Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010

24. května 2010 v 14:31 | František Kočka |  05/2010
www.informationplanet.cz
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pátek 28. a v sobotu 29. května 2010.
Tomáš Lebeda, Lukáš Linek, Pat Lyons, Klára Vlachová a další - Voliči a volby 2006
Kniha Voliči a volby 2006 je první knihou svého druhu, která detailně analyzuje volební chování, v tomto případě ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Autoři v ní zkoumají, které skupiny občanů a proč se voleb zúčastnily a proč se rozhodly právě pro ty strany, které volily. Hledají motivační zdroje a příčiny jednotlivých volebních rozhodnutí. Autorský tým vystavěl své analýzy převážně na základě unikátního akademického výzkumu, přičemž využil teoretickou i metodologickou výbavu soudobé politologie a sociologie. Kniha nabízí pohled na volební rozhodnutí z hlediska role sociální třídy, stranické identifikace, volebních témat a osobností předsedů stran. Věnuje se specifikům nerozhodnutých voličů, mapuje dopady působení volebního systému a analyzuje roli předvolebních výzkumů volebních preferencí.

 Pěkné, ale již neaktuální video.
K volbám chodím vždy a letos tomu jinak nebude. Ještě nejsem ale rozhodnut který hlasovací lístek vyberu. Tim se nechci ale nyní zabývat! Teď nedávno jsem četl knihu Jana Šmída, zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu ve Francii, která se jmenuje "Z Paříže ..." a vyšla v loňském roce v nakladatelství GUTENBERG Praha. Kapitolu IV. z téhle knihy "Novým králem Francie je Sarko" zde uvádím jednak pro zamyšlení a jednak pro pobavení. Samozřejmě, ne všem se Nicolas Sarkozy ve Francii rovněž zamlouvá.
Mikuláše možná vidíte v Paříži na každém kroku, ale pořád to ještě není nic v porovnání s naprosto všudypřítomným Nocolasem Sarkozym. A poté, co si Sarko navíc vzal za manželku Carlu Bruniovou, nezmizel z titulních stránek časopisů snad ani na chvíli. Jen tak, momochodem, víte, co řekl Sarko Carle, když ji ten večer, co se seznámili, vezl autem domů a Carla se ho zeptala, jestli půjde k ní nahoru? Ale to vám prozradím o pár stránek dál ... Nicolas Sarkozy ve své touze uspět připomínal od samého počátku amerického prezidenta Billa Clintona.  I on vyrůstal v neúplné rodině a musel se spoléhat jen sám na sebe. Ale stejně jako Clinton, i Sarkozy už od útlého věku prohlašoval, že se jednou stane prezidentem. Nevystudoval jako většina francouzských politiků prestižní školu pro státní úředníky, známou jako l'ENA (Ecole nationale d'administration), absolvoval práva a v osmadvaceti letech se stal starostou Neuilly-sur-Seine, což je bohaté městečko na předměstí Paříže. V dalších letech výrazně těžil z přátelství s Jacquesem Chiracem a "odvděčil" se mu tím, že ho v prezidentských volbách zradil a podpořil jeho rivala Édouarda Balladura, jehož se stal dokonce mluvčím. Chirac s ním dva roky nepromluvil a už k sobě nikdy nenašli cestu. Své kvality ukázal Sarkozy už v roce 2002, kdy byl jmenován ministrem vnitra a začal otevřeně mluvit o svých prezidentských ambicích. Chirac na něj vymyslel "ďábelskou" past - v těžké době, kdy to šlo s francouzskou ekonomikou z kopce a kdy rozpočtový deficit výrazně stoupal, z něj udělal ministra financí v naději, že se Sarko stane nepopulárním a nová funkce mu zlomí vaz. Ale stal se opak. Sarkozy si počínal velmi dobře, navíc se mu podařil důležitý krok - stal se předsedou Svazu pro lidové hnutí. Což byl