Ukradený rum

2. září 2010 v 18:14 | Jurášek Benada |  09/2010
a
www.royalparby.estranky.cz
a

 Z knížky mého oblíbeného autora:

a

Místo předmluvy

Úvod z knihy, vydané nakladatelstvím Epava Olomouc v roce 1999:
a
a
Univerzitního profesora MUDr. Milana Bouchala znám už dlouho. Vlastně od první poloviny šedesátých let minulého století. Tehdy při stážích na psychiatrické klinice student lékařské fakulty potkal docenta psychiatrie. Na druhé, mnohem osobnější setkání, jsme museli počkat. Napřed se udály dva historické přemety (1968, 1989) a na známkách se vystřídaly portréty čtyř hlav státu, jenž se nakonec rozdělil. Shodou osudových náhod jsem se stal jakýmsi kmotrem dvou páně profesorových literárních poklesků. První ("Moudrosti bláznů") vyšel loni a druhý držíte v ruce. Ať už se z nich bestsellery stanou nebo ne, své kmotrovské role nelituji. Poznal jsem v autorovi vzdělaného a moudrého muže, košatou osobnost, která patří k životu. Slovenský rodák, zakotvený v Brně, toť model dědice odkazu Říše Velkomoravské!
a
a
Milane, vždyť víš... Bez ohledu na symfonii baroka na břehu Vltavy, bude nám dvěma vždycky nejbližší ten pruh "Mitteeuropy" na obou březích řeky Moravy. Tady přece bilo srdce mocného státu dávno předtím, než na území Prahy postavili první chalupu... Světlo lampy na mém psacím stole se zrcadlí v klesající hladince modranského červeného. Tož, Milane, na zdraví a ať se tvoje knížky čtou!
Pavel Jansa
a
Střední Evropa v roce 870. Východní Franky jsou označeny modře, Bulharsko oranžově, Velká Morava za vlády Rostislava zeleně. Zelená linie naznačuje hranice Velkomoravské říše po teritoriální expanzi Svatopluka I. v roce 894.
a

Z knížky mého oblíbeného autora - pokračování:

a

Ukradený rum

a
V naší rodině se pravidelně slavil veliký silvetr. Přišlo deset až patnáct hostů. Zpívaly se písničky, matka doprovázela na piano, na velikých kusech balicího papíru se ke zpěvu předkládaly texty kramářských a jiných písní s obrázky - všechno osvědčené domácí výroby. Silvestry měly povzbudivý vliv i na další generaci, která za poslední (doufejme) velké války dorůstala a chtěla si taky něco užít. Za války trpěl lid mimo jiné nedostatkem alkoholu, hlavně vína a destilátů. Malé dávky rumu byly na příděl. Můj otec měl lahvinku rumu pod dohledem, pečlivě s rumem šetřil. Kromě toho vlastnil též láhev slivovice, kterou dostával od příbuzných z venkova. Zatímco rodičovská generace slavila silvestra v bytě v druhém patře, mládež (já a moji spolužáci z gymnázia) vysmejčila sklep, na jeho stěny vylepila výkresy ze školních let a sehnala bedny jako stoly a prkna jako lavice. Bohužel chybělo ve sklepě dost pití. Někteří kamarádi obstarali sice víno z Moravy, to však rychle mizelo, půlnoc se blížila a chtělo to něco tvrdšího na novoroční přípitek. Proto jsme se spolužákem O. zorganizovali krádež otcova rumu. Otec měl láhev v příborníku za svými zády, a protože měl podezření, že se mu z ní už dříve upíjelo, neztrácel ostražitost ani ve všeobecném silvestrovském veselí. Podařilo se ho však přelstít: Přítel O. uvolnil pojistky a v bytě zhaslo světlo. To považovala starší generace za důsledek válečných potíží a potmě proklínala německou okupaci a válku. V nastálém temnu se mi podařilo proplížit za otcova záda a vyhmátnout v příborníku žádoucí láhev rumu. Na to přítel O. zapojil pojistky, starší generace se zaradovala, že porucha netrvala dlouho a veselí pokračovalo. Když jsem se druhý den ráno probral z novoročního útlumu, přemýšlel jsem, jak krádež rumu utajit. Bylo vyloučeno tak vzácný a lidu přísně přidělovaný nápoj sehnat, na to nebyly známosti ani peníze. Řešení se našlo: zahřál jsem cukr na lžíci, vyrobil tak karamel, který smíchaný s vodou napodobil svou barvou rum. Připadalo mi zjevné, že odhalení krádeže se tím jen oddálí pro další nepříjemné jednání s tatínkem. "Rum" pak stál v příborníku na svém místě. Po posilvestrovské společenské a alkoholové abstinenci se několik hostů mých rodičů dostavilo na návštěvu. Maminka jim uvařila čaj a otec vyňal z příborníku láhev slivovice a "rumu". Dal jim vybrat, co si kdo do čaje přeje. Hosté se chovali trojím způsobem: Někdo si dal do čaje lžičku "rumu", jiný lžičku slivovice, někdo byl "fajnšmekr" neboli labužník a kombinoval "rum" se slivovicí. Se zájmem jsem poslouchal, jak vyjadřovali své chuťové zážitky. Ti, co si dali "rum", naznačovali, že tato přísada je slabá a nevýrazná, téměř bez chuti. Domácí slivovici celkem chválili. Labužníci, kteří míchali "rum" se slivovicí, sice uznávali, že rum je slabší, ale vyvažuje to dobrá slivovice. Do této skupiny konzumentů patřil naštěstí i otec. K odhalení krádeže nedošlo zřejmě hlavně proto, že čistě "rumoví" hosté nechtěli drsným odsudkem "rumu" v čaji hostitele urazit. Obřady s "rumem" a slivovicí v čaji pokračovaly potom tak dlouho, až byl "rum" spotřebován. Nečekal jsem tak lehké vítězství v této věci. Pokusil jsem se ji trochu oživit. Snažil jsem se jednou, když byl otec v dobré náladě, vysvětlit, že i hosté popíjeli celou dobu po silvestru místo rumu obyčejnou vodu z vodovodu, obarvenou karamelem. Otec se však nedal zviklat. Moje sdělení označil za ubohý a zlomyslný výmysl, upozornil, že rum je v poslední době slabý a málo aromatický, za což může úpadek hospodářství a výroby, zaviněný okupací a válkou. Já prý se ho teď snažím poplést a znevážit proto, že se mi nepodařilo rum, který pečlivě hlídal, ukrást. Můj návrh, že vyrobím další "rum" z karamelu, odmítl jako provokaci a zbytečnost. Trik s pojistkami jsem mu raději neprozradil.
a
Dodatek:
a
autoinzerce.i-auto.cz
a
Byla to tahle značka a tenhle typ osobního vozu, kterým můj otec a moje matka tehdy jeli do Vyškova. A tam se to všechno "dozvěděli". Byl to jen pan profesor Milan Bouchal, který všechny ty písemnosti z let 1977-1983, se kterými jsem si už nevěděl rady a za které jsem se styděl, přečetl! Respektive si tu "špínu" ode mne vypůjčil a doma to pak po večerech všechno prostudoval. Nikdy jsem na tohle nezapomněl, protože jsem se nikdy, až do téhle doby s ničím podobným nesetkal. Nemohu říci, že bych pana profesora nějak více a blíže znal. Jen jsem s ním asi třikrát oficiálně, pokud si dobře vzpomínám, v letech 1981-1983 velice krátce v jeho pracovně hovořil. Pamatuji si co mi tehdy a zejména na posledním našem oficiálním setkání řekl. Bylo to pro mne velice důležité a bylo to pro mne vyznamenání. O to větší vyznamenání to bylo, protože pan profesor Milan Bouchal pro mne od roku 1981 byl, je a již do konce mého života zůstane uznávanou a respektovanou autoritou. Jsem rád, že jsem se s ním mohl setkat! Pravdou rovněž je, že jsem pana profesora Milana Bouchala v Brně vídával častěji i později v následujících letech. Bydleli jsme totiž nedaleko od sebe. Na okresní prokurátorku ve Vyškově doktorku Pilátovou nevzpomínám. Ale někdy si vzpomenu na soudce Okresního soudu ve Vyškově doktora Patrika Girgleho. Okresní podnik služeb, myslím, že se tak ta organizace tehdy jmenovala, mě žaloval o třináct korun československých plus příslušenství. Shora uvedený soudce to příslušenství spočítal na jednu korunu a sedm haléřů. Právní zástupce shora uvedené organizace nebyl ale s výsledkem soudního jednání spokojen a dal to u soudu hlasitě najevo. Že podá odvolání. Byla to v podstatě jen legrace. Jednalo se tehdy o překročení smluvené ceny za službu, respektive za zhotovení matrace v čalounické dílně ve Slavkově u Brna. Oněch deset až dvacet procent ve smyslu tehdy platného Občanského zákoníku. Šlo o to zda jsem měl být organizací  informován, že dojde k překročení původně stanovené ceny za službu, či zda měla organizace právo původně stanovenou cenu překročit i bez mého vědomí, respektive mého souhlasu. Pozval jsem tehdy, když jsme ze soudní budovy vycházeli, právního zástupce téhle organizace na oběd, ale on odmítl z časových důvodů. Ředitel shora uvedené organizace  ale uznal, že jím řízená organizace pochybila a písemně mě informoval o opatřeních, která podnikl, aby se věc neopakovala v budoucnu. To jsem skutečně nečekal, celkem mě to překvapilo, ale ocenil jsem to. Jak jsem již uvedl, byla to všechno spíše jen legrace. Konala se tehdy také jen dvě soudní jednání. Já jsem se s nimi snažil dohodnout, ale bylo tam z jejich strany moc arogance, tak jsem se na ně vykašlal. Soudce doktor Patrik Girgle se později stal advokátem Advokátní poradny ve Vyškově a Okresní soud ve Vyškově mi ho shodou okolností určil jako právního zástupce v přezkumném řízení ve smyslu zákona č. 119/90 Sb. o soudní rehabilitaci, které jsem v roce 1992 u Okresního soudu ve Vyškově vyvolal. Pro mne to byla spíše jen formalita, já jsem měl již svého právního zástupce. Advokáta, který můj případ znal z dřívějška a ten mi můj návrh pomohl i sepsat. Okresní soud ve Vyškově ale postupoval správně. Byl to případ nutné obhajoby a advokáta jsem v přezkumném řízení mít musel. Advokát doktor Patrik Girgle mě tedy zastupoval na náklady státu a tak mi to bylo celkem jedno. Já to nekomentuji, ať si čtenář udělá úsudek sám. Když se ale ohlédnu do minulosti, byly všechny ty soudy zbytečné. Stačilo jen držet se platných zákonů a mnoho práce by si justice ušetřila. Ale je to jen můj subjektivní pohled a osobní zkušenost.
a
A pokud jde pak o mého otce? Ten si na načatých lahvích s alkoholem dělával rysku na etiketě.
a
Zleva: Miroslav Řihošek, Jiří Veisser, Milan Dufek, Antonín Hájek, Jan Vančura, Radovan Tomášek.
8fc040a8d6_63951613_o2
Traditional
Hudba a text: Roef Harris
Český text: Michal Pavlata
a
 zemanky.tym.cz
a
Plá, šesti svíčkama plá dort, šesti svíčkama plá,
dárků máš celej transport, z nás každej něco dá

