Vídeňský policejní rada Wahl poprvé zasahuje v Československé socialistické republice

7. září 2010 v 12:02 | Jurášek Benada |  09/2010
a
Volksgarden Wien
entropy.homelinux.org
Nesnáším lstivou záludnost. Projev zbabělosti, anonymnosti. Existuje lest, kterou však mám rád: lest odvážného bojovníka-gentlemana, který bojuje zpravidla proti mnohem početnějšímu a silnějšímu nepříteli. Nastražená lest rozumu, důvtipu a důmyslu se stává něčím jiným. Mistrovským dílem, pastí, připravenou pro skutečného pachatele. Lest je tu něčím jiným než hrubá a sprostá síla. Přináší radost a uvolnění. Mám proto rád moderní pohádky pro dospělé. Třeba detektivní, kde spravedlnost a DOBRO nakonec, díky jedné ze LSTÍ vítězí (MUDr. Jan Cimický, CSc)
a
www.fdb.cz
Pražský policejní pan rada Vacátko a vídeňský policejní pan rada Wahl se znali a v době první republiky (Německo bylo již pod vládou říšského kancléře Adolfa Hitlera) se zúčastnili dokonce i mezinárodního kongresu policejních pánů radů v Paříži (fakticky).
Důkaz: Knížkou spisovatele Jiřího Marka "Panoptikum Města pražského, která vyšla poprvé v Československé socialistické republice v roce 1979 v nakladatelství Československý spisovatel v Praze.
a
www.praguewithheart.net
Hrdina našeho příběhu si ji koupil při své návštěvě Prahy v knihkupectví na Václavském náměstí. Byla to tehdy novinka, která právě vyšla.
magazin.modely.biz
Západní expres (Ex 250/251) Praha - Paříž a zpět počátkem sedmdesátých let minulého století.
www.ceskatelevize.cz
V příběhu Pan rada v Paříži natočeného v druhé polovině osmdesátých let minulého století, tedy již po smrti hlavního představitele pana rady Vacátka herce Jaroslava Marvana vystupuje v tomhle příběhu v roli pana rady Vacátka herec Jiří Adamíra, ale ne již jako pan rada Vacátko, ale jako pan  rada Korejs. Tohle je změna oproti literární předloze autora Jiřího Marka.

Z knížky Jiřího Marka, příběhu Pan rada v Paříži:

Je-li statistika přesným součtem nepřesných cifer, musíme míti za to, že se ve světě skutečně denně koná 76 kongresů nejrůznějších druhů, od kongresů pěstitelů rybek druhu Scallaria až po kongres zastánců hypnózy a sugesce či sběratelů sloupkových hodin. Je však velice dobře možné, že onen chystaný kongres policejních pánů radů nebyl nikde ve statistice uveden, protože policejní páni radové nemilují hlahol novinářských článků, troubení večerníků a nemilují média vůbec; tito mužové dávají přednost tichu a nenápadnosti. Nicméně takový kongres se v Paříži chystal a pražské policejní ředitelství se ráčilo dotázati vyšších míst, zdali by nebylo vhodné, aby jej obeslalo.  V ten čas se velmi nosilo přátelství s Francií, jejíž generálové zhusta navštěvovali Prahu a pronášeli tak krásné řeči, že dámy v dekoltovaných róbách se nezdržely obdivného vzlykání. Francouzští generálové byli mistři projevů, protože všichni měli l'école militaire, kde se přednáší rétorika. Za války jim to zpravidla nebylo nic platné, ale generálové nejsou vlastně osoby válečné, ale převážně mírové. Ve válce se spíše uplatní četaři a feldvéblové. Nuže, toto přátelství k Francii zavazovalo, a tak bylo nakonec rozhodnuto po dlouhých tahanicích, jimž se říká úřední šetření, že by se kongresu pánů policejních radů v Paříži měl účastnit vedoucí oddělení vražd pan rada Vacátko. Trvalo to dlouho, protože mnoho z těch úředníků, jímž bylo podepsati definitivní schválení cesty, spolu s vyměřením diet, bylo toho názoru, že by do Francie, najmě pak do Paříže, měli jet spíše oni. Na starostlivý dotaz pánů v detektývně odvětil proto pan rada: - No, jel bych rád, co by ne, on tam bude krvavel Wahl z Vídně a taky starej Gennap z Düsseldorfu, to se hned tak nevidí pohromadě, a přijedou i páni ze Scotland Yardu, kdyby člověk nečetl Sherlocka Holmese, ani by nevěřil, že opravdu jsou. Ale moje matka chtěla taky celý život na pouť do Lurd a nikdy se tam nedostala, přičemž určitě přišla do nebe. Takže chápete, pánové, že tam taky ani jet nemusím... A pan rada přešel k dennímu pořádku, vyslechnuv hlášení o osobách ve Velké Praze k včerejšímu datu pohřešovaných. Je velmi pravděpodobné, že choť pana rady zatím pro každý případ prala a žehlila manželovy košile a manžety že opatřila novými knoflíčky, protože Paříž je Paříž. Nuže, tolik o kongresu, který možná ani ve statistice uveden nebude...
a
Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací.  V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu. To se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastupovaném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě. Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová.
www.filmovamista.cz
Západní expres Praha - Paříž odjel z prvního nástupiště ...
 www.filmovamista.cz
... a druhého dne ráno dorazil do Paříže.
Bonjour mes amis! Commennt allez-vous? "Bien!" Et moi?  Merci. Je vais bien.
a
Příhěh našeho hrdiny se odehrává někdy v polovině roku 1982 ve Vídni a na Moravě. Prokurátorka Okresní prokuratury onoho města v Československé socialistické republice se podivila, respektive nebyla daleko tomu, že by ji snad ranila tehdy mrtvice, když zjistila, že vídeňský policejní rada JUDr. Jaroslaw Wahl je snad i literární postava knihy československého autora Jiřího Marka, a že ze strany orgánů činných v trestním řízení v případu Paolo Giorgio Bottini ("skutek" ze dne ... onoho roku, který se nestal a utek, respektive nebyl v trestním ani v přezkumném řízení nikdy prokázán) nebyl vyslechnut rovněž klíčový svědek neprávem obviněného a odsouzeného mladého muže, který by do celého tohohle "případu" mohl vnést jasno. Dle sdělení mého syna Oliviera Pierra se věci měly tehdy takhle:
a
Spěšný vlak
Neprávem obviněný a nakonec dokonce i pravomocně neprávem odsouzený shora uvedený mladý muž nastoupil krátce před odjezdem spěšného vlaku, přibližně  jednu minutu před pravidelným odjezdem vlaku v Brně na hlavním nádraží do jednoho z vagónu shora uvedeného vlakového spoje (o který vagón se jednalo nebylo v trestním řízení zjištěno) a otevřel jedno z coupé.
