Velikonoční bonus - profesor Vincenzo Crosetti - dokončení příběhu

13. dubna 2010 v 11:45 | JUDr. Zahálka |  Veselé velikonoce
4ce2683672_63262328_o2
Na velikonoční pondělí se naši přátelé sešli, k přátelskému posezení u vína, ve vinném sklepě pana Gajdy na Slovácku.
80bca1be34_63441994_o2
"Jen pro úplnost již dodejme, že paní Koláčková přijela se svojí malou dceruškou Květuškou tehdy do Žiliny u Nového Jičína ze Žiliny na Slovensku," dozvěděli se přítomní, ve  vinném sklepě, od vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka, čímž byla stará událost z Giorgiova dětství definitivně uzavřena.
b9e3a2ade0_63684769_o2
Vlak projíždí krajinou ...
bf830476dc_63782375_o2
Řekla mi kdysi dívka ve vlaku
Náš život je pomalé umírání
Na cestě plno bodláků
Zda měla pravdu nepátral jsem ani

Vím jen, že po zimě přijde tání
A někdy tak náhle pokud vím
Překvapí nás už za svítání
Překrásným ránem slunečným

Láska je prý krutá Nevím o tom
Potkala mne náhle Nevím jak
A co bylo dřív a co potom
Nevzpomínám si Ale je to tak

Bloudili jsme lásko kde se dalo
Chvíli tam Pak zase nazpátek
Jak víla s princem natrvalo
Přišli na svět z dětským pohádek
bf830476dc_63782375_o2
463f0613e7_63712281_o2
  ... u Brankovic. Vlak jede do Kyjova.
ebadbd19fa_63851902_o2
Milé děti a přátelé a příznivci blogu jaroslaw.blog.cz
Ještě vám z připravované knížky vídeňského profesora Jaroslawa Rohacka, z dobrodružných příběhů našeho malého hrdiny Giorgia z Moravského Krumlova, něco vyzradím:
754c7579bf_64023843_o2
 Před hlavním nádražím, dnes Českých drah, v Brně. Příběhy našeho malého hrdiny Giorgia nás zavedou i do Brna.
d59460d852_63971219_o2
Obrázek nahoře: Vranovská ulice v Brně (ilustrační fotografie). Zde byl muž, pohřešovaný a hledaný již od roku 1942, spatřen ještě naposledy! V okně vlaku, jedoucího po mostě a přijíždějícího tehdy z nádraží v Brně-Zábrdovicích (na obrázku zleva) a směřujícího do Německého Brodu. "Je to jasné. JUDr. Josef Kužel jel na Lieberzeitovu ulici do Husovic. Ke své matce Boženě, sestře Giorgiovi prababičky Olgy. Ano, případ byl 28. ledna 1981 ve Vyškově skutečně uzavřen," sdělil mi stařičký profesor Vincenzo Crosetti, o velikonočním pondělí ve sklepě pana Gajdy na Slovácku, který se případu pohřešovaného a hledaného muže věnuje již od roku 1942. Je to člověk, který o případu JUDr. Jaroslava Mádra ví  nejvíce. Ano, řeč je o onom pohřešovaném a hledaném muži, od roku 1942, JUDr. Jaroslavovi Mádrovi. "Co se tedy stalo s tímhle hrdinou a protifašistickým odbojářem a co se vlastně stalo ve Vyškově, rodném městě vídeňanů: pana Klementa Gottwalda a pana Otty Planetty, vůbec?" ptáte se jistě  zvědavě a ptáte se právem? Ano. Onen pohřešovaný a hledaný muž ještě téhož dne onoho roku 1942 byl spatřen, o několik minut později, ze zadní plošiny posledního vozu soupravy brněnské tramvaje jedoucí po Vranovské ulici v Brně směrem z města do Husovic, krátce poté, co souprava, respektive její poslední vůz, projel pod železničním viaduktem. "Je to on," zvolal JUDr. Josef Kužel, advokát advokátní kanceláře ve Žďáru nad Sázavou. Nebylo pochyb. JUDr. Josef Kužel tohohle muže, sedícího ve vlaku, jedoucího v tomhle okamžiku po železničním mostě v Brně na Vranovské ulici, zcela nepochybně poznal. "Nebyla to ovšem pravá identitita onoho muže. Muž pohřešovaný a hledaný od roku 1942 se jmenoval zcela samozřejmě úplně jinak!"  dozvěděl jsem se to od stařičkého profesora Vincenza Crosettiho z univerzity v Bologne právě teď o velikonocích na Slovácku a profesor mi vše zevruvně vysvětlil."Příběh našeho malého hrdiny Giorgia nás zavede i do Žďáru nad Sázavou, do advokátní kanceláře JUDr. Josefa Kužely, a i do obce Škrdlovice.
