SEX-TEST (veršovaný příspěvek k sexuologické mnemotechnice) - pokračování - Jaroslaw Zimmermann kontra Fantomas

22. srpna 2010 v 14:57 | Jarda Roháček |  Sex-Test
a
 www.zemesveta.cz
Přes Ramzovou na Slezský Semmering.
a
Freiwaldau - rakouské Slezsko
30
"Podle profesora ví Jára všechno od svého otce," sdělil nám komisař Juveo.
Jezero asi v Rakousku
 de.wikipedia.org
Gmunden - letecký pohled
"Byla to věc nevědomá. Rudolf u žen hledal a u Stefanie "viděl" určité rysy, které mu připomínaly jeho matku," řekl mi Jára cestou ve voze do Gmundenu. "Bylo to děsivé," prohlásil Rudolf, když mu to, někdy koncem měsíce srpna 1881 v Schönnbrünnu, všechno došlo.  Jen tohle! Bylo to na zastřelení," řekl doslova. 
Imperator poslední vagón ahoj jedu
technet.idnes.cz
Balon nahoru letí
Foto: archiv autora
A1-Místo kde byl naúosůedy súatřen
Zde byl naposledy spatřen  Jaroslaw Zimmermann, kamarády neprávem přezdívaný Belmondo.
s
Bylo to v neděli 1. června 1881 v železniční stanici Branky na Moravě ...
a
Zaniklé železniční tratě - zvětšit mapu
a
... nastupoval do prvního ranního vlaku jedoucího směrem do Valašského Meziříčí. Vracel se  tehdy do Frýdku-Místku.
a
Ve čtvrtek 10. září 2009 krátce po šestnácté hodině došlo ve Valašském Meziříčí k smutné události. Na nechráněném železničním přejezdu v místní části Poličná vlak srazil cyklistu.
a
"Devětapadesátiletý muž byl s těžkým zraněním převezen do valašskomeziříčské nemocnice, kde i přes snahu lékařů ve večerních hodinách zemřel," řekla mluvčí policie Ludmila Brousilová. Podle prvotních informací se cyklista zřejmě dostatečně nevěnoval situaci na železničním přejezdu, nevšimnul si projíždějícího vlaku od Branek na Moravě a vjel do kolejiště. Přestože strojvůdce na tuto situaci ihned zareagoval opakovanou hlasitou signalizací, nemohl už kontaktu s cyklistou zabránit. Na místo neštěstí kromě záchranářů a policistů přijeli i pracovníci z provozního obvodu Českých drah Valašské Meziříčí a drážní inspekce v Ostravě. "U strojvedoucího byla provedena dechová zkouška, která nezaznamenala přítomnost alkoholu," doplnila Brousilová.
JUDr. Zahálka
Díky ostudnému případu justice minulého režimu se hrdina příběhu setkal s mnoha osobami akademického vzdělání z oblasti práva, psychologie, psychiatrie, politiky a dalších vědních oborů, s kterými by se jinak ve svém životě nesešel. To je jediné pozitivum, které hrdina příběhu získal. V určitém období zvažoval i možnost odchodu z rodné země a pravdou rovněž je, že mohl být opakovaně i  po smrti.
Záchrana brzda
www.novinky.cz
Ano, je to objektivní příčina selhání záchrané brzdy a výsledek objektivního  šetření. Otázkou je jak to vůbec mohla ještě tak dlouho záchraná brzda vydržet. Ještě téměř sedmnáct  dlouhých let v provozu a na dlouhých a náročných tratích rakousko-uherských železnic.
a
Inu podivné jsou v životě náhody!
Lokálka Hostašovice - Nový Jičín horní nádraží jezdila od 1. června 1889
Bludovice - bleskovou povodní ve středu 24. června 2009 byla poškozena i železniční trať  oblíbené lokálky Hostašovice - Nový Jičín horní nádraží a zpět.
a
Bludovice - železniční trať lokálky před povodní.
a
Hostašovice - železniční stanice
a
Nový Jičín horní nádraží
 Z téhle železniční stanice se jezdilo ...
