Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Žárlivci a zloduši

12. května 2010 v 14:42 | Eva Adamová, Petr Jonáš, Šárka, Jarda |  05/2010
5e89cdfe93_64915122_o2
Žárlivci a zloduši? Nebrat ani jednoho!
a

Případ první: Othello a Desdemona

Drama Othello a Desdemona je zřejmě nejznámější příběh žárlivosti: Mladá krásná žena dcera dóžete se provdá za stárnoucího maurského válečníka proti vůli své rodiny. Jejich oboustranná láska slibuje překonat všechny překážky. Stává se však nástrojem pomsty Othellova přítele Jaga, který mu závidí jeho úspěchy. Našeptává mu neustále, že Desdemona ho klame s pobočníkem Cassiem. Jag odcizí Desdemoně šátek, který má být pak důkazem její nevěry. Othello, zasažený ve svých nejhlubších citech, nezkoumá pravost podvržených důkazů a Desdemonu uškrtí. Sám se pak nad její mrtvolou probodne.
Vykřičník
K Othellovu zoufalému činu přispěla především ta skutečnost, že trpěl pocitem méněcennosti, jako příslušník jiné rasy. Za druhé prožil bouřlivé mládí, kdy patřil k vyhlášeným záletníkům a své zkušenosti s lehko přístupnými ženami snadno promítl i do současného vztahu. Předpokládal tedy u Desdemony vlastnosti, s kterými se setkal u svých předchozích milenek. V takových případech běžně dochází k tomu, že žárlivý člověk zaměňuje vlastní představy, získané minulými zkušenostmi. Není přístupen žádným logickým důkazům o svém omylu. Desdemonin šátek byl příslovečnou poslední kapkou do poháru jedu v Othellově duši. Kdyby totiž tento důkaz nedostal, byl by si ho patrně sám vytvořil, tak jak to dělají žárlivci běžně. Jak ukazuje Othellova smrt, jsou žárlivci připoutáni k objektu své chorobné vášně a nemohou bez něj žít. Kdyby se stalo, že by se žárlivý člověk octl se svou partnerkou na zcela pustém ostrově, žárlil by na ni i tam. Vyčítal by jí její myšlenky, představy, minulost a řadu dalších věcí, které jsou pro současnou situaci zcela bezpodstatné, stejně jako jeho obavy, které má v širším společenském kolektivu.
Chlapeček a holčička
Definice lásky
Láska je stavem lidského vědomí, v němž hrají dominantní roli city (emoce) nad rozumem. Tyto emoce jsou určitého typu (smutek, nadšení, radost ...), mají určitou intenzitu (malá radost, velká radost) a znaménko (plus nebo mínus). Velmi dobře pociťujeme emoce kladné (libé) a ještě intenzivněji emoce záporné (nelibé). Rozumová složka hraje roli především schopností si uvědomit koho miluji, koho nenávidím, z čeho mám radost, co ve mě provokuje zlost. Láska je určitý akord emocí mezi mnou a partnerem, ale třeba také mezi rodiči a dětmi, rodnou vískou a podobně. Podle objektu rozlišujeme lásku na lásku sexuální a nesexuální. Například láska k vlasti je nesexuální, láska k milenci je vysoce sexuální, láska k manželce po třiceti letech je méně sexuální. Sexuální láska je důležitou součástí lásky milenecké a manželské. Říkáme, že láska různě probíhá, má různé zbarvení, je ustavičně vtíravá nebo časovaná jen přítomností partnera, má rozmanité odstíny v prožitku, je různě vášnivá. Zamyslíme-li si nad výše uvedenou klasifikací, dokážeme pochopit, proč je nejlépe si představit lásku jako hudební akord. Je ideální, pokud je láska mezi dvěma lidmi vyrovnaná, vyvážená.
Dve šroubem stažená srdce
Zásadní rozdíl mezi přirozenou a chorobnou žárlivostí je v tom, že v přirozené žárlivosti je útočnost zaměřena na soky nebo sokyně, zatímco v chorobné žárlivosti se útok obrací proti partnerovi.
