Velikonoční bonus - Qiorgio z Moravského Krumlova

25. března 2010 v 14:29 | JUDr. Zahálka |  Veselé velikonoce
82ba6d9d4f_63253359_o2
picasaweb.google.com
Qiorgiova cesta do školy. Do školy jezdíval Qiorgio nejraději na kole.
dfbb031158_63899353_o2
Vidíte to sami, sankce nám už nehrozí a tak přidám velikonoční bonus- hádanku. Je to věta z příběhu, který zasahuje až do doby Protektorátu Čechy a Morava a věta byla vyslovena ve Vídni v roce 1982 lidmi kteří měli moc i prostředky: "Ten kluk jel do Vyškova!" Příběh začíná v pondělí 25. listopadu onoho roku v deset hodin dopoledne ve Washingtonu, respektive v šestnáct hodin odpoledne v Moravském Krumově a je o tom, jak někteří lidé uvěřili tomu, co se nikdy nestalo a o tom co se skutečně stalo nevěděli vůbec nic. Příběh je autentický a krutý! Hlavní hrdina příběhu dvanáctiletý chlapec Qiorgio se dostává opakovaně do situací kdy je jeho život bezprostředně ohrožen, ale díky své srdnatosti a dokonalé znalosti obsahu několika oblíbených knih svého dětství vypůjčených v moravskokrumlovské knihovně se z beznadějných a zoufalých situací opakovaně, s odřenýma ušima, dostává a ze zloduchů se mu daří dělat sériové blby, ale on za to nemůže, že je nakonec chytřejší. Zloduši se snaží na Qiorgia vyzrát zbraní zbabělců: podlostí a zákeřností. Díky své odvaze a smyslu pro humor a v neposlední řadě i smyslu pro přesně odměřenou míru nadsázky podaří se mu získat vlivné spojence, kteří mu v jeho úsilí fandí a jsou mu příznivě nakloněni. Bez ohledu na Qiorgiův názor považují jeho vlivní přátelé zloduchy za idioty. Qiorgio je převážně humánně založen a tohle jeho založení mu umožňuje i zloduchy chápat a dokonce se jich snaží někdy i účinně zastávat, ovšem bez tendence k realizaci. Qiorgio se zajímá i o poslední technické objevy a vynálezy a využívá dokonale všech nejnovějších poznatku vědy a techniky získaných z knih moravskokrumlovské knihovny, tištěných médií, rozhlasu a televize a poprvé se dovídá o možnostech "intermedu". V Moravském Krumlově i jinde byl tento termín ještě neznámý, respektive o možnostech "intermedu" se nevědělo vůbec nic. Na tomto vynálezu se podílel společně s panem Hofírkem ze Slavkova u Brna, svého času nejznámějším včelařem v okrese Vyškov a teprve až ve svých třiceti letech dokázal využít tohle zařízení  v praktickém životě. Příběh se vyznačuje rovněž i úplnou absencí falešné skromnosti hlavního hrdiny příběhu. Proti svým novým vlivným přátelům však Qiorgio nic nezmůže. Ti mají na věci svůj vlastní názor a chlapci nezbývá nic jiného, než dát svým vlivným přátelům nakonec za pravdu. Qiorgiovi to ale nevadí, ba právě naopak, chlapci to vyhovuje. Jejich, v tomhle směru zcela nekompromisním, postojem není Qiorgio nikterak iritován a nakonec je vždy spokojen. Vlivní přátelé odvážného chlapce, rekrutující se převážně z nejvyšších politických a aristokratických kruhů zemí Evropy, jsou předvědčeni, že Qiorgio ze zloduchů seriové blby nevyrábí. "To si moc náš mladý přítel Qiorgio fandí," prohlašují."Já i moji přátelé jsme přesvědčeni," řekl jeden významný evropský státník a politik, "že náš hrdina Qiorgio zloduchům pouze, ve správný čas a na správném místě, nastavuje zrcadlo." S tímhle nelze nesouhlasit. Tuto svoji dovednost získal Qiorgio prostřednictvím Československé televize. Vždy, když tato televize uváděla film, který nepocházel ze zemí východního bloku uvedl konferenciér, respektive převážně konferenciérka, vždy to byla krásná žena překrásně oděna ve večerní toaletě,  film svým vystoupením na obrazovce a československé diváky velice stručně a výstižně několika větami sesnámila se záměry a cíli tvůrců tohoto právě uváděného filmového díla. Tvůrci těchto