a
V coupé seděl pouze jeden cestujícící, po pravé ruce shora uvedeného vstupujícího mladého muže, otce dvou malých dětí. Naproti u okna a mladý muž usedl vlevo hned u dveří do chodbičky osobního vagónu. Mladý muž, předtím než do coupé vstoupil, nejprve zdvořile pozdravil a otázal se: "Je zde, prosím, volné místo?" Dle shora již uvedeného mladého muže, otce dvou malých dětí, muž u okna na jeho zvořilostní dotaz přikývl a odpověděl: "Ja!" Jen pro skutečně neznalé čtenáře tohle zde ještě uvádím (mají na tuhle informaci právo, pokud ne přímo podle závazné právní normy, tak z obyčejné lidské slušnosti či z obyčejné lidské ohleduplnosti). Zkrátka a dobře, aby tohle vše skutečně mohli čtenáři vůbec správně pochopit. Ne nesmyslně spekulovat o něčem co se nikdy nestalo, respektive nebylo nikdy prokázáno.  Zkrátka a dobře, aby čtenáři měli patřičné informace k nalezení objektivní pravdy! V tomhle případě je zcela nezbytné vědět, že v hanáckém nářečí německé slovo "ja" znamená "ano" (fakticky)! Mladý, již shora uvedený cestující nemohl tedy vědět a ani předpokládat, respektive řečeno ještě jinak, nebyl si vůbec vědom skutečnosti, že u okna sedící starší muž, elegantně oděn, noblesního vystupování již na první pohled, mu na jeho zvořilostní dotaz odpověděl německy!  Mladý shora uvedený muž si nebyl, ještě jednou pro jistotu opakuji, mladý shora uvedený muž si nebyl ničeho vědom. Neměl ani potuchy, že se jedná o rakouského státního občana, dokonce vysokého postavení v rakouské justici, tohle ho skutečně nenapadlo ani ve snu, který měl ve vlaku. Vysoký hodnostář rakouské justice cestoval jako soukromá osoba spěšným vlakem do O. Tenhle muž, rakouské státní příslušnosti, znovu opakuji rakouské státní příslušnosti byl oním klíčovým svědkem, který byl přítomen skutku, který se během jízdy spěšného vlaku mezi železniční stanicí  Brno-hlavní nádraží a následující železniční stanici, kde spěšný vlak poprvé zastavil, stal.
a
Muž v železniční stanici dokonce vystoupil z vagónu spěšného vlaku a celý incident dále sledoval. Vše se odehrálo v prostoru vlakového nádraží v kolejišti. Dokonce i do dopravní kanceláře rakouský státní občan nahlédl. Bylo tam tolik osob, že už se do místnosti ani nevešel. Stál tedy v otevřených dveřích, odkud vše bedlivě dále sledoval. Je až s podivem, že tyhle osoby, očití svědkové celého dění, nebyly v přípravném řízení, potažmo pak i před soudem prvního stupně vyslechnuty. Byl jsem samozřejmě jako otec i velice zvědav odkud tyhle informace můj syn Olivier Pierre, pilot letecké společnosti Air France získal a rovněž mě i zajímalo, jak se shora uvedený hodnostář rakouské justice jmenoval. Napadlo mi totiž, zda jsem ho snad neznal či se snad s ním již dokonce nesetkal. V dané situaci jsem nemohl vyloučit vůbec nic. Můj syn Olivier Pierre si však jmého rakouského právníka bohužel již napamatoval, ale sdělil mi kde bych jeho jméno poměrně snadno zjistil, pokud bych ho skutečně z nějakého důvodu potřeboval. Syn Olivier Pierre mi tedy sdělil, jen to co si pamatoval a měl tedy jen zprostředkované informace. Osobně nebyl v onom okresním městě incidentu přítomen (fakticky)! Tahle skutečnost byla zcela jistá. Synovi jsem věřil. Ale řeknu vám to přímo. Špatně by u mne Olivier Pierre pochodil, pokud bych zjistil, že mne jako otce  oblafnul a já jsem zjistil, že incidentu v onom okresním městě byl můj syn Pierre Olivier osobně přítomen. A byl by to jeho konec, kdybych zjistil, že toho mladého muže Paola Giorgia Bottiniho, milujícího otce dvou malých dětí, v inkriminované době rovněž fyzicky inzultoval (fakticky)! Jednalo se ale prý, dle  Olivierova Pierrova sdělení, o prastrýce vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka, strýce jeho matky Marie a jejího bratra Jaroslava, tedy profesorova prastrýce Jaroslawa, bratra jejich matky (jako sourozenců dcery Marie a syna Jaroslava), tedy (pro zjednodušení) bratra jeho babičky Anny, rozené ...  (a rodné jméno si právě již můj syn Pierre Olivier nezapamatoval a nedokázal si je již vybavit). Vše se nakonec řádně vysvětlilo koncem léta 1982 ve Vídni. Vysoký hodnostář rakouské justice byl skutečně bratr babičky Anny a prastrýc profesora Jaroslawa Rohacka, strýc jeho matky Marie a jeho strýce Jaroslava ze Slovácka. Stručně a jasně: Klíčový svědek v celém případů byl i prastrýc vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka, bývalý vídeňský policejní rada ve výslužbě, který přijal pozvání svých přátel v Československé socialistické republice a cestoval jako soukromá osoba. Nejprve do Olomouce a později dále na severní Moravu. Prastrýc Jaroslaw svého prasynovce Paola Giorgia Bottiniho poznat ale nemohl. Viděli se teprve vlastně po dlouhé době poprvé. Inu byly to zlé mezilidské vztahy, které v tehdejší Československé socialistické republice panovaly. A ta, takzvaná železná opona ...
a
Fuj! Hanba mluvit! Prastrýc svého prasynovce viděl naposledy někdy počátkem padesátých let minulého století v Brně. Ve vile svého bratra Richarda v Jiráskově čtvrti. Tohle setkání si prasynovec Paolo Giorgio Bottini nemohl samozřejmě pamatovat. Byl tehdy ještě příliš malý. Paolo Giorgio Bottini totiž vypadal jako by z oka vypadl svému strýci Jaroslavovi, jeho synovci a bratru jeho neteře Marie. Zkrátka a dobře jednalo se o rodné jméno babičky Anny vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka. Jak bylo, mimo jiné, ověřeno i u Okresní prokuratury a u Okresního soudu ve Vyškově.
a
Shora uvedeným státním institucím nezbylo nakonec nic jiného, než tuhle indicii vyvrátit či potvrdit.
a
a
Skutečnosti, že Paolo Giorgio Bottini cestuje z United Kingdom do Itálie v letadle francouzské letecké společnosti Air France si byl inženýr Giorgio Bottini dobře vědom, ale to, že letadlo pilotuje můj syn Olivier Pierre, pilot Air France, nemohl  vědět.
a
A nikdy by se to snad ani nedozvěděl, pokud by mu to jeho průvodkyně, palubní stevardka neřekla: "Paul est Tcheque de naissance ..." Nevím zda se inženýr Giorgio Bottini a můj syn Olivier Pierre někdy setkali. Já jsem bohužel v oné době již nežil. Je to ale možné. Vyloučit se to zcela nedá. Je docela dost možné, že inženýr Giorgio Bottini byl palubní stevartkou mému synovi Olivierovi Pierrovi nakonec představen a můj syn mu podal ruku. Většinou Olivier Pierre v těchto společenských situacích takhle postupuje. Mademoiselle Susanne měla totiž za úkol zabezpečit svému prominentnímu cestujícímu veškerý cestovní servis na palubě letadla svého zaměstnavatele.
a
Pokud je mi známo, inženýr Giorgio Bottini byl prý tehdy velice s poskytnutým servisem spokojen, respektive neslyšel jsem o tom, že by si na něco nebo na někoho stěžoval.
a
Vůbec poprvé ve svém životě prý letěl v letadle v Československé socialistické republice, z Brna do Prahy. Prý v létě, krátce po maturitě. Byla to prý hrůza. Tři dny se prý z toho letu nemohl vzpamatovat. Letadlo byla prý nějaká stará kraksna a  seděli v něm i dva policisté v uniformě příslušníků Veřejné bezpečnosti, zřejmě z důvodů většího pohodlí cestujících a větší bezpečnosti cestujících na palubě letadla, myslel si prý tehdy a dvakrát se prý letadlo rozjíždělo na vzletové dráze na letišti v Brně-Tuřanech. Dvakrát letadlo zastavilo a dvakrát ho mechanici opravovali. Zřejmě nějaká závada! Letenka tehdy prý stála stodvacet korun. V patnáct hodin odjížděl autobusem Československých aerolinií v Brně od Tatranu na brněnské tuřanské letiště a v asi v sedmnácttřicet hodin vystupoval z autobusu Československých aerolinií, jedoucího z pražského ruzyňského letiště, před Kotvou ve středu Prahy. Druhý jeho let o více než dvanáct let později s leteckou společností Air Italia, to prý bylo již něco zcela jiného.
a
... Pražský policejní ředitel (vpravo) pak vše potvrdil ...
a
"Byla to skutečně mezinárodní ostuda," vyjádřil se o skandálu justice-převodové páky tehdejšího režimu.
a
   "A nejen v Paříži," měl snad říci doslova: "Ale byl ohromný zájem celou věc ututlat!"
a
 Bylo to v době letních dovolených, tuším v srpnu v roce 1985.
U Pinkasů