f9d5a50543_64068023_o2
A na rybníku Velké Dářko si všichni nejen pěkně zaplaveme, ale povozíme se na rybníku na loďce i na voru. "Na voru domácí výroby," sdělil mi přímo profesor Vincenzo Crosetti. Zkrátka pár duší z pneumatik, několik dřevěných prkének na podlážku, stěžeň, plachta a dobrý vítr do plachty a jedeme! Navštívíme i restauraci ve Žďáru nad Sázavou. Nevím zda ještě existuje. Říkalo se jí restaurace Konvent. Děj se odehrává totiž i v době, kdy inženýr Eduard Saul byl ještě ředitelem Žďárských strojíren ve Žďáru nad Sázavou a poté se stal federálním ministrem hutnictví a těžkého strojírenství Československé socialistické republiky a jezdíval i na Jadernou elektrárnu Dukovany, na takzvané kontrolní dny. V oněch dobách se pak stávalo, že po takových ministerských "zájezdech" do Dukovan byla místní restaurace i vinárna již zcela vypita a Giorgiovi nezbylo nic jiného, než jet se svými přáteli do hotelu Jednota v Moravském Krumlově, chtěl-li si alespoň trošku odpočinout, přijít na jiné myšlenky a spláchnout celodenní prach ze stavby. Zkrátka trošku se kulturně vyžít po práci. A už jen pro úplnost dodejme, že v oné době byl generálním ředitelem Českých energetických závodů Praha inženýr Miroslav Kubín a post federálního ministra paliv a energetiky Československé socialistické republiky zastával inženýr Vlastimil Ehrenberger, CSc a na Krajském výboru Komunistické strany Československa v Ostravě se "těšil" oblibě pan doktor Miroslav Mamula, zejména se svými takzvanými subotniky (mamulovkami), které byly tehdy na Ostravsku velice "žádané" a proto je pan doktor Mamula vyhlašoval. Ne nevýznamnou roli v oné době zde sehrává i jistý sympatický osmnáctiletý mládenec ze známé obce v Beskydech. Mireček, jinak se mu ani neříká. Je to sympaťák a velice, na svůj věk, sečtělý a komunikativní člověk i kamarád. Má ale jednu vadu na "kráse". Ženské na něho velice letí. To ano a on i velice rád obráží i různé tancovačky. I to je tedy rovněž v pořádku! Ale! Zase je to tu ale! Zkrátka když se někdy Mireček poněkud více napije a více rozšoupne má tendenci vyvést na zábavě nějakou volovinu, respektive se na zábavě s někým porve! Jinak je to však zcela mírumilovný člověk a nikomu vědomě neublíží. Pokud se něco takového nemilého skutečně pak stane a Mireček je v důsledku tohohle v nějakém průšvihu, pak nastupuje na řadu jeho tatínek, kamarád pana ministra, popřípadě i jejich dobrý společný známý (Mirečkova tatínka i pana ministra) pan doktor Miroslav Mamula z Ostravy. Do děje jsou v oné době pak vtahovány postupně další a další osoby. Skutečně neskutečné množství osob se "případem" zabývá a neskutečné množství osob je do "případu" ještě vtaženo! A to co z toho vzniká je hotový "guláš". Giorgio se však v situaci dobře orientuje a on i jeho nový kamarád Mireček se pak kdesi v Beskydech u piva smějí. Celková situace a děj se postupně zcela zamotává a komplikuje a vznikají neuvěřitelné, kuriózní a komické situace. Bráno ovšem z pohledu Giorgia, jeho kamaráda Mirečka a spisovatele, dnes již nežijícího, Jaroslava Haška, a dalších osob, které jsou tomuhle dění příznivě nakloněni a Giorgiovi v jeho zápase s mnohohlavou hydrou fandí. Poté se celková situace jakoby