Byl o dva roky starší než já. To si dobře pamatuji a pak je tu mnemotechnická pomůcka! Den a měsíc jeho narození je den a měsíc narození moji babičky. A moje babička a jeho matka byly dokonce i stejný ročník narození. Náhoda či osud? Kdoví. Já ne! "To jsou dneska lidi," řekl inženýr Jean P., jeden z hlavních pachatelů trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele zcela pokrytecky.
a
A víte kdo to byl "Laďa"? Tak mu Emilio N. říkal. I přezdívka Sika pro tohohle člověka byla od něho. Nevíte kdo to byl? To ale není škoda! Já vám to ale neřeknu. Ode mne se to nedozvíte. Buďte ale rádi, že jste se s ním nikdy nesetkali. Zda byl tenhle člověk z obce východně od Brna? Ne, tenhle člověk byl z obce západně od Brna. Tehdy mu bylo třicetosmroků. Nevím zda ještě žije a ani mě to nezajímá. A Jiřího Hlaváče znáte? Ne, neznáte? Já ho znám velice dobře! Věřte mi. Není o co stát! Dostal u soudu čtyři roky nepodmíněně. Myslel si, že se na to nepříjde. Přepočítal se. Pro kriminalisty nebyl velký problém to zjistit. Přišlo se na to poměrně rychle!
a
 Jede vlak do Slavkova u Brna?
a
a
Na československou justici z let 1978-1983 nemám pěkné vzpomínky. Samozřejmě, dokážu diferencovat a znám poměrně dost soudců či soudkyň z téhle poměrně ještě nedávné doby, kterým jsem mohl důvěřovat. Nebudu je tady jmenovat. Třeba bych na některého soudce či některou soudkyni zapomněl, byť neúmyslně, a dotyčný soudce či dotyčná soudkyně by se mohli cítit právem dotčeni, že jsem zrovna právě je nejmenoval.
a
A pak mám i zkušenosti s československou justicí z konce osmdesátých let (od roku 1988 do 17.11.1989 - Brno, respektive až do roku 1992 - Brno a Vyškov). Ano, mohu to takhle pro lepší přehlednost rozdělit ...
a
... a mám i zkušenosti s českou justicí po vzniku České republiky - Vyškov a Brno.
a
Pak už jsem se na českou justici "úplně vykašlal". "Vlezte mi už na záda!" tohle jsem si ale nikdy neřekl (fakticky). "U soudu se kolikrát nestačíte divit ušima co tam slyšíte a divit očima co tam vidíte!" To nejsou moje slova. To jsou slova mého právního zástupce. Dříve advokáta a později soudce, dnes soudu druhého stupně. Ano, pan soudce měl již tehdy pravdu. Je to i moje osobní zkušenost!
a
Ale to je již kapitola jiná. Časem pro čtenáře ještě zveřejním. Zmíním se o jistých tlacích a jistých postupech v justici a zejména o pasivní legitimaci. Již nyní mohu prozradit, že s pasivní legitimací se dali dělat různá kouzla a zázraky. A jak mi i řekl jeden mladý, podle mého názoru, asi dobrý (dnes soudí u soudu druhého stupně) ale tehdy ještě nezkušený soudce: "Takhle se ztratily celé továrny!"
