Vrána letí, nemá děti. My je máme, neprodáme!

11. června 2010 v 21:52 | Paolo Bottini |  06/2010
a
www.grafex.cz
Sešli jsme se v restauraci Špalíček na Zelném rynku v Brně v poledne. "Ano to je to rodinné album, které jsme měli doma," prohlásil profesor Jaroslaw Rohacek, když to album spatřil. Na albu s fotografiemi je obrázek letící vrány, která drží ve svém zobáku prázdnou peřinku bez dítěte a je zde nápis: "Vrána letí nemá děli. My je máme, neprodáme!" Na prvním listě je svatební fotografie babičky Anny a dědečka Jaroslava a je zde uvedeno datum jejich sňatku: 7. leden 1933 a je zde rovněž vložena i obálka s jejich oddacím listem vystaveným dne 8. ledna 1933. Byli oddáni v Brně. V poznámce oddacího listu (doba ohlášek a j.) je pak uvedeno, že jejich ohlášky byly vykonány ve dnech 18.-25. a 26. prosince 1932 v Brně a v Třebíči. V rubrice "Svědkové" čteme pak tato jména: Dr. Josef Kužel, advokátní koncipient, Brno, Vranovská 38 a dr. Vladimír Kozák, právník, Brno, Sirotčí 27. Profesor Jaroslaw Roháček dlouho v albu listoval a pak zvolal: "Tohle by mohla být ta fotka!" a uvolnil jednu fotografii z růžků, které ji na listu alba držely.
a
"Moje babička Anna a můj dědeček Jaroslav tehdy bydleli na Dr. Lindenthal Gasse 21/23," sdělil mi profesor.
a
commons.wikimedia.org
Fotografie je z Prahy, to se hned pozná, z doby Protektorátu Čechy a Morava a pořídil ji bratr babičky Anny-prastrýc Jaroslav. Jsou na ni zachyceny dvě osoby: již shora uvedená profesorova babička Anna, matka profesorovy matky Marie a  synovec babičky Anny Jaroslav-syn jejího bratra doktora Mádra-strýc profesora Rohacka. Na druhé straně fotografie je uvedeno datum a místo pořízení fotografie: 22.X.1944 Praha.
"Ano, moje babička, můj prastrýc a můj strýc byli tehdy v Praze," potvrdil mi profesor. "A měli tam tehdy již zůstat. Neměli se již na Moravu vracet. A už vůbec ne do Vyškova! Můj otec jim dal hned druhý den po svém zatčení zprávu: 'Na Moravu již nejezděte!' Bohužel ji včas neobdrželi.
a
Můj dědeček Jaroslav ale stačil ještě včas uprchnout z Protektorátu a podařilo se mu všechny nakonec zachránit, ukrýt do bezpečí. I prababičku synovce profesora Roháčka-paní Vyletovou. Ukryl ji u svého známého na hájovně nedaleko Klatov. Bylo to tehdy hrozné. I ta do případu byla rodinou vtažena. Vždyť ničemu nemohla rozumět. A hned ji pověřit takovými úkoly. Chudák prababička, koukala na toho lumpa jako na vraha. Prý, že se musí starat o pravnuka. Nikdy ten její pohled nezapomenu. Ti lidé snad jakoby neměli špetku rozumu. Co kdyby ji ten lump něco udělal?  "Komu se tu nelíbí, může jít. Nikoho v republice nedržíme," říkali zase pak komunisté, není to zase až tak dávno. Cítíte to sami? Je to moje rodná země, jsou tu moje kořeny. Co si to vůbec dovolujete! Ano, kdybych se narodil o nějaké desetiletí dříve, šel bych proti zastáncům těchto zrůdných ideologií se zbraní v ruce. Proti zastáncům fašismu, nacismu i komunismu! Proti komunismu, zrůdné ideologii opačného zaměření, která trvala nakonec nejdéle. Je to strašné vědomí a špatně se s tím vědomím žije, není-li rodina v těchto věcech zajedno a nedrží při sobě. Co jiného bych ale mohl dělat? Emigrovat? Já vím, že komunisnus