Co je psáno, nemusí být dáno!

24. července 2010 v 8:59 | JUDr. Zahálka |  07/2010
a
www.reflex.cz
V pátek 21. sprna 2009 utrpěl sedmiletý Denis Gaidoš z Moravského Berouna na eskalátoru ve stanici Můstek, trasy B pražského metra těžký úraz, v důsledku kterého mu byly amputovány tři prsty a část nártu pravé dolní končetiny.
a
Chlapec měl porušit zásady bezpečného chování na eskalátoru, o čemž prý svědčí i záznam bezpečnostní kamery.
a
Onoho poměrně vysoce postaveného člověka jsem znal od jara roku 1979. Když jsem za ním přišel poprvé rychle a snadno jsme se dohodli. Pak jsem s ním hovořil snad ještě dvakrát nebo třikrát. To už si přesně nepamatuji. Koncem roku 1981 jsem za ním přišel znovu a přinesl jsem mu ukázat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 1981 a on si tohle soudní rozhodnutí přečetl a potom mi řekl: "Říkal jsem ti to! Měl jsi se na ně už dávno vykašlat" a nabídl mi pracovní místo: "A tam si můžeš svoje studium v klidu už dokončit," řekl mi tehdy, usmívaje se a chtěl mi vrátit rozsudek. Já jsem se rovněž usmíval a řekl jsem mu: Klidně si ten rozsudek (a oslovil jsem ho jak se slušelo a patřilo k jeho postavení i hodnosti a jen na vysvětlenou tuhle informaci: dříve býval tenhle člověk ředitelem střední odborné školy technického zaměření, na které jsem i já studoval) - nechte pro vaši informaci, ať jej máte k dispozici, kdyby se vás třeba na tu událost ve Vyškově dne 28. ledna 1981 někdo někdy ptal. A on, usmívaje se stále rovněž, vložil můj rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 1981 (respektive prvopis tohohle rozsudku, já jsem si předtím nepořídil ani kopii, tehdy kopírky snad ještě ani běžně nebyly a pořídit si opis tohohle rozhodnutí mě snad vůbec nenapadlo) do zásuvky svého psacího stolu. "Dobře tedy," řekl  mi snad tehdy, stále se usmívaje "budeš jej mít tady." Já jsem si ten rozsudek již ale nikdy nevyzvedl a ani nevím kam nakonec rozsudek přišel. Když jsem si v roce 1992 dělal rekonstrukci trestního spisu u Okresního soudu ve Vyškově, respektive připravoval si podklady pro svého advokáta pro účely přezkumného řízení ve smyslu zákona č. 119/90 Sb. o soudní rehabilitaci, byly ve spisu ještě další kopie tohohle soudního rozhodnutí, a tak mi u Okresního soudu ve Vyškově jednu kopii věnovali. Shora uvedeného člověka jsem si vždy vážil a s mým případem nemá žádnou spojitost. To jen na vysvětlenou, aby nedošlo k nedorozumění či k omylu!
a
Silvestr 1981 a Nový rok 1982 jsem strávil se svojí tehdejší přítelkyní, zdravotní sestrou  Janou u jejich přátel v rodinném domku v Brně-Židenicích. To už jsem byl ale pevně rozhodnut. Ihned první pracovní den nového roku 1982 odjedu na Ostravsko a hned mě ta šachta, Důl  Paskov napadla, a uzavřu tam nábor na jeden rok a tam si školu dokončím. Chyběl mi tehdy již jen jeden semestr. A budu tam mít i slušné peníze a hlavně změním na čas prostředí. Města Vyškov a Brno za to nemohla.
a
Jedete-li po silnici z Ostravy do Frýdku-Místku je šachta, Důl Paskov po levé straně silnice.
a
Šachta, Důl Paskov byla jako něco výkladní skříň těžby černého uhlí v Československé socialistické republice, výkladní skříň tehdejšího federálního ministra paliv a energetiky inženýra Vlastimila Ehrenbergera, CSc a tehdejšího krajského tajemníka své rodné strany v Ostravě doktora Miroslava Mamuly. Já jsem tuhle šachtu znal a proto jsem si ji vybral.
