SEX-TEST (veršovaný příspěvek k sexuologické mnemotechnice) - pokračování

15. června 2010 v 16:53 | Jarda Roháček |  Sex-Test
a
Foto: Orbis
Brno - Národní divadlo
Janáčkova opera
Typická souprava brněnských ulic přezdívaná "plecháč" byla provozována v letech 1950 až duben 1974, kdy byl z brněnského kolejiště stažen poslední motorový vůz téhle soupravy. Odjel ze smyčky v Brně-Komíně (smyčka dávno neexistuje) do tramvajové vozovny v Brně-Králově Poli, vyzdobený girlandou a jeho fotografii najdete i v Brněnském večerníku z té doby. Já jsem tu fotografii kdysi taky měl, ale někam se mi ztratila. V roce 1974 již nejezdily tyhle tramvajové soupravy. Jezdily jen sólo motorové vozy a jen v dopravní špičce. Jedná se o poslední tramvaje vyráběné v Královopolské strojírně Brno, elektrická výzbroj pochází ze Škody Plzeň. Motorový vůz číslo 126 a vlečný vůz číslo 301 jsou zachovány ve sbírkách Technického muzea v Brně. Tuhle pohlednici píše paní Božena Rumpová, z Brna-Husovic, Lieberzeitovy ulice své sestře do Vranova u Brna č. 60, která je toho času u paní Šebkové. Na pohlednici je známka s portrétrem prezidenta Antonína Zápotockého a poštovní razítko je nečitelné, a část poštovního razítka úplně chybí. Při trošce dobré vůle a pomocí lupy je patrno, že tahle pohlednice byla odesláva sedmého dne v měsíci z poštovního úřadu Brno 2 v roce 195.(!). Na pohlednici je tenhle text: "Srdečný pozdrav ti zasílá tvá sestra. Dopis jsem obdržela, moc nás překvapil ten proces. Snad ho přece pustí. To je hrozný. Napíšu ti dopis".
a
Shora uvedená adresa ve Vranově u Brna, dříve přezdívaným Moravským Švýcarskem, je adresou letního bytu Járy Cimrmana. Ano, sem jezdil na letní byt Jára Cimrman. V zahrádce, stojíte-li před domem, pak je to po levé straně, stávala již nejméně od konce devatenáctého století chaloupka a z vypálené hlíny vlk a Červená Karkulka (fakticky). Byl to mladý Jára Cimrman a kluk paní domácí, kteří po sobě házeli tehdy kameny. Při téhle jejich bitvě dostal vlk zásah jen jedním šutrem a to stačilo. Stalo se, že asi po více než dvaceti letech od téhle události šel Jára Cimrman s rodinou na procházku lesem z Útěchova-konečné městského autobusu do Vranova u Brna a tlačil před sebou dětský kočárek s dítětem. Sotva vyšli z lesa, vstoupili hned do uličky ve Vranově u Brna. A hned po levé stravě ten domek stál. Jára zde snad více než dvacet let nebyl a tak to může potvrdit. Chaloupka a Červená Karkulka pořád stála, ale zahrádka byla pořád bez vlka. Místo vlka zde bylo stále prázdné místo. Jára se zastyděl i po letech a přišlo mu to i nyní snad trošku líto. Ano, byl to jeho šutr, který vlka zrušil. Z vlka zůstala tehdy jen hromádka hliněných střepů.
Imperátor před odjezdem
technet.idnes.cz
Majestic Imperator před odjezdem z Prahy
a
www.zelpage.cz
Majestic Imperátor u Peček
To je vše, co jsem se ve vlaku Majestic Imperator cestou z Olomouce do Vídně, od mladého Járy Cimrmana dozvěděl. Než jsem do toho vlaku v Olomouci vlezl, myslel jsem na pana doktora Plzáka. Skutečně ten Rudolf mi tehdy pomohl. Ano do Olomouce jsem přijel spěšným vlakem Jeseník - Brno-hlavní nádraží.
a
a
 jednoaktová hra z roku 1975
čestný člen divadelního spolku Kašpar od roku 1990
a
Včera jsem tu hru opět viděl a tak jsem si tu absurdní dobu znovu připomněl.
