Romaňská krev - Povídka měsíce

4. března 2010 v 15:15 | Edmondo de Amicis, Jarda Roháček |  03/2010
"Cestování je důležité hlavně pro mladé lidi, aby věděli, že svět je jenom jeden. Měli by poznat, jak žijí a počínají si v jiných zemích, aby to dobré odkoukali a přinesli si domů," jsou slova spisovatele pana Arnošta Lustiga. Ve svých rozhovorech s novináři pan Arnošt Lustig rovněž uvádí, že kniha Edmonda de Amicise Srdce byla úplně jeho první knihou, kterou si hned po druhé světové válce koupil a je to jedna z mála knih, ke které se i dnes vrací. To mne tehdy zaujalo. Paní učitelka jim ve třídě četla povídku o nezbedném uličníkovi, který zachránil život své staré babičce, když je v noci v domě přepadli lupiči a sám při tom zahynul. Ten příběh pana Arnošta Lustiga tehdy zaujal a nikdy na malého hrdinu povídky nezapomněl. Paní učitelka jim tu povídku ve třídě četla, když bylo panu Arnoštovi Lustigovi dvanáct let. Pan Arnošt Lustig si nemohl vzpomenout jak se hrdina povídky jmenoval.
b754ed33e4_66701396_o2
Cuore 8
Cuore 8
Tady jsou naši hrdinové!
Cuore 170
Hlavní hrdina knížky Edmonda de Amicise "Cuore" (Srdce)
Kluk s klackem a koníkem
Hlavní hrdina povídky měsíce "Romaňská krev", který světoznámému spisovateli pomáhal a na kterého spisovatel nezapomněl.
Cuore 3
Nejnovější italské vydání knihy Edmonda de Amicise "Srdce" (Cuore)
Cuore 1
a
Z knihy:
a
 Romaňská krev (Povídka měsíce)
Onoho večera byl Ferrucciův dům klidnější než obyčejně. Otec malý obchodník, odešel totiž do Forli nakupovat. Doprovázela ho jeho žena s Luiginou, malou holčičkou, kterou vedli k lékaři na operaci nemocného oka. Měli se vrátit až druhý den ráno. Bylo krátce před půlnocí. Žena, která sem ve dne chodila posluhovat, odešla již za soumraku. V domě zůstala jen babička, ochrnutá na nohy, a třináctiletý chlapec Ferruccio.
Byl to přízemní domek, postavený u silnice, na dostřel od vesnice, nedaleko Forli, hlavního města provincie Romagna. Vedle něho byl pouze neobydlený dům, před dvěma měsíci zničený požárem, na kterém byl ještě patrný pohostinský štít. Za oknem byla malá zahrádka, obehnaná plotem, ze které vedla branka do polí. Dveře krámu, které sloužily zároveň i jako domovní dveře, směřovaly na silnici. Kolem dokola se rozprostírala opuštěná venkovská krajina, širé lány polí, posázené morušemi.
Již jen málo chybělo do půlnoci, pršelo a skučel vítr. Ferruccio a babička byli ještě vzhůru. Seděli v kuchyni, mezi níž a zahradou byl malý pokojík, zatarasený starým nábytkem. Ferruccio se vrátil domů až v jedenáct, dlouho se toulal a babička na něho čekala a nespala. Plná úzkosti, upoutaná v širokém křesle s podpěrami, ve kterém trávívala celé dny a často také celou noc, protože záducha jí nedovolila si lehnout.
Pršelo a vítr srážel kapky deště přímo do okenic. Noc byla velmi temná. Ferruccio se vrátil celý unavený, zablácený, s roztrženou bundou a s modřinou na čele od rány kamenem. Byl s kamarády a jako obyčejně po sobě házeli kamením, až se nakonec dostali do sebe. A ještě k tomu se pustili do hry a prohrál veškeré své peníze a v příkopě ztratil čepici.