je ideologie na kterou se dali i slušní lidé nachytat. A na sklonku života zjistit, že to byla hrůza čemu svůj život zasvětili. Skutečně. Nezávidím jim to. Jediné co v životě nesnáším je nesnášenlivost a jediné co v životě nenávidím je nenávist. A to se s ideami komunismu vylučuje úplně. Ano. To je přesně ono. Takhle je to řečeně nejvýstižněji. V tom to všechno je. Skutečně, pak už o nic nejde. Vše ostatní se dá vyřešit. Škoda ale každého zmařeného života v totalitní společnosti a s takovými lidmi, kteří jsou v životě proti tomuhle.Tomuhle by možná nerozuměla ani teta mého otce, mladší sestra ženy na fotografii, Božena, a to měla moje prateta bohaté životní zkušenosti. Vždyť její první manžel byl zapojen, v době Protektorátu Čechy a Morava, v odboji a byl pro tuhle činnost zatčen a nakonec i popraven. Moje prateta dělala vše a věřím, že skutečně vše co bylo v jejich silách, aby svého muže zachránila. Nikdy bych si nedovolil jí říci, že dělala snad málo. Že snad měla udělat ještě něco více. To snad mohou říkat lidé, kteří neudělali vůbec nic. Nebo udělali hodně málo. Mohli a měli třeba udělat i více. Zkrátka lidé, kteří mají máslo na hlavě. Ti lidé se hájí pořád stejně. My jsme nic nevěděli, my jsme nic nedělali úmyslně. Těžko jim uvěřit. Moje prateta se scházela i s nějakým vysoce postaveným gestapákem v kavárně hotelu Šroubek, dnes hotelu Evropa, na Václavském náměstí v Praze. Jednou mi to vyprávěla, kolik například peněz ten gestapák od ní dostal. Bylo mi tehdy třicet roků, když jsem to její vyprávění poslouchal. Ani ona, absolventka konzervatoře nevěděla o hrdinství svého spolužáka, respektive svého vrstevníka. Ten se tím taky nikdy ve svém životě nechlubil. Ale k věci! Nic to nebylo platné. Skončilo to fatálně. Manžela před popravou nezachránila. Děti ještě neměli. Je to tak! Únor 1948 byla další fatální chyba. Byl to důsledek předchozího období. Vše mělo být již tehdy jinak. Ještě štěstí, že hrdina našeho příběhu z Protektorátu utekl. Nečekalo by ho tu totiž, v Československé republice, po ukončení druhé světové války nic dobrého, jak ukázala sama nedávná historie. Tady bych u své pratety ale nepochodil. Vlastně vše co cítím a říkám jsou vlastně názory, podobné či zcela shodné, například spisovatele Arnošta Lustiga. Má to jednu výhodu. Nemusím k tomu nic dodávat, vysvětlovat a nedej Bůh se ještě před zastánci totalitních praktik nějak snad obhajovat či dokonce bránit před nimi ještě svoje svobodné názory. Stačí jen odkázat. Mé názory jsou skutečně vlastní a podepřené bohatou osobní životní zkušeností. To jen aby vše bylo pochopeno správně. A pokud někoho cituji, je to vždy uvedeno. Tento blog není skutečně pro každého, ale každý si jej může přečíst. To co je zde psáno rozsáhle a asi pro někoho možná poněkud skrytě lze vyjádřit ve skutečnosti jednou větou. Ale zpět opět k našemu příběhu. Po válce žil pak ve Spojených státech a v Americe rovněž i v roce 1975 zemřel," vysvětlil mi profesor. Respektive, dle přípisu Federálního ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. dubna 1976 - pozůstalost v Brazílii, adresované jeho ženě-ženě na fotografii je patrno, že ... Uvedu raději opis dopisu:
a
cs.wikipedia.org