a
První pracovní den roku 1982 jsem přijel na šachtu a měl jsem jen potvrzení o komplexním lékařském vyšetření ve Vojenské nemocnici v Brně, které bylo původně určeno pro mého nového zaměstnavatele v Brně kam jsem měl  nastoupit a občanský průkaz s prošlou dobou platnosti (platnost občanského průkazu skončila uplynutím dne 15. května předchozího roku). Neměl jsem ani pracovní hodnocení od svého předchozího zaměstnavatele a od 12. května, rovněž předchozího roku jsem byl navíc v dvouleté podmínce za dva trestné činy útoku na veřejného činitele, kterých jsem se měl dopustit dne 28. ledna, rovněž předchozího roku ve Vyškově a které jsem nespáchal.
a
obrazky.prokes.net
Silvetr 1980 a Nový rok 1981 jsem strávil v Brně, v tehdejší Jiráskově čtvrti, v bytě v ulici Bohuslava Martinů s velkou terasou, ze které byl krásný výhled na pisárecké údolí a brněnské výstaviště leželo pode  mnou jako na dlani.
a
Co se stalo v Brně o čtyři týdny později, dne 28. ledna 1981 krátce po šesté hodině ranní a co se dělo v následujících hodinách, až do odjezdu spěšného vlaku z Brna-hlavního nádraží s pravidelným odjezdem ve 14.40 hodin, nebylo orgány činnými v trestním řízení nikdy zjištěno.
a
Okresním soudem ve Vyškově jsem byl nepravomocně koncem měsíce března 1981 odsouzen na šest měsíců k odnětí svobody nepodmíněně se zařazením do první nápravně výchovné skupiny. Byl to svým způsobem i můj "úspěch a štěstí", že jsem dostal jen šestinu trestní sazby, která mi hrozila, protože okresní prokurátorka ve Vyškově doktorka Pilátová mi dne 29. ledna 1981 přislíbila nepodmíněný trest odnětí svobody podstatně vyšší. Dobře si pamatuji jaký a co mi tehdy ještě "slíbila". Ponížení a bezmocnost před soudem prvního stupně ve Vyškově koncem měsíce března 1981. Nerad se k tomuhle vracím. A už vůbec ne s lidmi, kteří dodnes o tomhle nic nevědí, nestáli tehdy na mé straně a necítil jsem v nich oporu. Krajský soud  v Brně mi pak tenhle trest "zmírnil", respektive změnil na dvouletou podmínku a jak jinak než opět neprávem. A řízení u Krajského soudu v Brně se obešlo i bez mého již druhého advokáta, pozdějšího (již za  stávajícího režimu), soudce soudu prvního stupně a pozdějšího soudce i soudu druhého stupně. Jednání Krajského soudu v Brně bylo totiž zahájeno dříve než bylo stanoveno. A když se později, ale včas můj advokát k tomuhle řízení  dostavil bylo již po všem. Já se tím dnes nezabývám, ale ať si to každý přečte. O vyšetřovateli Městské prokuratury v Brně, který druhý den po mém zadržení, tedy 29. ledna 1981 v pozdních odpoledních hodinách do Vyškova z Brna, poté co bylo proti mě okresní prokurátorkou ve Vyškově vzneseno obvinění, přijel se více zmiňovat nebudu. Ten na mém odsouzení, podle mého názoru, žádný zájem neměl a sám celou událost označil za prkotinu, aniž by se cokoliv objektivního ode mne někdy dozvěděl. Pro jeho postoj jsem si ho nikdy nevážil! Pro mne to prkotina nebyla. Šedesáttři dnů jsem strávil zcela bezdůvodně ve vazbě, aniž bych mohl promluvit se svým advokátem. Advokát (jednalo se o případ nutné obhajoby) mi byl přidělen ex offo až několik dnů pro provedených výsleších "svědků", které tenhle člověk provedl bez mého advokáta a pouze v můj neprospěch, tedy řečeno jinak, zcela protiprávně. A já jsem se s oním, ex offo určeným, advokátem v trestním řízení  a ani nikdy později nesetkal. A ani jsem o to nějak zvlášť nestál, protože jsem ho znal a neměl jsem o něm dobré mínění. Byl z advokátní poradny ve Vyškově. Rovněž i jeho jméno uvádět tady nebudu. Se svým druhým advokátem jsem poprvé hovořil až po mém nepravomocném odsouzení Okresním soudem ve Vyškově a po propuštění z vazby dne 1. dubna 1981. Z vazby mě propustil Krajský soud v