do jisté míry paradox vzhledem k tomu, že stranu kdysi zakládal sám Chirac ... Sarkozy si jako ministr vnitra získal respekt tím, že postupoval ostře proti nezákoným přistěhovalcům a s razancí řešil napjaté situace na předměstí velkých měst. I těmito kroky přetáhl na svou stranu řadu přívrženců Národní frontry Jeana Marie Le Pena. Otázka přistěhovalectví se stala jedním z hlavních témat předvolební kampaně a Sarkozyho slova o tom, že každý imigrant musí ctít kulturu a zákony země, která ho přijala, a učit se její jazyk a že je současně nutné zamezit jejich nekontrolovatelnému přílivu, padla na úrodnou půdu a získala mu silnou podporu pravice, stejně jako jeho kritika "pečovatelského" státu. Sarkozy také hodně těžil z přátelství s klíčovými představiteli průmyslu, jako jsou Martin Bouygues, jehož koncern je aktivní ve stavebnictví a telekomunikaci a má výrazný vlastnický podíl v nejsledovanější francouzské televizi TF1. Pro novináře byl vždy Sarkozy vděčným tématem. Jeho neuspořádaný rodinný život, rozpadající se manželství, vztah s reportérkou listu Le Figaro Anne Fuldovou a hlavně jeho výbuchy vzteku na sebe přitahovaly velkou pozornost. Na straně druhé ale novináři vždy museli čelit jisté manipulaci a Sarkozy je obvykle vítal slovy: "Včera jsem snídal s vaším šéfredaktorem a na řadu věcí má podobný názor jako já ..." Ambiciózní politik se také nerozpakoval řešit sporné případy přímo s vedením listu či dokonce s jeho vydavatelem. Když se v Paris Match objevila fotografie jeho tehdejší ženy Cécilie s podnikatelem a budoucím manželem Richardem Attiasem, jak se procházejí v New Yorku, šéfredaktor prestižního týdeníku po nějaké době vyletěl z místa. Sarkozy se ale "nepáral" ani se členy své vlády. Když ho za tvrdý postup na předměstích a zejména za slova o "chásce" kritizoval ministr-zmocněnec pro rozvoj pracovních příležitostí Azouz Begag, už podle jména syn alžírských imigrantů, a řekl na adresu Sarkozyho, že svým ostrým postupem věci jen zhoršuje, ministr vnitra zvedl telefon a přátelsky s kolegou promluvil: "Ty neloajální darebáku, rozbiju ti hubu." Pro nevybíravá slova nejde Sarkozy daleko. Když se objevila aféra Clearstream, jejíž podstata spočívala v tom, že existoval seznam lidí - časem se ukázalo, že naprosto falešný - kteří měli dostat úplatky za prodej francouzských fregat Tchwaj-wanu, a objevil se na něm i tehdejší ministr vnitra, jeho první reakce byla: "Toho, kdo za tím stojí a dal tam mé jméno, pověsím na řeznický hák."
Nelze se tedy divit, že jsem se na prezidentské volby těšil a věřil jsem, že bude legrace. Od začátku byl Sarkozy jasným favoritem, možná i proto, že se opoziční socialisté nemohli dlouho dohodnout, kdo se proti němu postaví. Předseda socialistické strany Francois Hollande, který tajně doufal, že by to mohl být on sám, svou roli nezvládl. Málo charismatický Dominique Strauss-Kahn ani bývalý premiér Laurent Fabius nedokázali získat podporu uvnitř strany a všem nakonec vypálila rybník zpočátku hodně podceňovaná Ségoléne Royalová.
Narodil se v roce 1965 v Pelhřimově. Působil jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii (2003, 2006-2009) a v USA (1991-1998). Pro Českou televizi připravoval cyklus Postřehy odjinud z francouzských regionů. Je autorem čtrnácti knih (mimo jiné dvoudílné biografie Jaromíra Jágra). Velkou popularitu si získala knižní řada jeho "obrázků" z Francie. (Provence, Normandie, Bretaň, Korsika, Burgundsko a Paříž).