Ten člověk byl zhruba v mém věku, možná o trochu starší, zaměstnanec tehdy významné instituce se kterou jsem byl pracovně ve styku (měl jsem to přímo i v pracovní náplni, podle instrukce ministra rezortu) mě řekl asi tohle: "Tonda," to byl jeho kolega, "je taky na dovolené a přemýšlel jsem koho bych tam od nás poslal."
a
Zkrátka a dobře zda bych na ten celostátní seminář do Prahy na Václavské náměstí v Domě architektů zajel. "Můžeš jet první třídou a uděláš si pěkný výlet do Prahy," snad řekl. "Já se s vaším ředitelem už dohodnu!" Skutečně bylo to dobré a rád na to vzpomínám. Pak jsme seděli ještě U Pinkasů ... u stolu se shora uvedeným policejním ředitelem, tehdy pro mne jen hercem Bedřichem Prokošem!
a
"A nakonec pařížský policejní prefekt a vídeňský policejní rada Wahl, spolužák ze studií na právnické fakultě ve Vídni pana rady Vacátka, je to v té knize autora Jiřího Marka, ten případ na Moravě objasnili docela," dověděli se páni policejní inspektoři od pana policejního rady Korejse. 'Pro toho Bottiniho to byla ale strašná denunciace,' dodal ještě pan rada Korejs. 'On ten Bottini byl velice slušný člověk, pánové,' dodal pan rada Korejs ještě skutečně již poslední větu. "Říkal mi to, pane rado, doktor Antonín Mrázek: Bottiniho prateta paní Božena, absolventka brněnské konzervatoře a dřívější brněnská divadelní herečka za první republiky a snad i později patřila do okruhu jeho přátel a dobrých známých. A Rudolf Deyl mladší a Bottiniho prateta paní Božena to prý byla oboustranná láska. Teta jeho otce, Bottiniho prateta paní Božena, Bottinimu v Praze ukazovala dokonce i fotografie z oné dávno zašlé doby," dověděli se páni inspektoři a pan rada Korejs od pana inspektora Boušeho. "A její první muž za Protektorátu Čechy a Morava pracoval v protinacistickém odboji, byl vězněn a nakonec nacisty popraven. Děti ale neměli. Po válce se znovu vdala a žila pak v Praze," dověděli se pánové ještě.
Příběh vznikl na základě skutečných událostí. Jména jsou samozřejmě změněna. Podobnost s jiným příběhem je čistě náhodná. V lidském životě se může ledacos přihodit. Jistě se mnou v tomhle souhlasíte! A řeknu vám to upřímně. Možná, že můj syn Pierre Olivier, pilot Air France, si to celé skutečně vymyslel. Znáte dopravní pitoty! Já bych jim moc nevěřil. Kdo ví co nebo koho do letadla ilegálně dostanou. Skutečně! Já bych jim nevěřil ani slovo. I když ... Zase na druhé straně ... Fakt odpovědnost mít musí. Bez odpovědnosti snad ani nelze některé profese vykonávat. Například v justici! Ale je to jen můj názor. Třeba je to i jinak! A nakonec je to skutečně jen můj subjektivní pohled a názory lidí jsou od toho, aby se lišily! Já v tom coupé spěšného vlaku s tím mladým mužem, otcem dvou malých dětí tehdy na Moravě neseděl (fakticky)! Můžete mi věřit! Nic jiného vám možná ani nezbývá.
a
Bedřich Prokoš
(23.10.1912 Praha - 20.4.1997 Praha)
Herec, divadelní organizátor, manažér a odborový funkcionář.
Původním povoláním rytec. Od mládí rád hrál ochotnické divadlo. V době nacistické okupace působil u kočovných divadelních společností. Po válce spoluzakládal pak Divadlo pracujícících v Mostě, později přesidlil do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze na Smíchově (dnešní Švandovo divadlo). V letech 1958-1965 působil ve funkci ředitele Národního divadla v Praze, v letech 1969-1971 rovněž jako šéf činohry tohohle divadla. U filmu působil od roku 1950. Zpočátku hrál pouze drobnější vážné a dramatické role, s přibývajícím věkem se dostavily i role komické, zejména u filmů scénáristické dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Například ...
a
... Kulový blesk ...
a
... Vrchní prchni ...
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
... a mnoho dalších.
3da7ea2e26_64028095_o2
 


Komentáře

1 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 17. října 2010 v 15:12 | Reagovat

Čauky, je to tu fajne.

2 jaroslaw jaroslaw | 17. října 2010 v 16:57 | Reagovat

Děkuji a zdravím srdečně!

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 16. ledna 2011 v 12:37 | Reagovat

máš to tu pekne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010