I když byla kuchyně osvětlená jen malou olejovou lampou, postavenou na rohu stolku vedle křesla, přesto chudák babička hned poznala, v jakém hrozném stavu je její vnuk. Nakonec si částečně sama něco domyslela a něco jí dokonce Ferruccio přiznal sám.
Celým srdcem toho hocha milovala. Když se všechno dozvěděla, dala se do pláče.
"Ach, ne," řekla po dlouhém mlčení, "ty v těle nemáš kousek srdce pro svou ubohou babičku. Nemáš srdce, když můžeš takhle využít nepřítomnosti otce a matky a působit mi bolest. Celý den jsi mě nechal samotnou" Neměl jsi ani trochu ohledu. Jen si dej pozor, Ferruccio! Dáváš se na špatnou cestu, která tě povede k smutnému konci. Viděla jsem už dost takových, kteří začínali jako ty a špatně skončili. Nakonec začneš utíkat z domu, prát se s ostatními chlapci, prohrávat peníze, pak se od házení kamenů pomalu přejde k ranám nožem, od hry k jiným neřestem a od neřestí ... ke krádežím ..."
Ferruccio naslouchal, na tři kroky od babičky, opřený o skříňku. Bradu měl na prsou, svraštělé obočí, ještě celý rozpálený od rvačky. Chumáč krásných kaštanových vlasů měl přes čelo a jeho modré oči se ani nehnuly.
"Od hry ke krádeži je jen krok," opakovala babička a neustále plakala. "Zamysli se nad tím, Ferruccio! Jen si vzpomeň na ten smutný příběh zdejšího kraje, na Vita Mazzoniho, který se teď potuluje po městě. Ve čtyřiadvaceti byl již dvakrát ve vězení. Jeho ubohá matka, kterou jsem znala, se jeho vinou utrápila a jeho otec ze zoufalství utekl do Švýcar. Vzpomeň si na toho smutného netvora, kterému se tvůj otec stydí přikývnout na pozdrav a který se stále potlouká se zločinci horšími než on sám. Jednoho dne se jistě dostane na galeje. Znala jsem ho jako chlapce, začal jako ty. Jen si dej pozor, abys svou matku a otce nepřivedl tam, kam on dostal své rodiče.
Ferruccio mlčel. Neměl zlé srdce, spíš naopak. Jeho rozpustilost pramenila víc z bujnosti a smělosti než ze zlé mysli. A jeho otec ho takto vychoval, asi právě proto, že ho v jádře pokládal za schopného nejkrásnějších citů. Dokonce snad i za schopného statečného a šlechetného činu. A tak ho nedržel přísně a očekával, že sám příjde k rozumu. Byl spíš dobrý než špatný, ale tvrdohlavý a příliš nepoddajný, než aby z úst vypustil slova za odpuštění, i když jeho srdce bylo sevřené lítostí. "Ano, chybil jsem, už to neudělám slibuji ti to, odpusť mi." Často míval srdce plné něžnosti, ale hrdost mu nedovolila, aby ji projevil.
"Ach Ferruccio," pokračovala babička. "Ani jediné slůvko lítosti mi neřekneš! Vidíš přece, jak to se mnou vypadá, že by mě mohli rovnou pohřbít. Neměl bys mít to srdce a nechat mě trpět, dopustit, aby plakala maminka tvé maminky, tak stará a tak blízká svému poslednímu dni života. Tvá babička, která tě vždy milovala, která tě celé noci kolébala, když jsi byl ještě dítě, staré jen několik měsíců, a která nejedla, aby si s tebou mohla hrát! To ty ani nevíš! Vždycky jsem říkala: Ten bude mou potěchou! A nyní mě takhle soužíš k smrti! Ráda bych obětovala tu trochu života, která mi ještě zbývá, abych tě viděla zase dobrého, poslušného jako v ony dny ..., když jsem tě vodila do kostela. Vzpomínáš si, Ferruccio, že jsi mi do kapes dával kamínky a trávu a já jsem tě pak odnášela domů, když si mi usnul v náručí? Tehdy jsi měl ještě svou ubohou babičku rád. A teď, když jsem chromá, potřebovala bych tvé lásky jako vzduchu k dýchání, protože na světě nemám již nikoho jiného, já ubohá žena, jednou nohou v hrobě, můj bože!"