Nicolas Sarkozy, vlastním jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bocsa
(28.1.1955 Paříž)
Od 16. května 2007 dvacátýtřetí prezident Francie
Syn maďarského otce narozeného v roce 1928 v Budapešti pocházejícího z maďarského zchudlého šlechtického  rodu a francouzské matky částečně řecko-židovského původu. Rodina jeho otce, která patřila k nižší maďarské aristokracii, utekla z Maďarska, kde vlastnila malé sídlo nedaleko Budapešti, před  Rudou armádou v roce 1944. Jeho otec Pál Sarkozy krátce vstoupil do Cizinecké legie, demobilizoval v Marseille v roce 1948 a o rok později se seznámil s matkou Nicolase Sarkozy. Sarkozy byl vychováván v katolické víře. Jeho přistěhovalecký původ i jeho postoj ke zpřísnění imigračních zákonů je diskutován jeho příznivci i jeho odpůrci. Sarkozyho otec Pál Sarkozy však po narození druhého syna Paula od rodiny odešel, Sarkozy je druhorozený, a nechal matku Andrée s třemi chlapci, o které se nikdy nezajímal a dokonce na ně neplatil ani výživné, přestože později zbohatl. Přes podporu bohatého dědečka nežil mladý Nicolas nikdy v luxusu a navíc měl jako syn přistěhovalce problémy se zapadnutím do francouzské společnosti.
 neon.niederlandistik.fu-berlin.de
Dalším problémem byl jeho malý vzrůst - i dnes měří pouhých 165 centimetrů a je tak v tisku někdy nazýván Napoleonem.
www.vlada.cz
Nicolas Sarkozy a Mirek Topolánek v Paříži dne 31. října 2008.
K novinářům se Sarkozy chová tak, že z Elysejského paláce vystrčí většinou jen hlavu, vysměje se jim a zmizí zase uvnitř. Jeho host si na dvoře může dělat, co chce. Třeba se stavět na hlavu.
Foto: ČTK
"Víš, jak jsou Arabové hrozní?" stěžoval si Sarkozy Topolánkovi při jeho návštěvě ve Francii.
zpravy.idnes.cz
Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zuřil. Na veřejnost pronikl přepis rozhovoru Mirka Topolánka a Nicolase Sarkozyho. Otiskl ho tehdy časopis Reflex. Na soukromém obědě, který spolu státníci tehdy absolvovali si oba vysocí politici nebrali servítky. Nevybíravým jazykem zcela bezostyšně handlovali o rozdělení vlivu v Evropské unii. Přepis rozhovoru otiskl časopis Reflex, který ho prý dostal od vysoce postaveného českého diplomata. Při rozhovoru došlo na známé "já na bráchu, brácha na mě" aneb, když dáš něco ty mně, nebudeš toho litovat. Sarkozy s Topolánkem se totiž bavili třeba o rozdělení funkcí v různých institucích. "Pokud jde o Unii pro Středomoří, tak bych rád, aby v čele byla Francie a Egypt. Přece nejde, aby tomu předsedali Švédové," cituje Sarkozyho Reflex. Za to by pak Sarkozy podpořil Česko v iniciativě Východní partnerství. "Víš, co to je, být sám proti všem Arabům? Mít je na telefonu? Je to hrozné, přísahám," svěřil se Sarkozy Topolánkovi s problémy při jednání se severoafrickými vůdci. "Bojuj za mě a já budu bojovat za tebe," sliboval tehdy Topolánkovi francouzský prezident.
Došlo tehdy i na porážku ODS v krajských a senátních volbách nebo na to, jak je hrozné "mít na krku všechny Araby."
zpravy.idnes.cz
"Dokument není pravý," uvedl tehdy Karel Schwarzenberger
Diplomaté potom rychle řešíli, jak únik dokumentu vyžehlit. "Celý případ teď řešíme. Jaký trest případného viníka nebo viníky čeká, vám zatím říct nemůžu," řekla tehdy mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová. Ministr Karel Schwarzenberg se později za otištění přepisu Francii omluvil a řekl, že záznam není autentický.

Nevím jak shora uvedený případ dopadl. Uvádím to jen pro ilustraci a pro legraci.