Vamez
... do Valašského Meziříčí.
a
Za pět minut dvanáct!
úryvek z článku "Richard pátrá na Valašsku" na tomhle blogu
V loňském roce, v měsíci červnu, cestovali obchodně na severní Moravu dlouholetí přátelé, již ze školy, doktor Ernesto De Rossi a inženýr Paolo Bottini z Turína. Ve středu 24. června 2009, v den svého odjezdu z České republiky, povečeřeli ještě se svými obchodními partnery, v objektu svých hostitelů, respektive venkovní v pergole jejich rekreačního objektu. Byl tehdy pěkný letní den, ale několikrát za den pršelo. Když se rozloučili se všemi zúčastněnými vyrazili na zpáteční cestu. To co zažili v Novém Jičíně byla však hrůza. V Novém Jičíně je zastihl nečekaný příval stoleté vody. Příval vody byl tak ohromný, že automobily byly vodou odnášeny ze silnice. Nejvíce touto povodní byla postižena obec Žilina u Nového Jičína (dnes již součást Nového Jičína) kam jezdíval ve svém dětství inženýr Paolo Bottini na prázdniny ke své babičce a dědečkovi a měl tam i strýce. V říčce Jičínka, o které pan inženýr Paolo Bottini hovořil jako o potůčku, utonula jedna žena a obec byla během okamžiku pod vodou. Hladina vody dosahovala místy až sedm metrů. Tohle bylo již tohohle večera v médiích. V rozhlase a v televizi. Velice jim tehdy, u obce Jeseník nad Odrou, pomohl místní český podnikatel pan Jiří Benada. Díky jeho pomoci se jim podařilo uniknout z nejhoršího a mohli nadále pokračovat ve své cestě přes Brno, Prahu, Plzeň a hraniční přechod v Rozvadově do Norimberka, kde měli druhý den odpoledne další jednání a kam v pořádku i dojeli. Rovněž i obec Jeseník nad Odrou, kde jeho babička, dědeček a strýc dříve na místním zámku žili a kam pan inženýr Paolo Bottini jezdil již se svojí prababičkou ze strany svého otce, v době než se z tohohle zámku, babička, dědeček i  jejich tehdy ještě malý syn František, přestěhovali do Žiliny u Nového Jičíně, kde zakoupili starší zemědělskou usedlost s přilehlými pozemky a tenhle starý, nově zakoupený, objekt pak přestavěli na pěknou rodinnou vilku s velkou a krásnou zahradou. Cestou, která pak již, když se dostali z přírodní katastrofou postiženého území,  rychle ubíhala si naši přátelé vyprávěli. Inženýr Paolo Bottini vyprávěl svému spolujezdci o období svého dětství stráveného u své babičky Olgy, děděčka Františka a svého strýce, rovněž Františka, o devatenáct let mladšího bratra svého otce inženýra Alberto Bottiniho. Ve svém vyprávění vzpomínal jak na svůj prázdninový pobyt, zpočátku na jesenickém zámku, tak i později na svůj prázdninový pobyt v rodinné vilce v Žilině. Na chvíle, kdy chodívali na novojičínské koupaliště, na koupaliště do Štramberka, jezdili stanovat na přehradu Bystřička. Vzpomínal na výlety do Beskyd a tak podobně. O letních prázdninách na Valašsku bývalo mnoho aktivit. Dokonce zde byl jednou či dvakrát i v zimě. Již si přesně nevzpomíná. V létě tu prožil několik povodní. Když bylo inženýrovi Paolo Bottinimu třináct let, přestěhovali se babička, dědeček a strýc , který byl dokonce o rok mladší než Paolo, na jižní Moravu, kde zakoupili rodinný domek v obci u Brna a rodinnou vilku v Žilině prodali. A právě ve třinácti letech zde byl pan inženýr na posledních prázdninách. "Byly to skutečně krásné prázdniny na Valašsku," říká dnes Paolo a rád vzpomíná na tyto okamžiky svého dětství v tehdejším Československu. Vzpomíná