zklidňuje. Je to ovšem jen pouhé zdání. Jak se říká klid před bouří. Nakonec je Giorgio pozván k jednání na generální ředitelství Českých energetických závodů do Prahy. K tomuto účelu si pořizuje i nový společenský oblek. Jednání se v Praze nakonec nerealizuje. Je přeloženo na Ostravsko a do případu jsou následně vtaženy další vysoce postavené odpovědné osoby, tentokrát již z Ostravska. Lze konstatovat, že Giorgiovi dva přímí nadřízení se smějí, jen ředitel se usmívá, ale i ten je snad Giorgiovi v jeho boji s mnohohlavou hydrou příznivě nakloněn. Zkrátka lze říci, že Giorgio získává ve svém boji s mnohohlavou hydrou další spojence, tentokrát z Ostravska. Giorgio se cítí prozatím v bezpečí. Necelý rok po záhadné návštěvě neznámého muže, na podzim onoho roku, nabývá Giorgio dojem, že se situace mění. Na jaře následujícího roku obdrží Giorgio sice ještě přípis z Prahy. To již ale působí na Jaderné elektrárně v Dukovanech. Rovněž již ukončil studium a bydlí v novém bytě. Shora uvedený přípis není sice to pravé ořechové, ale Giorgio je s obsahem přípisu vcelku spokojen. S ohledem na dobu kdy se Giorgiův příběh odehrává je to svým způsobem úspěch. Giorgio ani nic jiného nečekal. To co svým jednáním Giorgio sledoval se mu podařilo. Giorgio použil ve svém boji s mnohohlavou hydrou takzvaného zákona padajícího hovna. K žádné nápravě sice nedošlo, ale o tu Giorgio nešlo ani náhodou a ani ji neočekával. Někdy v téhle době mu jeho otec rovněž říká: "Počkej, tebe ještě zavřou!" Předpověď Giorgiova otce se však nevyplní. Důležité pro Giorgia v oné době právě bylo, aby si tyhle vysoce postavené odpovědné osoby udělali na celou věc svůj vlastní, pokud možno alespoň trošku objektivní názor. Řečeno jinak. Giorgio vycházel z předpokladu, že tyto vysoce postavené odpovědné osoby (se sídlem v Praze)  jeho podněty, které jim Giorgio rád poskytl, díky vlastní pitomosti zde nejmenovaných poměrně vysoce postavených odpovědných osob (se sídlem na jižní Moravě), v podstatě vítají. Zkrátka Giorgio měl informaci, která mu potvrzovala, že se v tomhle směru nemýlí, že tomu tak skutečně je. Giorgio věděl, že ve správný čas a na správném místě dokáží tyhle vysoce postavené odpovědné osoby (se sídlem v Praze) Giorgiových podnětů téměř vyčerpávajícím způsobem, ve své práci, využít u svých podřízených (se sídlem na jižní Moravě), což se pak skutečně dělo v praktickém životě i v následujících letech. A to byla právě ona satisfakce, kterou chtěl Giorgio získat pro sebe! Giorgio měl přirozenou autoritu a respekt již dříve a nyní byla ještě tahle skutečnost znovu potvrzena  vysoce postavenými odpovědnými osobami (se sídlem v Praze). Giorgio o tohle "uznání" ale ve skutečnosti nestál. Zkrátka Giorgio neměl v oné době jinou možnost! Dělal jen to co uměl a na co měl. Nemohl jinak! 
7d76f6f50f_63977185_o2
Zatímco Giorgio koncem roku cestuje po vybraných zemích Evropy a přijímá různá pozvání, řeší jiné osoby v Československé socialistické republice jiné dilema: Co teď? A co potom? A kde ten Giorgio vlastně vůbec teď je? Pátrání v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i na Slovensku nepřínáší žádné nové poznatky. Víc vám skutečně už neřeknu ... Nezlobte se, prosím!  Nejde to ...
