"Dobrý den, majore Gagarine" - čas zrání (1954-1961)

22. dubna 2010 v 10:48 | Jiří Zapletal, Jiří Majer, Jarda Roháček |  Dobrý den, majore ...
trubka pohy. ob.
 www.zsbabak.cz
nám. Svobody
www.encyklopedie.brna.cz
Brno - pohled do Kobližné ulice z náměstí Svobody
plánek
V době, ve které se naše vyprávění odehrává byla tramvajová doprava vedená i Kobližnou ulicí v Brně.
Nám Svobody novější asi
Brno - pohled do Kobližné ulice z náměstí Svobody
(od 14. dubna 1961 do 26. února 1990 nesla ulice název Gagarinova)
Sdružení zájemců o veřejnou dopravu, zejména městskou
a
Jurášek
Na svém lipském zájezdu slavil orchestr velké úspěchy především s jazzem, přesněji s coolem, jehož styl byl kapele nejbližší a spontánně si jej osvojila ještě během svého angažmá ve Slovanu, v Rozmarýnu a ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. V Německé demokratické republice se ovšem orchestr představil jako všestranně orientovaná kapela s brilantně ovládaným dixielandem i tanečním písničkovým repertoárem.
Po návratu z Lipska se přesto někteří členové orchestru chtěli orientovat pouze jedním směrem, a to právě směrem k modernímu jazzu. Obezřetný Gustav Brom se tomu bránil. Velmi dobře věděl, že bez výraznější podpory rozhlasu a gramofonového průmyslu by se v tehdejším Československu pouze s jazzem neudržel. Ten si mohl dovolit prezentovat na koncertech, exportovat jej do ciziny (ta byla ovšem zatím uzamčena na devět zámků), ale publikum, posluchači z širokého okruhu obyvatelstva si přáli slyšet své hity, šlágry, taneční repertoár. A tak nezbývalo než se s těmi, kdo se chtěli jazzu věnovat profilově, v přátelském duchu rozejít. Počátkem roku opustil Broma jeho dlouholetý pianista Lubomír Novosad, který získal místo hudebního režiséra brněnského rozhlasu, do Prahy odešli Alfa Šmíd a Antonín Julina, ke kontrabasu se místo Miroslava Folbrechta vrátil Luděk Hulan. Uvolněné místo trumpetisty obsadil Brom mladým posluchačem bratislavské konzervatoře Jaromírem Hniličkou, kterého vlastně angažoval i jako komponistu a výtečného aranžéra.
Nebyl by to ovšem Gustav Brom, kdyby situaci vzniklou odchodem poloviny orchestru řešil pouze mechanickým doplněním souboru. V té době mu učaroval orchestr Shorty Rogerse, který hrál rovněž v takzvaném středním obsazení a pěstoval styl bezprostřeně navazující na cool: west-coast jazz. Rozhodl se tedy i v obsazení svého tělesa Rogersovi co nejvíce přiblížit. Z orchestru vyřadil kytaru a k trumpetě a trombónu přidal další žesťové nástroje: lesní roh a tubu. Hornu hrál Jan Kulíšek, tubu Emil Janeček. Vznikla tak čtyřčlenná žesťová sekce, budící tehdy svým složením údiv, nicméně plně vyhovující stylu hry, který začal orchestr právě intenzivně pěstovat. Tato desetičlenná skupina (tři saxofony, čtyři žestě, klavír, kontrabas a bicí) byla schopna dosáhnout množství zvukově barevných kombinací v našem jazzu dosud neobjevených, pro posluchače nesmírně působivých a především maximálně vyhovujících zvolenému west-coastovému stylu.