OPIS

Federální ministerstvo zahraničních věcí

č.j.: ... /76-KO/1

V Praze dne 20. dubna 1976

D o p o r u č e n ě !

Paní
...
...
600 00 okr. Brno-východ (Je to zřejmě chyba, ale je to tak shora uvedenou státní institucí uvedeno. Nevím zda takový okres existoval.)

Správa pro věci majetkové a devizové
Dražického nám. č. 7
Praha 1 - Malá Strana

Věc: ... - pozůstalost v Brazílii

Československý konzulát v Sao Paulo nám oznámil, že dne 15. října 1975 v městě Itanhaem byl zákeřně zavražděn ..., stár 78 let, nar. v ...  Dle údajů čs. konzulátu měl být jmenovaný ženatý s Vámi a Vaše poslední návštěva manžela v Brazílii měla být v době od 21.12.1974 do 20.2.1975. Dále v ČSSR má žít jeho syn Pavel.
O majetku zemřelého není nic známo, avšak prostřednictvím konzulátu ČSSR v Sao Paulo byly zajištěny případné nároky čs. dědicům.
Žádáme Vás o sdělení, nejlépe formou notářského prohlášení, kdo přichází v ČSSR v úvahu jako dědic po zemřelém. Po provedení notářského zápisu nám jej okamžitě zašlete, aby bylo možno zajišťovat další kroky.
Urychlené vyřízení naší žádosti je ve Vašem vlastním zájmu.
Správní poplatek v částce 200,- Kčs uhraďte ihned připojenou poštovní poukázkou.

Vedoucí oddělení:
Dr. V. Majer
a nečitelný podpis

Příloha: 1 pošt. poukázka

ST 13-6433-73

Konec opisu

a
www.brna.cz
Poznámka: Je přiložen i podací lístek poštovní poukázky o zaplacení shora uvedené částky na poštovním úřadu Brno 2 dne 26.4.1976.
a
starsi.prijdapotkej.cz
"Dozvěděl jsem se to od profesora Davida B. z Kalifornské university, při jeho návštěvě v Praze. Pamatuji si ten den jako dnes. Bylo to 12. října 1986," sdělil mi  profesor. Více mi prozradit nechtěl. Vše prý bude v jeho připravované knize.
a
"Byl jsem ubytován jednu noc v hotelu Axa Na poříčí a onoho dne dopoledne jsem viděl na Václavském náměstí v kině Lucerna film režiséra Miloše Formana 'Amadeus'. Film se v Praze tehdy promítal teprve druhý měsíc a lístky byly na tři měsíce beznadějně vyprodány. Mě se ale podařilo v pasáži Lucerna jeden lístek zakoupit, těsně před představením na desátou hodinu dopoledne.
a
dickgraves.wordpress.com
a
www.arara.cz
Dave znal nejen tenhle film, ale i film režiséra Miloše Formana "Vlasy". Dozvěděl jsem se tehdy od něho, že jeho starší bratr, který byl můj ročník narození, padl ve Vietnamu. Bylo to zajímavé setkání a jsme v kontaktu roky," říká profesor.
a
foto.mapy.cz
Setkali se v Nerudově ulici, v tehdejší pivnici "U dvou slunců",
a
www.travelguide.cz
která je umístěna v domě ve kterém žil básník Jan Neruda.
a
commons.wikimedia.org
Jan Neruda je pohřben na Vyšehradě.
a
www.google.com
Praha-Vyšehrad. I zde se natáčel film režiséra Miloše Formana "Amadeus".
a
a

Náhody? Osudy? Kdo ví? Já ne!

a

Abraham Lincoln, šestnáctý prezident U.S.A.

nástup politické kariéry 1846
nástup do úřadu 1861
jméno Lincolnova tajemníka je Kennedy
vrah Lincolna střílí v divadle a je chycen ve skladu
pachatel se nedožil soudního procesu
osudný den je pátek
Lincoln umírá ve Fordově divadle
Nástupce Lincolna se jmenuje Johnson, narodil se roku 1808 a je Jižan.
a

JFK, třicátýpátý prezident U.S.A.

nástup politické kariéry 1946
nástup do úřadu 1961  
jméno Kennedyho sekretářky  je Evelin Lincoln
vrah Kennedyho střílí od skladu a je chycen u divadla     
pachatel se nedožil soudního procesu            
osudným dnem je pátek
Kennedy je zasažen ve voze Ford
Nástupce Kennedyho se jmenuje Johnson, narodil se 1908 a je Jižan.
a

a
 www.supercars.net
a
Bugatti. Typ 57 SC Atlantic 2. Rok výroby 1936.
a
A jeho konstruktér.
(15.1.1909 - 11.8.1939)
a
Jean Bugatti zahynul při řízení vozu Bugatti. Typ 57 C. A možná, že někdy příště právě o tomhle muži a jeho relativně krátkém životě si něco povíme.
a
www.dervhead.com
a
en.wikipedia.org
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010