Brně. Ani před jednáním Okresního soudu ve Vyškově, koncem měsíce března 1981, mi nebylo umožněno s mým advokátem promluvit. Advokát, který mě zastupoval tehdy před tímhle soudem se mnou tedy tehdy nepromluvil ani slovo a nezbylo mu nic jiného než vycházet v soudním řízení jen z trestního spisu, respektive z ostudné obžaloby okresní prokurátorky ve Vyškově doktorky Pilátové. Já jsem s ním poprvé hovořil až  někdy počátkem měsíce dubna 1981 v advokátní kanceláři ve Vyškově. Byl jsem to ale já kdo byl tehdy příslušníkem tehdejší Veřejné bezpečnosti zmlácen, zraněn a neprávem okresní prokurátorkou ve Vyškově obviněn z útoku na veřejného činitele. To můj advokát tehdy ale nevěděl. Ale pozor! Vinu na mém odsouzení žádnou nenese. Byl v řízení u soudu ve Vyškově koncem měsíce března jen v zastoupení mého ex offo advokáta a stejně tak jako jeho kolega zřejmě nic nevěděl. Prokurátor to po přezkumném řízení vyjádřil stručně a jasně. Nemělo být vzneseno obvinění vůbec a věc měla být řešena jinak. A pak ještě uvedl: "Kdybych neznal trestní spis a nebyl rehabilitačnímu řízení osobně od počátku přítomen, nevěřil bych, že se takové věci vůbec děly." Já jsem mu to moc nevěřil, ale prokurátor byl slušný člověk a tak jsem mu na to hned "skočil". Vlastně, a to považuji za důležité zdůraznit, znovu opakuji, a to považuji za důležité zdůraznit, byl jsem rád, že to takhle tenhle prokurátor vyslovil. Získal si tak u mne nejen autoritu ale i respekt. To, že jsem byl dne 29. ledna 1981 obviněn okresní prokurátorkou ve Vyškově doktorkou Pilátovou neprávem zcela bezdůvodně a byla ně mě uvalena zcela bezdůvodně vazba, ve které jsem byl držen zcela bezdůvodně šedesáttři dnů, aniž bych mohl uplatnit v téhle době jakékoliv svoje právo na obhajobu, zaručené mi ústavou Československé socialistické republiky a skutečnost, že jsem byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně nakonec pravomocně odsouzen neprávem bylo jasné všem orgánům činným v tehdejším trestním řízení již od samého počátku. Pokud jsem si do téhle doby dělal ještě nějaké iluze o tehdejším režimu, tak tady skončily. Tahle zkušenost je nepřenosná. Těžko ji dokáže pochopit ten kdo ji nezažil. Mohl bych o tehdejším protiprávním postupu orgánů činných v trestním řízení ještě dlouze vyprávět. Stačí ale jen uvést, že s mým nepodmíněným odsouzením se od začátku ve Vyškově počítalo. Není to žádný můj subjektivní názor. Je to názor nezávislých odborníků z oblasti práva, kteří se mým případem zabývali a je to názor i mého pozdějšího druhého již shora zmiňovaného advokáta. "S vaším nepodmíněným odsouzením se ve Vyškově od samého počátku počítalo," jsou jeho slova z roku 1992, která pronesl tehdy u mne v kanceláři. Já jsem to tehdy bral jako že jsem si to všechno zavinil sám, ale objektivně vzato jsem za to nemohl a věděl jsem to. "Jste člověk, který si nese odpovědnost za svoje jednání, ale to co se ve Vyškově stalo není skutečně vaše vina. Nemůžete za to!" bylo mi zcela jasně řečeno později skutečnými odborníky z oblasti práva a dalších vědních oborů. Já jsem to věděl, ale byl jsem rád, že mi to bylo již tehdy a takhle, v letech 1981-1983, řečeno. A jen pro úplnost dodávám, že pokud bych byl tehdy členem Komunistické strany Československa, tak by k mému obvinění a odsouzení nikdy nedošlo. Ale pozor! Tohle je už můj subjektivní názor! Tohle za objektivní pravdu skutečně nevydávám, ale jsem o tomhle zcela přesvědčen. Cítil jsem tehdy veliké opovržení k lidem, kteří mi to vše způsobili a toužil jsem po "pomstě", což se mi pak snad i "povedlo". No, "povedlo"? Vlastně ano. Povedlo! Nemohl jsem tehdy ale již jinak. Byly zde překročeny všechny hranice. Já jsem to tak tehdy cítil a prožíval.