ebadbd19fa_63851902_o2
Vidím, že nedáte ale jinak. No, tak ještě přidám informaci od autora připravované knížky profesora Rohacka: "Z letiště v Bologni letěl Giorgio, po příletu z Prahy, ihned do Mnichova. Zkrátka na letišti v Bologni vyčkal jen na nejbližší letecký spoj. Dvanáctý a třináctý den své cesty po vybraných zemích Evropy pobyl pak konečně ještě v Bologni a v jejím překrásném okolí a třináctý den odlížděl z Bologne nočním mezinárodním expresem do Vídně. Ve Vídni pobyl ještě čtrnáctý den, respektive do odpoledne a pak, po slavnostním a závěrečném obědě, se vracel domů. Německou nákladní lodí připlul na Slovensko," sdělil nám profesor Jaroslaw Rohacek několik dalších zajímavých informaci ze své připravované knížky, ve vinném sklepě pana Gajdy. "Ale, přátelé,"  povídá profesor, autor připravované knížky "to by snad už mohlo skutečně pro vaši informaci stačit, nemyslíte?"
ebadbd19fa_63851902_o2
Uvidíme sami, zda se nám podaří, od profesora Rohacka, ještě nějaké informace  z připravované knížky získat! A již skutečně úplně závěrem: V oné minulé době vzniklo mylné myšlenkové spojení, znovu opakuji: vzniklo mylné myšlenkové spojení, zřejmě nějaký zkrat u některých poměrně vysoce postavených odpovědných osob (se sídlem na jižní Moravě). Zkrátka některé poměrně vysoce postavené odpovědné osoby došly k mylnému závěru, z kterého si vyvodili svůj osobní názor: "Giorgio se zná s federálním ministrem paliv a energetiky Československé socialistické republiky, inženýrem Vlastimilem Ehrenbergrem, CSc. Má to snad být dokonce Giorgiův nějaký příbuzný, či co!" Zkrátka jejich bujná fantazie jakoby neznala hranic. "A ministr se zná s panem doktorem Miroslavem Mamulou z Ostravy," uvažovaly vcelku logicky. To je pravda! Oba se znali. Pan ministr i pan krajský tajemník. V téhle věci se, shora uvedené osoby (osoby se sídlem na jižní Moravě) nemýlily. No a teď se podržte! "Mirečku!" říkám kamarádovi důrazně. "Nesměj se tomu! Je to vážná záležitost! Není to žádná legrace!" To ale neznáte Mirečka. Směje se pořád! Inu, bezstrarostné mládí. No, zkrátka, abych to konečně už ukončil a už se zbytečně nezdržoval líčením skutečně nepodstatných událostí: Pan RSDr. Miroslav Mamula již prý informoval o celkové situaci pana prezidenta JUDr. Gustáva Husáka!
9572655eec_64056922_o2
(1930 Slezská Ostrava - 1986 Ostrava)
Od roku 1970 tajemník Krajského výboru Komunistické strany Československa v Ostravě (nejvyšší uprostřed).
f80cd10e5a_63990351_o2
Nutno dodat, že Giorgio a Mireček o tom ale nic nevěděli. "Já je oba znám," povídá ve sklepě pana Gajdy o velikonocích na Slovácku profesor Vincenzo Crosetti.
e66a4de7bb_63820928_o2
Mohu to jen potvrdit. Je to tak, jak Giorgio a Mireček říkají! Giorgio a Mireček vůbec nevěděli co z toho bude! Ale u jižních sousedů tu informaci zaregistrovali.
a2a9d2d0bf_63342583_o2
Takhle Giorgio situaci řešit nemohl a ani nechtěl!
e1eea39f91_63977562_o2
Pak je celý případ ukončen rázným výrokem jednoho významného evropského politika a státníka: "Idioti,"  říká tenhle muž a prý se při tom usmívá či snad prý se při tom dokonce směje! Zda tomu tak skutečně bylo prokázat nemohu a není to dnes ani nutné. Nikomu do toho dnes už nic není. Nebyl jsem u tohohle skutečně osobně přítomen. Mám jen zprostředkovanou informaci z důvěryhodného zdroje a nemám žádný důvod o tomhle pochybovat.
ef5f963021_63973868_o2
Kdo je oním, od roku 1942, pohřešovaným a hledaným mužem? Co se s ním stalo? Zahynul? Či snad ještě žije? Mnoho otázek a žádná odpověď.