V tomto obsazení setrval orchestr až do poloviny roku 1960, i když k personálním změnám přece jen došlo. V roce 1958 se s kapelou rozloučili Luděk Hulan a Ivan Dominák, aby v Praze spolu s Karlem Velebným, Janem Konopáskem a Václavem Tomkem založili první skupinu moderního jazzu "Studio 5". Tenorsaxofonistu Miroslava Rückera nahradil Ivan Inochovský a po něm Bronislav Horák, barytonsaxofonistu Josefa Hrušku Josef Audes, klavíristu Františka Maláta Oldřich Blaha. Kontrabas obsadil Brom Milanem Pilarem a po něm Milanem Řežábkem, bicí nástroje Václavem Skálou. Všichni nově příchozí byli vynikajícími muzikanty a někteří z nich zůstali kapele věrni po celých dalších třicetpět let, Josef Audes do konce svého života. Styl west-coastu zůstal hlavním směrem jazzové orientace souboru po celou druhou polovinu padesátých let. V historii československého jazzu to mělo průkopnický význam, což potvrzuje fakt, že v Praze, která byla už od dvacátých let v čele podobných aktivit, začal tento styl uvědoměle pěstovat až orchestr "Studio 5", který se představil pražskému publiku ve své památné premiéře 2. července 1958 v sále Reduty na Národní třídě.
Praha Reduta
Od něj se pak teprve odvíjel a na něj navázal růženec malých skupin i větších souborů. "V polovině padesátých let (...) Brom první ukázal, i když se přitom opíral o cizí vzory, že se u nás dá hrát moderní jazz," napsal Ivan Poledňák ve svých Kapitolách o jazzu. Zmínka o cizích vzorech je jistě poplatná jednak krátkému časovému odstupu tohoto hodnocení od vlastních Bromových průkopnických počinů, jednak době, v níž byla napsána.
Vykříčník
Jurášek
Při ztrátě vývojové kontinuity koncem čtyřicátých let nebylo u nás vůbec na co navazovat a první pokusy tohoto druhu se nemohly obejít bez opory o světové špičky. Neopodstatněné byly i výtky, že Bromův orchestr nerealizoval svou koncepci moderního jazzu v polovině padesátých let minulého století důsledně, že ji kombinoval s "komerčně pojatým dixielandem" a s moderní taneční hudbou. Už tu bylo řečeno, že v zájmu udržení existence kapely si Brom v letech 1954-1955 nemohl dovolit vykročit jen jedním směrem. Ostatně celý další vývoj správnost tehdejší Bromovy víceúčelové programové orientace jen potvrdil. Vždyť i v hlavním městě při daleko větším posluchačském zázemí a o několik let později byly nuceny mnohé nově vznikající pražské soubory orientující se výhradně na jazzovou produkci existenčně zakotvit v rozhlase nebo v některém z pražských divadel. Tedy také víceúčelová programovost, navíc hmotně a institucionálně zabezpečená! Něco podobného u Broma v padesátých letech vůbec nepřipadalo v úvahu. Zastřešení jeho koncertních i jiných příležitostných vystoupení Krajským domem osvěty v Brně, Pražskou estrádou nebo Hudební artistickou ústřednou a HUDAGem bylo pouze symbolické a právní, nikoliv materiální. Avšak na druhé straně právě tento způsob existence souboru, předjímající pozdější právní postavení umělců ve svobodném povolání, vyhovoval. Umožnil Gustavu Bromovi realizovat nastoupenou cestu k modernímu jazzu celkem volně a bez dalších nepříznivých vlivů.
tanec barevný veselý
www.zsrastislavovapd.sk
Jurášek
Orchestr si tedy vytvořil potřebné zázemí pro pěstování jazzu osobité "bromovské" vůně a chuti za cenu občasných "úletů" do oblasti hudby taneční a tradičního jazzu. Ale i tyto hudební žánry získaly v jeho osobité interpretaci svůj specifický výraz, který ji povyšoval do oblasti skutečného umění. Především své dixielandové vstupy hráli Bromovi sólisté díky poučenému poznání jejich stylotvorných prvků a vlastní technické virtuozitě na vysoké úrovni. Tato hudba měla tehdy své fanoušky (ostatně má je dodnes!) a doplňovat dixielandem poněkud výlučněji moderní jazz patřilo k dobové nezbytnosti.