filmových děl povětšinou poukazovali na nepravosti, nešvary a nedostatky v zemích nevýchodního bloku. To byla právě ta chvíle, kdy sourozenci Qiorgia, pokud nebyl Qiorgio zrovna tomuhle jejímu vystoupení v místnosti osobně přítomen, volali: "Qiorgio rychle. Už zase nastavují zrcadlo!" jako, že film už začíná. Situaci, kdy Qiorgia vyhledá neznámý muž a předloží mu jistý přípis jistého premiéra jisté evropské země, zvládne Qiorgio brilantně. Qiorgio má strach, neví co to má znamenat. Může to být provokace. Qiorgio se zachová obezřetně a vzpomene na slova svého milovaného strýce doktora Mrázka. Jeho milovaný strýc mu říkaval: "Qiorgio, chlapče! Když si něco myslíš, tak to neříkej nahlas! A když to už nahlas řekneš, tak to nikam nepiš! A když už to, Qiorgio, někam napíšeš, tak to proboha nepodepisuj! A když, můj milovaný chlapče, to napíšeš a podepíšeš, tak to nikam neposílej a nikomu tu listinu neukazuj! Znič ji, Qiorgio, co kdyby ji u tebe našli! Co kdyby ji, Qiorgio, našli u tebe doma!" Předložený přípis je v podstatě několik vět. Qiorgio, pamětliv moudrých slov svého milovaného strýce doktora Mrázka, odmítne přípis premiéra podepsat. Vzápětí se vše vysvětluje. Záhadný muž si za Qiorgiem nepřijel pro podpis, premiér mu nabízí pomocnou ruku. Qiorgio začíná záhadnému muži pomalu důvěřovat. Muž má informace, které mohou pocházet jen od osob, kterým Qiorgio důvěřuje, ale převzetí listiny přesto kategoricky odmítne. Záhadný muž se směje a obezřetnost Qiorgia chválí. On mu žádnou listinu ani nenabízí. Bylo by to pro Qiorgia nebezpečné pokud by byla u něho zloduchy nalezena. Neznámý muž požívá výhod diplomatické imunity. Takovou výhodu Qiorgio nemá. Qiorgio si to uvědomuje: To co mu záhadný muž říká, jsou vlastně slova jeho milovaného strýce doktora Mrázka. Záhadný muž a Qiorgio odjíždějí osobním vozem československé státní poznávací značky z místa setkání. Po několika kilometrech osobní vůz zastavuje. Qiorgio dostává, pro všechny případy pětimístné telefonní číslo. Qiorgio se domnívá, že nabízené telefonní číslo nebude snad potřebovat a nabídku záhadného muže zprvu odmítá, ale záhadný muž se směje a říká Qiorgiovi ať si číslo přesto dobře zapamatuje, nikdy neví kdy je bude potřebovat a oba naši noví přátelé si nakonec smlouvají konspirativní heslo. Pokud by zloduši nějakým způsobem na smluvené konspirativní heslo přišli, tak je zavede chybně do Luhačovic. To se Qiorgiovi velice zamlouvá. Je to podle jeho gusta. Qiorgio a záhadný muž, dle předloženého dokumentu vídeňský rodák, se smějí. Místo na sever, tak na jih a místo na západ, tak na východ. Smluvené konspirativní heslo je na první pohled podobné, ale Qiorgiova slavného rodáka ani jeho rodiště se vůbec netýká. Oba naši noví přátelé si představí zloduchy v Luhačovicích a vidí jejich zklamané obličeje, ti budou zuřit! Qiorgio a záhadný muž se ve voze, při této představě, dusí smíchy. Vše zbývající je nyní již bez problémů a urychleně dohodnuto: Qiorgio telefonní číslo a smluvené konspirativní heslo použije v případě bude-li zloduchy dopaden a jakmile se dostane k nejbližšímu telefonnímu aparátu. Qiorgio vystupuje z osobního vozu a záhadný muž odjíždí. Následuje zatáčka vpravo a než osobní vůz úplně zmizí Qiorgiovi z očí, záhadný muž ještě zahouká klaksonem. Qiorgiovi se téměř celý rok daří zloduchy nějakým způsobem eliminovat a mást stopy, ale v měsíci září následujícího roku již cítí únavu a vyčerpání. Zatímco zloduši po Qiorgiovi pátrají v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, Qiorgio se zdržuje na Moravě a o něco později se projíždí čtrnáct dní po vybraných zemích Evropy. Navštěvuje tyto země: Německou spolkovou republiku, Francii, Velkou Británii, Itálii. Z Bologne do Vídně cestuje nočním mezinárodním železničním spojem v lůžkovém voze první třídy a domů se vrací německou nákladní lodí po Dunaji. Více vám zatím neřeknu. Jen co zaslechla jedna uklizečka na univerzitě:
1993ccd23e_63844509_o2
www.predskolaci.cz/?p=6310
"Uklízela jsem v předpokoji a dveře do pracovny profesora byly přivřeny a tou škvírou jsem je oba viděla," vypověděla tahle dobrá žena do protokolu. "Profesor seděl za svým stolem a ten kluk v křesle u okna, u radiátoru ústředního topení," sdělila  tako zaměstnankyně dále. "Slyšela jsem to zcela jasně. Ten kluk povídal: Přiletěli jsme do Skotska a na letišti sněžilo a ve městě byla obleva a strašná čvachtanice a já jsem už měl mizerné boty, a tak jsem si musel pořídit nové zimní obutí." uvedla svědkyně. dále "A pak," sdělila ještě "se profesor toho kluka ptal kam letěli ze Skotska a slyšela jsem toho kluka jak povídá, že ze Skotska letěli rovnou do Říma. Ty zimní boty měl ten kluk na sobě v té pracovně." Zkrátka to jsou zatím všechna fakta, která mohu zveřejnit. A už jen pro úplnost. Toto už není pro mne důležité, proto vám to řeknu. V mém pátrání to není k již ničemu. Vraťme se tedy ještě znovu k paní svědkyni: "Zaslechla jsem ještě," uvádí ta paní "jak ten kluk povídá, že když se ho někdo, Qiorgio chodil v těch krásných zimních botech i v Československu, ptal kde ty pěkné zimní boty koupil, on odpověděl popravdě, že v Edinburgu a prý mu to nikdo nevěřil. Mysleli si všichni, že si dělá legraci. Pak ještě ta dobrá žena uvedla, že se oba, profesor i ten kluk smáli, ale profesor, že se snažil zachovat dekorum, což se mu víceméně dařilo. Pak do pokoje vstoupil nějaký kolega profesora a když ji uviděl, jak tam uklízí, tak šel a ty dveře do pracovny profesora zavřel.
585516d289_63262631_o2
Náš malý hrdina Giorgio.
c7d18eb7e9_63262817_o2
Ano to je jeho správné jméno, cestoval inkognito. V cestovním pase Repubblica Italiana, který Giorgio měl v listopadu 1983 u sebe na letišti v Praze-Ruzyni bylo jeho jméno uvedeno správně o čemž svědčí i zápisy v hotelových knihách, které lze možná i dnes dohledat: Ing. Giorgio Bottini (zaměstnanec automobilky Fiat v Turíně). Maminka našeho malého hrdiny Giorgia paní Silvia Bottini na to přišla nejdříve protože svého synka znala nejlépe: "Vím proč ten pseudonym můj syn zvolil," řekla, když se o vánocích celá rodina sešla. "Je to podle jeho nejlepšího kamaráda Jirky, syna moji kamarádky Mícy z Litvínova a podle mého bratra Jindry, synova milovaného strýčka z Průšánek"  píše  mi ve svém krásném dopise a srdečně vás všechny pozdravuje a přeje vám v životě jen to nejlepší. "Tatínek Giorgia a jeho sourozenci se k přání rovněž připojují,"  končí její dopis. No, řekněte sami! "Není to pěkné?" Štěstí se na mě usmálo a měl jsem nakonec možnost hovořit i s otcem našeho malého hrdiny: "Pane inženýre Bottini, můžete mi prosím říct co se vlastně stalo?" otázal jsem se a pan inženýr Alberto  Bottini mi sdělil: "Giorgio se vydal prostě po stopách Fantomase! On ty filmy miluje a tak  když ta nabídka od jeho zahraničních přátel přišla, tak ji prostě přijal," sdělil mi tatínek chlapce. "A kde se Giorgio nyní nachází?" ptám se jeho otce, protože bych i s chlapcem rád hovořil. "Je v Brně. Ve sklepě u doktora Mrázka v Králově Poli," sdělil mi pan inženýr Bottini. Skutečně, nedá se nic dělat, musíme počkat na knížku profesora Jaroslawa  Rohacka. Už vám nemůžu více prozradit. Slíbil jsem to profesorovi. Ale snad mě profesor hlavu neutrhne, když to ještě řeknu: "Vy, kteří ty staré filmy s Fantomasem znáte, budete ve výhodě. Tak rychle! Dokud je čas se ještě na ty filmy podívat. Ať jste v obraze až ta knížka vyjde!