Z programu:
hrají: Sládek - Tomáš Karger a Vaněk - Jan Potměšil
výprava: Libuše Josefy
režie: Jakub Špalek
obnovená premiéra 15. prosince 2006 v Divadle v Celetné
66. premiéra spolku Kašpar
a
Audience. Zleva: Tomáš Karger a Jan Potměšil
a
Járo! Fakt dobrý! Díky za svezení.
Hořící svíčky k narozeninám happay ..
Vím Jára má dnes narozeniny. Tak si dám na jejich zdraví dva panáky!
a
www.brna.cz
Pohled od Trávničkovy ulice směrem k ulici Venhudova - click here
Byla to výměna bytů. Od 10. ledna (onoho roku) bydlím ve třípojovém bytě v Brně-Černých Polích, nedaleko zastávky MHD Venhudova. Lokalita i byt se mi líbí velice a jsem tu spokojen. Vždycky jsem rád, již brzy ráno, chodíval na Zelný trh nakupovat čerstvou zeleninu a ovoce. Bylo tady snad úplně všechno na co byla zrovna sezóna. Mám rád tu chvíli, kdy noc končí a den začíná a město se začíná pomalu probouzet.
a
 Takovou pěknou malou cibuli jsem tu koupili ...
a
... i 28. ledna ve dvě hodiny odpoledne.
a
"Neštěstím každého skutečně myslícího člověka je nezvládnutí pochybností. Zatímco jednoduchý člověk není nucen pochybovat a vše vidí jednoduše. Těmto lidem lze závidět, že bez jakéhokoliv pochybování si vytvářejí názory," říká docent Plzák ve shora uvedené knize (pozor nezaměňovat s promovaným právníkem soudcem Plzákem).
Vyškov v zimě nádr.
www.cypgate.cz
Byl krásný zimní den. Sníh, mráz a modrá obloha. Vlevo u těch keřů je železniční vlečka vedoucí k ZZN ve Vyškově na Moravě. A až tam, až téměř na konec, až téměř k silnici, až tam ten člověk doběhl, zastavil se, ohlédl se a pomalu se vracel. Jednalo se tehdy o případ Jaroslava Vojáčka, ve kterém justice tehdy selhala úplně.
a
brnensky.denik.cz
Sněhová kalamita tehdy nebyla. Spěšný vlak Brno - Jeseník vyjel z Brna-hlavního nádraží přesně a přesně přijel do Vyškova na Moravě.  Podle názoru svých rodičů si to Vojáček zavinil všechno sám. On si ale přál, aby rodiče do Vyškova na Moravě za ním tehdy nejeli! Bylo to pro něho tehdy velice důležité. Ale zpět k věci. No, "zavinil". Přesnější je říci, že nemohl za nic a nebyla to jeho vina. Ano to je přesné a stručné! "Není to vaše vina. Skutečně nemůžete za to co se stalo. Už skutečně nebylo ve vašich silách takovouhle situaci zvládnout. Dalo se tomu předejít, jen pokud by byla odborná pomoc poskytnuta včas ..." řekl mu renomovaný univerzitní profesor, který se jeho případem zevruvně zabýval, a který Vojáčka znal nejlépe. Vojáček byl člověk, který si nesl odpovědnost za své jednání. Vojáček měl pak veliký problém. Když o tom poprvé, někdy v druhé polovině měsíce srpna,  hovořil s psychologem, ukončil svoji spontánní zpověď: "Co to je? Fašismus? Nacismus? Když čtu knihy E. M. Remarquea - Noc v Lisabonu, Miluj bližního svého - prožívám ty stejné hrůzy." Psycholog to věděl, ten člověk to skutečně takhle prožíval. Tohle byla skutečná a jediná příčina jeho problému. Ten člověk neměl žádný problém, který by neuměl sám řešit. Bylo to tehdy jako by se Vojáček znovu narodil. Znovu narodil, zmačkal se a zase zahodil. Bylo to takhle: Vojáček byl onoho inkriminovaného dne napaden zcela bezdůvodně dvakrát a ve Vyškově na Moravě byl napaden potřetí. Poprvé ráno, krátce po šesté hodině ranní v Brně. Poradil si tehdy dobře a po druhé ve vlaku, ještě než spěšný vlak Brno - Jeseník dojel do Vyškova. Tam už to bylo horší. Dělal jen to co uměl a na co měl. Vojáček měl tehdy platnou měsíční jízdenku, která stála tehdy na úsek trati Vyškov na Moravě - Brno-hlavní nádraží a zpět 42,00 Kčs. Vzhledem k tomu, že hodlal použít k cestě z Brna do Vyškova na Moravě spěšného vlaku musel si v Brně zakoupit příplatek ke svojí měsíční platné jízdence, pro tenhle vlak vyšší