Tento blog pravděpodobně porušuje Podmínky.

Velikonoční bonus - Inženýr Paolo Bottini

6. dubna 2010 v 12:30 | JUDr. Zahálka |  Veselé velikonoce
... Slovácko ...
... Valašsko ...
... 1958-1964 ...
... Film Jana Procházky a Karla Kachyni z roku 1965 "Ať žije republika", který byl v kinech uváděn i pod názvem "Já, Julina a konec velké války" mě jako kluka okouzlil ...
... Podobně jako film režiséra Miloše Formana z roku 1967 "Hoří, má panenko" ...
... Knížku-novelu, která vyšla poprvé patrně až po natočení filmu, jsem četl později ...
(8.12.1951 Brno)
... Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni (1971) a České vysoké učení technické, fakultu architektury v Brně (1978) ...
... Film a později i vydaná knížka je trpká mozaika, psychologické drama, které je obrazem posledních dnů druhé světové války a prvních okamžiků osvobození malé moravské vsi Rudou armádou, jak se jevilo dvanáctiletému chlapci Olinovi Vařekovi. Je výtečným vykreslením vesnického života a mistrovským zachycením psychologie dětí i dospělých. Reálný děj se neustále střídá a prolíná se vzpomínkami chlapce, s jeho sny a touhami a dosahuje tak velmi sugestivního účinku. Obraz pohnutých dnů není vykreslen objektivně, naopak oba tvůrci zdůrazňovali subjektivní dětský pohled, který podle slov režiséra dává snad vůbec největší svobodu pro vyjádření myšlenek. Nelichotivé zobrazení osvoboditelů vyvolalo na festivalu v Moskvě velké pobouření ...
Ať žije republika
... Klikni na obrázek ...
... Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Kobylu mu ale seberou ustupující němečtí vojáci a Olin se začne obávat otcova hněvu. Olin se potká i s přicházejícími Rusy. Tuhle jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů Olina. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků i Olinovu nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. A například v jiné přízračné scéně uvidí Olin své rodiče s nakradeným majetkem ...
... Film byl z mnoha důvodů na dlouhá léta zakázán ...
... Současnost ...
... Antonín Novotný ...
(10.12.1904 Praha-Letňany - 28.1.1975 Praha)
... Prezident, od 19. listopadu 1957 do 10. července 1960 Československé republiky a od 11. července 1960 do 28. března 1968 Československé socialistické republiky. Třetí komunistický prezident a šestý prezident od 28. října 1918, vzniku Československa ...
... 1968 ...
... Současnost ...
... Jan Procházka ...
(4.2.1929 Ivančice - 20.2.1971 Praha)
... Politik, spisovatel a scénárista ...
... Jan Procházka se vynořil odkudsi z neznáma na konci padesátých let jako oblíbenec prezidenta Antonína Novotného, a rychle se prodral nejen do filmu, ale brzo i do nejvyšších politických kruhů, až se stal kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Proč si ho prezident Antonín Novotný, trpící fóbií vůči intelektuálům, oblíbil, není známo. Podle jedné verze si ho původně spletl s nějakým jiným Procházkou, což by bylo přesně v tradici Dobrého vojáka Švejka. Podle jiné historky Procházka, jako moravský delegát na sjezdu Svazu mládeže, napadl nějakého významného funkcionáře, netuše, že toho nešťastníka se Novotný právě chystá zlikvidovat. Uprostřed Procházkovy filipiky vstoupil Novotný do sálu, vyposlechl si ho až do konce, a pak ho přede všemi políbil: odtud přídomek odlišující tohoto od mnoha jiných Procházků. P. P. Procházka, neboli "prezidentem políbený Procházka". Bude to asi lidová legenda. Jisté je, že Procházka to za prezidenta Antonína Novotného dotáhl daleko. A přesto tenhle muž, jevící všechny znaky politického šejdíře, byl i zajímavý a často výrazný umělec. Fantastická je jeho plodnost a vůbec všestranná výkonnost. Rok co rok, po celé desetiletí, chrlil romány, novely, filmové scénáře, fejetony a politické úvahy, jako by tušil, že nemá mnoho času, a přitom stačil řídit jednu barrandovskou produkční skupinu, zasedat v Ústředním výboru Komunistické strany Československa a posléze i předsedat Svazu spisovatelů. Byly roky, kdy se natočilo až šest celovečerních filmů podle jeho scénářů a z té velkoprodukce jen poměrně máloco byl vyložený šmejd. Ke spolupráci s režisérem Karlem Kachyňou se sešel v roce 1961. Po roce 1968 se čekalo, že ho strana a vláda zavře. Místo toho ho odvezli do nemocnice, kde se podrobil těžké operaci. Jeho vůbec poslední film Ucho, režírovaný rovněž režisérem Karlem Kachyňou, padl za oběť velké konfiskaci na jaře v roce 1970. Počátkem následujícího roku Jan Procházka zemřel. S ním odešla pitoreskní, ale výrazná postava hráče vabank, kumštýře, jehož Bůh nadál uměním, nikoli však vždycky autokritikou, a už vůbec ne rozvahou. Ať už ho jednou bude kdokoli jakkoli vážit, na stranu kladů bude muset položit nejmíň čtyři velmi dobré položky: Trápení, Kočár do Vídně, Noc nevěsty a Ať žije republika! ...