a
Ve vazbě jsem měl veliké bolesti, ale nestěžoval jsem si. A pokud jde o toho příslušníka tehdejšího Obvodního oddělení Veřejného bezpečnosti ve Vyškově? Já jsem se na něho nijak nezlobil! Pravdou ale rovněž je, že jsem příslušníky Veřejné bezpečnosti nemohl asi dva roky ani cítit (fakticky). Strach má velké oči. Z tohohle pohledu jsem shora uvedeného příslušníka tehdejší veřejné bezpečnosti chápal. Vypadal jsem tehdy jako kdyby mě právě přejela lokomotiva. Řečeno tedy v mírné nadsázce. Pravdou ale rovněž je, že jsem mohl být i po smrti. Pokud by byla tehdy jiná doba asi bychom se oba dokázali dohodnout. Nemá dnes žádný význam tímhle se ještě zabývat. A trestní soudce, Okresního soudu ve Vyškově, promovaný právník Rudolf Plzák, který mě odsoudil, respektive který předsedal trestnímu senátu? Ten si chodil pro rozumy, pokyny a instrukce na Okresní výbor Komunistické strany Československa ve Vyškově. Sám jsem byl tohohle očitým svědkem. Já jsem proti němu ale rovněž nic neměl, dokonce jsem ho i chápal a myslím, že jsem mu i rozuměl. Připusťme tuhle možnost alespoň na chvilku. Připusťme, že to tak být mohlo. Myslím že jich měl, v té budově naproti v parku, také plné zuby. Poznal jsem to podle toho, když zazvonil v jeho kanceláři telefon. Telefonát právě z téhle budovy. Byl jsem u něho zrovna na "návštěvě" v jeho kanceláři. No, nevím. Třeba je to jen můj subjektivní pocit. Myslím si totiž již od počátku, že trestní soudce Okresního soudu ve Vyškově promovaný právník Rudolf Plzák byl vydírán. Myslím si, že na něho něco měli. Skutečně! Mě ho bylo líto, když jsem se díval chvíli za ním , jak on z té soudní budovy do té  budovy naproti v parku, přes silnici, tehdy šel! A teď mi dovolte, abych řekl něco, co možná někoho vyzvedne ještě i dnes ze židle. Myslím si totiž, respektive jsem o tom zcela přesvědčen (přesvědčení může mít k objektivní pravdě ale daleko, jsem si tohohle vědom), že by mne trestní soudce Okresního soudu ve Vyškově promovaný právník Rudolf Plzák tehdy ani snad neodsoudil, respektive že by vynesl již tehdy osvobozující výrok. Zkrátka a dobře, že by mne té ostudné obžaloby okresní prokurátorky ve Vyškově doktorky Pilátové zcela zprostil, pokud by nedostal "závazný" příkaz ze "shora" k pravému opaku. Odsoudit mne, a to nepodmíněně! Třikrát jsem v letech 1981-1983 seděl u něho v kanceláři. Třikrát jsem stoupil do kanceláře soudce Okresního soudu ve Vyškově promovaného právníka Rudolfa Plzáka a třikrát jsem to ucítil: "Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka ...a vanilková ... Z vás bude mít pan rytmistr König radost!" napadlo mě vždy v legraci, když jsem soudce promovaného právníka Rudolfa Plzáka v jeho kanceláři spatřil, řečeno samozřejmě s mírnou nadsázkou. Ba ne. Nebylo to tak hrozné. Soudce si dal snad jen panáka. Ale na straně druhé, na obhajobu trestního soudce promovaného právníka Rudolfa Plzáka musím říci, že to na čem jsme se tehdy dohodli a co slíbil to i splnil. To co se tehdy stalo ve Vyškově se může stát každému i dnes. Důležité je jen jedno. Aby justice byla nezávislá a plnila svoji funkci!
a
www.bhr.de
Referent, který mě na oddělení, jak se tehdy tohle oddělení nazývalo, kádrové a personální práce přijal byl prima chlap. Vysvětlil jsem mu, že bych chtěl na téhle šachtě rok pracovat, že si chci zde hlavně dokončit poslední semestr svého studia, že už jednou jsem musel studium na rok přerušit, a pak že se uvidí co dále. Řeknu vám to zcela otevřeně. Potřeboval jsem se s mnoha věcmi nějakým způsobem vypořádat a nevěděl jsem jak dále žít v téhle republice. Dokonce jsem jeden čas uvažoval i o útěku ze země a o emigraci. Referent se rozhodl, že mě přijme.