Koupím ti malej míček
a sadu lesklejch skel,
vod sejfu v bance klíček,
tak co víc eště bys chtěl

Á šesti svíčkama plá dort, šesti svíčkama plá,
dárků máš celej transport, z nás každej něco dá

Já dám co dlouho tě láká
sirky, provázek, nůž
Pak špenát, silnej buď kluk
prostě superman muž (a teď já)

Můj dárek to by stock byl,
můj dárek by stock,
Můj dárek, to by stock byl ...
a
Ale stop pánové! Přece nebudete to dítě kazit alkaholem, Vždyť je to teprve holátko. Taková čtyřicetiprocentní originál stock brandy ze Západočeských lihovarů Plzeň-Božkov, to není vhodný dárek pro dítě.
a
Dejte mu něco na hraní!
a
Já myslím že radši na papání a  Pribináček z národního podniku Laktos Praha.
a
Á teď teprv příjde náš sport,
tak kdo nám radu dá,
nic není dárků transport
dívka už se hledá (ať je to kus)

Tam, co je řeky ústí,
pěkný děvče bývá (já vím)
Když kluka táta pustí
ať se tam podívá (a táta)

Jak se tak na to koukám,
říkám hned na mou čest,
Pod fousy hned si broukám,
kluk má let teprv šest (pro pána)

