Velikonoční bonus - Giorgio odjíždí na Slovensko

30. března 2010 v 19:28 | JUDr. Zahálka |  Veselé velikonoce
... Ještě vám něco z připravované knížky profesora Jaroslawa Rohacka prozradím ...
... Počátkem letních prázdnin následujícího roku odjel Giorgio z Moravského Krumlova na Slovensko ...
... Z nejbližší autobusové zastávky městské hromadné dopravy svého bydliště ...
... Jel Giorgio autobusem kolem zámku ...
... Pak okolo náměstí a naposledy viděl hotel Jednota, dnes hotel Slovanská epopej ...
... A naposledy viděl budovu Městské knihovny na náměstí ...
... Pak jel kolem budovy školy, kde chodil do první, třetí, čtvrté a páté třídy ...
... Druhá třída byla tehdy umístěna v budově dnešního magistrátu ...
... Pak jel kolem poutního barokního kostela svatého Floriána na kopci nad městem, který je dominantou města Moravského Krumlova ...
... Naposledy si vzpomněl na všechny své kamarády ...
... I na svoji malou sestřičku. A najednou to bylo těžké! ...
... A přijel na vlakové nádraží kde na něho čekala maminka. Mohly být tak tři hodiny odpoledne ...
... A společně odjeli vlakem do Brna ...
... A protože sraz účastníků letního tábora na Smrekovici ve Velké Fatře na Slovensku na hlavním nádraží v Brně byl až někdy ve dvaadvacet hodin, byli i v bytě Giorgiovi prababičky z otcovy strany. Prababička nebyla tehdy doma ale měli klíče od bytu. Aby náhodou v bytě nezaspali natáhla Giorgiova maminka budíka ...
... Nočním rychlíkem pak Giorgio odjel na Slovensko. V době kdy byl na Slovensku se rodiče z Moravského Krumlova odstěhovali a on je pak následoval do jejich nového bydliště ...
... Do Moravského Krumlova se podíval až o dva roky později o letních prázdninách ...
... A je to zase podle pohlednice. 23. července se Giorgio ze Slovenska vracel. Rychlík Košice - Praha-hlavní nádraží, do kterého Giorgio nastoupil v železniční stanici v Růžomberoku ...
... Zastavil ve Vrútkách. Jako první zde vystoupil Jaroslav Roháček. Na nádraří na něho čekala teta Blažena a bratranec Jáno ...
... Jaroslav Roháček na fotografii s tetou Blaženou a svými slovenskými bratranci. Jarda uprostřed. Druhý zleva bratranec Jáno-syn tety Blaženy a strýce Samuela. První zleva strýc Pavol, nejmladší bratr strýce Samuela ...
... Další železniční stanice byla Žilina, kde na peroně čekala na Čestmíra Koláčka alias Pinďu jeho maminka, paní Koláčková. V našem příběhu je tohle důležitá informace. Ještě se s Čestmírem Koláčkem alias Pinďou a s jeho maminkou setkáme ...
... Pak jel rychlík dolů na Půchov ...
... V Žilině či v Půchově ty vagony odpojili a připojily k rychlíku jedoucímu do Trenčianské Teplé, Bratislavy a do Brna a možná i jinam. To Giorgio nikdy přesně nevěděl a když se rychlík Košice-Praha-hlavní nádraží znovu rozjel, byl tehdy horký den a ve vlaku bylo strašné dusno, prohlížel si Giorgio další pohlednici do své sbírky. Byla psaná na Slovensku v hotelu Malino Brdo a je na ni jméno a příjmení adresáta, včetně celé jeho adresy. Ani nehádejte kdo to je. To byste neuhodli. To se asi hádá velice těžce. Dozvíte se to nejlépe tak, že vám to Giorgo sám řekne a tu pohlednici ukáže. Má ji dodnes ve své sbírce pohlednic. Ta pohlednice nebyla nikdy odeslána a poštovní známku pisatel pohlednice odlepil v hotelu Malino Brdo, protože pohlednici při psaní zkazil, pak napsal pohlednici jinou a na tu druhou pohlednici nalepil poštovní známku ze zkažené pohlednice. Zkaženou pohlednici dal pak pisatel Giorgiovi do sbírky, protože věděl, že Giorgio pohlednice sbírá. Důležité je rovněž vědět, že Giorgio byl tehdy na Slovensku poprvé ve svém životě a železniční trať z železniční stanice Púchov do železniční stanice Bystřička vůbec neznal. Jel tudy úplně poprvé. Giorgio seděl nyní v kupé rychlíku u okna po směru jízdy vlaku a prohlížel si tuhle pohlednici, pak ji odložil na stolek a vykoukl z okna. Rychlík právě projížděl stanicí Bystřička. Tuhle stanici Giorgio dobře znal. Giorgo to věděl! ...
... Za chvíli bude Valašské Meziříčí! ...
... Giorgio Valašsko miluje ...
... Má rád vůni sena na loukách ...
... A na přehradu Bystřičku měl jen nejkrásnější vzpomínky ...
... Naposledy byl na téhle přehradě vloni o letních prázdninách ...
... Rožnov pod Radhoštěm ...
... Pohled na Rožnov pod Radhoštěm z Radhoště ...
... Pustevny na Radhošti ...
... Sedlo (1018 m) mezi Radhoštěm (1129 m) a Pustevnami na Radhošti je nejnavštěvovanějším střediskem Beskyd. Na Pustevny se dostaneme autem pouze z Prostřední Bečvy (na silničku ve směru od Frenštátu pod Radhoštěm a Trojanovic je zákaz vjezdu, navíc v zimě se neudržuje) ...
... Rožnovské muzeum v přírodě je národní kulturní památkou ...
... Výhodné spojení je sedačkovou lanovkou, postavenou v roce 1940 na trase Trojanovice-Pustevny ...
... Radhošť - 1129 metrů ...
... Radhošť (1129 metrů) od severu ...
... Pohled z Kunčic pod Ondřejníkem ...
... Výhled z Radhoště - severozápad: Velký Javorník (918 metrů) ...
... Výhled z Radhoště - severovýchod: Ondřejník (vlevo Frýdek-Místek a Ostrava) ...
... Výhled z Radhoště - východ: Nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd - zleva: Lysá hora (1323 metrů), Smrk (1276 metrů), Kněhyně (1256 metrů), Čertův mlýn (1205 metrů) a vpravo Pustevny ...
... Výhled z Radhoště - jihovýchod: Rovnoběžná pásma Vsetínských vrch a Javorníků ...
... Výhled z Radhoště - pohled od Cyrilky do prosluněné kotliny na Trojanovice a Frenštát pod Radhoštěm ...
... Kaple svatého Cyrila a Metoděje na Radhošti ...
... Socha Radegasta na Radhošti ...
... Horský hotel Radegast se nachází v nadmořské výšce 1121 metrů těsně pod vrcholem Radhoště ...
... Letni koupaliště v Horních Pasekách u Rožnova pod Radhoštěm ...