a
Mladý soudce v tomhle případě měl pravdu. V téhle právní věci zcela určitě (fakticky). Je to moje osobní zkušenost. Skutečně jsem tu svoji restituci uplatnil ve smyslu zákona č. 87/90 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. A ještě vám řeknu, že se v řízení stalo, že chyběla jedna písemnost. Soudce chtěl jenom prvopisy všech písemností. A já tu písemnost měl doma. Slíbil jsem, že mu ji dodatečně přinesu. A snad již druhý den jsem vešel do Justičního paláce a vyhledal jsem kancelář mladého soudce. Zaklepal jsem na dveře a vešel jsem dovnitř. Byla to úzká místnost. Snad jen dva či tři psací stoly tu byly a zřejmě i nějaká registračka. Mladého soudce jsem v jeho kanceláři ale nezastihl, ale vpravo u psacího stolu u okna seděl nějaký jeho kolega. Přibližně jeho věku a světlo oknem vedoucím do dvora mu  dopadalo z levé strany do novin, které právě četl. Evidentně jsem tohohle člověka vyrušil. Takhle vyrušený soudce byl značně nevrlý a skutečně neochota sama, respektive jsem zaregistroval i jistý projev arogance z jeho strany. "Inu mladý nezkušený člověk," říkám si. "Ty bláho, tobě tu písemnost tady nenechám!" říkám si nakonec. "Ještě by se ta moje restituční písemnost mohla nějakým nedopatřením ztratit či někam zatoulat, třeba i nevědomě. Prokazujte potom tuhle skutečnost u soudu. Ještě se vám každý nezávislý člověk vysměje. Skutečně! Já mu snad vůbec nevěřil. Udělal na mne velice špatný první dojem. A já se přitom choval tak zvořile. A pak mi to napadlo: "Ty bláho!" pomyslel jsem si ke své osobě zcela sebekriticky. "Ty máš ale velikou kliku, že tvůj případ restituce nebyl přidělen právě tomuhle člověku! Kdoví co by z toho mohlo vzniknout ještě za šlamastiku," napadlo mi  "kdoví co by tenhle člověk z tohohle restitučního případu ještě udělal. A rychle jsem se pakoval  ze soudní kanceláře. (Písemnost jsem si samozřejmě odnesl sebou a přišel jsem myslím, že to bylo snad již druhý den. Soudce se na písemnost podíval a řekl: "Pošlete mi ji přes podatelnu." Tak se i stalo.) To tak! Nechat tu svoji restituční písemnost u soudce s novinami v ruce!" napadlo mi ještě, když jsem, již z venku na chodbě, dveře zavíral. A když jsem vycházel z Justičního paláce na ulici napadlo mi ještě radostně: "Ty bláho! mlel jsem si to samé ke své osobě již potřetí a naposledy a "tetelil se úspěchem", jak jsem nad tím člověkem "vyzrál". "Ty máš snad víc štěstí než rozumu!" pochválil jsem se ještě, již jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti.  Ano tak nějak to tehdy bylo. Samozřejmě dnes již zcela přesně tu svoji myšlenku citovat nemohu. I vzhledem k časovému odstupu, který od téhle "události" uplynul. "Události," přece jen v úvozovkách. Dnes již nemám ze svých restitučních písemností žádné prvopisy. Všechno by mělo být v soudním spisu. Doufejme, že v soudním spise, shora neuvedené spisové značky, všechno co jsem tehdy soudu řádně v soudním řízení předal, je řádně uloženo. Nic mi soudem totiž vráceno nebylo.
a
a
a
A pokud se toho ještě dožiji. Třeba to bude ještě i jinak. A já budu znovu restituovat!
20100115 - 12
Pak se mi všechny moje prvopisy shora neuvedených písemností, ve spise uložených, budou náramně znovu hodit. Bude mi pak stačit jen spisová značka a já se ve svém novém návrhu či podání jen na tuhle spisovou značku odvolám a v plném rozsahu na ni odkážu! Případné nové projednání moji restituce by pak mohlo být již i snazší.
dc63e4863c_66609307_o2
Alespoň se dnes takhle domnívám, že by tomu tak být v budoucnu i mohlo!
a
Ale jednu výhodu to přece jen má. Nemusím všechny ty písemnosti skladovat doma či je hledat někde snad i pod postelí. Mám je všechny řádně uloženy v soudním spise u příslušného soudu, u kterého jsem uplatnil svůj restituční nárok. Na místě k tomuhle účelu určeném příslušnými platnými právními a jinými předpisy!
a
Zatím koukněte, prosím, na JUDr. Otakara Motejla. Naposledy ve funkci ombudsmana:
a
Otakar Motejl
[10.9. (mnemotechnická pomůcka: jsou to narozeniny i mého dědečka) 1932 Praha - 9.5.2010 Brno]
Právník a politik.
a
Policie v tichosti několik měsíců vyšetřovala, jak hospodaří kancelář ombudsmana pod vedením nedávno zesnulého Otakara Motejla. Podle něj byl případ těsně před Motejlovou smrtí odložen s verdiktem, že se žádný trestný čin nestal. Brněnští kriminalisté nicméně mluví o tom, že vyšetřování případu provázely zákulisní tlaky.