Vykřičník
Přirozená žárlivost:
V lidových morytátech z počátku minulého století na téma "láska a vitriol" se skutečně setkáváme s tím, že primitivní dívky zničily kyselinou obličej své soupeřky, zatímco svého proradného miláčka trestu ušetřily. Tento postup vychází z předpokladu, že jejich milý by nemohl být tak špatný, aby je aktivně podvedl, že se může stát nejvýše obětí rafinovaného svodu. Je v tom i jistý morální soud nad osobou, která rozvrací pevné citové vztahy. I když tento primitivní postup je odsouzeníhodný, může nám sloužit jako model jednoho ze způsobů řešení vzniklého nebo předpokládaného trojúhelníku. Pokud nepoužijeme zrovna vitriolu, ale modernějšího způsobu, jako skandál na pracovišti, je to jednorázové odreagování nastřádaného afektu, které se časem zahladí a nezpůsobí zpravidla větších škod.
Vykřičník
Chorobná žárlivost:
Naproti tomu chorobný žárlivec týrá svého partnera léta, postupně ho neurotizuje, omezuje jeho svobodu a poškozuje ho společensky. O tom jak neúnosný je úděl člověka, který žije po léta se žárlivcem, svědčí tenhle příklad: Paní Marie nám vyprávěla po rozvodu se svým mužem, jaké peklo s ním prožívala. Někdy se stalo, že jí i několikrát za noc vzbudil a vyčítal jí, že se na ní díval v kavárně muž u stolku pod zrcadlem, vynucoval na ní doznání, že se s tímto mužem zná, protože jinak by si to nedovolil, že navrhla návštěvu oné kavárny záměrně, aby mohla s oním mužem koketovat a tím zešměšňovat svého manžela a tak dále. Když se snažila dokazovat, že si vůbec nevšimla, že tam taková osoba sedí, nevěřil jí a rozpřádal síť svých nelogických důkazů dále. Každá takováto bezvýsledná debata končila pravidelně manželovým prohlášením: Stejně stále ještě miluješ Martina, i když žije již dvacet let v cizině. Neumíš na něj zapomenout a žiješ s ním ve svých představách. Ve skutečnosti byl Martin paní Marie jen krátká studentská láska a rozešla se s ním dávno předtím, než poznala svého manžela. Do manželství vstupovala z lásky a o Martinovi se mu skutečně jednou, čistě náhodou zmínila, jako o bezvýznamné epizodě z mládí. Fantom Martina neustále vyvolával a živil manžel, sám se s ním srovnával a vyžadoval od manželky ujištění, že on Martina převyšuje ve všech směrech. Po několika letech takového manželství se paní Marie z neustálého napětí úplně zhroutila a nenalezla jiné východisko než rozvod. Dříve než však rozvodový rozsudek nabyl právní moci, chorobně žárlivý manžel se oběsil. "Moje žena si mou smrt přála," uvedl sebevrah ve svém dopise na rozloučenou. "Kdybych zdechl vše by se vyřešilo samo," zmiňuje se sebevrah o svém přesvědčení.
Vykřičník
Našeptávači a donašeči
Jiným typem lidí, kteří se vyžívají v žárlivosti druhých jsou našeptávači a donašeči. Tak jako diváci na divadle rádi sledují dramatické výstupy a situace, tak je oni rádi pozorují a sami inscenují v běžném životě. Jejich prostředky můžeme rozdělit zhruba do dvou skupin. Buď se jedná: o přímé "přátelské" upozornění na často vymyšlenou nevěru partnera. Ještě podlejší způsob je psaní anonymů jakéhokoliv druhu. Kromě zlobné útočnosti je každý anonym projevem zbabělosti pisatele a jeho potřeby skrytého jednání. Je to způsob msty pokrytců, kteří navenek vystupují jako přímí a čestní lidé a ve skrytu svého soukromí vylévají na papír, a dnes jsou i jiné možnosti, špínu a zlobu, ospravedlňujíce toto jednání sami před sebou jako odvetu za kdysi utrpěné křivdy.
