"Ni! Haviři nestavkuji! Akurat zme zastavili práci," řekl havíř a rozhodil lišácky ruce aneb sudruh Štrougal a celá vláda na Ostravsku!

10. září 2010 v 16:12 | Jurášek Benada |  09/2010
a
Jednou jsme se vrátili ze čtrnáctidenní šňůry po severní Moravě. Poslední představení bylo v Třinci.
a
Končili jsme po desáté a teď je půl třetí ráno.
a
Stojíme v jedné ulici na Vinohradech a loučíme se. Slušný výkon, když si vezmete, že z Třince do Prahy je to čtyři sta kilometrů! Pepa Dvořák je výtečný šofér. Jezdí rychle a bezpečně. A teď budeme mít tři dny volna! "Odpočiň si, Josefe a vezmi na vědomí, že tě nechci ty tři dny ani vidět. Ani v televizi!"
a
"Nápodobně," odvětí Josef, mávne rukou na pozdrav a mizí v domovních dveřích.
a
Než se osprchuji, než se přivítám se ženou, než zreviduju lednici, je skoro pět.
a
Zvoní telefon. Volá Pepa ...
a
... "Člověče, já nevím co se děje, ale teď hned máme jet do Ostravy."
a
"Prokristapána, vždyť jsme se z ní před hodinou vrátili!"
a
"No to já vím taky," netrpělivě říká Josef, "eště mam kratky přizvuk. Ale před deseti minutami mi volal ředitel Pragokoncertu. Musíme okamžitě do Ostravy. Řekl to tak autoritativně, že jsem mu ještě v polospánku slíbil, že jo. Za chvíli jsem pro tebe taxíkem."
a
Přemýšlel jsem, jestli to není nějaký kanadský žertík. Ale nebyl. Taxík nás odvezl na letiště. V hale letiště v Ruzyni stojí celá kulturní Praha. Taneční orchestr Československé televize, Jazzový orchestr Československého rozhlasu, Štaidl, Slováček, Šimkovci, Štercl, Holcman atd., atd.
a
"Co se děje?! Hornickej den?" snaží se věci přijít na kloub Lubomír Lipský.
a
Tři letadla plná pražských kumštýřů se vznesla z Ruzyně směrem na Ostravu. Kdyby to spadlo, nemají komu dát zasloužilého umělce.
a
Za necelou hodinku letka roluje v Mošnově.
s
Je půl osmé ráno. Rozdělují nás do autobusů, směřujícíh do centra Ostravy. My s Pepou sedíme s Neckářem a KTO. Vyklopili nás ve Vítkovicích. Jdeme nahoru do šatny a pořád nevíme, o co jde. Po chvíli za námi přichází mladá pracovnice agentury a s přímostí mládí, které si nebere servítky, vysvětluje: "Pánové, Pragokoncert za nic nemůže. Ale jistě víte, že soudruzi zase zdražili ...
a
... Dětské věci a potraviny. No a havíři začali stávkovat.
a
Sídlo vlády České republiky - Strakova akademie v Praze
a
Ačkoli byl Lubomír Štrougal považován za umírněného reformistu, vyznění jeho knihy je stejné jako u jeho bývalých kolegů.
a
Gustáv Husák nechával sledovat i Lubomíra Štrougala!
a
a
To se JIM ještě nestalo, a tak je tady u nás v Ostravě celá vláda. Rozdělili se na úderky a zasedají v každém kulturáku v ostravsko-karvinské pánvi. Od Bohumína po Havířov. Snaží se vysvětlovat odborářským předákům, že to zdražení bylo správné rozhodnutí. A aby to nějak zamaskovali, uspořádali Hornický den, který má ale být až za týden. A proto jsou tady v takové síle umělci z Prahy - aby to z dálky vypadalo, jako že jde o oslavy. Zdař Bůh!" Kolem desáté jsme v šatně osiřeli. Matuška a Neckář si šli zazpívat. Pepa se natáhl na lavici, dal si svetr pod hlavu, zívl a povídá: "Až nás zavolaj, probuď mne cituplně. Připoveň mi, že uděláme ten dialog z druhýho dílu z Koně. Ten je hodně blbej, nesrozumitelnej, a hlavně krátkej. A především mi zataj, že jsem zase v Ostravě."
3c5ddd7b4a_64027918_o2
3c5ddd7b4a_64027918_o2
Než však stačil zabrat, otevřely se dveře. Objevil se v nich muž v předpenzijním věku, na první pohled havíř. Oči černě orámované, za nechty nevymydlený uhelný mour, v ruce láhev nechvalně proslulého červeného vína Ostravský kahan. Podle artikulace už druhé.
a