a
"Vnímali jsme to tak, že byla snaha něco proti Motejlovi najít," popsal serveru Aktuálně.cz pod podmínkou anonymity jeden z brněnských kriminalistů.
a
Řeknu vám, že pokud bych toho shora uvedeného kriminalistu znal a potkal ho třeba někde na ulici, tak ho zdvořile pozdravím. Doufejme, že by se mne nelekl! Ale to je velice nepravděpodobné. Vlastně lze to již nyní zcela vyloučit. Mne by ten shora uvedený kriminalista nepoznal. Já bych měl nasazenou masku-obličej, třeba jeho nejlepšího kámoše, a jemu by nezbylo nic jiného než mě hned poznat! Co jiného by taky mohl dělat, že? Mě zrovna teď nenapadá vůbec nic!
20100507 - 17
Nevhodné pro čtenáře do osmnácti let!
Opakuji znovu. Nevhodné pro čtenáře do osmnácti  let!
a
Inženýr Alberto Bottini a jeho syn Enrico
a
a
Čeho se obával inženýr Giorgio Bottini v roce 1983 na letišti?a
 Víme jen, že inženýr Giorgio Bottini má pět mladších sourozenců ...
a
  ... dva bratry, tři sestry a rovněž známe jeho rodiče: matku Marii Olgu Silvii a otce Paola.
Znojemsko - zvětšit mapu
20100627 - 22
Odpověď na shora uvedenou otázku poskytl v roce 1983  doktor Müller z Mnichova.
a
 Doktor Müller se zakousl do ovoce ...
a
... v pařížské restauraci a mimo jiné uvedl:
4c21567198_63715770_o2
"Paul měl na letišti veliký strach. To je zcela pochopitelné a snad největší strach měl ze svého nejmladšího bratra, aby se na pražském letišti náhodou neobjevil!" uvedl doktor Müller v roce 1983 v Paříži.
a
Otec Enrica k příčině strachu uvedl: "Obával se, aby mu bratr propagační materiály nesebral. On je sbírá," vysvětlil.
a
"Jedno z jeho prvních aut, které si pořídil byl ojetý Renault 4 CV," sdělil ještě přátelům tento.
a
Byly to nejnovější propagační materiály jeho zaměstnavatele a Giorgio jich zase tak mnoho u sebe v Praze neměl. Nemohl je každému na potkání rozdávat. V tomhle směru s nimi musel řádně hospodařit a vůbec musel postupovat zcela obezřetně.
a
V klidu a pohodě.
a
Kdo neví co se krátce po šesté hodině ranní v Brně dne 28. ledna 1981 stalo, ten může jen spekulovat.
a
Rozsudek Okresního soudu, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně z roku 1981, jakož i všechna soudní rozhodnutí na tyhle rozsudky obsahově navazující byla v roce 1992 zrušena a v roce 1994 byl hrdina příběhu obžaloby okresní prokurátorky ve Vyškově sproštěn a v přezkumném řízení ve smyslu zákona č. 119/90 Sb., o soudní rehabilitaci zcela rehabilitován. "Nestěžuji si. Vlastně jsem měl v životě veliké štěstí, že jsem se soudní rehabilitace vůbec dočkal," říká hrdina příběhu.
a
"K lidem, kteří mi to vše způsobili necítím nic. Mimo opovrženi! 'Odpustit je veliký kumšt, ale i veliká úleva,' nevím kdo tohle řekl, někde jsem to četl již před  lety a musím říci, že je to pravda a mě to pomohlo," dodává ještě.
a
Kdo tehdy věděl a mlčel, měl by mlčet i nadále! Kdo tehdy nevěděl a proto mlčel, měl by proto mlčet rovněž!
úřednická čtvrt Brno
A ta slepá Dáma justice? Ta nemůže za nic. Za vším jsou jen konkrétní osoby!
a
Moje zvláštní poděkování patří i zakladateli strany mírného pokroku v mezích zákona panu Jaroslavovi Haškovi: "Děkuji pane Hašku. Vůbec nevím co bych si v letech 1981-1983 bez vás počal. A pijte a jezte, co hrdlo ráčí ...
a
 ... a kuřte, pane Hašku!"