dfbb031158_63899353_o2
Musíme skutečně vyčkat až na knížku profesora! V nočním mezinárodním expresu z Bologne do Vídně necestoval náš hrdina Giorgio ale sám, měl doprovod. Na hranici si ho ti pánové předali jako nějakou zásilku: průvodčí lůžkového vozu za italskou stranu z Bologne na italsko-rakouskou hranici a vídeňský policejní komisař doktor Müller za rakouskou stranu z rakousko-italské hranice do Vídně," dozvěděl se Richard ještě od profesora Crosettiho, o velikonocích na Slovácku. "Doktor Müller?" podivil jsem se. "Ne tedy doktor Fischer?" fakticky jsem byl touhle informací zcela překvapen a trošku zmaten! "Nebyla to pravá identita jeho kamaráda," sdělil mi Richard informaci od profesor Crosettiho z univerzity v Bologne. "Giorgio prý ani nevěděl jak tu italsko-rakouskou hranici přejel," sdělil mi ještě Richard do telefonu.
ebadbd19fa_63851902_o2
"Giorgio, v kupé první třídy nočního mezinárodního expresu celou dobu, z Bologne až téměř do Vídně, spal jako dudek. JUDr. Enrico Bottini mu dal v Bologni, těsně před odjezdem prášek na spaní,"  nechte si tuhle informaci ale jen pro sebe. Nic jsem vám jako neřekl. Jinak mě přetrhne i profesor Vincenzo Crosetti.
5df68dc426_63452974_o2
Giorgio alias doktor Paul Rohacek prý ani nevěděl jak tu italsko-rakouskou hranici v noci přejel. Profesor Crosetti povídal: "Doktor spal v tom kupé jako nemluvně. Vůbec nevěděl, která bije!"
ebadbd19fa_63851902_o2
Tak tedy ještě jednou! Nikomu ani muk! Platí?
f055e5993d_63986210_o2
Důl Paskov. Pěkná a moderní šachta.
85493cee3e_63986050_o2
Něco jako "výkladní skříň" tehdejší těžby černého uhlí.
f5be2a1091_63986766_o2
První pokusy nalézt kamenné uhlí jižně od ostravské pánve směrem k Beskydám byly činěny již v roce 1820. V Paskově (a okolních obcích až k podhůří Beskyd) kutal francouzský inženýr Chanove v letech 1898-1903 a rovněž jistí francouzští bankéři. Nejúspěšnější byli s hledáním uhlí v Paskově a Staříči. 17. října 1901 navrtali v Paskově v hloubce 620 m sloj o mocnosti 150 cm a později dokonce 260 cm s kvalitním, koksovatelným uhlím. Další práce však byly zastaveny vzhledem k těžké hospodářské krizi, která vypukla v roce 1902. V pozdějších letech se do prací a hledání uhlí zapojila Báňská hutní společnost, která chtěla nalezeným uhlím vylepšit hospodářskou situaci na Těšínsku a především v nedaleké Karlově huti v Lískovci u Frýdku. Ani tentokrát však k realizaci tohoto projektu nedošlo. Poslední průzkumy byly prováděny v letech 1949-1954 a na jejich základě byla 25. června 1959 schválena vládou výstavba kamenouhelného dolu Paskov. Hloubení důlních jam začalo v roce 1961, v roce 1963 byla započata ražba důlních chodeb a o tři roky později bylo vytěženo první tržní uhlí. Samotná těžba zde byla kvůli špatným hospodářským výsledkům ukončena už v roce 1999. 28. září 2002 byla odstřelena ocelová těžní věž vtažné jámy.
