"Dobrý den, majore Gagarine" - koncentrování sil (1962-1963)

14. května 2010 v 9:58 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
a
citaty-o-lasce.cz
Česká ulice v Brně. Pohled směrem k náměstí Svobody.
Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se orchestr Gustava Broma ocitl v jakémsi vývojovém vakuu. Jeho kolektivní muzikantský instinkt mu napovídal, že je třeba se rychle rozhodnout, k jakému z nových jazzových proudů se programově přihlásit. S přihlédnutím k celosvětovým trendům nabízely se bv podstatě tři možnosti. První z nich byla věnovat se takzvanému fee jazzu, který přesunul těžiště na jednu z podstatných složek jazzového projevu, a sice na sólovou improvizaci. Tento styl nabízel jednotlivým hudebníkům nové obzory nespoutaným rozvíjením melodické linie sólového nástrojového hlasu bez nutnosti brát zřetel na harmonickou a později rytmickou složku. To však ve svých důsledcích znamenalo totální opuštění kolektivní souhry. Vybičovaný individuální artismus rozhodně nemohl konvenovat orchestru, který budoval svůj projev právě na kolektivní souhře a kolektivnímu citu svých interpretů. Druhou eventualitu nabízela možnost ubírat se cestou komorního jazzu. Jeho základem bylo harmonické i rytmické obměňování nosného tématu, a to nejen v sólovém, ale i v kolektivním projevu. U nás tento styl pěstoval vzorově Modern Jazz Quartet, ale i takzvaná comba, vytvořená z členů Krautgartnerovy rozhlasové kapely, i z členů Bromova orchestru. Oba tyto směry nepředstavovaly, jak je patrno, východisko pro kapely velkého a středního obsazení. Pro ně přinášejí koncem padesátých let minulého století nové podněty orchestry Count Basieho, Duke Ellingtona a lee Browna, které předchozí sevřený swingový projev, jak jej pěstovali Benny Goodman, Glen Miller nebo i Artie Show, oživují mnohem větší uvolněností, spontánností i častější sólovou improvizací. Cesta k moderně pojatému swingu vedla však ještě dál - k pěstování hudby takzvaného třetího proudu. V něm se kombinovaly moderní kompoziční techniky z oblasti vážné hudby s tím nejlepším, co vývoj jazzovéhé hudby až dosud přinesl. I tady však docházelo k extrémům: na jedné straně autoři detailně vypracovanou partiturou sešněrovali průběh skladby i její interpretaci až do všech podrobností, na druhé se jazzoví hudebníci pokoušeli vnášet kompoziční prvky vážné hudby do svých vlastních skladeb, přičemž se nevyhnuli čistě mechanickému přístupu, bránícímu organickému splývání formální podoby díla s jeho interpretací. Přesto však přinesl třetí proud mnoho podnětů pro další vývoj velkých a středních původně swingových kapel, pro něž představoval značné oživení projevu a ve svých důsledcích i zposobu jejich jazzové existence. S odstupem let se zdá, že Gustav Brom měl tehdy v roce 1960 před sebou celkem snadné rozhodování. Přesto - jako už poněkolikáté - se určujícím hybným momentem dalšího vývoje staly opět okolnosti vnější povahy. Koncem roku 1960 se z orchestru rozhodl odejít tubista Emil Janeček (přestalo mu vyhovovat neustálé cestování) a ke spolupráci se opět přihlásil trumpetista Alfa Šmíd. Gustav Brom této situace využil a angažováním bratislavského trumpetisty Michala jánoše (po dvou letech ho vystřídal Lubomír Řezanina) rozřířil žesťovou sekci na tři tumpety, lesní roh a trombón. Koncem roku 1962 se vrátil kytarista Antonín Julina a až do konce šedesátých let minulého století se tedy stav orchestru ustálil na dvanácti členech. Od počátku roku 1963 hrál v obsazení:
Gustav Brom - dirigent a zpěv
Oldřich Blaha - klavír
Antonín Julina - kytara
Václav Skála - bicí nástroje
Milan Řežábek - kontrabas
František Navrátil - altsaxofon, klarinet
Bronislav Horák - tenorsaxofon
Josef Audes - barytonsaxofon
Jaromír Hnilička - tumpeta
Alfa Šmíd - trumpeta
Lubomír Řezanina - trumpeta
Jan Kulíšek - lesní roh
Stanislav Veselý - trombón
Další změny v tomto obsazení se uskutečňovaly jen personálními výměnami: Bronislava Horáka vystřídal Zkeněk Novák, Stanislava Veselého krátce Josef Pelc, později Mojmír Bártek a po odchodu Jana Kulíška byla žesťová sekce doplněna o dalšího trobónistu Jana Formánka. Barvitý, ale poněkud těžkopádný zvuk původní žesťové skupiny neztratil po těchto změnách na barevnosti a stal se harmmonicky průhlednější.
a
Helena Blehárová
(28.6.1943 Žilina)
V roce 1963 začala s orchestrem pravidelně spolupracovat zpěvačka Helena Blehárová. Stylově bylo nové obsazení krokem vpřed. Z west-coastového zaměření si ponechalo pozornost přesnému vedení melodických linií a péčí o tónovou kulturu, jeho projev ale už nebyl křížen tradičním swingem, ale swingem nového, moderního pojetí, jak se to projevilo především v Neal Heffiho angažmá Půlnočního slunce a Basie Swing Blues nebo ve Williamsově mulliganovské Procházce. Zěmto skladbám mohle zatím ještě těžko konkurovat vlastní tvorba, třeba Šmídova Oktávie nebo Hliličkova Ještěrka, pozoruhodnější byl Kulíškův a Blahův Dudácký foxtrot pro lesní roh. Zato v oblasti písňové tvorby, která se blížila více typu jazzového šansonu (Sedláčkův Mráz v ústech, Nikodémovo Už svítá, Blahův Poslední vlak) dosáhl orchestr výrazného pokroku
a
tramvaj.wz.cz
Historická tramvaj MT4 takzvaný "plecháč" projíždí Lidickou ulicí v Brně, kolem hotelu Slovan
Všem typům hudby, které Gustav Brom v tomto období pěstoval, byla ovšem společná vynikající interpretační úroveň. Jeho orchestr vniká do společenského vědomí jako těleso perfektně profesionálně připravené nejen po herní stránce, ale taky organizačně, s důrazem kladeným na dokonalou práci aranžerskou i kompoziční. Je tedy připraven sklízet úspěchy i na mezinárodní jazzové scéně. A bude to sklizeň opravdu mimořádná.
a
a
Matiné
1962
Hudba: Gustav Brom
Text: Bohuslav Nádvorník
Zpěv: Gustav Brom
Hraje: Orchestr Gustava Broma
a
www.zsbabak.cz
a
www.zsrastislavovapd.sk
a
www.zsrastislavovapd.sk
a
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
Kluk u počítače pohyb. obr.
Věnováno synovi.
šipka do leva
3da7ea2e26_64028095_o2




TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010