a

Případ druhý: Nejlepší přátelé

Emilův kamarád Pavel se netajil tím, že je šťastně zamilován do Květy. Jejich známost trvala již několik měsíců. Pavel začal Květu vodit mezi své kamarády a tak ji poznal i Emil. Jednou přišel Emil s tajemným a zasmušilým výrazem na pracoviště, vzal si svého přítele Pavla stranou a s velkými okolky ho přátelsky upozornil na to, že včera večer viděl Květu vystupovat z auta a dlouze se loučit s mužem ve voze. V Pavlovi začaly klíčit pochyby o Květě; nedovedl si srovnat její upřímné a milé chování s Emilovou zprávou. Rozhodl se, že Květě zatím nic neřekne a všechno si ověří. Začal proto s dotazy, které sám považoval za nenápadné, ale které Květu pokořily jako neoprávněný výslech. Tak mezi oběma vzniklo první napětí. Květa cítila, že je z něčeho podezírána, ale nevěděla z čeho, měla naprosto čisté svědomí, a proto se obrátila na Emila jako na Pavlova nejlepšího přítele, aby se pokusil vyšetřit z čeho pramení Pavlova náhlá podezíravost. Emil jenom mlhavě naznačil, že nejvíce podezírá ten, kdo má sám máslo na hlavě, že Pavel nápadně často pomáhá do kabátu jedné mladé spolupracovnici. A tak při příští schůzce začala s nevhodnými dotazy tentokrát Květa. Schůzka skončila roztržkou a Květiným pláčem. Při příští schůzce dosáhlo napětí takového stupně, že došlo k otevřené hádce. Pavel konečně vyhrkl: S kým to jezdíš autem? Květa mu na to odsekla: Co je ti do toho, když se zajímáš o tu novou ve vašem oddělení. Naštěstí si oba uvědomili, odkud pocházejí vzájemné informace a jejich útok, obrácený původně vzájemně proti sobě, se spojil a obrátil proti Emilovi. Vysvětlilo se, že Květu vezl autem strýček Jaroslav z Frýdku-Místku, který přijel do Prahy na návštěvu.
Vykřičník
Celá Emilova intrika byla šťastně rozuzlena díky tomu, že se oba, Pavel a Květa, včas domluvili. Mnoho případů však nekončí takto dobře, může mít za následek trvalý rozchod dvojice, která by jinak mohla společně žít v dobré shodě. Je to zvlášť tam, kde podezírání trvá dlouho a je živeno stále novými "důkazy", takže se stane nepřekonatelnou překážkou a vzájemná důvěra zcela vymizí. Všimněme si blíže osobnosti Emila jako představitele typu donašečů a našeptávačů. Emil si ve svých informacích vlastně nic nevymýšlel, ale podal je takovým způsobem, že dostaly zcela jiný smysl. Jeho skutečný záměr je mu těžko dokázat, protože se vždy skryje za tvrzení: Myslím to s tebou dobře, chci tě ušetřit pozdějšího většího zklamání. Chci tě upozornit jen na některé okolnosti, které by bylo dobře vyjasnit, abyste neztratili vzájemnou důvěru. Tím, že se nekryje za anonymitu, vzbuzuje dojem poctivého přítele. O to větší váhu má jeho sdělení, zkreslené důrazem, který mu dává. Tímto důrazem usměrňuje i fantazii informovaného žádoucím směrem, to jest k pochybnostem a nedůvěře. Pohnutkou k takovému jednání bývá nejčastěji závist a zároveň i pocit moci z možnosti zasahovat do osudů druhých. Je to jakási hra na boha, nebo lépe ďábla, s jejich předpokládanou všemohoucností a dokonalou znalostí lidských povah. Je v tom jakési démonické velikášství, ke kterému se uchylují lidé s pocity méněcennosti. Pro tyto pocity velikášství útočí přímo a klade si za přednost, že hraje fair.
Vykřičník
A už jen pro úplnost dodejme, že Emil, když celá tahle intrika praskla, ostudu ve firmě neustál a vše vyřešil tím, že z firmy odešel. Několikrát, když se později opil, označil pak skutečné strůjce intriky za blby a neschopné idioty, což byl ostatně i jeho dřívější názor a nebylo to nic nového. Tito lidé jsou pak podepsáni v zápisu z jednání ze dne 29. června. (zápis podepsali: inženýr J. P., inženýr B. P. a S. S.). Zajímavé je, že jednání, o kterém se v zápise hovoří, se nikdy neuskutečnilo! U soudu to dopadlo dobře. Jiný výsledek Pavel tehdy ani neočekával. "Pane doktore, mám strach," řekl Pavel svému právnímu zástupci, když do soudní síně vstupovali. "Klid," řekl advokát Pavlovi "dobře to dopadne!"