a
"Ano, známý vídeňský hudební skladatel inženýr Zdeněk Šmahel a známý pražský anarchista Jaroslav Hašek jedou rovněž dnes s námi do Paříže. Ne, doktor Fibich s námi dnes do Paříže necestuje, slečno" říká pražský policejní pan rada Korejs dámě na obrázku. "Doktor Fibich musel odjet v naléhavé právní věci do Brna," vysvětluje pan rada Korejs ještě.
a
"Nevím proč Zdenda za mnou do Karlsbadu nepřijel," říká slečna panu radovi Korejsovi smutně a zklamaně.
a
Tolik k filmovému zpracování. V literální předloze je to  jinak.
a
V literální předloze existuje jen pražský policejní rada Vacátko.
a
Kdo jede ve vlaku? Pražský policejní rada Vacátko? Zlatník Bořivoj Kohout či jeho bratr lesník Jaroslav či snad dokonce skalák Antonín Fábera, absolvent Obchodní akademie v Plzni a  nalévá svému kamarádovi  panáka?
a
Z protokolu vyšetřovatele: ... "Toníku, neblázni to mě zabije!" vykřikl pražský policejní pan rada Vacátko, sedící u okna Západního expresu, zády po směru jízdy," uvedl profesor do protokolu vyšetřovatele prokuratury Brno-město, pro okresy .... "Muž  sedící v kupé Západního expresu byl oděn v tmavém společenském obleku, hladce oholen, krátkého střihu vlasů a tmavými brýlemi na očích si chránil svůj zrak před odpoledním sluncem. "Ne, klobouk na hlavě v inkriminované době muž neměl," odpověděl profesor na záludnou otázku vyšetřovatele obezřetně. "A druhého muže nebylo možné identifikovat, vzhledem ke skutečnosti, že jeho tvář mu zakrývala záclonka na okně, potištěná francouzskými nápisy "Fantomas" a "Bon voyage mes amis". Pouze jsem zaslechl jméno, kterým muž za záclonkou pana radu Vacátka oslovil: "Rudolfe ..." řekl a více jsem již nezaslechl. Pouze tu láhev s domácí borovičkou v jeho pravé ruce jsem spatřil na okamžik. Ano, tu jsem viděl dobře. Vzpomínám si. Ne, na tu vzdálenost jsem si etikety na láhvi nevšiml," uvedl profesor do protokolu již jen pro úplnost a rovněž i z důvodu stručnosti v odpovědi na jednu ze sugestivních otázek. Otázka vyšetřovatele: "Jak víte, že se jednalo o domácí borovičku?" Odpověď profesora: "Tuhle informaci jsem obdržel od okresní prokurátorky JUDr. Pilátové, ještě před vaším příjezdem do Vyškova, pane doktore." ...výhled z auta
"Nebyl to rada Vacátko a nebyl to ani zlatník Bořivoj Kohout či jeho bratr lesník Jaroslav, jak se syn a otec-řidič osobního vozu a pilot v jedné osobě, snad jen několik vteřin, domnívali u železničního viaduktu mezi Kařezem a Cerhovicemi.
a
"Byl to továrník Rudolf Bartoš!" sdělil mi výsledek šetření vyšetřovatel prokuratury Brno-město, pro okresy ... JUDr. Wahl autoritativně, který se shodou okolností jmenoval jako můj milovaný vídeňský prastrýc Jaroslaw. Zprvu jsme tomuhle nevěřili, ale okresní prokurátorka ve Vyškově JUDr. Pilátová nám vše potvrdila: "Ano, můj otec v Plzni skutečně sloužil na vojně," měla snad sdělit mému otci, snad dle sdělení moji matky. "Nejdříve prý sloužil v kasárnách na Skvrňanech a pak sloužil v kasárnách na Slovanech," řekla okresní prokurátorka ve Vyškově JUDr. Pilátová snad i vyšetřovateli, který přijel za ní z Brna do Vyškova. Byl jsem výsledkem šetření orgánů činných v trestním řízení překvapen: Tak můj otec a pan Antonín Fábera se znali? ...
a
... Dokonce prý snad studovali i na stejném gymnáziu v Praze. Úplně mi to vyrazilo dech! Otec mi nikdy nic neřekl a to vždy vše věděl nejlépe.
a
Ale bylo to tak. Dokonce o tomhle existoval i pravomocný rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně. A pak už museli rychle oba nastoupit do vlaku.