Mirek Topolánek (15.5.1956 Vsetín) a Nicolas Sarkozy (28.1.1955 Paříž)
Nicolas Sarkozy (28.1.1955 Paříž) a James Gordon Brown (20.2.1951 Govanu, Skotsko)
Angela Dorothea Mertel (17.7.1954 Hamburk) a Nicolas Sarkozy (28.1.1955 Paříž)
Nicolas Sarcozy (28.1.1955 Paříž) a Jan Fišer (2.1.1951 Praha)
 Barack Hussein Obama (4.8.1961 Honolulu) a Nicolas Sarkozy (28.1.1955 Paříž)
newshopper.sulekha.com
Zleva: Mirek Topolánek, James Gordon Brown, Angela Dorothea Mertel, Nicolas Sarkozy a Silvio Berlusconi.
www.telegraph.co.uk
Nicolas Sarkozy (28.1.1955 Paříž) a Dmitrij Anatoljevič Medveděv (14.9.1965 Leningrad)
hn.ihned.cz
Mirek Topolánek (15.5.1956 Vsetín) a Silvio Berlusconi (29.9.1936 Miláno)
Karel Schwarzenberg (10.12.1937 Praha) a Václav Klaus (19.6.1941)
top09.rajce.idnes.cz
Světově proslulé loutky: Spejbl (1920 Plzeň) a Hurvínek (1926 Plzeň).  Karel Schwarzerberg (10.12.1937 Praha) si je prohlíží v Plzni.
Život loutkám vdechl a jejich charakter určil divadelní nadšenec Josef Skupa (16.1.1892  Strakonice - 8.1.1957 Praha). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka. Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily po celém světě.
Dvacáté a první dekáda dvacátéhoprvního století ...
Zleva: fašismus, komunismus, nacismus!
Rok 1986 - vrcholná schůzka v Reykjavíku
Michal Sergejevič Gorbačov (2.3.1931 Privolnoje, Sovětský svaz) a Ronald Wilson Reagan (6.2.1911 Tampico, Illinois, Spojené státy americké - 5.6.2004)
Tady byly položeny základy všeho!
Na americko-ruských summitech se vždy rozhodovalo o dalším osudu planety. Oči všech byly upřené na tváře dvou mužů, jejichž každé slovo, gesto či pohled mohly znamenat zásadní změnu ve vývoji na celé planetě. Dříve se oba setkávali zřídka, dnes se prezidenti obou velmocí potkávají pravidelně a výjimkou nebývají ani soukromé návštěvy. Nicméně i přesto stále existují oblasti, v nichž se neshodnou. Jednou z nich je právě protiraketová obrana a případné rozšiřování NATO.
Islandská metropole Reykjavík je jedno z vůbec nejbezpečnějších měst světa. Jediné, na co musíte dát pozor, je neustálý vítr, který zde fouká po celý rok. Bundu, větrovku a čepici tedy rozhodně s sebou.
 Ledovec Eyjafjallajökul
A pozor taky na sopky! Sopka shora uvedeného jména se nachází pod ledovcem Eyjafjallajökull nedaleko vesnice Skógar přibližně stošedesát kilometrů jihovýchodně od islandské metropole Reykjavíku a nebyla aktivní po dobu dvě stě let.
Rok 2010 - vrcholná schůzka v Praze
Dmitrij Anatoljevič Medveděv (14.9.1965 Leningrad) a Barack Hussein Obama (4.8.1961 Honolulu)
www.asiscz.org
en.wikipedia.org
Dmitrij Anatoljevič Medveděv v roce 1967
vpravo.blog.cz
 Dmitrij Medveděv o Smolensku a o Katyni:
zpravy.idnes.cz
"Havárie polského letadla je tragédií i pro světový řád."
"V Katyni spáchal zločin Stalin."
"Dnešní Rusko není Sovětský svaz."
"Věřím, že lidé v dnešním ruském vedení se od Stalina a jeho pomahačů významně liší."
"Soudcem těch, jimž se líbí Stalin a vše, co s ním je spojeno, bude Bůh."
www.mediafax.cz
www.jansmid.cz
Už jsem si ten los do letošní loterie vybral a zbývající hlasovací lístky zahazuji.
V maďarské živočišné výrobě je nejznámější a nejrozsáhlejší chov vepřů, takzvaných bagounů, krmených hlavně kukuřicí,
www.poradte.cz
z nichž se pak vyrábějí ony výborné maďarské uzenářské speciality.
 takvarimja.nazory.cz
Dobrou chuť!

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010