... Karel Kachyňa ...
(1.5.1924 Vyškov - 12.3.2004 Říčany)
... Filmový režisér ...
... V letech 1947-1951 studoval Filmovou akademii múzických umění. Nejprve se věnoval tvorbě dokumentů a později výhradně režírování filmů (například: :Král Šumavy", "Práče", "Ať žije republika", "Kočár do Vídně", "Ucho", "Noc nevěsty") a do jisté míry i televizních seriálů. Jeho filmy ze šedesátých let minulého století byly často výrazně kritické vůči vládnoucí komunistické moci a proto byly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zakázány. Režisér Karel Kachyňa byl tedy nucen točit filmy vyhovující svým obsahem vládnoucí komunistické moci, ale jeho tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století zpravidla výrazně převyšuje tehdejší průměr. Mnoho z jeho filmů patří k nejlepším československým nebo českým filmům vůbec. Například již shora uvedený film Ucho a dále například filmy: "Zlatí úhoři", "Smrt krásných srnců", "Pozor vizita" a to i přesto, že měly často omezený rozpočet či byly původně určeny pouze pro televizní diváky. V roce 1995 převzal režisér Karel Kachyňa ocenění Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu a na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1999 pak převzal zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii ...
... Představitel hlavního hrdiny Zdeněk Lstibůrek prokázal že má velký talent. I režisér Karel Kachyňa jej označil za nejlepšího dětského herce, s kterým pracoval. Škoda, že ho film netáhl a tak se neměl možnost rozvinout více. Určitě by zastínil spoustu dnešních herců. S režisérem Karlem Kachyňou se stýkal i v dospělosti ...
... Vlak jede krajinou ...
... 0 km Brno hlavní nádraží ...
44 km Nesovice
... Ve filmu "Ať žije republika" se filmový divák ocitne i v Nesovicích ...
... Nesovice - Brankovice ...
... Zámek Nové Zámky mezi Nesovicemi a Brankovicemi ...
... U Brankovic ...
48 km Brankovice
... Brankovice - kostel svatého Mikuláše ...
... Brankovice - základní škola ...
... Brankovice - říčka Litava ...
... Brankovice - vodní nádrž Hlavatka ...
67 km Kyjov
... 77 km Vracov ...
... Zajímavou informaci včera večer obdržel Richard v Novém Jičíně ...
... Respektive v hotelu Zámeček pod Hradem ve Starém Jičíně ...
... Pan Jiří Benada mu přinesl starou pohlednici, která je adresována rodině Jožky Matalíka na Slovácko. "Můj strýc ze strany mojí matky Marie Urbánkové, rozené Mádrové JUDr. Jaroslav Mádr se za Protektorátu Čechy a Morava skrýval v rodině neznámého, lékaře," řekl včera stále vitální a ještě podnikající šestasedmdesátiletý muž pan Jiří Benada. Jeho strýc JUDr. Jaroslav Mádr byl totiž naposledy spatřen v roce 1942 v Brně na vlakovém nádraží v Brně-Zábrdovicích. Svědkyně paní Božena Kuželová-Benadová z Frýdlantu nad Ostravicí, Nové Dědiny sice již v roce 1982 nežila, ale podařilo se zjistit, že ze čtyř jejich dětí žije její dcera z druhého manželství JUDr. Marie Pilátová, rozená Benadová. A právě od téhle dcery žijící dnes ve Vyškově bylo možné dozvědět se leccos nového. Její prateta Klára Taranzová, z ulice Cejl 121 pracovala totiž jako pokladní na vlakovém nádraží v Brně-Zábrdovicích, a tohohle muže znala a po osvobození republiky uvedla v roce 1945 policejního do protokolu, že pohřešovaný muž byl odněkud ze Zábrdovic. "Muž si kupoval u mě jízdenku do Německého Brodu," citoval pan Benada z policejního protokolu z roku 1945, respektive z opisu tohohle policejního protokolu, který si pořídil v roce 1945 jeho otec pro svoji potřebu. Více nemohla JUDr. Marie Pilátová v roce 1982 sdělit. JUDr. Pilátová se odvolávala na výsledky původního šetření z roku 1945 a na tyto v plném rozsahu odkazovala, dozvěděl