a
Výpravčí zapískal k odjezdu a po chvíli jim jeho postava zcela zmizela z očí v chuchvalcích kouře právě se rozjíždějící parní lokomotivy.
a
www.spvd.cz
Foto: Lukáš Vrobel
Západní expres vyjel z chebského nádraží a uháněl k československo-německé hranici.
a
Stalo se tak v době, kdy se již v Německu chopil moci Adolf Hitler a všude již visely německé nacistické symboly ...
a
a
www.topzine.cz
a
 "Více se pozorní čtenáři dozvědí v článcích na blogu jaroslaw.blog.cz",  ...a
... sděluje francouzský či italský průvodčí  vlaku jedoucího ... (zatím nevíme kam) do svého mobilního telefonu ... (zatím nevíme komu). A představte si, že se našlo i několik a pak již mnoho osob, které věděli všechno! Ale z Městské prokuratury Brno-město či Okresní prokuratury ve Vyškově či soudu prvního a druhého stupně to v letech 1981-1983 nikdo nebyl (fakticky). Ti nevěděli vůbec nic. Nebudu se k tomuhle již vyjadřovat. Však to sami možná znáte a máte možná rovněž i podobnou osobní zkušenost. Někteří lidé vám někdy povědí i to co sami nevědí. Takoví lidé většinou nerozumějí ničemu, ale to jim většinou říci nemůžete. Jsou možná přesvědčeni, že rozumějí všemu a vůbec je ani nenapadne, že by tomu mohlo být i třeba úplně jinak. Třeba úplně opačně. Nebo řečeno ještě jinak: Tihle lidé neumějí posoudit věci objektivně. Nemusí jim totiž vůbec rozumět. Nejsou si ani ničeho vědomi, když to mírně nadsadím. Snad jen tohle omlouvá jejich nekompetentnost. Ano, bývá to tak někdy. A lidské řeči pak vše ještě náležitě zvětší a vznikne úplný nesmysl. Vyložená pitomost. Horší to pak ale je, když je v tom zlý úmysl a děje se tak zcela vědomě! To je pak velice zlé! Já vám řeknu ještě tolik: Někdy počátkem devadesátých let minulého století jsem se potkal s trestním soudcem soudu druhého stupně. Časem jsme si začali i tykat. Já jsem mu to neřekl, ale podivoval jsem se tomu, že tenhle, podle mého názoru, ještě mladý soudce soudil tak závažné trestní věci. Tenhle soudce totiž vynesl ve své kariéře i dva rozsudky smrti, z nichž jeden byl dokonce vykonán. Tuhle informaci mám od něho. A jednou  jedeme z nějakého jednání ve Znojmě a hovoříme o mém případu z roku 1981 a najednou mi ten soudce povídá. Oslovil mě tehdy jménem a řekl asi tohle (smysl věty je zachován): "O tvém případu se mezi soudci vědělo a hodně se o něm tehdy mluvilo  a bylo jich hodně, kteří to odsuzovali". Ano, to je právě ono. Mnoho soudců ten můj případ znalo, ale neudělalo vůbec nic. Inu soudcovská nezávislost, řeknete si možná! Či je to snad něco jiného? Nebudu se k tomuhle vyjadřovat. Proč taky, věděl jsem to přece od počátku a jeden ke mě upřímnější soudce mi to již v letech 1981-1983 naznačil: "Já vím, že stojíte sám proti ..." Tak to přímo neřekl, ale já jsem to pochopil dobře. Seděl jsem tehdy u něho v kanceláři a soudce mi vyprávěl všelijaké případy, které se kde staly. Byly to samé ostudné záležitosti, ponejvíce od Okresního soudu ve Vyškově. No a Krajský soud je tu od toho, pokud se odsouzený člověk do rozsudku soudu prvního stupně vůbec odvolá ... Zkrátka a dobře Krajský soud ve své nekonečné svévolnosti uložený trest zmírní. To jsem také pochopil dobře. Platné právní normy nejsou ani pro Krajský soud závazné. A jak jsem již dříve napsal a znovu to uvedu. "Jednání Krajského soudu v Brně začalo dříve než bylo stanoveno. A když se můj již druhý advokát včas k jednání dostavil bylo již po všem. Jednání u Krajského soudu v Brně se obešlo opět bez mého advokáta. Předseda pětičlenného senátu na mne jen zlostně vyštěkl: "Znáte inženýra ..." - "Znám," odpověděl jsem zdvořile. Tím bylo jednání skončeno a vyšli jsme ze soudní síně na chodbu. Můj advokát právě přicházel a do začátku jednání zbývalo ještě dost času.