třídy, jednorázový příplatek ve výši 10,00 Kčs. Vojáček to ale z časových důvodů nestihl, u pokladen v Brně na hlavním nádraží byly fronty, když na hlavní nádraží přišel a do odjezdu spěšného vlaku už zbývala jen chvilka, a tak si chtěl shora uvedený příplatek ve výši 10,00 Kčs zakoupit u průvodčího ve vlaku, kterému tuto skutečnost před nástupem do vlaku sdělil na nástupišti. Co bylo příčinou toho, že k zakoupení tohohle příplatku ve vlaku nakonec nedošlo nebylo nikdy zjištěno. Tehdejší Veřejná bezpečnost, tehdejší Okresní prokuratura ve Vyškově na Moravě, tehdejší Městská prokuratura Brno-město, respektive její vyšetřovatel pro okresy ..., který z Brna do Vyškova na Moravě tehdy přijel (podle mého názoru zřejmě v rámci pseudoobjektivity šetření) a ani soud prvního a ani soud druhého stupně nepovažovaly vůbec za nutné a důležité se touto věcí zabývat. Vojáček tehdy dělal zase jen vše co uměl a na co měl, nic jiného dělat nemohl. Byl to případ nutné obhajoby a Vojáček advokáta chtěl, ale nebylo mu to umožněno a všechny výslechy, či další právní úkony byly provedeny bez jeho právního zástupce, který byl Vojáčkovi nakonec přidělen ex offo, ale až bylo po všem. Vojáček nemohl uplatnit jediné právo obhajoby zaručené mu ústavou. S jeho odsouzením se ve Vyškově na Moravě počítalo. Zkrátka řečeno jinak, přidělený ex offo advokát v téhle nejdůležitější fázi trestního řízení byl Vojáčkovi zcela na hovno, akorát ho Vojáček musel zaplatit! Řečeno tedy ještě jinak: Byl to jen krátký sen, který Vojáček v tom téměř prázdném spěšném vlaku měl. Cituji Vojáčka, protože jen on ví co se stalo ve spěšném vlaku, jinak se tím justice nezabývala a v podstatě se tím nezabýval nikdo."Zvukovou signalizaci na železničním přejezdu před stanicí Brno-Chrlice jsem ještě slyšel. Vypadalo to jako viadukt mezi Kařezem a Cerhovicemi. Osobní vůz, pod viakukt a parní lokomotiva, na viakukt vjížděly současně. A teď ho řidič osobního vozu-otec-vojenský pilot v jedné osobě a syn viděli. Byl to Západní expres Paříž - Praha, vedený parní lokomotivou. Ve vlaku je ... Vracel se z kongresu v Paříži. Otec syna oslovil. Oslovil ho tak jako ho z mužů do jeho šestnácti let oslovovali jen tři muži. Prastrýc Ladislav, někdy strýc Heinz a jednou muž jedoucí v Západním expresu Paříž - Praha. Spěšný vlak vjížděl do stanice Holubice a zřejmě najel na vyhýbku. Vojáček se probudil a zřejmě se usmíval. Byl to pěkný a živý sen. Vojáček měl hřejivý pocit a cítil se osvěžen. Vojáčkův sen, vzhledem k tomu, co z toho nakonec ještě vzniklo, znalo mnoho osob akademického vzdělání, mnoho odborníků z oblasti práva, psychologie a psychiatrie a to i v zahraníčí. Byl to jen sen. Nic jiného to nebylo. A rovněž také nikomu nic do Vojáčkových snů nebylo. Vojáček byl okresní prokurátorkou ve Vyškově na Moravě JUDr. Pilátovou trestně stíhán za něco co se nikdy nestalo. A všichni ti odborníci se shodli a vyjádřili své zcela nestranné závěry jedním slovem: "Idioti!" "Zranění jste si způsobil sám. Popral jste se někde v Brně, nebo jste narazil ve vlaku na kliku. Nebo na nádraží ve Vyškově na Moravě jste udeřil hlavou do skříně,"  vysmívala se ještě Vojáčkovi okresní prokurátorka ve Vyškově na Moravě JUDr. Pilátová, která neměla ve Vyškově na Moravě dobrou pověst a nic pozitivního o ní Vojáček nikdy neslyšel. Navíc to byla poslankyně parlamentu Československé socialistické republiky a měla i jiné funkce. Byla si vědoma, že vyslovuje vědomě nepravdu (lež) a že jedná vědomě protiprávně. Vojáček si pamatuje dodnes co a jak mu řekla a jaký nepodmíněný trest mu tehdy slíbila. O podvržených důkazech již nemluvě. Pravdou je, že Vojáček ji na místě nezabil (fakticky).