My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina,
my sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
Hrajem a zpíváme dycky vesele
není už na světě takej kapele.
My sme Valaši, jedna rodina,
valašské hory sú naša otčina.
My sme Valaši, chlapci jako fík
a náš kapelník sú strýc Matalík.
... "Giorgio, proč jsi ve Valmezu nevystoupil?" ptám se ho ...
... A Giorgio mlčí! ...
... Železniční trať 270 (Praha) - Hranice na Moravě - Suchdol nad Odrou - (Bohumín) ...
Hranice na Moravě (303)
Bělotín (309)
Polom (313)
Jeseník nad Odrou (320)
Suchdol nad Ondrou (324)
... Železniční trať 280 (Střelná) - Bystřička - Hranice na Moravě ...
Bystřička (33)
Brňov (36)
Valašské Meziříčí (41)
Lhotka nad Bečvou (45)
Hustopeče nad Bečvou (51)
Milotice nad Bečvou (53)
Špičky (55)
Černotín (58)
Teplice nad Bečvou (60)
Hranice na Moravě město (62)
Hranice na Moravě (67)
Železniční trať 278 Suchdol nad Odrou - Nový Jičín město a zpět
Suchdol nad Odrou (0)
Kunín (2)
Nový Jičín zastávka (6)
Nový Jičín město (8)

Železniční trať 323 Valašské Meziříčí - Hostašovice (Ostrava hlavní nádraží)
Valašské Meziříčí (0)
Hostašovice (8)
Železniční trať 326 Hostašovice - Nový Jičín horní nádraží a zpět
Hostašovice (0)
Mořkov (3)
Hodslavice (5)
Bludovice (7)
Nový Jičín horní nádraží (10)
Železniční trať 281 Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm a zpět
Valašské Meziříčí (0)
Krhová (2)
Hrachovec (3)
Zášová (6)
Střítež nad Bečvou (8)
Zubří (10)
Rožnov pod Radhoštěm (13
... "Qiorgio, co se stalo?" ptám se ho. Ty jsi neměl na vlak peníze? Myslíte si, že mi to ten kluk řekl? Ktepak, nechal si to pro sebe ...
... "Mohl jsi ještě vystoupit i v Hranicích na Moravě a jet do Nového Jičína přes Suchdol nad Odrou. Pěkně v klidu a v pohodě ze Suchdola nad Odrou do Nového Jičína lokálkou, kterou máš tak rád." říkám tomuhle klukovi ...
... Ale nedozvěděl jsem se od něj vůbec nic! ...
Ernst Gideon von Laudon (Loudon, Ernst Gideon Freiherr von Laudon)
(2.2.1716 nebo 1717 Tootzen, dnes Laudona v Lotyšsku - 14.7.1790 Nový Jičín)
... Rakouský vojevůdce, jeden z největších vojevůdců osmnáctého století ...