ace9333c87_63290344_o2
V Bratislavě svůj cestovní pas nakonec Giorgio odevzdává a dále pak cestuje s platným cestovním dokladem, ale bez osobních dokladů ...
ddeebfc827_63291397_o2
... nic se neděje! Je to relativní! V absurditě se žít nedá!
63ae54ea31_63253537_o2
Luhačovice
aa34923959_63261804_o2
www.automotive-res.com/accommodation-and-catering-services/
Byl jsem se ženou pozván na jakousi akci do společnosti, která končila rautem. Pravda vypil jsem tam dvě skleničky dobrého vína z Moravy.
a
Ze Slovácka pochází moje matka. Žena mě hned napadla, že to s tím alkoholem přeháním. Vzpomínám si, že tam byl i nějaký člověk, kterého jsem neznal a který se tam válel po zemi. Třikrát ho museli čtyři chlapi z ochranky zvedat. Nakonec se jim podařilo posadit tohoto člověka na židli. A co myslíte, že se stalo? Ten člověk po chvíli spadl ze židle na koberec.
e527abdf66_63262222_o2
www.skoladpl.cz/akce.htm
Ale to ještě není konec! Ještě doma mi žena ty dvě skleničky dobrého vína z Moravy vyčetla. Bránil jsem se jejímu nařčení a jako příklad jsem uvedl shora uvedeného válícího se a ze židle padajícího člověka. A co myslíte, že mi moje dobrá žena řekla. Řeknu vám je to pro moji ženu typické, tak mě to ani nijak nepřekvapilo a nevyvedlo z míry. Její slova: "Ten člověk to byl mladý umělec. Ten umí chlastat. S tím se ty nemůžeš vůbec srovnávat." Nezbylo mi skutečně než dát své ženě zase za pravdu. Jméno mladého umělce mi ale nic neřeklo, v životě jsem tohoto člověka neviděl a jeho jméno nikdy neslyšel. Znělo také tak nějak cizokrajně. Neuměl bych jej ani napsat a nevím ani jak se čte. Je to zřejmě řecké nebo židovské jméno. Skutečně nevím. Vzpomínám si, že když jsme tehdy odcházeli domů slyšeli jsme ještě houkat sanitku. Moje žena ještě povídá: "Copak se asi stalo?" No, a odjeli jsme domů. To bylo v pátek asi ve dvacetdva hodin.