Vykříčník
Ostatně pěstování improvizační hry uvolňovalo u členů orchestru jejich muzikantskou vitalitu a provokovalo spontánnost hudebního projevu každého z nich do té míry, že fungovalo jako korektiv, kterým se orchestr bránil akademičnosti přísného west-coastového projevu. A konečně: soustavné pěstování dixielandu umožnilo jeho interpretům přeladit se plynule do moderního swingu, který se v Bromově kapele začal uplatňovat v polovině šedesátých let. Cesta k budování vlastního jazzového profilu nebyla tedy nijak snadná. West-coast nacházel odezvu pouze u omezeného okruhu svých skalních přívrženců a zasvěcených odborníků, kritika v podstatě neexistovala. Pokud se o Bromově orchestru v tisku psalo, postrádaly hodnotící soudy jakoukoliv poučenost o vývoji jazzu a názorově vězely ještě hluboko v želených botách ždanovovské estetiky z počátku padesátých let. Dokladem toho je kritika Dušana Havlíčka na koncert v pražské Lucerně dne 13. února 1956, uveřejněná v Hudebních rozhledech.
kluk s tužkou pohyb
www.zsrastislavovapd.sk
Jurášek
Píše se v ní, že "orchestr Gustava Broma se představil jako dobře sehraný celek s talentovanými hudebníky a z tohoto hlediska má předpoklady stát se dobrým estrádním orchestrem." Kritikova rada, že "by se měl oprostit od cizích, to je amerických vzorů a opřít se o  kolektiv talentovaných autorů", kterých prý je v Brně nemálo, je však bohužel radou slepému, aby se dobře díval. O které autory mělo v Brně jít. Snad o skladatele kolem tehdejšího Brněnského estrádního rozhlasového orchestru? Ti přece byli svým pojetím populární hudby stylově úplně na jiném břehu! Zmínka o společenském poslání estrádního orchestru a estrádní hudby dávala jasně najevo, kam Dušan Havlíček asi míří: k modelu zábavné hudby "socialistického dneška", který byl naprosto neživotný a ve snaze být hudbou pro všechny stál se vlastně hudbou pro nikoho.
šedesátá léta v kuchini a noviny muže
Zdroj: Repro O ženách a nejen pro ženy, Orbis, Praha 1963
Socialistická dělba domácí práce: "Pověz, na kolik směn pracuješ, a já ti povím, nakolik jsi emancipovaná."
Severní Lousiana
Louisiana a New Orleans
trumpetista
Edmond Hall
 (15.5.1901 Reserve, Louisiana - 11.2.1967 Boston)
americký klarinetista a kapelník
Jurášek
Po pěti letech pěstování west-coastu rogersovského typu se poznenáhlu i toto zaměření orchestru vyčerpává a s nástupem malých pražských souborů moderního jazzu po roce 1958 ztrácí u nás svou ojedinělost. Velkou vzpruhou se v této situaci stává pro Bromovu kapelu hostování jednoho z pionýrů tradičního jazzu, klarinetisty Edmonda Halla. Během úspěšného turné s tímto jazzovým matadorem, vynikajícím muzikantem a přitom velmi prostým, průzračným člověkem, upoutává na sebe orchestr nejen pozornost širokých vrstev posluchačů, ale i odborné veřejnosti. Po něm se však usazuje v Bromově kapele tím silnější pocit prázdnoty. West-coastová orientace, která byla přirozeným mostem, po němž orchestr přešel od tradičního swingu k modernímu jazzovému projevu, splnila své poslání. Rogersovská aranžmá pro střední obsazení vyčerpala možnosti svých zvukově barevných kombinací a svým způsobem zakademičtěla. Vedla k jednostrannému důrazu na přesné vypracování melodických linií, avšak potřebné napětí mezi melodickou, rytmickou a harmonickou složkou vymizelo. Stejně tak se z orchestrálního projevu pozvolna vytratila i složka improvizační. Všem v Bromově kapele bylo zřejmé, že nastává chvíle nového hledání. Ano, byla to opět kolektivní vůle, která měla v dalším vývoji orchestru určující význam.
černoši tančí
Kudy se tento vývoj ubíral a s jakými výsledky, to už patří do jiné kapitoly.
čtvereček m

čtvereček m
Když hrají charleston
1961
Hudba: Karel Macourek
Text: J. R. Pick
Zpěv: Gustav Brom
Hraje: Orchestr Gustava Broma
tři balónky
www.zsrastislavovapd.sk
kluk s tužkou pohyb
www.zsrastislavovapd.sk
Káva kouřící
 www.zsrastislavovapd.sk
trubka pohy. ob.
 www.zsbabak.cz
čtryři kluci tančící 530
www.astyl.cz
"Dobrý den, majore Gagarine" - click here
Vzpomínka na Gustava Broma-velkého kapelníka.
a
Věnováno synovi.
a
TOPlist
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010