... Pravomocné soudní rozhodnutí spisové značky ... ze dne 11. března Městského soudu v Brně bylo opatřeno doložkou o nabytí právní moci dne 27. května. Ano, tohle je ono! ... Jeho příjmení je shodné s rodným jménem mojí matky a jeho křestní jmého je shodné s křestním jménem mého strýce, ale pozor! Ne bratra mojí matky, ale bratra mého otce! A můj kamarád a nadřízený, mimochodem veliký optimista, měl 8. září narozeniny! A tehdy tohle všechno začalo! ... Podle názoru doktora Josepha Kleinstücka, mého kamaráda a podřízeného, se jednalo zcela jednoznačně o hon na člověka ... A můj právní zástupce, který mého kamaráda a podřízeného Josepfa Kleinstücka neznal, ale přesto jeho názor rovněž sdílel, pak ještě tohle všechno upřesnil: "Tady nepoznáte, odkud útok proti vám směřuje, znám to tady," řekl mi "po ukončení studia jsem tady krátce pracoval." A soudce-předseda senátu, který v soudním řízení v téhle věci rozhodoval přibližně o půl druhého roku později ... Ano, opět přibližně o dalšího téměř půl druhého roku, po tomhle soudním řízení mi v neformálním rozhovoru řekl. "Mě tohle bylo jasné už od počátku, že stojíte sám ...!" Ano, nikdy jsem nezapomněl jak tenhle soudce soudní jednání tehdy vedl. A řeknu vám, že jsem se nepřímo od něho mnohému přiučil.
Šipka ukazuje správné řešení případu!
Soudce byl kompetentní!
Dokázal rozeznat nejen "pšenici od koukole"! řečeno ještě jinak.

Případ třetí: Šťastné narozeniny a veselé velikonoce

a
Dvacátépáté narozeniny.
a
Dvacátésedmé velikonoce.
Jeseník celkový pohled
Spletité jsou cesty osudu! Jirkovi nebylo ještě ani dvacettři let a měl by zřejmě šťastný a spokojený život před sebou. Bylo to v pátek 26. července odpoledne a Jirka jel autem do Brna, kde již všichni čekali. Jirka ještě vše zvažoval a nebyl ještě jednoznačně rozhodnut. Má jít do toho či do toho jít nemá? Jirka šel do toho pod tlakem a přemýšlel o útěku od všeho. Nemá to s morálkou nic společného. Zkrátka napadlo ho, že se na to ještě teď vykašle, dokud je ještě čas! Že vybočí, zahne třeba hned teď do lesa a zmizí. Zkrátka zvažoval ještě všechna pro a proti a nedokázal se ještě rozhodnout. Pokud by se Jirka tehdy správně rozhodl a utekl, mohl třeba zanechat vzkaz, že hostina se koná. Zkrátka, kdo bude chtít, ať příjde. Bylo by to sice nanejvýš trapné organizačně technické opatření, ale Jirka by si všechno další trápení v následujících letech ušetřil, jak vývoj událostí nakonec ukázal a dal Jirkovi v plném rozsahu za pravdu. Jirka je o tom přesvědčen dodnes. Bylo to tehdy to nejsprávnější řešení v dané situaci. Měl to tak tehdy udělat. A dítě? Na dítě by Jirka platil. Nebyl by první ani poslední, který se do podobné situace dostal. Ale to je to "ale" a to je to "kdyby". Jirka se mylně domníval, že by to mohlo fungovat. A nemohl vlastně ani jinak. A bylo to ještě složitější! Jirkovi jsem rozuměl. Jeden den 29. mu zemřela maminka a druhý den 30. mu zemřela osoba, nebyl mu tehdy ještě snad ani rok, které byl soudem tehdy svěřen do péče. Jirka potřeboval ještě nějaký čas, aby si všechno ještě v klidu promyslel, ve svých myšlenkách srovnal a zařídil si další život již jen podle svých představ, čas k tomu, aby se se smutnými událostmi, které ho v jeho životě potkali, bezezbytku vypořádal. Ano, potřeboval