si, že babička byla nejdříve zaměstnaná jako sekretářka v podniku Tonak Nový Jičín, kde se vyrábějí klobouky, které se vyvážejí do celého světa. Vzpomněl si dokonce jak jeho matka a otec se jednou vrátili ze své cesty do Mnichova a matka si odtud přivezla krásný klobouk a její přítelkyně v v Caffé Al Bicerin, kam matka s nimi chodila myslely, že si klobouk pořídila v Paříži podle poslední módy. Byl to právě její syn, kdo ji na to upozornil: "Moje matka si toho nevšimla, nic nevěděla a byla velice udivena," vzpomínal při cestě někde ještě na Moravě. "Je to vůbec možné, aby v Československu vyráběly takové krásné klobouky?" zvolala údivem. Uvnitř klobouku byl totiž firemní štítek: "Tonak Nový Jičín n. p." a právě ten ji Paolo ukázal. V Tonaku však byla babička zaměstnána velice krátce. Přešla do Střední technicko-zemědělské školy v Novém Jičíně, kde vykonávala stejnou funkci. Škola byla hned na okraji Žiliny, když jste šli z obce na staré novojičínské koupaliště, hned vlevo na konci obce. Dnes je již zrušeno a v Novém Jičině je již nové koupání. Bylo to však velice pěkné koupaliště a Paolo vzpomínal jak se tam jednou topil, nechybělo už moc a málem by se utopil. Naštěstí ho nějaký kluk včas z vody vytáhl. Byly tam tehdy s celou klukovskou partou a seznámili se tehdy s mladými děvčaty z Nového Jičína. No, s děvčaty. S holkama stejného věku. Paolovi se líbila ta v zelených plavkách. Měla vlasy spletené do copů a když se smála, dělaly se jí ďolíky ve tváři Tehdy byli všichni kluci ve vodě a předváděli před děvčaty jak se kdo topí a volali jakoby o pomoc: "Pomóóóc!" Nikdo si nevšiml, že Paolo se topil v téhle chvíli skutečně. Zachránil ho jen ten kluk, co pro něho v poslední chvíli do vody skočil. Pan inženýr vzpomínal jak tam na školní statek, který byl při škole, za babičkou a dědečkem, chodil se svým strýcem do bandasky pro čerstvé kravské mlého. Vzpomínal jak jednou čekal s babičkou na dědečka v ředitelně. Byly domluveni, že půjdou tehdy do města. Paolo měl dlouhou chvíli a tak si hrál  s telefonem a pak ho babička nechala vyťukávat písmena na psacím stroji a dala mu velký kancelářský papír. To byla pro Paola veliká novota. Paolo ťukal na psacím stroji jako datel: "Ťuk ... Ťuk ...  Ťuk ..." když v tom dědeček do ředitelny vstoupil a podíval se na to co Paolo napsal na psacím stroji na papír. Pochválil ho. Bylo to pěkné. To víte byla to Paolova premiéra, dědeček jeho práci ocenil, dodal ji patřičnou váhu. Pohladil Paola po vlasech a povídá: "Paolo, ty budeš jednou velkej a slavnej spisovatel, uvidíš!" zvolal a dodal: "Teda když tě do té doby nepřejede nějaká lokomotiva nebo nesežere nějaké zvíře!" Paolo byl nesmírně potěšen dědečkovým uznáním. On totiž Paolo už tehdy měl rád lokomotivy, lokálky a železnici vůbec a na školním statku snad miloval všechna zvířata. A dědeček František to dobře věděl.
Paolo měl rád koně ...
a snad všechna zvířata, která byla na statku.
Se strýcem chodili na školní statek pro čerstvě nadojené kravské mléko. Na rozdíl od strýce Paolo tohle, ještě teplé mléko nepil. Dělalo se mu špatně, jen když viděl jak si jeho strýc František dává z bandasky doušek a jak se olizuje!
a
a
a
a
V Olomouci to bylo již dobré a pak cesta rychle ubíhala.
4/5
73d9c66678_66024382_o2
a
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010