Neřešitelná situace - "... přál jsem si jediné: aby partyzáni naše nízko letící letadlo sestřelili a abych měl ode všeho navždy pokoj!" - pokračování

20. dubna 2010 v 10:37 | František Kožík, František Cinger, Vincenzo Crosetti |  Neřešitelná situace
a
Nastalo největší vraždění českého národa.
a
V pondělí 1. června byl popraven spisovatel a lékař MUDr. Vladislav Vančura
V úterý 2. června vláda Protektorátu Čechy a Morava zorganizovala "Manifestaci českého lidu pro Říši". Řečníci odsoudili atentát výzvou, aby veřejnost "vydala" pachatele. Na prostranství Staroměstského náměstí a v přilehlých ulicích se shomáždilo šedesátpět tisíc lidí. Vystoupili tu například předseda protektorátní vlády dr. Krejčí, MUDr. František Teuner a Emanuel Moravec. Ve tvářích lidí na "Manifestaci" se objevila nejistota a strach
o budoucnost ...
Čtvrtek 4. června
přijel nový zastupující říšský protektor Kurt Daluege.
Je zajímavé, že tento muž, který vlastně prováděl tu nejstrašnější krutovládu, vypadl
z myslí lidí. Jeho jméno bylo zapomenuto.
a
Kurt Daluege, celým jménem Kurt Max Franz Daluege
(15.9.1897 Kluczbork, Polsko- 23.10.1946 Praha)
SS-Obergruppenführer a šéf pořádkové policie v Hitlerově Velkoněmecké říši, zastupující  říšský protektor v Čechách a na Moravě v letech 1942 až 1943. Studoval na reálném gymnáziu. Účastnil se jako dobrovolník první světové války, ve které byl těžce raněn a vyznamenán za statečnost. Po válce, od roku 1918 do roku 1921 pracoval v Berlíně jako tovární dělník. Od roku 1922 do roku 1924 studoval na Vyšší škole stavební v Berlíně a nějakou dobu působil pak jako projektant - statik. V roce 1922 vstoupil do freikorpsu Rossbach. Od roku 1926 organizoval berlínské oddíly SS a zároveň plnil funkci gauleitera tamější NSDAP. Roku 1930 přestoupil na Hitlerovo přání z SA do SS a následujícího roku potlačily jeho oddíly povstání některých jednotek SA, takzvaný Stennesův puč. V roce 1933 už ve funkci SS-Gruppenführera byl zvolen do Reichstagu a stal se velitelem pruské zemské policie. Od roku 1936 do roku 1942 byl Göringem pověřen řízením uniformované Pořádkové policie (Ordungspolizei - OrPo). Po Heydrichově smrti byl dne 4. června 1942  jmenován novým zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava se sídlem na zámku v Dobříši, kam se odstěhoval i s rodinou. Hned po příjezdu vyhlásil stanné právo a zahájil akci, která vešla do dějin po názvem heydricháda. Jeho působení je spojeno s vyhlazením Lidic, Ležáků a téměř s 1400 popravami českých vlastenců. Dne  20. srpna 1943 byl, pro onemocnění, Hitlerem odvolán (dva infarkty). Po skončení druhé světové války byl britskými úřady vydán na žádost československé vlády do  Československa, kde byl mimořádným lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a dne 23. října 1946 v Praze popraven.
Středa 10. června
byly vyhlazeny a se zemí srovnány Lidice. 192 mužů bylo zastřeleno, 196 žen zavezeno do koncentračních táborů a 96 dětí odvlečeno, některé děti a ženy zavražděny. V úterý 9. června večer přišel z Berlína rozkaz ke zničení Lidic. Obec, čítající téměř pět set obyvatel, začaly oddíly nacistické ochranné policie obkličovat kolem 22.00 hodin.
Skupina parašutistů, mezi nimiž hlavní byli J. Kubiš a J. Gabčík, se uchýlila do pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Žili tam pod chrámovou lodí.
Trestná opatření se stále zhoršovala. Lidé již se báli, že Češi budou decimováni.
Čtvrtek 18. června
se rozpoutal boj o kostel v Resslově ulici. Parašutisté bojovali statečně, a když byla situace beznadějná, zastřelili se. Němci vyplýtvali spoustu střeliva, ale žádný projektil nikoho nezasáhl!
Středa 24. června
byly přepadeny Ležáky. 32 lidí (muži i ženy) povražděno, 11 dětí odvlečeno.
a
Krveprolití následovalo za krveprolitím. Rok 1942 byl nejkrvavějším ve dvacátém století naší historie.
a
rotmistr Jozef Gabčík
(8.4.1912 Poluvsie u Žiliny (dnes součást Rájeckých Teplic) - 18.6.1942 Praha)
Příslušník československé armády ve Velké Británii a hrdina protinacistického odboje Zapojený do Operace Anthropoid, kterou připravila, a na tento úkol parašutisty vycvičila, britská armáda. V roce 2002 povýšen  in memoriam do hodnosti plukovníka.
V Čechách se vyučil kovářem a v Žilině strojním zámečníkem. Po absolvování vojenské služby pracoval ve vojenské chemické továrně a po zdravotním úrazu byl vedoucím skladu na chemické otravné látky. Po příchodu nacistů odmítl vydat plány a klíče. Způsobil sabotáž a 5. května 1939 přešel hranice do Polska.
a
rotmistr Jan Kubiš
(24.6.1913 Dolní Vilémovice u Třebíče - 18.6.1942 Praha)
Příslušník československé armády ve Velké Británii a hrdina protinacistického odboje Zapojený do Operace Anthropoid, kterou připravila, a na tento úkol parašutisty vycvičila, britská armáda. V roce 2002 povýšen  in memoriam do hodnosti plukovníka.
Pracoval jako dělník v zemědělství. Byl členem tělovýchovné jednoty Orel. Vojenskou službu nastoupil v roce 1935 a zůstal jako délesloužící. Mobilizaci prodělal u 3. strážního praporu v Litultovicích u Opavy. Po demobilizaci pracoval v cihelně u Dolních Vilémovic. V červnu 1939 se vyzbrojil granátem a přešel k tvořící se čs. vojenské jednotce po polského Krakova.
a
Poručík Josef Valčík
(2.11.1914 Smolina u Valašských Klobouk - 18.6.1942 Praha)
příslušník československého protinacistického odboje za druhé světové války, člen výsadkové skupiny Operace Silver A. Spolupracoval s členy výsadku Anthropoid Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem s nimiž provedl atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V roce 2002 povýšen  in memoriam do hodnosti plukovníka.
Vyučil se koželuhem, pracoval u Bati a navštěvoval večerní školu. Po absolvování vojenské služby se vrátil k firmě Baťa a v prosinci 1939 odešel přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie (takzvaná "jižní cesta" odchodu do zahraničí).
a
Na plakátu jsou chyby. Například místo správného jména Josef je nesprávně uvedeno jméno Miroslav ...
a
Samopal Sten-Gun Mk II FF 209 odhodil Josef Gabčík na místě atentátu.
a