a
Policie České republiky Hodonín - rady pro děti.
Ze shora uvedeného je patrno, že orální komunikaci můžeme zcela vyloučit (fakticky). A přitom se říkalo, že svoji kariéru ... "Pane doktore, prosím," usměrňuje mě Vojáček. "Držme se faktů," slyším ho. "Mě tahle okresní prokurátorka skutečně nezajímá," říká Vojáček. Vojáček ani nebyl typ osobnosti, který by ji za tohle na místě zabil. Vojáček byl klidný, snášenlivý, trpělivý, otevřený a rozvážný člověk. Dalo se s ním komunikovat snad o všem (fakticky). Byl tehdy obviněn neprávem, odsouzen soudem prvního stupně na šest měsíců nepodmíněně k výkonu trestu v první nápravně výchovné skupině, ale odvolací soud mu tenhle trest zmírnil na podmínku. A vše se odbylo zase bez advokáta. Jednání u soudu druhého stupně začalo dříve než bylo stanoveno a když se Vojáčkův právní zástupce k soudu včas dostavil bylo již po všem a všichni byli již ze soudní síně venku. Vojáček si vzpomíná, že předseda pětičlenného senátu se Vojáčka vztekle  zeptal: "Znáte inženýra ..." a Vojáček odpověděl ano. Tím bylo jednání skončeno. V soudní síni to nebylo slyšet. Později byl Vojáček zcela rehabilitován a očištěn. Jen pro úplnost dodávám, že Vojáček nikdy nebyl ve výkonu trestu, i když ta tentence tu byla, dostat ho tam. Doktor Jaroslav S.? A zase dvě shodná jména i příjmení. Inu náhoda! "Znám je oba," říká Vojáček. "V pohodě. S jedním z nich jsem chodil i na pivo. Soudce, jeden z nich je dnes advokátem."
a
www.moderni-dejiny.cz
Bylo to v naléhavém právním zájmu Jaroslava Vojáčka, aby soudce Okresního soudu ve Vyškově na Moravě promovaného právníka Rudolfa Plzáka tehdy znovu vyhledal. Bylo to již potřetí a naposledy, kdy se ti dva muži sešli v kanceláři tohohle soudce. To, aby za ním Vojáček jel mu doporučil soudce Městského soudu v Brně JUDr. Vojtěch Voznica. I Vojáček naznal, že bude dobré tohohle soudce o situaci informovat. Když Vojáček zaklepal na dveře jeho kanceláře a vstoupil zase to cítil. Soudce měl popito, ale Vojáčka vcelku vlídně přijal a nabídl mu židli. V podstatě ti dva již byli dohodnuti, když zazvonil na stole soudce telefón. Soudce promovaný právník Rudolf Plzák si to hned neuvědomil, ale vzápětí to poznal. Vojáček se ušklíbl. Byl to telefonát z budovy naproti soudní budovy, která stojí v parku. Telefonát z budovy Okresního výboru Komunistické strany Československa ve Vyškově na Moravě. Soudce se měl neprodleně dostavit. Vzápětí již soudce a Vojáček mazali z prvního patra po schodech do přízemí a ven ze soudní budovy. Po téhle krátké cestě se ještě stačili dohodnout jak budou ve věci dále postupovat. Ano, soudce promovaný právník Rudolf Plzák a Jaroslav Vojáček se dokázali domluvit! Vojáček na něho nikdy ve zlém taky nevzpomínal. Vojáček říká: "Pane doktore, kdoví co na něho měli." Venku před soudní budovou se rychle rozloučili a každý šel svou cestou. Vojáček se ještě chvíli za soudcem promovaným právníkem Rudolfem Plzákem díval a pomyslel si sám pro sebe: "Ten člověk by snad sám vědomě nikomu neublížil a nikoho neprávem neodsoudil. Jedině snad ..." napadlo ho, "že by k tomu dostal příkaz ze shora!" Ano, to je případ Jaroslava Vojáčka. "Nemám