f86cda3d21_63260925_o2
Koupaliště Strakonice
Druhý den, v sobotu odpoledne jsme už byli na plovárně ve Strakonicích. Mě se ta plovárna velice libí. Byl tehdy krásný letní den, sluníčko a úplně modrá obloha bez mráčku. Tyhle letní dny já miluji nejvíce. Moje žena ležela na lehátku u bazénu a spala. Šel jsem tehdy ke stánku, k tomu hned u brány, pro pivo. Strakonického dudáka v kelímku, protože jsem si jej chtěl odnést na deku. Hned jsem se u stánku napil. Strakonický dudák byl jako křen. Tohle pivo piju jen ve Strakonicích. A jak tak s tím Strakonickým dudákem v kelímku jdu k našemu místu, kde jsme leželi, ukloula mi noha na mokrých dlaždicích u bazénu. Ještě slyším na lavičce sedícího důchodce, nějakého dobráka jak se mi směje. No, museli byste to vidět, ten důchodce měl pravdu. Já jsem mu rozuměl a chápal jsem ho. To se nedá popisovat, ale naštěstí se mi to podařilo vybrat a na zem jsem nedopadl. Arnošt to viděl. Přicházel se Strakonickým dudákem v kelímku ze stánku z druhé strany, tam jak jsou ty trávníky k ležení. Byla to náhoda, že jsme se na plovárně ve Strakonicích hned druhý den zase všichni sešli. Tak jsme strávili vlastně společně páteční večer i sobotní odpoledne. Já jsem se divil, když jsem Arnošta na plovárně ve Strakonicích viděl. Ani ve snu by mne nenapadlo, že ho tady potkám. Jeho paní pochází ze Strakonicka. To jsem tehdy nevěděl. Ale to jsem odbočil. Tedy zpátky: Bylo to veliké štěstí, že moje žena to neviděla. Stále ležela na lehátku a spala. Představil jsem si tu hrůzu kdyby mne při tom skoro držkopádu načapala. "Vidíte ho!" řekla by, jsem o tom přesvědčen. "Lízne si piva a už se válí. Vždyť jsem to říkala. Nic nesnese!" tohle by řekla určitě. V médiích se o mladém umělci pak ještě nějaký čas hovořilo. Stal se tak nesmírně populární, že snad všechny svoje obrazy tehdy prodal. Vím, že ve společnosti hovořilo o tom, že jeho kamarád, povoláním malíř pokojů, mu tehdy měl nějak vypomoci a snad několik obrazů přimalovat, takový prý byl o ty jeho obrazy zájem. Zkrátka kdo neměl obraz od tohoto "slavného" mladého malíře byl out a na vlastní kůži poznal jak je ve společnosti "znemožněn".
d4a5327f70_63276006_o2
Ale zpět k Arnoštovi:
282dbf140f_63261575_o2
primar.sme.sk/c/3730184/patolog-lekar-ktory-nelieci.html
"Na to, že ten mládenec se alkoholu nedotkl," povídá mi Arnošt na plovárně ve Strakonicích "by se přišlo na patologii!" Zíral jsem. "Příčina jeho bezvědomí nebyla tedy v alkoholu?" zvolal jsem úžasem. "Ne! vždyť ti to říkám a vysvětluji, Ty mě vůbec neposloucháš!" slyšel jsem ještě Arnošta. Já už byl ve svých myšlenkách u toho kluka, který tehdy zemřel taky zcela zbytečně a Arnoštova slova jsem již nevnímal. Byla to tehdy velká bolest. Měl jsem tehdy pocit, že se to snad ani nedá vydržet. A vzpomněl jsem si na pana premiera: "Idioti!" řekl. Ale už nevím zda to pan premiér vyslovil česky. A není to také důležité. Abyste tomu správně rozuměli: Arnošt je lékař a viděl to co jiní neviděli a bylo mu to hned jasné. Poskytl mladému umělci-malíři okamžitě první pomoc a zavolal záchranku. Není pochyb. Arnošt zachránil tomu mladému umělci-malíři život. Řekněte sami! Napadlo by vás to někdy? Napadlo by vás, že to může být i jinak. Třeba zcela obráceně!
3cfd0af422_63844549_o2
dfbb031158_63899353_o2
Napadlo by vás někdy, že podnapilý policista zraní člověka ... Giorgio říkal, že v Itálii se to stalo. Tehdy se nic nezjistilo, musel jsem ten případ po letech přezkoumat.
fe95485235_63274681_o2
Říká se, že boží mlýny melou pomalu a jistě. Netrvalo dlouho a policista měl se služebním vozem dopravní nehodu a zranil při ní vážně člověka. Policistou zraněný člověk později následkům zranění podlehl. U policisty byl zjištěn alkohol a policista byl z řad policie propuštěn.
a
www.teracowech.cz
a
841fc99702_63234831_o2
Masarykovo náměstí ve Vyškově - horní část
9c3a910ee9_63230318_o2
Pohled na Masarykovo náměstí ve Vyškově z dolního konce
86cf1a2a8d_63342487_o2
Jménem zákona ...
