Moje první zcela jasná vzpomínka na oba rodiče.

27. září 2010 v 15:44 | Jurášek Benada |  09/2010
a
Moje první zcela jasná vzpomínka na oba rodiče je z mého předškolního věku. Z přelomu měsíce listopadu a prosince. Maximálně z 1. prosince.
a
Následující rok zahajuji povinnou devítiletou ...
a
... školní docházku.
Bydlíme v jednoposchoďovém domě, který je situován v zahradě. V přízemí domu jsou dva byty. My obýváme třípokojový byt v prvním poschodí. Z kuchyně vedou dvojité dveře na balkón, respektive na větší terasu. Je zima a topíme doma jen v jednom pokoji. Čekáme na příjezd sanitky. Konečně sanitka přijíždí. Moje maminka nastupuje a odjíždí do porodnice. Těším se, že budu mít prvního sourozence. Zůstáváme s vojákem doma sami. Koukám jak můj tatínek přikládá do kamen lopatku uhlí a jsem překvapen.a
Vypadá to jako legrace, ale legrace to není. Je to moje první zcela jasná vzpomínka na mého otce v mém předškolním věku. Od téhle události již nejsou v mém životě žádná bílá místa.
3da7ea2e26_64028095_o2



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010