ke svému tvrzení žádný důkaz, pane doktore," říká mi Vojáček, "ale už od počátku jsem to podezření měl. Myslím si, že soudce promovaný právník Rudolf Plzák byl vydírán!" řekl mi Vojáček. "A soudruzi na Okresním výboru Komunistické strany Československa ve Vyškově na Moravě, ti přece čekat nemohli? Zkrátka, podle názoru Vojáčka, soudce promovaný právník Rudolf Plzák spěchal na kobereček, pro rozumy, pokyny a instrukce, a to měl v kanceláři "důležité" jednání!" slyším ještě Vojáčka. "To vypovídí o mnohém!" říká Vojáček. Nakonec se případem Jaroslava Vojáčka zabýval Okresní soud ve Vyškově na Moravě ještě jednou. Tentokrát již objektivně. Prokurátor i soudce dali Vojáčkovi v plném rozsahu za pravdu. Vojáček si dobře pamatuje, co mu prokurátor a soudce o jeho případu řekli. A proč náhle ta velká změna? Inu je to prosté. Prokurátor i soudce byli slušní lidé a bylo to ještě složitější a i doba se změnila. Pravdou je, že Vojáček mohl být již tehdy po smrti, ale přežil! To, že přežil si Vojáček vysvětluje tím, že přece jen, v době kdy se jeho příběh odehrával, padesátá léta minulého století skutečně již nebyla (fakticky).
a
www.suchoj.com
Jakovlev Jak-40
Počet sedadel: 2(1) + 27 (maximálně 32), dolet s maximálním nákladem: 1450 km
A závěrem ještě tohle pro zajímavost: V roce 1994 přijel Vojáček k soudu z Brna do Vyškova na Moravě autobusem a když jel zpět do Brna už spěchal a protože neměl zrovna do Brna žádné spojení, tak stopoval. Zastavil mu člověk, který v uniformě pilota Československých aerolinií, přejížděl v roce ... z letiště z Holešova na letiště Brno-Tuřany. Vojáček tohohle člověka-pilota znal. Jeli spolu ve shora neuvedeném roce v osobním voze z Vyškova na Moravě do Brna a Vojáček vystupoval tehdy v Brně-Slatině. A řidič si vzpomněl i na to o čem se cestou bavili. Tehdy byl Vojáček v advokátní poradně ve Vyškově na Moravě u advokáta JUDr. Jaroslava Brože, který mu to vyjádření k návrhu, který si Vojáček před chvílí vyzvedl na poště hned sepsal, a "nalil" mu i optimismus do hlavy. A hovořili i o ragby. Ano, řidič-pilot dopravního letadla byl i sportovec. Vojáček tehdy spěchal do Brna, do zaměstnání. Pracoval tehdy jako řidič z povolání.Tenhle advokát JUDr. Jaroslav Brož Vojáčka pak, krátce na to, zastupoval i u Okresního soudu ve Vyškově. Byla to pro Vojáčka ale velice těžká a absurdní doba a Vojáček se do ní i dnes nerad vrací. Ne, že by nemohl. Může se do téhle minulé doby vracet, ale jen s lidmi, kteří jeho příběh znali a byli na jeho straně. Zkrátka může se vracet jen s lidmi v kterých měl tehdy oporu. A když už se do téhle minulé doby vrací, tak jenom pro legraci a pro vzpomínky na doby, kdy se cítil dobře. Ano byly i takové chvíle a nebylo jich málo. "Když to tak vezmu kolem dokola," říká Vojáček, "zažil jsem legrace kopec, ale pořád jsem byl snad oběma nohama v kriminále. Pokud se člověku něco takového stane," říká Vojáček, "tak pak už se nebojí ničeho!" jsou jeho slova. Vojáček se směje a touhle dobou se dávno skutečně nezabývá. "Ale třeba ten můj příběh někomu pomůže," říká. A to je ten důvod proč to všechno vlastně píšeme. Jinak bychom se na to mohli dávno vykašlat!