800dc2493e_64267540_o2
a
3c5ddd7b4a_64027918_o2

3c5ddd7b4a_64027918_o2
a
V pozadí září Frýdlant nad Ostravicí
dfbb031158_63899353_o2
A máme tu dvě otázky závěrem: Žil Qiorgio vůbec v Moravském Krumlově a pokud ano, je tu podotázka? Kdy to bylo?
7ef36c1703_63377430_o2
A odkud znal Qiorgio pana Hofírka, včelaře ze Slavkova u Brna? Odpověď nalezneme ve sbírce Qiorgových pohlednic:
a
První pohlednice je ze Slovácka a je adresovaná Qoirgiově babičce z otcovy strany:
dfbb031158_63899353_o2
Pisatelkou pohlednice je Qiorgiova maminka paní Silvia, která datum na své pohlednici neuvání. Avšak na pohlednici je čitelné poštovní razítko poštovního úřadu v Moravském Krumlově a datum: 6. 10. a text: "Milá maminko, už jsme přestěhovaní. Měla jsem z toho strach, ale dobře to dopadlo. Nic se nám nerozbilo. Byt je pěkný. Dva pokoje a kuchyň, s ústředním topením. Děti tu mají také hodně místa na lítání. Tam jak je kroužek tak tam bydlíme. Srdečně vás zdraví rodina Bottini. Dole na pohlednici je pak připojena nová adresa: Moravský Krumlov, náměstí Julia Fučíka 278/III.
dfbb031158_63899353_o2
Na pohlednici je tato adresa: "Paní Olga, skutečně! Je to jméno Qiorgiovi babičky z otcovy strany, Žilina, je to tak. Skutečně! Jak je to možné! Ten Qirgio nás nelakuje! Tomu nevěřím. Qiorgio měl babičku i na Slovensku? Qiorgio, ty kluku, já tě přerazím! Jak je to?
ff10109028_63425472_o2
"Fakt. Jezdil jsem tam na prázdniny k babičce a k dědečkovi, měl jsem tam i strýčka Františka a znám Čestmíra Koláčka, syna pekaře a znám i inženýra Zdeňka Šmahela. Toho co z vlaku vyskočil na nádraží v Praze-Holešovicích!" říká Qiorgio.
a
Znojemsko - zvětšit mapu
"Jo, je to pravda. Pamatuji si to dobře. Přijeli jsme do Moravského Krumlova 2. října večer. Byla už tma," dušuje se Qiorgio." No, musíme mu věřit. Co nám zbývá jiného. Musíme jen doufat, že nás Qiorgio neoblafnul!
ff10109028_63425472_o2
Koukněte se na něho! Mě se to moc nezdá! "Ty, Qiorgio, nekecáš?"
f1ed281307_63426147_o2
"Obraz ...,"
6b98863970_63316693_o2
"Opravdu je to tak. Ze Slovácka jeli přes Brno do Moravského Krumlova. Qiorgio nekecá. Píše se to takhle ve scénáři !" říká režisér.
230a6615bc_63328088_o2
Mluvil jsem v Hodoníně s panem Bajdou i doktorem Rohackem.
a
Šli zrovna od okresního soudu. Pan Bajda tehdy vyvázl s mírnou podmínkou. Dopadlo to nad očekávání. Pan Bajda uspořádal ihned menší trachtaci, i s touto možností předem již počítal, malé přátelské pohoštění pro ty, kteří se soudního jednání zúčastnili nebo které ještě přizval a tam se doktora Rohacka ptal: "Doktore, vy se teda vyznáte!" pronesl nejdříve s respektem a pak položil otázku: "Odkud vlastně, doktore, pocházíte." A doktor Rohacek měl radostnou náladu, že to u soudu dobře dopadlo, víno a pohoštění bylo rovněž znamenité, navíc byl tehdy krásný den již od rána. Modrá obloha bez mráčků. Zkrátka byla to výslednice všeho toho dne a tak mu to řekl: "No, pane Bajdo, ze Slovácka ne, ale moje matka se narodila v Průšánkách a ve Vacenovicích mám kamaráda. Pan Bajda byl strašně zvědavý, kdo to je! Doktor Rohácek jednal impulzívně, nezachoval dost rozvahy a hned mu to řekl a pak ještě chvíli o tom hovořili. Bylo to ale u vína a tak se to zřejmě nedá brát vážně.