ještě čas a hlavně oporu ve složité životní situaci. Ne nůž na krk, citové vydírání a hrozby násilím. Přiznám se, že jsem ani nevěděl v jak složité a těžké situaci tehdy Jirka byl. On o tom se mnou a ani ve své rodině nikdy s nikým otevřeně nemluvil. Zřejmě nechtěl nikoho zatěžovat starostmi. To skutečně nevím. Zřejmě by tomuhle v jeho rodině ani nikdo nerozuměl. Asi si mysleli, že je Jirka v pohodě. Jirka mi to tedy neřekl a neřekl to ani nikomu ve své rodině, nechal si to jen pro sebe. Vím jen, že jeho maminka totiž tehdy zemřela za dodnes nevyjasněných okolností. Ano, to je ono! To je to tabu, které Jirku trápilo. Jirka vlastně neví dodnes, proč se to tehdy stalo. Neví, co bylo skutečnou příčinou smrti jeho maminky. O příčině její smrti může jenom spekulovat. Ale on to dávno nedělá. Jirka říkává: "Je mnoho případů, kdy smrt je zcela jasná, ale příčinu smrti se nepodaří nikdy objasnit!" a já mu dávám kolikrát za pravdu. Skutečně je mnoho takových případů!"
Brno pohled na Petrov
Ale už jen pro "vysvětlení: Jirka vstoupil do ordinace závodního lékaře a předal lékaři MUDr. Šimáčkovi nález od odborného lékaře. Lékař měl již všechny písemnosti na stole, ale dlouho v Jirkově zdravotní dokumentaci ještě listoval a snad ještě něco hledal či o něčem ještě přemýšlel. V okamžiku kdy vypisoval Jirkovi pracovní neschopenku se jejich oči střetly. Jirka nezapomněl dodnes na lékařův pohled. Lékař tu skutečnost teprve nyní zaregistroval: "Vy máte dnes narozeniny," řekl překvapeně. Ano Jirkovi bylo onen den právě dvacetpět let a příčina pracovní neschopnosti byla lékaři i Jirkovi jasná. A pak? Podat trestní oznámení? Jirka to udělat nemohl! Zkrátka a dobře: nešlo to! Byla to přece matka jeho dítěte. O tom zda Jirkovo rozhodnutí bylo tehdy správné nebo ne, o tom Jirka tehdy nijak nepřemýšlel! Skutečností zůstává, že tehdy se Jirka měl s matkou svého dítěte okamžitě rozejít a nebrat už na nikoho a na nic žádný další ohled. Je to hrozné, ale je to tak! A po bitvě je každý generálem. A kdo o tom nic dodnes neví měl by již mlčet. Jirka mohl být dávno několikrát po smrti! Jirka byl typ osobnosti, zkrátka Jirka nebyl ten typ osobnosti, který by realizoval například vraždu! Jiný typ osobnosti by vraždu možná v Jirkově situaci realizoval. Vidíme to dnes a denně. Vidíme ty rodinné tragédie. Jsou různé typy osobností a různé typy psychopatů. Jirka ten typ osobnosti ale zcela rozhodně nebyl! Zkrátka Jirka říkával: "Jsou věci, které se mezi slušnými lidmi nedělají!" Jirka byl charakter a snad i to byl jeden z důvodů, že si toho ti lidé všimli a Jirka tu překvapující nabídku tehdy dostal. Nečekaným zájmem o svoji osobu byl Jirka velice překvapen a zaskočen. Překvapen a zaskočen byl i tím, odkud nabídka přišla. Bylo to velice zajímavé, kam až to všechno došlo. Záleželo tehdy jen na Jirkovi, jak se rozhodne, zda nabídku přijme či nabídku nepříjme. Bylo to už jen Jirkovo svobodné rozhodnutí a bylo to pro Jirku velice důležité, že se tak tehdy stalo. Teprve v nouzi poznáš přítele. Říká se to. A charakter člověka se projeví až v mezní situaci. A bylo to právě tohle! Jirka ale nelituje. Je dodnes přesvědčen, že se tehdy rozhodl správně! Jeho rozhodnutí ale významnou měrou ovlivnila i jeho osobní zkušenost!