a
A co ten Vojáček tehdy do toho protokolu toho vyšetřovatele uvedl, že okresní prokurátorku ve Vyškově na Moravě JUDr. Pilátovou tak uskokojil? Řeknu úvodem tolik: Již dvakrát toho dne napadený Jaroslav Vojáček byl ve Vyškově na Moravě napaden potřetí, tentokrát příslušníkem tehdejší Veřejné bezpečnosti (dnes opět zase policistou). Na obou stranách sehrál tehdy velikou úlohu strach, jak Vojáčka tak i policisty. Ti dva by se jistě za normálních okolností dokázali dohodnout. Skutečností zůstává, že policista ... Nehodlám se k jeho osobě již vyjadřovat v žádném případě. Zkrátka a dobře policista měl strach, snad ještě větší než Vojáček. Policista měl strach z toho, co z toho jeho zákroku bude! Vojáček vypadal jako by ho přejela motorová lokomotiva. Železniční trať tehdy ve Vyškově na Moravě nebyla ještě elektrifikována. Jediné co bylo tedy v tom případu prokázáno již tehdy byla skutečnost, že elektrická lokomotiva by Vojáčka ve Vyškově na Moravě přejet nemohla (fakticky). Jinak tehdy ani potom nebylo prokázáno vůbec nic. Myslím, ve smyslu žaloby okresní prokurátorky ve Vyškově na Moravě JUDr. Pilátové. Ano, to jsou slova prokurátora po přezkumném řízení. A na základě tohohle to celé vzniklo. Na základě strachu policisty, co z toho bude! "Obvinění nemělo být vzneseno vůbec," takhle to bylo u Okresního soudu ve Vyškově na Moravě v přezkumném řízení zcela jednoznačně řečeno. Jaroslav Vojáček byl žaloby okresní prokurátorky ve Vyškově na Moravě nakonec zcela zproštěn. Prokurátor prohlásil: "Pane Vojáčku, ten váš případ je velikou ostudou justice a už to tak zůstane a já se vám jménem justice ještě jednou omlouvám. Byla to ostudná žaloba!" Tomuhle přítomný soudce, který to slyšel přikyvoval souhlasně. Nebýt listopadu 1989 a zákona o soudní rehabilitaci, tak s tou špínou žije Vojáček dodnes! Pravdou rovněž je, že pokud by tehdy zahynul, tak se to nikdy nestalo! Co k tomu dodat? Snad jen to, že takových či podobných případů, podle vyjádření prokurátora po přezkumném řízení, bylo u Okresního soudu ve Vyškově na Moravě mnoho. I Vojáček jich zná ještě několik a slíbil, že ještě některé časem dodá.
a
Zajímavý případ je případ loupežného přepadení v Brně-Tuřanech. Mladý dvacetipětiletý muž byl více než dva měsíce držen ve vazbě a byla proti němu již podána žaloba, ale nakonec to dobře dopadlo. Pachatelem byl někdo jiný. Byla to náhoda, že na to ti vyšetřovatelé nakonec tehdy přišli. Nikdo to tomu mladému muži nevěřil, že se žádného loupežného přepadení nedopustil, jen profesor Roháček. Nějak mu to nepasovalo už od počátku. Mladý muž byl provozní elektrikář, ale k době kdy mělo dojít k loupežnému přepadení v Brně-Tuřanech, doktor Roháček tohohle mladého muže ještě neznal. Zajímavé bylo, že mladý muž doktora Roháčka znal, ale nevěděl odkud. Trvalo to několik dní a teprve potom na to mladý muž přišel. Doktora Roháčka znal ... Skutečně bylo to velice zajímavé odkud to bylo. Doktor Roháček se na něho ale nemohl upamatovat. Krátce na to, co byl tenhle mladý muž zproštěn obžaloby, ve které mu bylo kladeno za vinu, že se měl dopustit loupežného přepadení v Brně-Tuřanech, vyhledal tenhle mladý muž doktora Roháčka a pozval ho na pivo. Jeho spolupracovník později udělal velikou kariéru a je to velice známé jméno.