a
"Bylo to tehdy velice příjemné odpoledne," říká dnes Qiorgio.
dfbb031158_63899353_o2
Téhle malé trachtaci, kterou uspořádal pan Bajda pro své přátele předcházelo určité období. Dnes si již ani profesor Rohacek přesně nevzpomíná, jestli to byl jeden nebo dva roky. Zkrátka byla to již poměrně delší doba od uzavření případu, který tehdy na Slovácku řešil.
37df0f92dc_63426571_o2
Byla to obálka s modrým pruhem od Okresní prokuratury v Hodoníně. Qiorgio byl převolán k výslechu. Ta obálka mu nepřišla do kanceláře, ale domů a měl ji na poště v místě svého bydliště. Qiorgio si říkal: "Co mi může chtít Okresní prokuratura v Hodoníně?" Qiorgio si nebyl ničeho vědom, nepřišel na žádný důvod, proč by měl být předvolán k výslechu na Okresní prokuraturu do Hodonína. Tenhle postup nebyl ani standartní. Ten člověk na Okresní prokuratuře měl dva tituly: byl inženýr i doktor práv. S tímto se Qiorgio setkal ve svém životě poprvé. Nebudu to popisovat a řeknu to stručně. Byl to strašnej průšvih a částečně to byla i Qiorgiova chyba, že na to nepřišel a případ tehdy uzavřel. Ale tomu člověku bylo jasné, že Qiorgio za to skutečně nemohl. Udělal vše co bylo v jeho silách, vše co měl udělat. Prostě nechal se oblafnout. Žádný jeho vědomý úmysl v tom nebyl. Nakonec se ti dva dohodli jak celou záležitost spovodit ze světa, ale trestnímu stíhání pan Bajda neunikl.
4ce2683672_63262328_o2
Slovácko je kraj vína a tam se věci berou jinak! Pro Qiorgia měl tenhle průšvich význam jen osobní. Narazil na něco, co ho velmi potěšilo a co mu udělalo velkou radost! Narazil na jméno člověka, kterého znal z minula. Bylo to velice zajímavé. Jen pro úplnost dodávám o co v této trestní věci šlo.: Pan Bajda pracoval jako řidič, ale řidičký průkaz mu sebrali v té době, kdy byl pan Riccardo na Slovensku. Zkrátka pan Bajda jezdil celou tu dobu bez papírů.
a
Inu kraj vína. Tam se věci berou jinak! Ale zpět ještě do Moravského Krumlova. Mě se to celé nějak nezdá!
ff10109028_63425472_o2
Koukněte na něho. Já bych mu moc nevěřil! Já myslím, že Qiorgio kecá! "A odkud znáš, Qiorgio,  pana Hofírka ze Slavkova u Brna, toho známého včelaře? ptám a čekám, čím mě se ten kluk zase oblafne.
a
  Bitva u Slavkova 2. prosince 1805
a
a
Napoleonův salónek
ff10109028_63425472_o2
"Toho neznám já, toho zná můj nejlepší kamarád. Jirka. Setkali se spolu v nemocnici ve Vyškově. Když Karel v nemocnici o velikonocích zemřel, tak do pokoje na jeho místo dali Jirku," říká Qiorgio. "Dobře, Qiorgio, tentokrát ti ještě věřím, ale příště mi už nelži, rozumíš?" říkám mu a vím to. Zase mě oblafne! Zase mě natře!
76f56e6d65_63425343_o2
Qiorgio vyšel z lesa a toho pána pracujícího na poli se zeptal!