se včera Richard od pana Benady další důležité informace, s tím že případ byl koncem roku 1952 odložen. Od roku 1942 nemá tedy o JUDr. Jaroslavovi Mádrovi jeho rodina žádné jiné zprávy. To, že se jeho strýc měl v roce 1942 skrývat ve sklepě v rodině MUDr. Mrázka v Brně-Králově Poli se rodina dozvěděla až v roce 1982 právě od vyšetřovatele JUDr. Jaroslava Urbánka na základě nových výsledků šetření případu jeho strýce. Tomuhle vyšetřovateli se podařilo vyslechnout i svědka PhDr. Jaroslava Roháčka, středoškolského profesora gymnázia ve V. Meziříčí, narozeného 28. ledna 1929 ve Vyškově, syna matky Anny Roháčkové, rozené Mádrové a otce Jaroslava Roháčka, informoval Richarda pan Benada. V roce 1982 byl případ na návrh rodiny pohřešovaného muže znovu otevřen a opětovně byly přezkoumány výsledky šetření z roku 1945. Rodina pohřešovaného muže přišla tehdy s novými poznatky. Pan Benada byl dobře informován a na schůzku s Richardem v hotelu ve Starém Jičíně se důkladně připravil ...
... Ale to jsme poněkud odbočili. Vraťme se opět zpět ke staré pohlednici, kterou pan Benada včera Richardovi do shora uvedeného hotelu přivezl. Je to pohlednice noční ulice Berlína, s kolovou jedoucích aut s rozsvícenými světly. V levém rohu pohlednice dole je nápis: "Berlin bei Nacht. Tauentzienstrasse". Na druhé straně pohlednice je datum: 25/6-40 a modrá poštovní známka s portrétem Adolfa Hitlera a text: "Vir Besten grüsse Aus Berlin Sendet Dr. Mrazek" a dole další text: "Auf Wiedersehen". Poštovní razítko na pohlednici je čitelné i po tolika letech ...
... "Nevím zda nám shora uvedený materiál nějak v pátrání pomůže," píše Richard ve své emailové zprávě, "zatím nedokážu vyhodnotit," dodává ...
... Tahle pohlednice pochází ze sbírky Giorgia a Giorgio k ní uvádí ...
... Pohlednice má adresu: Ctěná rodina Kuchařova, zámek, Jeseník nad Odrou a text: Srdečný pozdrav zasílá všem Rumpová. Napiš mě Oluško jestli máte tu vilku a je-li maminka s Pavlíkem u vás. Líbí se mi zde. I počasí je pěkné. Adresa: Nová Dědina u Frýdlantu, chata 878. Na zadní straně pohlednice je vytištěno: Beskydy, Bezručova chata na Lysé hoře 1325 m. n. m. a známka s portrétem prezidenta Antonína Zápotockého a čitelné poštovní razítko pošty ve Frýdlantu nad Ostravicí. Datum, na poštovním razítku, lze přečíst pod lupou a při troše dobré vůle, jako 14. nebo 16. července 1957 ...
... Zrušené Městské koupaliště v Novém Jičíně ...
... Náhoda? ...
... Osud? ...
... Kdo ví? ...
... Giorgio chodil do školní budovy uvedené na shora uvedeném obrázku, když k události, která je předmětem našeho pojednání, na Valašsku došlo ...
... Pohřeb JFK v pondělí 25.11.1963 se stal celosvětovou událostí a snad každý, kdo tuto událost zažil, si pamatuje co právě v ten okamžik dělal. Cestu JFK od washingtonského Kapitolu k Bílého domu a dále na Arlingtonský národní hřbitov ve Washingtonu sledovali v přímém televizním přenosu lidé po celém světě. Rakev s tělesnými pozůstatky zavražděného prezidenta byla vezena na otevřeném voze taženém třemi páry koní. Za rakví byl veden osedlaný kůň bez jezdce. Pomocí první telekomunikační družice Telstar se mohli čeští a slovenští televizní diváci poprvé setkat s obrazy přenášenými přes Atlatický oceán i v tehdejší Československé socialistické republiky. JFK byl ztělesněním optimismu, s nímž lidé na Západě i Východě vstupovali z temných, stísněných padesátých let minulého století do let šedesátých. Symbol mládí, energie, úspěchu, zdravého rozumu, ale také naděje na společně sdílenou budoucnost. Není důležité, jestli tyto charakteristiky odpovídají skutečnosti, podstatné je, že lidé si s nimi JFK ztotožnili ...