1b131d72c7_61874575_o2
1eac8be53d_63996965_o2
"Je dobré znát historii a události našeho rodu od 17. listopadu 1889, od narození prababičky Olgy ve Štěpánově nad Svratkou až do 17. listopadu 1989, dne kdy byl málem na Národní třídě v Praze brutálně zmlácen příslušníky Veřejné bezpečnosti její pravnuk a můj švagr Pavol, kterému, poté co byl zadržen a předveden na územně příslušnou služebnu Sboru národní bezpečnosti v Praze, kde mu bylo sděleno, že svá zranění si způsobil sám, zřejmě někde v Brně nebo cestou z Brna do Prahy, popřípadě mu je mohli způsobit i lékaři Fakultní nemocnice u Svaté Anny, na Pekařské ulici v Brně, kde byl inkriminovaného dne, kdy k vraždě nebohého studenta Martina Šmída v Praze na Národní třídě došlo, operován, respektive podrobil se tam malému chirurgického zákroku na své levé horní končetině, a poté co bylo, ještě téhož dne, v pátek 17. listopadu 1989, proti mému švagrovi vzneseno obvinění z tresného činu vraždy, kterého se měl dopustit na shora uvedeném nebohém studentovi matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze Martinovi Šmídovi. No úplná hrůza. Co vám mám k tomu vůbec říci, neskutečné! Nic švagrovi nepomohlo, že se hájil tím, že se trestného činu vraždy na nebohém studentovi matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity v Praze Martinovi Šmídovi dopustil jen omylem. Domníval se totiž, že se jedná o poručíka Státní bezpečnosti Ludvíka Zifčáka a proti téhle osobě měl jeho útok údajně směřovat a mělo se jednat z jeho, jako ze švagrovi strany  o neúmyslné zabiti. Ten člověk od Státní bezpečnosti poručík Ludvík Zifčák snad na švagra nějak neštastně upadl, či co a můj švagr to nějak neustál a válel se v tu chvíli po zemi.  Zkrátka u mého švagra šlo o nutnou obranu. Ten poručík Ludvík Zifčák ho napadl.  Představte si to! Mého švagra, člověka po operaci, v pracovní neschopnosti, který jede na návštěvu ke svým rodičům a má "velké" postoperační bolesti a tohle se mu stane! Můj švagr, poté co se po Praze prošel, se chtěl ještě podívat na Národní divadlo a hned jet k rodičům do Řep. Vyšetřovatel však tvrzení mého švagra neuvěřil a navrhl udělení takzvané koluzní vazby, neboť hrozilo nebezpečí, že švagr uprchne do zahraničí, popřípadě že se bude skrývat a vyhýbat se trestnímu řízení či mařit výsledky vyšetřování či působit jinak na svědky celé události. Že by švagr spáchal další trestný čin vraždy vyšetřovatel již nepředpokládal. Ani můj švagr Pavol předložené důkazy, usvědčujícího ho z trestného činu vraždy, nevyvrátill. Možná, že si to zavinil sám. Měl se možná víc bránit a neměl se jen tak nechat. Ale abych to dovyprávěla: Vzhledem ke skutečnosti, že se v daném případě jednalo tedy o případ nutné obhajobuy (vazba a trestný čin vraždy a ještě ke všemu na mladém bystrém a nadaném člověkovi, studentovi matematicko-fyzikální fakulty v Praze), chtěl švagr hned advokáta. Bylo mu ale sděleno, že advokáta nyní nepotřebuje, že se jedná o zcela mimořádnou situaci ... a hanba dále vůbec mluvit, co mu bylo ještě řečeno! Zkrátka bylo to ve státním zájmu a s tím nic moc ani dobrý advokát nezmůže, že?
dbb5338d6a_64024001_o2
Naštěstí se tohle skutečně nikdy nestalo, ale stát by se klidně mohlo!" řekla moje teta Blažena z Vrútek na Slovensku mému strýčkovi Samuelovi již ne zcela tak rezolutně.