a
Že je ten shora uvedený  inženýr ... tímhle bych si rozhodně nepomohl ... (fakticky)! Byl to člověk v postavení veřejného činitele.
a
Představuji si jak by se tenhle člověk choval za Protektorátu Čechy a Morava. Z tohohle pohledu musím konstatovat, že se na mě štěstí usmálo (fakticky). Můj příběh se totiž odehrává o mnoho let později: V období někdy od konce února 1979 (bylo tehdy krátce před šestou hodinou ranní a na té písemnosti bylo snad datum 23.2.1979, v téhle souvislosti odkazuji na soudní spis Městského soudu v Brně) do 28.1.1981 (bylo tehdy krátce po šesté hodině ranní, rovněž i v téhle souvislosti odkazuji na soudní spis Městského soudu v Brně). To není ale konec, i když to tak na první pohled může vypadat. To je první část příběhu. Druhá část příběhu se odehrává v období od 2.4.1981 do 10.2.1984. V období od 29.1.1981 do 1.4.1981 jsem byl ve vyšetřovací vazbě. V téhle souvislosti odkazuji na soudní spisy Okresního soudu ve Vyškově a na soudní spisy Městského soudu v Brně. A pak je ještě třetí část příhěhu:
a
Podle zákona č. 87/90 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Ano, to je ona již shora zmíněná pasivní legitimace. Ale o tomhle zase někdy později.
a
"Naštěstí ve Vídni nejsou takoví  ... (fakticky) ...
radfa Wahl
... sdělil prastrýc vídeňského středoškolského profesora Jaroslawa Rohacka, vídeňský policejní rada JUDr. Wahl okresní prokurátorce ve Vyškově JUDr. Pilátové ...
a
... Informujte, prosím, i vyšetřovatele prokuratury Brno-město, pro okresy ...
Telefonní přístroj
... zaslechl jsem v roce 1982  ...
f95db50ce9_61577718_o2
... "Jeho prastrýc je bratr jeho babičky Anny,"  říká muž někomu do telefonu... (Víme komu?) ...
a
... Neobjasněné úmrtí pokud by se skutečně stalo!"  sděluje muž dále ...
a
"... Fakticky!" slyším ho ještě.
a
... "Stalo se to na chmelové brigádě v Mukodělích. "Kluci byli ubytováni v pokojích nad prázdnými stájemi a budově říkali "prasečák". Oné noci byl hroznej rambajz na pokoji. Profesor Hůrka musel opakově zasahovat. Dělali jej kluci co měli druhý den odpolední směnu. Přišli nachmelení a dělali 'legrácky'. Například některý z nich strhl z někoho, kdo zrovna spal či usínal, přikrývku a vyhodil ji z okna. 'Běžte už do prdele!' řekl na adresu svých kamarádů Pavel. Ráno profesor Hůrka kluky budil, ale jen ty co měli ranní směnu. A nevyspalý a rozespalý Pavel povídá profesorovi: 'Chceš do držky?' Profesor Hůrka z tohohle vědu nedělal. Smál se, respektive spíše se jen usmíval shovívavě. Pavel byl otočený k němu zády. Tak to neví. Profesorovi Hůrkovi bylo jasné, že Pavel to tak nemyslel a nemohl za to. Jeho slova nepatřila jemu a Pavel se mu ještě omluvil. 'Ne, do držky nechci. Vstávej! Budíček!' řekl jen. Pravdou rovněž je, že profesor Hůrka Pavla neudeřil pěstí do obličeje, natož ještě, aby se po Pavlovi sápali i dva další profesoři. Profesor Koukolík vyspával ještě večerní opici. A jeho kolega profesor inženýr Brychta? Ten už byl na rumu a na pivu v kuchyni. Jako by mu nestačilo, že večer pozvracel celé dřevěné schodiště v "prasečáku" a ještě to chtěl svést na svoje nachmelené svěřence ...
a
... "Přišlo by se na to," řekl univerzitní profesor klidně.
Čtvrereček modrý

Čtvrereček modrý
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010