a
Moje komplexní lékařské vyšetření ve Vojenské nemocnice v Brně závodnímu lékaři šachty stačilo (byl to dvojlist-čtyři strany formátu A4) a žádnou další moji zdravotní dokumentaci tedy již nepožadoval a hned mi založil  novou zdravotní kartu a poté jsem se vrátil na oddělení kádrově personální práce.
a
www.bhr.de
A ten referent povídá asi tohle: "Jste z Jihomoravského kraje. Proč tedy nastupovat v krajském náboru v Severomoravském kraji. Pro vás bude výhodnější nastoupit v celostátním náboru a dostanete tak i větší náborový příspěvek!"
a
www.raw-design.net
Otevřel zásuvku svého psacího stolu a vytáhl bianko náborovou smlouvu Okresního národní výboru, odboru pracovních sil v Chrudimi. Již s razítkem i podpisem. Vepsal do ní na psacím stroji moje osobní údaje a úplně dole tohohle tiskopisu bylo již natištěno: "V Chrudimi dne ..." a já jsem připsal jen datum a připojil svůj podpis. Tím bylo přijímací řízení skončeno a byl jsem zařazen asi do šestitýdenního kurzu a stal se takhle na rok horníkem. Své studium jsem ukončil v červnu 1982.
a
Tohle je důležité!
a
www.kudyznudy.cz
Východočeské okresní město Chrudim je jedním z mála míst v České republice, kde jsem nikdy nebyl. I když shora uvedená mnou podepsaná smlouva může svědčit o opaku.
a
magazin.ceskenoviny.cz
Foto: Dan Krzywoň
Pamatuji si onen den v měsíci září 1982 jako dnes. Ukončil jsem ranní směnu a čekal mne již jen poslední pracovní úkon. Šel jsem odevzat kovovou známku. Kovovou známku měl každý zaměstnanec, který fáral do podzemí. Bylo to jedno z několika bezpečnostních opatření. Jedno z bezpečnostních opatření jak se přesvědčit, že zaměstnanec nezůstal někde v podzemí a vyfáral.
a
 www.zdarbuh.cz
Pak jsem si to zamířil do kantýny, abych spláchl prach a výfukové zplodiny z důlní lokomotivy. "Pavle, máš tady návštěvu. Čeká na tebe nějaký pán," informoval mne na chodbě můj nadřízený, štajgr pan Lutera. Muže, který se mi představil jako doktor Fišer, jsem neznal. Přijel osobním vozem, se státní poznávací značkou Brno-město, ve věci výměny státního bytu v Brně-Černých Polích na Merhautově ulici, nedaleko zastávky městské hromadné dopravy Venhudova. Na tomhle nebylo nic divného. Dvou a půl pokojový byt první kategorie (tehdy byl tak označen, dnes by se řeklo třípokojový) byl pěkný a získat jej stálo jistě za tu cestu z Bna do Paskova. Výměnu bytu jsem inzeroval v brněnské vývěskové službě na Minoritské ulici a v novinách. Doktor Fišer se mne zeptal zda neznám nějaké místo kde bychom mohli vše v klidu projednat. Navrhl jsem restauraci Na Rychtě v nedalené obci Paskov. Byla to solidní restaurace s dobrou kuchyní a mimo zájem horníků. Horníci sem skutečně nechodili.
a
 www.narychte.com
a
  www.narychte.com
Bylo to brzy odpoledne a kromě několika hostů jsme byli v lokále sami. Poté co jsme si něco objednali začali jsme jednat "obchodně". A tu mi doktor Fišer povídá: "Já jsem nepřijel za vámi ve věci výměny bytu." Byl jsem překvapen ... a začali jsme hovořit na jiné téma ... Já jsem popřel, že bych toho dvaapadesátiletého středoškolského profesora, cestujícího dne 28. ledna 1981 spěšným vlakem Brno-Jeseník do Valašského Meziříčí znal, ale doktor Fišer věděl, že kecám a usmíval se. Nebudu vás napínat. Doktor Fišer nebyl občanem Československé socialistické republiky, ale zmocněnec, který mi měl doručit písemnost. Písemnost měla neformální charakter, byl jsem v ní osloven křestním jménem a pisatel mi přál brzké vyřešení mých problémů s tím, že pokud to bude nutné ... Další informace mi poskytne ... Krve by se ve mě v téhle chvíli nedořezal. Funkce, kterou ten člověk zastával mi byla hned jasná ale jeho jméno jsem dosud neznal. Měl jsem veliký strach a už jsem se viděl ve vazbě.