... Vdova, Jacquelline "Jackie" Bouvier Kennedy (28.7.1929-19.5.1994) a děti Caroline (27.11.1957) a John Fitzgerald (25.11.1960-16.7.1999) ...
... Obraz se přenáší snad do celého světa ...

... Vraťme se ale ještě do doby krátce před touhle významnou světovou událostí ...
... Již jsme se řekli, že v sobotu 16. listopadu odpoledne jel Giorgio z Moravského Krumlova do Brna ke své prababičce ze strany svého otce ...
... Muselo to být tedy v neděli 17. listopadu, kdy se domů, z Brna do Moravského Krumlova vracel. Ve vlaku si prohlížel nový přírůstek několika pohlednic do své sbírky ...
... Pohlednice ze dne 17. září, (již jsme si řekli kolik mu v roce kdy byla pohlednice odeslána bylo roků. Kdo to neví a chce to vědět musí si to vyhledat v článcích rubriky "Velikonoční bonus") se dvěmi poštovními razítky Krupka a Frýdlant nad Ostravicí Giorgia zaujala Giorgio si z té pohlednice vydedukoval, že když svoji (biologickou) maminku nezná, že jeho maminka umřela a bylo mu z toho smutno ...
... Bylo to právě v pondělí 25. listopadu odpoledne ...
... Giorgia družice i tehdejší událost zajímala ...
... Tohle byla pro Giorgia veliká rána, tohle bylo pro Giorgia velice kruté. Giorgio nebyl na něco takového vůbec připraven, nikdo v jeho rodině Giorgiovi nikdy nic neřekl. Ano! Nikdo, nikdy, nic Giorgiovi neřekl! ...
... Jeho svět se rázem zhroutil! ...

... "Ano, byl to velký šok pro toho dvanáctiletého kluka" říká zloduch Fantomas. "Giorgiovi se vybavila situace na Valašsku a dodnes tuhle situaci má Giorgio před očima. Vrátili se tehdy se sestrou ze zahrady do kuchyně. Tohle to bylo," dozvídáme se od zloducha Fantomase ...
... "Není zde žádná příčinná souvislost, zvovu opakuji, není zde žádná příčinná souvislost s rodinou JFK!" zdůrazňuje ještě zloduch Fantomas," aby předešel případnému nedorozumění ...
... " Giorgiovi vybavil jeho osobní prožitek z Valašska. Vybavila se mu zcela konkrétní situace. Něco, co bylo a je dosud v jeho rodině tabu," směje se zloduch Fantomas ...
... "Ano, to co se stalo v Moravském Krumlově, v pondělí 25. listopadu odpoledne v průběhu televizního přenosu, obrázků přenášených přes Atlantický oceán i do Československé socialistické republiky, bylo pro toho chlapce hrozné, plně to uznávám, ale Qiorgio či Giorgio, jak si ten kluk říká, přežil! Dal jsem mu šanci k životu! Jemu, jeho matce Marii i jeho malé sestřičce Květušce! Ten chlapec zneužil ale mou důvěru. Nechoval se ke mě pěkně a udělal ze mne pitomce! Jen počkej Qiorgio alias Giorgio, alias Jurášku Benado ze Slovácka či alias Enrico Bottini z Turína či jak si ještě říkáš. Dříve či později tě dostanu! Ano, tohle jsou moje vážně míněná slova!" vysvětluje nám ještě a vyhrožuje zloduch Fantomas ...
... "Fantomasi! Víš co mi můžeš ... ?" Giorgio byl slušně vychovaný chlapec a slovo prdel opět nevyslovil, ale Fantomas věděl, co si Giorgio patrně myslel: "Jdi do prdele, Fantomasi!" ...
... Potom Giorgio uzamčenou skříň odemkl a přečetl si, snad téměř všechny ve skříni uložené písemnosti. Soudní rozsudek z Brna z počátku padesátých let minulého století byl pro dvanáctiletého chlapce krutý ...
... A hned vedle pistole ležely krabičky s náboji ...
... Naštěstí nebyl Giorgio v inkriminované chvíli sám. Byla s ním Šárka, jeho malá sestřička, Jurášek Benada a Enrico Bottini, jeho kamarádi ...
... "Ten kluk jel do Vyškova," řekl jsem v roce 1982 a druhý muž se k případu vyjádřil zcela stručně a výstižně: "Idioti!" ...
... 134 km Újezdec u Luhačovic ...
145 km Luhačovice
... Smluvené heslo znamenalo ...
... Žádám evakuaci ze země! ...
... Ten nádherně vybarvenej kohout byl tak zlej, že se ho všichni báli ...
... Valašsko ...
... Veselé velikonoce ...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010