Generál Laudon jede skrz vesnici,
generál Laudon jede skrz ves.
Jede skrz vesnici, má bílou čepici,
generál Laudon, jede skrz ves.
Stůj!
Kdo tam?
Patrola.
Jaká?
Vojenská.
Kdo ji vede?
Ženská.
Jáká?
... tu já mám nejraději ... tu já mám rád
já ji pomiluju ona zase mě mě mě, že je ... trápí srdce mé.
a
... Asi už byl myšlenkami v Ústí nad Labem ...
... A v Mariascheinu ...
... Kdo ví? ...
... Stáli už na hlavním nádraží v Praze na peroně u vlaku. Kterým právě přijeli ze Slovenska. Na Giorgia tehdy na hlavním nádraží v Praze nikdo nečekal. Ten muž to věděl a bylo to takhle dohodnuto již předem: V Praze Giorgia propustí a v další cestě bude už Giorgio pokračovat samostatně. Giorgio neuměl ještě tehdy odhadnout věk člověka: Vysoký, silný muž v kraťasech, košili, takzvané švédské, a naboso v sandálech si něčeho u Giorgia všiml, nevěděl ale co se děje, něco mu tady nepasovalo, něco mu tady nesedělo. Muž byl vedoucí výpravy, dětí jedoucích ze železniční stanice Růžomberok do Prahy-hlavního nádraží v rychlíku Košice - Praha, a povoláním lékař. Lékař asi uvažoval: "Můžu pustit tohohle kluka.?" Váhal. Giorgo mu ale nic neřekl. Nechal si to všechno jen pro sebe. Ale lékař ho klidně pustit mohl. Nemusel si s ním dělat žádné zbytečné starosti. Giorgio byl jak se říká takzvaně už za vodou. Ale Giorgio to věděl už když se rychlík ve Valašském Meziříčí konečně zase rozjel. Tohle jeho těžké období trvalo: nebudu to počítat, zkrátka od 25. listopadu od odpoledne do 23. července do odjezdu vlaku z Valaškého Meziříčí. Ano to je ta doba! To byla ta doba, aby se Giorgio s tou velkou ránou, kterou dostal v den pohřbu JFK ve Washingtonu, nějakým způsobem srovnal. Tehdy, v tom Valašském Meziříčí, se v Giorgiovi něco "zlomilo". Giorgio už neměl ..., ale měl ... a má dodnes pohlednici ve své sbírce. Giorgio ví dobře kdo, kdy, kde ji psal a zná jméno a příjmení adresáta, včetně jeho přesné adresy. Se zřeletem ke shora uvedenému je patrné, že tajemství pohlednice znali pouze tři lidé: Riccardo, Paolo a muž, který tragicky zahynul počátkem devadesátých let minulého století na železničním přejezdu na Slovácku. Skutečné jméno tohoto muže se nedovědí ani čtenáři připravované knížky. Syn tohoto muže si totiž nepřeje, aby on a jeho otec figuroval v literatuře. Tohle jeho přání je i přáním celé jeho širší rodiny a autor připravované knížky profesor Jaroslaw Rohacek musí jeho přání respektovat, protože mu na do dal, při své poslední návštěvě na Slovácku, ruku. Tenhle muž bude tedy v jeho připravované nové knížce vystupovat pod smyšleným jménem Jožka Matalík. Takhle je to již tedy mezi autorem připravované knížky a rodinou muže, který tragicky zahynul na železničním přejezdu na Slovácku, smluveno a i my musíme slib profesora Jaroslawa Rohacka a přání rodiny respektovat ...
... Ano, příběh malého chlapce Giorgia pokračuje ...
... Strojvedoucí lokomotivy přijíždějícího osobního vlaku z Veselí nad Moravou už nemohl neštěstí zabránit. Ten člověk byl lokomotivou zachycen a na místě usmrcen. Giorgio tam musel tehdy přijet, měl to v pracovní náplni, a zúčastnil se šetření příčin a všech dalších okolností tohoto případu společně s policií České republiky. Když se dozvěděl, kdo byl usmrcen ... Giorgio ani neví jak se dostal tehdy domů. Ale domů dojel dobře. Náhoda? Osud? Kdo ví? Usmrcený muž byl oním třetím mužem, který znal tajemství pohlednice psané v hotelu Malino Brdo ...
... Pořád ještě nevíme co Giorgio vlastně v té televizi v pondělí 25. listopadu odpoledne doma viděl. Nebo co mu ty obrázky přenášené přes Atlantický oceán připomněly. Něco se mu opět v jeho mozku znovu vybavilo ...
... Opět se ta "žárovka" v jeho hlavě rozsvítila. A je to velice zajímavé. Že by v tom přímém přenosu z Washingtonu snad Giorgio někoho poznal? Nechme se překvapit! ...
... Vypadalo to tak, že za to mohla telekomunikační družice, ale bylo to jinak. Skutečně víc už ani já nemůžu vyzradit. Moc mě to mrzí ...
... Jsou věci mezi nebem a Zemí! Náhoda? Osud? Kdo ví? ...
... Je pravda ...
... Že do školy jezdíl Giorgio nejraději na kole ...
... Nebo chodil pěšky a zkracoval si cestu lesíkem Borovičky a sbíral chrousty do krabičky od zápalek ...
a
... Veselé velikonoce ...
 


Komentáře

1 aggedor aggedor | Web | 7. září 2016 v 17:32 | Reagovat

půjčka pro matky na mateřské :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010