a
Mohla to být provokace. Doktor Fischer, tak bylo jeho jméno uvedeno v předložené a přeložené druhé písemnosti, mě ale nenapínal a hned mi vše vysvětlil. Já jsem znovu popřel, že bych toho dvaapadesátiletého středoškolského profesora znal, ale doktorovi Fischerovi bylo jasné, že to říkám jen ze strachu a z obavy o svoji osobní bezpečnost. Poté jsme z restaurace Na Rychtě v Paskově odjeli.
a
Před vánoci 1982 jsem na šachtě, Dole Paskov svůj pracovní poměr na dobu určitou  de facto ukončil, do konce roku se pak prováděla na šachtě odstávka-roční údržba šachty a na  téhle pracovaly jen vybrané profese, ostatní zaměstnanci měli volno nebo dovolenou. Po Novém roce 1983 jsem si jel na šachtu již jen pro výstupní razítko a 10. ledna 1983 jsem se přestěhoval do nového bytu v Brně. Dobře se to datum stěhování pamatuje. Jsou to sedmdesátiny doktora Gustáva Husáka. Doktora Fischera jsem viděl pak až v listopadu 1983. Na letišti v Praze-Ruzyni, před odletem svého letadla.
a
www.gcbrod.cz
Nejlepší by bylo hodit všem bombu na hlavu. Bohužel nebyl jsem ten typ osobnosti, abych to realizoval.
a
www.brna.cz
Fotografie "v mém" cestovním pasu byla zhotovena ve fotoateriéru zde, vpravo na obrázku.
a
fira.hyperlink.cz
Na letišti v Praze-Ruzyni jsem měl větší trému než když jsem jel ve svých šestnásti letech poprvé na vypůjčenou železniční režijní průkazku od kamaráda. Rychlíkem Hungária z Brna do Prahy. To byl tehdy super expres z Budapešti do Berlína. Z Brna jezdil přes Českou Třebovou a první stanice z Brna byla Praha. Bylo příjemné sedět v jídelním voze a koukat do rychle uhánějící krajiny za oknem. Jel jsem na vypůjčenou železniční režijní průkazku ještě pak asi dvakrát i ve své ranné dospělosti, ale to už tam měl kamarád jinou fotografii, a tak mi k ní půjčil pro jistotu i svoji občanku.
a
"Ano, inženýr Giorgio Bottini, zaměstnanec automobilky Fiat v Turíně. Bylo to již před lety, prosím, dnes je to již promlčeno. Děkuji ... Prosím? Trestný čin opuštění republiky podle § 109 odst. 1 a 2 Trestního zákona? Nerozumím ... Cože? No, to snad ne! ...
a
... Inženýr Giorgio Bottini, že je i Paolo Bottini z Moravského Krumlova? ...
a
... Bývalý velký a vzorný čtenář dětského oddělení městské  knihovny v Moravském Krumlově ...
a
... No, řeknu vám ... Moc mě to nepřekvapuje. A abych pravdu řekl, vůbec se mu nijak zvlášť ani nedivím.
a
Moravský Krumlov
a
"Hranice niesú korzo, aby sa tu volakto prechadzal, pán inženier Bottini!"
a
cs.wikipedia.org
Marie Terezie
(13.5.1717 Vídeň-29.11.1780 Vídeň)
  Jediná vládnoucí česká královna
"Skutečně by mě zajímalo, kde ty  staré hodiny jediné české královny jsou?" zeptal jsem se profesora při své poslední návštěvě ve Vídni. "Snad je nemá Čestmír Bottini-Koláček ze Žiliny nyní doma v Itálii?" vyslovil jsem svoji ničím nepodloženou domněnku.