Á šesti svíčkama plá dort, šesti svíčkama plá,
dárků máš celej transport, z nás každej něco dá
a
Já vím, že už se těšíš, až budeš moct chodit za holkama!
a
Ano strejdo!
a
 zemanky.tym.cz
a
Interní písemný materiál kapely Rangers z roku 1967, který charakterizuje nejen hudební skupinu Rangers jako celek, ale i jednotlivé členy, byl v roce 1992 částečně odtajněn: Kdo tedy podle tohohle interního písemného materiálu z roku 1967 byli tehdy jednotliví členové hudební skupiny Rangers?
a
Zleva: Jan Vančura, Radovan Tomášek, Jiří Veisser, Milan Dufek, Miroslav Řihošek, Antonín Hájek
a
Milan Dufek - 24 let (pátý zleva)
zpěv, flétna, kytara - 1964-2005
Svobodný, kromě toho, že zpívá, je velice všestranný, zejména rád cestuje a hraje fotbal (reprezentuje fakultu), v kapele je výběrčím pokut a pokladníkem.
a
Antonín Hájek -24 let (šestý zleva)
zpěv, kontrabas, baskytara - 1964-1989
V současné době zaměstnanec FZO Škodaexport, ženatý, všestranný muzikant, majitel osmnáctiměsíčního syna Martina, domácí kutil, v kapele funguje jako vedoucí a je v ní od počátku.
a
Radovan Tomášek - 22 let (druhý zleva)
zpěv, kytara - 1966-1973
Svobodný, v soukromí veliký showman, na pódiu je plachý. Hraje velmi rád klasické skladby pro kytaru a nenávidí rýsování.
a
Miroslav Řihošek - 21 let (čtvrtý zleva)
banjo, kytara - 1965-X
Svobodný, časově plně vytížený člověk, kromě studia a muziky dělá totiž ještě moderní pětiboj, což reprezentuje tréning jízdy na koni, střelby, plavaní, běhu a šermu.
a
Jan Vančura - 21 let (třetí zleva)
zpěv, kytara - 1965-1987
Svobodný, pracuje v Chemopetrolu u středního samočinného počítače Elliot, veliký showman, dříve aktivní sportovec (oštěp, plavání), nyní už jen aktivní.
a
Jiří Veisser - 22 let (první zleva)
zpěv, housle - 1964-1999
Svobodný (dočasně), zarytý fanoušek Sparty Praha, ochotný ublížit komukoliv, kdo by o Spartě promluvil křivé slovo. Je absolventem hudební školy na housle a violu a majitelem dvousedadlového pionýra a jednou do roka dostává povolení vyjet s otcovým "embéčkem". Běžně se mu přezdívá Kudrna.
a
www.svetwesternu.cz
Odkaz:
a
21x RANGERS
Vydala agentura V. P. K. ve spolupráci s agenturou Rangers jako svou 23. publikaci. Praha 1992. Cena 19,80 Kčs. Adresa: Pod altánem 44, 100 00 Praha 10.
a
3c5ddd7b4a_64027918_o2

3c5ddd7b4a_64027918_o2
Tohle je nejstarší písnička vůbec, kterou skupina Rangers natočila.
a
Písnička "Balíček karet" v podání Mirka Černého z pořadu "Pozvánka do klubu X" je z roku 1967.
a
 Se skupinou Rangers vystupoval i Luděk Nekuda (sedí u piana).
a
Luděk Nekuda
(10.10.1942 Ostrava - 10.3.1988 Praha)
Hudebník-trumpetista, zpěvák, televizní a rozhlasový moderátor, bavič, textař, scénárista a dramaturg. Zemřel předčasně a náhle na následky úrazu, který utrpěl na schodech domu, ve kterém bydlel.
a
Kapela Rangers Band vznikla na konci roku 2005 z většiny bývalých členů skupiny Rangers-Plavci (Jirka Kaleš, Honza Podjukl a Luboš Řehák), když na turné po jihoamerické Kolumbii tragicky zahynul zpěvák a leader Milan Dufek. Tenkrát ještě zvažovali, zda ještě mají pokračovat. Nakonec se rozhodli, že by byla škoda odepsat muziku a zvuk posledních dvacetipěti let a jedou dál. Kapelu doplnil zpěvák Mirek Čamaj a banjista Martin Černý, jehož banjo již delší dobu na nahrávkách Rangers znělo. Ukázalo se, že to byl dobrý nákup, oba se v kapele báječně uchytili. Kapela má v repertoáru písničky ze všech období Rangers, ale i skladby zcela nové ve čtyřhlasém provedení s moderním doprovodem. Do 15. června 2010 skupina Rangers Band pravidelně vystupovala se svými hosty v Praze v břevnovském klubu Radost kam chodilo stále více kamarádů a fanoušků, ale od září tohohle roku tomu bude jinak. Dále skupina hraje na akcích klubu Amfora a je také stále častěji zvána na festivaly a mnohá další vystoupení. A to je dobře!
a
a
d2d5755d34_64028362_o2
První koncert se bude konat v sále hotelu Svornost v Dolních Počernicích
3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010