6f0e2cea3e_63428597_o2
Jinak by dodnes nic nevěděl!
dfbb031158_63899353_o2
A už závěrem a jen pro úplnost. Ve sbírce Qiorgiových pohlednic je i tato  pohlednice: Je opět adresována Qiorgiově babičce z otcovy strany: Pohlednice má dvě části: První část píše Qiorgiova maminka: "Srdečný pozdrav z Turína Vám všem zasílá Silvia a Alberto. Tahle první část je rukopis Qiorgiovi maminky. Druhá část je typický rukopis pana inženýra Alberta Bottini: "Máme jet do Berlína, avšak není to ještě jisté. Pokud bychom nejeli tak pojedeme (teď jsou dvě nečitelná slova) na týden do Žiliny - ještě napíšeme. Alberto. Teď ty dvě nečitelná slova rukopisu svého otce Qiorgio upřesňuje: to první slovo se nedá přečíst ani pod lupou na sluníčku. To je již nyní zcela jisté. A to druhé slovo je, při troše dobré vůle a vynikající fantazie: snad Hamburgu. Ale mě se to nějak nezdá. Jakoby tam bylo jedno písmenko navíc. Že by ve Skotsku? Fakt, nevím. Nejde to přečíst! "Jedno je však zcela jisté," říká mi Qiorgio "rodiče byli ono léto, když jsem se vracel ze Slovenska, u babičky v Žilině," a na důkaz svého tvrzení dokládá fotografii z rodinného alba. Je na ní inženýr Alberto Bottini se svojí matkou, paní Olgou, svým polorodným bratrem Františkem a s jeho paní Silvií. To sem nepatří, ale jen pro úplnost a pořádek: paní bratra pana inženýra Alberta Bottiniho je skutečně krasavice. To se musí nechat. Klobouk dolů. Ale držme se faktů: V pozadí osob na fotografii je krásná chata. Jsou vidět i detaily. V prvním poschodí chaty je lodžie. Tu lodžii Qiorgio zná. "Z lodžie je krásný výhled do krajiny," říká Qiorgio. Zřejmě to bude pravda. Chata je situována v krásné krajině. "Chata je v Žilině," upřesňuje Qiorgio svoji informaci. Jako důkaz to nelze přijmout. Je to jen tvrzení!
ff10109028_63425472_o2
"Pane profesore, prosím, mohu si zavolat z vašeho telefonu? Je to skutečně velice nutné, prosím!" žádá mě náhle Qiorgio. Jsem udiven? Co se stalo? Vůbec tomu nerozumín a půjčuji mu ochotně svůj mobilní telefon. Qiorgio má výbornou paměť. Je to nadaný a bystrý chlapec. Možná bude jednou brilantní právník nebo vynikající lékař. Číslo zná zpaměti: "Dobrý den," slyším jak říká "u telefonu Qiorgio. Jsem před chatou v Žilině ... a mohl bych poprosit o Vincentku."  Asi ho pobolívá v krku, pomyslím si ještě.
dea6d78a79_63754483_o2
Úplně dole je připsána nová adresa v Turíně: piazza della Consolata 5 nebo snad 8 či snad ... (typický rukopis Qiorgiova tatínka), Torino, Piemonte, Italia. Adresa do Žiliny je shodná. Zkrátka Qiorgiova babička z otcovy strany bydlí stále na Slovensku. "Paní Olga, skutečně! I příjmení Qiorgiovi babičky z otcovy strany je v pořádku, Žilina, je to tak. Qiorgio má babičku na Slovensku. "Pohlednice je psaná 20.7. a je zde čitelné poštovní razítko pošty v Turíně: Torino 20.7. Pohlednice je psána tři dny před odjezdem Qiorgia ze Smrekovice ve Velké Fatře na Slovensku!
da9d0dcdce_63430023_o2
"Bude mít málo času." říká muž na obrázku. "Inženýr Bottini ... Ano, konstruktér automobilky Fiat v Turíně."  nevíme, co muž na obrázku slyší. Možná hlas starého pana Alexandra Grahama Belly.
Zámek v Mor. Krumlova
 Konec?
0091a8d0c5_63430258_o2
Ano, konec Qiorgiova pobytu v Moravském Krumlově.
a
dfbb031158_63899353_o2
a
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010