"Či snad jsou ...
a
... někde na Benátské riviéře?" napadla mi ještě i tahle šílenost.
a
simkoslav.jalbum.net
a
raildata.info
Roma-Termini - Wien-Südbahnhof. Profesor přistoupil krátce před půlnocí v Bologni.
a
civilizace.mysteria.cz
Bylo to asi někdy v měsíci červnu 1989 - ještě jsem měl občanský průkaz (v polovině měsíce června mi byl odcizen, respektive jsem jej měl ztratit) - kdy jsem si podal žádost o vystavení svého prvního československého cestovního pasu a zaplatil správní poplatek ve výši padesát korun. Za nějaký čas jsem měl na poště doporučenou zásilku s modrou doručenkou. Hned na poště jsem si tu písemnost přečetl a padla na mne chandra. Už si samozřejmě obsah dopisu nepamatuji, ale v podstatě to bylo tak, že mi Krajská správa pasů a víz v Brně oznamovala, že při vyřizování mé žádosti o vydání cestovního pasu bylo zjištěno, že jsem byl v roce 1981 Okresním soudem ve Vyškově pravomocně odsouzen a v trestním rejstříku není záznam o tom, kdy byl můj trest zahlazen. Sedl jsem si venku na lavičku a chtělo se mi brečet. Bylo to už více jak osm let. To snad nikdy neskončí? říkal jsem si. Samozřejmě, mohlo se na zápis z nějakého důvodu zapomenout. To skutečně nevím. Ale já jsem v první chvíli takhle neuvažoval. První co mě napadlo bylo: Ty kurvy to udělali snad schválně! V písemnosti byl uveden nějaký termín do kdy mám dát tu věc do pořádku, jinak že bude moje žádost zamítnuta. Pak mi to došlo: To je vlastně dobrá zpráva. Nemají zřejmě o ničem tušení. Druhý den jsem vzal rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově z roku 1983, o tom že jsem se v podmínce osvědčil a šel na Krajskou správu pasů a víz v Brně. Podsaditý chlapík v civilu, který tu věc se mnou tehdy vyřizoval byl nápadný svým obrovským pupkem. Byl ale spokojen a řekl mi, že tímhle je věc vyřízena a za nějaký čas si mám svůj pas vyzvednout. Musel jsem ale znovu zaplatit správní poplatek ve výši padesát korun, ale to už mi tak nevadilo. Tehdy jsem si říkal, koukajíc na tohohle člověka: "Kamaráde," ty kdybys něco tušil, choval by ses ke mě jinak! Ty víš tak kulový.
a
 www.budapestwinter.com
Svůj první československý cestovní pas jsem si vyzvedl někdy v polovině července 1989 a moje první zahraniční cesta vedla do Budapešti.
a
a

a
Az iratait, kérem: útlevél! Itt az útlevelem, kérem.
a
Příběh se odehrál v letech 1981-1983 na Moravě a hrdina tohohle příběhu byl v roce 1994 v přezkumném řízení zcela rehabilitován. Soudní rehabilitace se týkala dvou trestných činů útoku na veřejného činitele, kterých se měl dopustit ve Vyškově dne 28. ledna 1981 na vlakovém nádraží, po příjezdu spěšného vlaku, s odjezdem ve 14.40 hodin z Brna-hlavního nádraží. V první polovině osmdesátých let minulého století se o případu hovořilo v právnických a v lékařských kruzích. Jméno a příjmení hrdiny příběhu je změněno.
a
a
a
 Stanice Můstek
Přestupní stanice: trasa A - Dejvická-Skalka a trasa B - Zličín-Černý most.
a
Foto: Tomáš Rejdal
Trasa A - Dejvická-Skalka
a
Foto: Tomáš Rejdal
Trasa B - Zličín-Černý most
a
Foto: Tomáš Rejdal
Trasa B - Zličín-Černý most
a
Foto: Tomáš Rejdal
Trasa B - Zličín-Černý most
Přímý výstup z trasy B na povrch.
a
a
Bez ohledu na jakékoliv politické či jiné nechutné kalkulace. Ty zásadně odmítám.  "Malý Denis nemůže za to, co se mu na eskalátoru pražského metra stalo. Skutečně. Není to jeho vina!"  Vím, možná že pan prezident to takhle neřekl. Možná, že to jinak vyjádřil. Ale zpráva je to výborná (fakticky).
a
a
Václav Klaus
Prezident České republiky
a
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010