Panáček s kartami
A jak víme, osobní zkušenost je nepřenosná! "Byly to tehdy krásné narozeniny i veselé velikonoce," říká Jirka. A já mu to věřím. "Byla to tehdy paráda a užili jsme legrace kopec!" jsou jeho slova. 26. dubna, jeho matka měla tehdy narozeniny, byl Jirka stále v pracovní neschopnosti. Co se vlastně tehdy stalo? ptám se Jirky. A myslíte, že mi to Jirka řekl? Neřekl mi vůbec nic! A jeho rodina? Nikdo nic neví a dodnes nemá o ničem ani tušení. Skutečně. Jirka si to zase všechno nechal pro sebe! "Nemám potřebu o tom všem dnes již hovořit," říká. Ano, Jirka má pravdu. Ti lidé by na to měli přijít sami. Vím, je to těžké. Museli by si přestat dělat iluze. Přestat věřit tomu, čemu bezmezně dosud věřili. Pravda je někdy skutečně hrozná. Ale je to skutečnost! Nemá žádný význam si něco nalhávat a říkat, že vše bylo jinak! Je to lež jako věž a "domeček z karet", který se vzápětí sesype!
Vykřičník
Když o tom tak přemýšlím, on ten Jirka žádný pitomec nebyl. Byl jen břídil (laik a neodborník) a ty okolnosti. No, ty bych nikomu nepřál! No možná to vidíme všechno moc černě. Možná je to jen náš subjektivní pohled a nevidíme věci objektivně. Možná nám chybí i Jirkova zkušenost. On se totiž Jirka tváří spokojeně! "Třeba si to někdo přečte a možná mu ten příběh nějak pomůže," říká. "Vždyť ten příběh je ze života! A není vůbec důležité kdy a komu se přihodil či zda se vůbec odehrál" A Jirka se usmívá, když to ještě doplňuje: " Vím to, ten příběh už pomohl několika osobám," říká.
Hory vrcholky
ubytovanihory.com
Mapa Hrubý jeseník
Dominantou Jeseníků je Hrubý Jeseník s nejvyšší horou Praděd - 1492 metrů nad mořem. A nejvyšší moravská hora Praděd láká spoustu návštěvníků za každého počasí a zvláště v sezóně, ať zimní nebo letní.
Karlova Studánka
Z Karlovy Studánky na Ovčárnu je možno vyjet i autobusem.
Ovčárna dvojobrázek
Nejpohodlnější přístup na Praděd je právě z Ovčárny, která leží v nadmořské výšce 1300 metrů a na vrchol hory se dostaneme dosti pohodlně zdoláním necelých 200 výškových metrů. Na místě Ovčárny stával kdysi seník, v roce 1863 pak chata a salaš, která dodávala lázeňským hostům v Karlově Studánce ovčí syrovátku. V roce 1919 objekt vyhořel a správce zahynul, za rok však chata stála znovu a v roce 1932 byla dokonce přebudována na horský hotel.
Asi Kurzovní
Dnes je tady několik zařízení cestovního ruchu včetně nedalekého Sporthotelu Kurzovní.
Barborka
V chatě Barborka, byla založena Horská služba Jeseníky.
Lyžařský vlek
Vyhlášený lyžařský areál Ovčárna je středisko s nejvýše položenými vleky a sjezdovými tratěmi v České republice. Sněhové podmínky jsou zde vynikající, lyžuje se tu v České republice nejdéle. Přestože areál nemá systém umělého zasněžování, nezřídka se zde lyžuje od listopadu až do 1. května, tedy i v době, kdy lidé už dávno pracují na zahrádkách a vyrážejí na cyklotúry. Například v sezoně 1999/2000 tu napadlo 390 centimetrů přírodního sněhu, běžný standard je přitom kolem dvou metrů.