a
a
Ale zpět ke zločinu jménem Katyň.
a
František Kožík ladil svůj příspěvek jako klasickou pozitivistickou reflexi s vylíčením atmosféry jam naplněných mrtvolami, bez známky určení  viníka. I to byl akt odvahy. Nepochybně za to pochvalu nesklidil.
a
Za Protektorátu Čechy a Morava se ve výlohách pražských obchodů objevila kampaň, kterou v souvislosti s katyňským masakrem rozpoutali nacisté. Využili jej, aby ukázali, že zlo páchají Sověti.
a

Můj názor!

a
Myslím si, že nebýt Michala Sergejeviče Gorbačova, popírali by Rusové odpovědnost za masakr v Katyni dodnes. Nedělejme si o Rusku žádné iluze! A nedělejme si iluze o nikom a o ničem!
a
Iluze (lat.) klamná, objektivně nepodložená představa, nesprávné vnímání a výklad skutečnosti, přelud
a
Zleva: fašismus, komunismus, nacismus!
a
Michail Sergejevič Gorbačov, vůdce Sovětského svazu v letech 1985-1991
(2.3.1931 Privolnoje, Sovětský svaz)
Pokoušel se o změny, které by vedly ke zlepšení fungování komunistického a politického systému a k ukončení studené války, ale které vedly v důsledku i ke konci vlády Komunistické strany Sovětského svazu a k rozpadu sovětského impéria. Myslím, že pan Gorbačov byl sám velmi překvapen tím, co "způsobil". Zkrátka a dobře, myslím si, že pan Gorbačov takový vývoj, ani ve svém nejděsivějším snu, sám neočekával. Dne 15. října 1990 obdržel Michail Sergejevič Gorbačov Nobelovu cenu za mír. Myslím, že Nobelova cena za mír panu Gorbačovovi právem náleží.
a
Rok 1986 - vrcholná schůzka v Reykjavíku
Zleva: Michal Sergejevič Gorbačov a Ronald Reagan
Tady byly položeny základy všeho!
Na americko-ruských summitech se vždy rozhodovalo o dalším osudu planety. Oči všech byly upřené na tváře dvou mužů, jejichž každé slovo, gesto či pohled mohly znamenat zásadní změnu ve vývoji na celé planetě. Dříve se oba setkávali zřídka, dnes se prezidenti obou velmocí potkávají pravidelně a výjimkou nebývají ani soukromé návštěvy. Nicméně i přesto stále existují oblasti, v nichž se neshodnou. Jednou z nich je právě protiraketová obrana a případné rozšiřování NATO.
a
Islandská metropole Reykjavík je jedno z vůbec nejbezpečnějších měst světa. Jediné, na co musíte dát pozor, je neustálý vítr, který zde fouká po celý rok. Bundu, větrovku a čepici tedy rozhodně s sebou.
a
Rok 201O - vrcholná schůzka v Praze
Zleva: Dmitrij Medveděv a Barack Obama
a
Ruční zbraně Československé lidové armády a Armády České republiky -1952-2002
a
Armáda České republiky
Armáda České republiky je hlavní složkou ozbrojených sil České republiky, které dále tvoří Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž. Vrchním velitelem ozbrojených sil České republiky je prezident republiky. Hlavním posláním ozbrojených sil České republiky je a vždy bude co nejefektivnější a nejlepší zabezpečení obrany území České republiky s využitím zásad kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské úmluvy. Armáda České republiky je zapojena do integrované vojenské struktury NATO, do systému obranného, operačního a civilního nouzového plánování, do procedurálních a organizačních aspektů jaderných konzultací a do společných cvičení a operací.
a
 milan.pise.cz/11322-krasna-krajinabasnicka.html
a
   Praotec Čech na hoře Říp

Krásná krajina
Dva kopečky, údolíčko,
překrásný je kraj
Když sestoupíš ještě níže,
tak tam najdeš ráj
V houští se tam tůňka skrývá,
má kouzelnou moc
Kdo to vřídlo lásky zkusil,
promiluje noc
Musíš ale pomaloučku,
krok za krokem jít
Velkým spěchem, milý hochu,
všechno pokazíš
Tůňka potom odepře ti,
svoji něhu dát
A ty můžeš svého spěchu
jenom litovat.
a
 www.stavela.cz/osobni/fotogalerie/priroda/fotky-z-prirody.html
a
Již jsme si řekli, že František Kožík ladil svůj příspěvek jako klasickou pozivistickou reflexi s vylíčením atmosféry jam naplněných mrtvolami, bez známky určení viníka. I to byl akt odvahy. Nepochybně za to pochvalu nesklidil.
a
www.rozhlas.cz
JUDr. František Kožík jako tajemník literárního oddělení
a
Reportáž, tehdy třiatřicetiletého Františka Kožíka byla v rozhlase odvysílána dne 30. dubna 1943. Dne 16. května slavil František Kožík další narozeniky. Žádnou radost tehdy necítil.
a

Jeho svědectví o Katyni:

"Zelený porost se najednou hloubí do velkého hrobu; půda je písečná a žlutě svítí. Na dně vidíme mrtvá těla v polských uniformách, čelem dolů. Písečná půda těla mumifikovala, nerozpoznají se, jsou tuhá a plochá. Po stranách se pracuje opatrně motykami, aby se odstranil násyp. Vyproštěné mrtvé vynášejí muži polského Červeného kříže ven, na improvizovaný stůl, kde vojenský lékař, univerzitní profesor dr. Buhtz, zjišťuje stereotypní příčinu smrti, ránu v týle. Jednotlivá těla jsou identifikována podle dokumentů, které jsou skoro pravidelně nalézány v kapsách. Někteří mrtví v pobočném menším hrobě mají vzadu svázány ruce. Již na čtyři sta vyproštěných mrtvol leží na planince vedle hrobů, každá opatřená číslem, které nese i obálka se zanechanými dokumenty. Ty bude polský Červený kříž dopravovat rodinám pozůstalých.
Vyvrácené lebky civí do nebe. Podiovným dojmem působí i ty drobné předměty, které jsou nalézány v šatech. Dopisy, deníky, cvikr, tužka, všechno, co si důstojníci nechali i v zajetí a co s nimi bylo pochováno. Všude poletují polské bankovky, které měli mrtví u sebe. Doufali stále, že je vymění.
Profesor Buhtz pracuje v dešti, stále, pracuje bez rukavic, holýma rukama. Nachází stopy po bajonetech. Obešli jsme zvolna celou tu smutnou prohlubeň a sladký zápach nám skoro nedovoluje vydechnout. Vlám Vercknocke si první zastírá obličej. Uchylujeme se spolu k ohni z větví a nastavujeme tvář raději štiplavému dýmu, abychom unikli ovzduší té sladkosti rozkladu. Pak už odjíždíme. Práce pokračuje, Červený kříž vlaje nad lesem, který prý skrývá ještě možná víc zlých tajemství."
a
Každému kdo slyšel moje svědectví, muselo být jasné, že jsem nepřijal nacistický ortel. Nedostal jsem také ani jeden projev nesouhlasu; naopak, cizí lidé mi psali a telefonovali, že jsou spokojeni. Pravdu o Katynu jsem ovšem sám nezjistil; i když jsem úmyslně zůstal v boudě, kde byly vystaveny deníky zavražděných důstojníků, nebylo možné z nich vyčíst, čí vlastně byli zajatci. I soudní lékař dr. Hájek, který tam byl krátce přede mnou,byl přesvědčen, že vrahy byli Němci. Sám jsem ho vyhledal. Potvrdil můj názor, přestože musel podepsat protokol, že to udělali Sověti. Vycházel z toho, že určující je čas, jak dlouho tam ti lidé leželi. V té době se přelévaly fronty, Rusové ustupovali, Němci útočili. S veškerou vážností mi říkal, že mu to vychází na dobu, kdy byli na místě Němci. Ujišťoval mě, že podle jeho názoru jde o podvod. Věřil jsem mu naprosto, protože on těla pitval přímo na místě," říká v knize František Kožík.
Čas pádil jako zběsilý. V noci na 5. května 1945 se ozvalo volání Českého rozhlasu o pomoc. Kožík se podílel na jeho obraně. Tehdy nikdo nevěděl, jak vše skončí. Každý, kdo pozvedl zbraň a postavil se nacistům kopajícím ve smrtelné křeči, byl hrdina. Není náhoda, že té době pamětníci říkali Květnová revoluce. Pro ně to bylo něco zásadního, velkého, teprve historici začali měnit vžitý název; přece revoluce je kvalitativní posun ve společenském vývoji, jde o povstání! Pro všechny zúčastněné, i ty, jejichž jména připomínají jen malé pamětní desky na domech a pomníčky v parcích, šlo ale o revoluční čin.
I František Kožík se těšil, že nadejde nový čas. Jak říkal Jan Masaryk: kdy o sobě začneme rozhodovat sami. Ve velké politice i v profesionálním životě. Jak se ale všichni zklamali. Dne 18. června 1945 si Františka Kožíka zavolal nový ředitel rozhlasi Bohuslav Laštovička, účastník španělské války, abychom se drželi i rozhlasu, za války v britském exilu 1941-1945 komentátor československého vysílání, a oznámil mu, že do vyřešení případu Katyň je suspendován. Bez možnosti odvolání.