Když spatřil Josefa Dvořáka nadšením se mu rozzářily oči. "Sudruh Dvořak!" Roztáhl ruce k objetí a hlaholil typicky ostravským dialektem: Tys to? Tos ty? Sudruh Dvořak?! To ja mam take ščesti, že tě vidím živého? Páni! Ja se napiji! A hned tak učinil. Pepa otevřel jedno oko. Havíř pokračoval ve vyznání lásky: "Ty, Dvořak, tady mezi nami!" Následující dění musím popsat v dialogu. Opatřím ho však výkladem, protože byl značně surrealistiký. V úvodu chtěl havíř patrně vyjádřit myšlenku, že Josef Dvořák je zde, na Ostravsku, velmi oblíbený, že přináší svým uměním radost, smích a pohodu a že si tu jeho umění všichni velmi váží. Verbálně to však probíhalo takto: Ty, Dvořak, si naš. A my zme tfoji. Když ty robiš, tak my se valime. Ty tfoje cipoviny! Jaké ty robiš cipoviny!" Je toto možné? Ja nikdy ... ja furt ... ja stale ... ja eště nikdy ..." Chtěl patrně říci, že ještě neviděl umělce takto zblízka, ačkoliv po tom celý život toužil. Když to nebralo konce, Pepa poznamenal: "Tak nám tu prej stávkujete?" Havíř zvážněl. "Ni! Haviři nestavkuji! zaujal oficiální stanovisko. Hned ho však doplnil vlastním názorem: "Akurat zme zastavili práci!" a rozhodil lišácky ruce. "Prej je tady celá vláda a žehlí to tu Štrougal?" vmísil jsem se do hovoru. "Ano," bil se v prsa havíř, "i sam sudruh Štrougal přijel za nami haviři." "Neříkej mi, že taky sfáral?!" hodil jsem mu vějičku. "Zfáral!" odvětil mi přesvědčivě, "zfaral. S nami, haviři, zfaral. Na Armadě zfaral. Po celym reviru mu zhaněli faračky. Faračky pro sudruha Štrougala a pro tych jeho sudruho ... pro ty jeho fizly." "On sfáral do díry? s dobře předstíraným nadšením se zeptal Pepa. "Ano, zbaral! stejně nadšeně zvolal haviř a pak, po menším zamyšlení, dodal: "Poišel osm metru a šel do řiti." Nebylo to však téma, které by chtěl probírat se slavným komikem Josefem Dvořákem. Opět se rozzářil. "Dvořak," vzdychl, "ty tfoje cipoviny! Jake ty robiš cipoviny!
a
Pepa se naklonil k jeho hrudi. Vzal do ruky zlatou hvězdu Řádu práce, která se houpala na klopě svátečního saka tohoto dobrého muže. "Co to je?" "To Řad prace, kery sim dostal za mou celoživotní dřinu v díře," řekl havíř. "To je zlatý?" zeptal se nedůvěřivě Pepa. "Osmnáctkaratove! "Prodej mi to." "Ni. To nejde! pohoršeně vyhrkl havíř, "to je Řad prace!" Pak se láskyplně povíval na komika, přimhouřil oči jako, zatáhl hlavu mezi ramena a špitl: "Kolik daš?" Opět se rozesmál a plácal rukama do stehen. "Dvořak! Ty tfoje cipoviny!" "Tak nám to zase všechno zdražili ..." zchladil jeho nadšení Pepa. "Ni! Nezdražili!" zaujal bleskurychle oficiální stanovisko havíř. "Ceny upravili nahoru, kurvy. Bo rostu naklady." "Tak co s tím budeme dělat?" položil Pepa řečnickou otázku. Havíř se zatvářil národohospodářky a přednesl své stanovisko: "Musíme všichni více robit! My, haviři, musime více uhla kutat ..." zadíval se na nás, na herce, kteří se podle jeho názoru příliš nepřetrhnou, a aby nás také zapojil do zvýšeného pracovního nasazení celého národa dodal: ...
a
  www.zdarbuh.cz
a
... "a vy budete robit větši cipoviny!"
a
Jiří Paroubek se po vyfárání z dolu Paskov na Ostravsku dne 18. dubna 2008 ohradil proti důchodové reformě v podobě, jakou plánovala tehdy vládní Občanská demokratická strana. "Jen jsem do šachty sfáral, nemusel jsem tam nic dělat a je mi jasné, že chtít po někom fárat do pětašedesáti let je nesmysl," řekl ...
a
... "Lidé pracující v těžkých profesích by prostě měli odcházet do důchodu dříve, teď je jen nutné debatovat o tom, kdo to zaplatí," dodal expremiér, který sfáral do hloubky asi tisícsto metrů a ze šachty si na památku odnesl kus uhlí.
a
 Horníci říkají, že se pozdější penze kvůli podlomenému zdraví většina z nich ani nedožije.
a
 V tomhle mají  pravdu horníci.
a
Poznámka: Slovo "Cip" znamenalo původně označení pro nevyučeného havíře!
a
I podle textu je patrno, že se příběh odehrál ke konci sedmdesátých let minulého století.
a
a
 (vnější zpravodajská služba České republiky)
a
a
a
Dr. Paul Rohacek
(21.4.1982 Gräfenberg)
Německý soukromý učenec, badatel, cestovatel, humorista, scénárista a publicista českého původu, žijící od roku 1983 ve Vídni.
a

a
Rostislav Kuba - Slavné herecké historky
Vydala FORMÁT, s.r.o., Václavské náměstí 56, Praha 1
v roce 1997, I. vydání


3da7ea2e26_64028095_o2
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010