"To je on! Koukněte! Poslední vagón! To je Jurášek Šmahel alias Zdeněk Benada!" No vidíte a zase to teta Blažena, vyšetřovatel a kdovíkdo popletli. Když už tak inženýr Zdeněk Šmahel a pan Jurášek Benada. Ale pořád je to špatně. I když! To musím uznat. Je to jakýsi pokus o nápravu věcí. Ale v tom posledním vagónu! "Není to doktor ...?" zvolala teta Blažena. No, teda. Jak na to teta Blažena přišla? "Vždyď je to malý Riccardo Roháček!!!" zvolala Šárka. "Můj brácha." "A na lokomotivě!!!" zvolala teta Blažena úžasem! "Vždyď to je snad přímo ředitel dolu Paskov, inženýr Vladimír Kunčický! Ba ne! To není on! Toho znám!" přemýšlela teta Blažena hlasitě. To víte v Ostravě se teta Blažena narodila, ale již zde dlouho nebyla. "Vždyť je to profesor Jaroslaw Rohacek! Jeho táta. Táta toto malého kluka s modrým kulichem na hlavě. Táta toho malýho mrňouse v posledním vagónu," volala teta Blažena překvapeně a zdela udiveně. "Pozor táto, aby ti chlapec z vagónu nevypadl!" strachovala se teta Blažena zbytečně o Riccardíka. Vidíte to sami: Ten malý kluk se pevně drží a jak vidíte i na fotografii, žádný úzký průjezdný profil zde není. Nehrozí, že by mu tu jeho bambuli na čepici někde něco mohlo utrhnout. "Ale, táto, pozor na šutry! Snad nejsou v průjezdním profilu!" strachuji se obě zbytečně. "A ten vlak!" zvolala teta Blažena opětovně. "Ano! To je on! EN Inženýr Zdeněk Fibich, Wien-Südbahnhof - Praha-Holešovice und zürick, Euro Night Super Expres Prima Wagon Camion!"
5243e49df1_63988307_o2
"Kluci!",  volala teta hlasitě, že ji nikdo nemohl přeslechnout:"Jeďte opatrně! Ať se něco nestane!" "Táto ty nemáš rozum! Tahat takovýho malýho kluka na šachtu," zvolala Šárka, sestra malého Riccardíka. "Jeď opatrně! Opravdu! Ten táta nemá rozum. Vezme Riccardíka na subotník-mamulovku!" shodují se obě. "Šárko," povídá teta "ještě, že to máma nevidí" a obě, teta Blažena i Šárka, sestra malého Riccardíka nevěřícně kroutí hlavami. Bylo to dlouhé povídání a tak tetu Blaženu a Šárku strýc Samuel asi moc pozorně neposlouchal:
a4ada927e7_64149913_o2
"Ale ovšem Blaženko, ty to víš samozřejmě nejlépe," odpověl ji můj strýček Samuel již snad ze setrvačnosti, když tu se zarazil: Fakticky! Je to tak! Moje žena Blažena má pravdu! "Co se stalo?"  užasl nad nečekaným myšlenkovým obratem své ženy Blaženy! Fakticky! Trvalo to několik desetiletí, ale nakonec to došlo i tetě Blaženě. "Samueli, proč si mi nic neřekl. Nechal jsi mě v nevědomosti snad úmyslně?" diví se teta Blažena. Najednou má dojem, že byla celá ta dlouhá léta za pitomce. Je to však ještě složitější. Teta Blažena za to ale nemůže! Není to její vina. A takových jako ona? Těch je mnoho na světě. Určitě víc než na jakékoliv jiné planetě! "Člověk totiž nemůže pochopit věci, kterých si není vědom," říká teta Blažena dnes a strýček Samuel žasne nad tím jejím myšlenkovým obratem. Ale je to tak. Teta Blažena má pravdu zase. Že by ji osvítil snad duch svatý? Na to nevěřte! Vypadá to všechno složitě, ale je to jednodušší než si myslíte. Ale fakticky! Někdy je lepší pravdu nevědět! Myslíte? No pak je to jen dobře! Ale ani to vám nepomůže. Potřebujete odborníka. Ale ani ten vám nic přímo neřekne. Zkrátka vám neporadí. Nechá vás pěkně vysmahnout a vy na to přijdete sami! "To je ono!" Jste možná zdrceni. Je to tak jednoduché a vy jste na to nepřišli. Není to ale skutečně vaše vina. Byla to věc nevědomá. A to je ono! V té jednoduchosti je síla. Jste už nyní v úplně jiné dimenzi. Jste nyní ve výhodě, že jste na to přišli. Přestanete věřit na pitomosti a vidíte to, co jiní nevidí. Zkrátka jste už takový malý "odborník"! No, odborník! Odborník přece jen v úvozovkách. Zkrátka začnete rozumět věcem, kterým jste dříve nerozuměli ... Možná? Zkuste to! Možná i vy uvidíte to, co bylo jiným jasné od samého počátku!