Saki Munro
Autor i jeho malý hrdina Conradin je geniální: 'A zatímco za dveřmi docházelo k dalšímu dohadování, co a jak, Conradin si opékal další topinku.' Ano to je poslední věta Vojáčkova oblíbeného příběhu a je to i inspirace jeho pomsty. Více se ještě dozvíme. Ale zpět k věci. Do protokolu vyšetřovatele tehdejší Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... vypověděl rasově čistý Čech Jaroslav Vojáček: "Zmlátili mě v Brně, ve spěšném vlaku a dále ve Vyškově na Moravě skini. Můžu si za to sám," prohlásil, ale to nestačilo. Tedy ještě dodal: "Moc jsem se opaloval." A ta dobrá žena, soudružka okresní prokurátorka ve Vyškově na Moravě, poslankyně parlamentu Československé socialistické republiky, JUDr. Pilátová Vojáčkovi řekla s úsměvem: "No vidíte, že jste si nakonec vzpomněl!" Vyšetřovateli, který se zabýval tím, co Vojáček v Brně dělal, zřejmě nezbylo nic jiného než aby vše prověřil, zda v Brně Vojáček nepáchal něco nekalého, zřejmě proto přijel z Brna do Vyškova na Moravě. Vojáček říká: "Pořád mu to nějak nepasovalo a měl snad pocit, že je toho ještě málo a tak jsem opakovaně musel něco přihodit. Nedalo se s ním mluvit vůbec o ničem a vím co mi řekl a jak se ke mě choval. Já jsem si nemohl vzpomenout jak se ta hospoda jmenuje. Na Cejlu, vpravo na rohu té krátké uličky, když jedede z města a přejedede trolejové křížení na Radlasu. Ano je tam to kino Radost. Abyste správně rozuměli, nikdy jsem v tomhle lokále nebyl, tu hospodu znám jen z venku, jezdíval jsem tramvají okolo a kdysi jsem i bydlel nedaleko odkud. Bylo tam otevřeno snad již od rána od pěti hodin, když jsem jezdíval ráno do práce. A představte si, že ten vyšetřovatel Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ..., který ten protokol se mnou sepisoval na psacím stroji a do Vyškova na Moravě přijel kvůli mě z Brna, to věděl. On tu hospodu znal a věděl jak se ta hospoda jmenuje. Já si pomyslel. Tak to tam rychle napiš, ty moulo, dřív než to zapomeneš. Tak se stalo, že restaurace, kde jsem toho dne byl (fakticky) se do toho "našeho" protokolu už vůbec nedostala. Vyšetřovateli to už ale stačilo a víc už by se tam stejně nevešlo. Ano teď by to mohlo odpovídat. A v které restauraci jsem tehdy byl?  V resturaci Špalíček na Zelném trhu v Brně. Vedoucím tam tehdy byl pan Pulec. Jeho rodině kdysi patřila restaurace u zoologické zahrady v Brně-Bystrci a pokud si dobře pamatuji, už jako malý chlapec, když jsem chodíval do zoologické zahrady a na loď na přehradu, říkalo se tam vždy u Pulců. I moje prababička tu restauraci pod tímto názvem znala a kupovala mi tam limonádu, při našich výletech do téhle části Brna. Dalo se sedět i venku, s výhledem na řeku Svratku. V protokolu vyšetřovatele Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... restauraci Špalíček nenajdete (fakticky). Ale jsou tam uvedené jiné vybrané brněnské podniky. Můžete si z toho seznamu vybrat, kam třeba zajdete na oběd či na večeři. Možná s rodinou či s přáteli či s obchodními partnery. Nebo i sami, je-li to vaše přání. "To byl ten vyšetřovatel tak neschopný, že na to nepřišel, vždyť to zase tak složité nebylo?" zvolal jsem s podivem a hlasitě. Těžko říci, do člověka nevidíte, ale osobně si myslím, že vyšetřovatel tehdejší Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... byl to jistě inteligentní člověk, sdělil mi klidně, snášenlivě, trpělivě, otevřeně a rozvážně Vojáček. Zkrátka Vojáček si myslí, že vyšetřovateli Městské prokuratury Brno-město, pro okresy ... se nic už dále prověřovat v Brně či jinde nechtělo.