cesta na Praděd
Cesta na Praděd
a
Cesta z Pradědu
Praděd, prý sídlo dobrého ducha Jeseníků, se dříve nazýval různě - Sněžná hora či Sněžník, Klínovcová hora či Wiesenberská Sněžka. Až v devatenáctém století se objevuje Altvater a v roce 1848 český překlad Praděd. V letech 1903-1912 byla na vrcholu postavena 32,5 metru vysoká kamenná rozhledna ve tvaru románské hradní hlásky s restaurací - v roce 1957 byla uzavřena a o dva roky později se zřítila. V letech 1970-1980 tady vyrostla 145 metrů vysoká telekomunikační věž s meteorologickou stanicí, restaurací a vyhlídkou. Rozhled odtud je impozantní, musí ovšem ale přát počasí, vždyť klima je tady opravdu drsné. Kolem Pradědu vede hlavní turistická a lyžařská magistrála.
mapa bpravo Rýmařov
Pokud přesvědčíte vašeho řidiče, aby se obětoval a vyrazil sám na Skřítek u Rýmařova, kde na vás počká, pak vás čeká dvanáct kilometrů dlouhá túra, nejkrásnější v celých Jeseníkách.
Petrovy kameny
Petrovy kameny - 1446 metrů nad mořem. V pozadí vrchol Pradědu. Petrovy kameny jsou chráněnou lokalitou nad Ovčárnou. Jejich výška je 7 metrů.
a
S Jirkou se Jarda poprvé potkal již před léty v restauraci hotelu Jeseník v Jeseníku. Byla tehdy velká sněhová vánice a všude veliké sněhové závěje, když večer Jarda do města dorazil a v hotelu Jeseník se ubytoval.
a

Případ čtvrtý: Anonymní dopisy

Muž u kancel stolu telefující
Třicetiletý podnikatel Václav byl tři roky ženatý s půvabnou pětadvacetiletou ženou. Sám měl menší tělesnou vadu: po prodělané dětské obrně nepatrně kulhal. Tato vada byla příčinou jeho určitých společenských omezení, nemohl aktivně sportovat, tančit a tak podobně. Pociťoval to jako velký handicap a snažil se svůj nedostatek ze všech sil překonávat. Alena nepovažovala nedostatek svého manžela za žádnou překážku, nedělalo jí násilí odříci si taneční zábavy a po dvouleté známosti se vzali. Jejich manželství bylo šťastné až do doby, kdy Václav začal dostávat pravidelné anomymní dopisy o Alenině nevěře. Napřed je házel do koše, ale stín pochybností přece jen uvízl, protože se stále cítil méněcenným, vedle nevšedně půvabné ženy. Začal si říkat: Jsem mrzák, je přirozené, že by mi mohla být tak krásná žena nevěrná, byl zatrpklejší a po čase vyvolal několik žárlivých scén. Alena se cítila jeho chováním uražená zvláště když se několikrát marně snažila Václava přesvědčit, že jeho obvinění a pochybnosti jsou zcela neopodstatněné. Pocit Václavova oklamání vyvrcholil, když v jednom z dopisů byla vložena fotografie, zachycující Alenu při tanci na podnikovém večírku. Záběr byl volen tak rafinovaně, že Václav nabyl přesvědčení, že se Alena objímala s jakýmsi mužem. Domníval se, že je zcela opuštěný, oklamaný a zešměšněný, upadl do hluboké deprese a pokusil se o sebevraždu. Byl včas zachráněn a po ošetření předán do péče psychologů a psychiatrů. Ti mu pomohli získat objektivní pohled na celý případ a rozebrali s ním i s Alenou nesmyslnost anonymních obvinění. Oba manželé opět k sobě našli cestu a anonymní dopisy ztratily zcela svou moc.