František Kožík však nebyl začínající reportér, byl to člověk s řadou uměleckých výsledků. Hledal pomoc u přátel. Po čase Ivan Olbracht, spravující na ministerstvu informací rozhlas, dostal spásný nápad zeptat se kulturního atašé na velvyslanectví SSSR. Kožík dal veškerou dokumentaci přeložit do ruštiny a Julius Dolanský, tehdy profesor jihoslovanských jazyků a literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ji předal atašé Sytěnkovi. Ten v přítomnosti ministra Václava Kopeckého prohlásil, že cesta do Smolenska byla "násilným zavlečením" a sovětské úřady se nebudou celou záležitostí zabývat. Ó, spásné rozhodnutí mocného Spojence! Kožík tak byl dne 6. srpna 1945 - dokonce s jistou omluvou - povolán zpět do rozhlasu.
V té době se samozřejmě nijak neskrýval. Když se dozvěděl, že byl zadržen dr. František Hájek, který pitval katyňské oběti, vydal se do Bartolomějské ulice. Nebylo to pro něj lehké. Navštívil referenta, který ho vyšetřoval a vyprávěl mu, jak se dr. Hájek k němu choval, s čím se mu svěřil. "Vždyť i mně s naprostou jistotou řekl, že to udělali Němci. V té době to byl projev statečnosti," řekl mi František Kožík. Hájek byl nepochybně i díky jemu propuštěn.
Jiný byl ale názor komise Syndikátu spisovatelů. Zasedli v ní Václav Černý, Ilja Bart, Svatopluk Turek a Bohumil Mathesius. "Museli uznat, že v mém textu není ani jediná narážka na sovětské zavinění. K potvrzení svého smýšlení bych mohl přiložit své hry a romány jako nejprůkaznější svědectví." Jak vzpomínal, "pohovor" proběhl nadmíru srdečně. Užaslý potom četl zaslaný dopis o tom, že se propůjčil nacistické propagandě a že je mu uložen čtyřletý zákaz publikační činnosti. Ono "silentium".
Rozběhl se za tajemníkem Syndikátu Miroslavem Fáberou. Ten se také před válkou zúčastnil soutěže v ELKu a získal jednu z cen.
"Ale Františku," usmíval se shovívavě, "snad si nemyslíte, že vás ti lidé opravdu soudili za chování v okupaci? To je přece pomsta za Pierota. To vítězství v soutěži vám nikdy neodpustí. Myslíte si, že oni tam neměli rukopisy?"
"Mohu vám dát radu do života?" loučil se s ním Fábera. "Je ti staré čínské přísloví. A zní: Volte si menší štěstí."
Kožík potom sám požádal o soudní řízení v rámci takzvaného malého dekretu. Skončilo prohlášením komise, že jeho článek o Katynu je vzorem, jak se mělo psát, když už se psát muselo. Po čas ho pozvali na zasedání komise Sydikátu svolané k jeho "poctě".
a
Dne 27. června 1945 umírá ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci ...
... Doc. JUDr. Emil Dominik Josef Hácha
(12.7.1872 Trhové Sviny - 27.6.1945 Praha)
  (Portrét je z roku 1930)
právník, prezident Nejvyššího soudu, překladatel a odpůrce fašismu, v letech 1938-1939 prezident Česko-Slovenské republiky a v letech 1939-1945 státní prezident Protektorátu Čechy a Morava. V době, 30. listopadu 1938, kdy byl zvolen prezidentem republiky byl již starý pán, vdovec, otec dospělé dcery, která s ním jezdila a starala se o něho. Tehdy se již začínala u něho projevovat těžká arterioskleróza, která ho za sedm let usmrtila. Byl velmi malé postavy, otylý a příroda mu odepřela jakýkoli projev mužné krásy, což mu však v životě asi nijak nevadilo. Byl prý zbožný. Byl velmi bystrý a znamenitý právník. Podle svědectví advokátů při líčeních jakoby klímal, pak se ale ukázalo, že sledoval vše velmi bedlivě, vše krásně shrnul a přednesl brilantní právnické závěry. V posledních letech německé okupace se jeho choroba povážlivě zhoršila, takže hradní lékař dr. Maixner k němu volal konziliáře ...
... Když ho v květnu 1945 odváželi s šaškovskou čepicí do vězeňské nemocnice na Pankráci, bylo jeho vědomí již těžce poškozeno, takže dění v okolí nevnímal ...
... Jeho hrob na Vinohradském hřbitově v Praze.
a