Přeloučská poliklinika
Jen snad ještě dodám, že shora uvedený pilot dopravního letadla byl dříve pedagogem a vyučoval i spolužáka mladšího bratra Jaroslava Vojáčka. Bylo to ještě v době, kdy tento byl ještě na učilišti, tedy dříve než se tento člověk odstěhoval s rodiči z okresu Vyškov a stal se pak studentem stavební průmyslovky a tím současně i spolužákem mladšího bratra Jaroslava Vojáčka.
a
"Na druhé straně k osobě soudce promovaného právníka Rudolfa Plzáka musím říci," říká Vojáček, "že když tento soudce odsuzující výrok pronášel byl si vědom, že vynáší odsuzující výrok neprávem a tak se to snažil později alespoň částečně napravit. Musím říci že, to na čem jsme se tehdy dohodli, soudce splnil a udělal snad i něco nad rámec naší úmluvy. Já jsem mu tehdy řekl a byla to úplně moje první věta: Pane předsedo, představil jsem si zase nějakého dalšího blba a kdoví co z toho bude ještě za polízanici v zaměstnání a v rodině a už jsem neměl sílu vybavovat se s dalším idiotem," a on to prý hned pochopil a dal Vojáčkovi prostor, aby to mohl vysvětlit. "A ti policajti, kteří na mě původně zírali jako na nějakého těžkého zločince, a kteří to slyšeli? Těm to bylo taky hned jasné. Už se pak na mě úplně vysrali a ještě jsem od nich dostal dvě krabičky cigaret." vzpomíná Vojáček. "Ale to ponížení to bylo strašné. To nikomu nepřeju. Od té doby rovněž chápu, že se může za takové situace někdo dopustit i zločinu vraždy I když, znovu to opakuji, já nejsem ten typ osobnosti, abych zločin vraždy realizoval."
a
Chci poděkovat všem, kteří mi byli v období září 1981 až listopad 1983 příznivě nakloněni a byli mi svým způsobem i morální oporou. Mezi tyto osoby řadím i soudce Okresního soudu ve Vyškově promovaného právníka Rudolfa Plzáka. Jeho reakci v počátku hlavního líčení v březnu 1981 jsem zaregristroval velmi dobře.
a
Rok 2010 - vrcholná schůzka v Praze
"Nebylo to tak, že by Vojáček zmlátil policajta," říká ruský prezident Medveděv. "Bylo to úplně naopak. Vojáček požíval takto získané autority, respektu a dokonalé úcty, neprávem!" "Dmitriji když ty tak, tak já taky. Toho vlka počátkem padesátých let minulého století zrušil v Moravském Švýcarsku Jára Cimrman. Jeho matka za pokus útěku z republiky i jeho dědeček byli v padesátých letech minulého století odsouzeni v Československu taky neprávem, sděluje americký prezident Obama. 
a
O co v případu Vojáčka šlo? Ponížit ho a zlomit!
a
Mireček a Giorgio se smějí kdesi u piva v Beskydech.
a
"Medveděv nebyl ještě na světě ...
a
... a Obama měl dva roky, tři měsíce a tři týdny," směje se Mireček. "Nesměj se Mirečku, ti dva se domluví," říká mu Giorgio.
a
 jirsulik.rajce.idnes.cz
a
www.aukce-neumann.cz
Ten malý kluk na to všechno přišel sám! Doma byla skříň, která byla uzamčena a ani on a ani jeho mladší sourozenci do ní neměli přístup. Ten malý kluk byl ze sourozenců nejstarší a už nemohl dále čekat a nemůžeme se mu ani divit! Posbíral doma všechny klíče, které našel  a měl štěstí. Jeden z nich pasoval. Otevřel skříň a když si tu soudní písemnost z počátku padesátých let minulého století a rodný list přečett. A hned vedle pistole ležely krabičky s náboji.
a
Do Žiliny, tehdy dvanáctiletý hrdina tohohle příběhu, nepřijel. Dostal se to tohohle města až o dvacetjedna let a téměř čtyři měsíce později. Tehdy cestoval služebně do Popradu na pracovní poradu ve Vysokých Tatrách a v Žilině přestupoval. Prošel  se tehdy po městě. Čestmíra Koláčka-Bottini zde již nezastihl. Ten žil již dva roky v emigraci a jeho matka byla již dvanáct let po smrtii, dozvěděl se tehdy ve městě.
JUDr Zahálka
Příběh započal v tehdejších Sudetech počátkem padesátých let minulého století na Moravě a ve Slezsku a vyvrcholil emigrací Čestmíra Koláčka-Bottiniho. Mladý muž se mohl tehdy svobodně rozhodnout: Rakousko, Francie či Itálie. V Paříži se mu líbilo nejvíce.
a
2/5
73d9c66678_66024382_o2
a
 


Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010