Vykřičník
Anonym má psychologický charakter poněkud odlišný. Je raději šedou eminencí, střílí ze zálohy a svou zákeřností vyvolává více nejistoty. Je to člověk dvou tváří, ve společnosti nesmírně pasivní, laskavý, který si nikdy nedovede přímým způsobem odreagovat svou dávku přirozené útočnosti, protože je na to příliš zbabělý. Tato útočnost se nahromadí do neúnosných mezí a jediným dostupným ventilem pro ni je skryté vylévání zášti. Obrana proti takovému narušování vztahu je celkem jednoduchá. Stačí, když takovým sdělením nebudeme přikládat zvláštní význam a zcela nenuceně oznámíme svému partnerovi od koho a co jsme se dozvěděli. Kdyby byl Pavel Květě řekl hned na první schůzce: Emil tě prý viděl včera vystupovat z auta, byla by Květa vysvětlila, o co se jedná a nemuselo dojít k žádnému nedorozumění. Takové sdělení musí být proneseno bez jakéhokoliv tónu podezírání a druhá strana to stejným způsobem musí pochopit a s klidným tónem celou situaci vysvětlit. Stejně měl Václav ukázat Aleně anonymní dopisy, mohli si třeba společným nastrojením léčky zjistit pisatele a zajistit klid.
telefonní tlačítková aparát

Případ pátý: Strach z telefonního přístroje

Vidíme na předchozích příkladech, že sdělovací prostředky, to je lidská řeč a písmo, které mají stavět mosty mezi lidmi, prohlubovat jejich dorozumění a překonávat pocit osamocení, mohou být zneužívány k opačným cílům, to je k působení zloby, nepřátelství a závisti. Tomuto zneužití neunikají ani nejmodernější sdělovací prostředky. Asi nejstarší z nich je klasický telefon, který nám poslouží k uvedení našeho dalšího případu.
a
Manžel ženy, o které budeme hovořit, patřil mezi známé a významné osobnosti kulturně politického života. Jeho paní trpěla zvláštním příznakem, který je možno nazvat chorobným strachem z telefonního přístroje. Při zazvonění telefonu se roztřásla, zbledla, měla pocit silné nevolnosti, bušení srdce a řadu jiných tělesných obtíží. Sluchátko dokázala zvednout jen s největším sebezapřením a s pocity úzkosti.
Vykřičník
Jak její potíže vznikly?
Její manžel byl středem obdivu ženského světa a mnoho platonických ctitelek si na něho činilo neoprávněné nároky. Domnívaly se, že jeho manželka jim stojí v cestě, že ho není hodna, a ačkoliv ji osobně neznaly, neváhaly jí to telefonicky sdělovat v kteroukoliv denní i noční dobu. Některé jí přímo vyhrožovaly veřejnými skandály, ublížením na těle a podobně. I když nepochybovala o manželově věrnosti, vyvolaly v ní opakované telefonní vyhružky pocit strachu a ohrožení. Byla proti nim zcela bezmocná, protože telefon nemohla vypnout. Dělala svému manželovi zároveň jakousi sekretářku a vyřizovala jeho různé pracovní záležitosti. Kromě léčby jí bylo doporučeno, aby se obrátila na policii a na provozovatele telefonní linky. Skutečně se těmto orgánům podařilo vypátrat několik telefonujících dívek a při konfrontaci s nimi se potvrdil předpoklad: Všechny to byly osoby plaché, neschopné jakéhokoliv otevřeného projevu, které se cítili silné pouze v anonymitě. Když poznala jejich zbabělost, přestala se jich bát. Známe-li svého nepřítele, můžeme mu lépe čelit. Silnou zbraní anonymů je jich zákeřnost. Uvědomíme-li si však, k jakým typům osobností patří, máme nad nimi vyhráno.
Vykřičník
Lidé skrývající se za anonym jsou bez výjimky zbabělci neschopní jednat otevřeně. Jejich zbraní je podlost a zákeřnost a můžeme jim čelit jedině tím, že si uvědomíme k jakému typu lidí patří.
Vykřičník
Lidé, kteří se snaží vyvolat žárlivost buď na svou osobu, nebo narušují vztahy druhých, působí jako společensky záporné síly. Jejich působení je v každém případě ničivé, ať již vyvolávají krátkodobé nesoulady a duševní napětí, nebo vztah rozvrátí docela. Někdy může být důsledek jejich činnosti vysloveně tragický. Proto je nutné nenechat jejich působnost rozvinout, ale včas jí jednotně čelit. Žárlivost se nemá vyvolávat ani v žertu, protože může mít tragické následky.
a
a
nemocnice Jeseník
a
a
a
a
Lázně Jeseník - Bad Gräfenberg
a
Jeseník (Freiwaldau)

TOPlist

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010