2/4
šipka do prava
TOPlist

 


Komentáře

1 zuzana zuzana | 3. června 2012 v 14:14 | Reagovat

super nazory a super stranky. vsem, kdo se podileli na Operaci Antropoid - velky dik.

2 K2K K2K | 9. dubna 2013 v 1:36 | Reagovat

Tak tyhle věty: "Myslím, že pan Gorbačov byl sám velmi překvapen tím, co "způsobil". Zkrátka a dobře, myslím si, že pan Gorbačov takový vývoj, ani ve svém nejděsivějším snu, sám neočekával." jsou ta iluze o které píšete - Iluze (lat.) klamná, objektivně nepodložená představa, nesprávné vnímání a výklad skutečnosti, přelud- On naopak pracoval na zničení Sovětského svazu, záměrně, skrytě a podle, byl to jeho celoživotní sem zničit komunismus a stát na něm postavený. Tak to řekl v Turecku. Třeba přistání Rusta sám zorganizoval, dal připravit 4 kamery Betacam, jedna i na Mauzolehu, aby na točily přistání Rusta. To vše pro to, aby mohl udělat čistku v armádě, a za velitele dosadit své lidi co pomohli zničit svazový stát... Studujte události ...

3 generic_cialis generic_cialis | E-mail | Web | 29. května 2014 v 11:37 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010