436dd05e3b_63997923_o2
 www.swaton.sk
Fakticky. Na tý československý bankovce je teta Blažena a strýc Samuel z Vrútek! Všimli jste si toho taky? Já hned ne! Teprve až včera. Mě to bylo podezřelé proč mi je teta dává vždy o prázdninách, když jdu nakoupit. Ráno jednu bankovku: Chléb 1,05 Kčs, kvasnice 0,20 Kčs a kup si něco dobrého pro sebe - lízátko 0,30 Kčs. Celková částka nákupu: Korunadvacet a korunaadvacet a korunadvacet - třikorunyšedesát! To jsou peníze! A v poledne zase u řezníka - řízky na neděli 5,40 Kčs. A večer ještě strýčkovi pro pivo do hospody - tři piva, třišedesát a jedny Startky bez filtru 4,00 Kčs.Teprve teď jsem to pochopil. Neviděl jsem to co jiní viděli a neřekli! Na útratu 300,00 Kčs denně při měsíční mzdě 900,00 Kčs? Skutečně! Perfektní! Teta Blažena připravuje nějaké jídlo u pracovního stolu. "Ty, táto?" ptá se strýce Samuela. "Ty's to věděl, že Riccardo zná pana doktora?" "Věděl," odpovídá strýc Samuel své ženě popravdě. "A proč jsi mi, proboha, nic neřekl?" ptá se uvideně. "Ale jistě Blaženko ..." Však to už znáte a už sami víte vše nejlépe!
e66a4de7bb_63820928_o2
Bodejď by to strýc Samuel nevěděl! Vždyť JUDr. Jaroslav Urbánek a strýc Samuel jsou bývalí švagři! Strýc Samuel to věděl sám nejlépe. Jemu nemusel nikdo nic říkat. Co a jak má dělat! Pěkný zbytek dne vám přeje Joseph Schwejk.
dfbb031158_63899353_o2
To co Giorgio chtěl v oné době dosáhnout toho nakonec dosáhl. Bylo to pro něho velice důležité. Vidíte a zase nemusíme nic vysvětlovat. Stačí uvést příklad. Posuďte sami:
Vladimír Pucholt
(30.12.1942 Praha)
žije v Kanadě a působící jako dětský lékař vTorontu.
Z jeho diplomové práce z roku 1965:
Herec promlouvá k lidem, a proto jim nesmí lhát. Je jeho svatou povinností vzepřít se v okamžiku, kdy pozná, že slouží lži, a to za jakýchkoli obětí. Nebude pro mne větší odměna na konci života, než když budu moci říci, že jsem jej prožil čestně.
e66a4de7bb_63820928_o2
I Giorgio má rád herce Vladimíra Pucholta a to je to hlavní! Giorgio říká: "Můžu se s ním zcela ztotožnit a mrzelo mě, když se najednou z Československa ztratil a s ním se najednou v Československa ztratily i jeho filmy. Třeba Černý Petr, film Miloše Formana." Film jistě znáte. Hraje tam Čendu, zedníka. Zkrátka Giorgio si váží tohohle herce  pro jeho životní postoje! Ano, v tom to je!
dfbb031158_63899353_o2
Dovětek:
Jména osob tohoto příběhu jsou samozřejmě pozměněna, podobnost příběhu s jiným podobným příběhem je čistě náhodná a jak už to tak většinou v životě a v mnoha případech někdy i bývá, příběh může i nemusí být autentický. Kdo ví? Mohu vám to vyzradit. Příběh vznikl na základě skutečných událostí. S vyjímkou Národní třídy v Praze v pátek 17. listopadu 1989. To se nikdy nestalo, ale stát se mohlo.

Odkazy:
9eb5e616b0_62195924_o2
Miluše Zindelová, Milena Dietlová - Obyčejné rozhovory II.
Vydalo nakladatelství Grafoprint v Praze v roce 1992 jako svou 13. publikaci


9eb5e616b0_62195924_o2
Josef Škvorecký - Všichni ti bystří a mladí muži a ženy
(osobní historie českého filmu)
Vydalo nakladatelství Horizont v Praze v roce 1991 jako svou 1314. publikaci
Vydání první
dfbb031158_63899353_o2
688a56864c_65306008_o2
3da7ea2e26_64028095_o2
 


Komentáře

1 rebuker rebuker | Web | 18. června 2015 v 21:15 | Reagovat

online pujcka pred výplatou žamberk ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010