Ferrucco, již nadobro přemožený lítostí, se už už chtěl vrhnout k babičce, když tu se mu zdálo, že slyší slabý šramot a skřípání ve vedlejším pokojíku, který vedl do zahrádky. Ale nedokázal rozeznat, zdali to vítr otřásá okenicemi anebo zdali je to něco jiného.
Zbystřil sluch. Déšt se tříštil o zem.
Šramot se znenadání ozval znovu. Také babička ho zaslechla. "Co to?" zeptala se vzrušeně.
"To je déšť," špitnul chlapec.
"Tak tedy, Ferruccio," pokračovala stařena a utírala si oči, "slibuješ mi tedy, že už budeš hodný, že už nikdy nerozpláčeš svou babičku ..."
V ten okamžik je přerušil nový lehký šramot.
"Nezdá se mi, že by to byl déšť!" náhle zvolala a zbledla jako svíce, "jdi se tam podívat!"
Ale hned dodala: "Ne, zůstaň zde!" a uchopila Ferruccia za ruku.
Oba zatajili dech. Slyšeli jen šumot vody. Pak oba zamrazilo.
Chlapci i babičce se totiž zdálo, že slyší, jako by v pokojíku někdo chodil.
"Kdo je tu?" zeptal se chlapec odvážně a stěží se zhluboka nadechl.
Nikdo neodpověděl.
"Kdo je tu?" zeptal se znovu Feruccio, ztuhlý strachem.
Ale sotva vyřkl ta slova, vykřikli oba hrůzou. Do světnice vtrhli dva muži. Jeden chytil chlapce a přitlačil mu ruku na ústa, druhý sevřel hrdlo stařeně. První vyhrkl: "Mlč, nechceš-li zemřít!" Druhý hned zahrozil: "Ticho!" a zdvihl nůž. Oba měli přes hlavu tmavé šátky s otvory pro oči.
Nastalo mrtvolné ticho. Jen déšť narážel do okenic. Babička však začala znenadání silně chroptět a zvedat oči v sloup.
Ten co držel chlapce, mu pošeptal: "Kde má tvůj otec peníze?"
Hoch, celý roztřesený, odpověděl slabým hláskem: "Tamhle, ve skříni ..."
"Pojď se mnou," poručil mu muž.
Táhl ho do pokojíku a přitom mu pevně svíral hrdlo. Na podlaze ležela zlodějská svítilna.
"Kde je ta skříň?" zeptal se.
Chlapec zpola udušený ukázal na skříň.
Zločinec, aby si byl hochem jist, povalil ho před skříní na kolena a silně mu sevřel krk svýma nohama, aby ho mohl rdousit, kdyby křičel. V zubech přitom držel nůž a v jedné ruce svítilnu. Druhou rukou si vytáhl z kaspy ostré želízko, vrazil je do zámku, vrtal v něm, až ho zlomil, pak otevřel obě dvířka, všechno ve spěchu přeházel, nacpal si kapsy a vše znovu prohledával. Potom zase chytil chlapce za hrdlo a vstrčil ho tam, kde druhý dosud držel stařenu, křečovitě se chvějící, s hlavou zvrácenou a s otevřenými ústy. Ten druhý se ho hned zeptal: "Našel's?
Jeho společník odpověděl: "Našel!" A dodal: "Hlídej východ!"
Ten, co držel stařenu, běžel ke dveřím zahrady, aby se podíval, není-li tam někdo, a zavolal z pokojíku hlasem, který se podobal písknutí: "Pojď!"
Ten, co zůstal v kuchyni a ještě svíral Ferruccia, ukázal nůž chlapci a stařeně, která opět otevírala oči, a řekl: "Ani hlásku, nebo se vrátím a podřežu vás!"
A na chvíli se upřeně na oba zadíval.
V tom okamžiku bylo slyšet v dálce na silnici hlučný zpěv.
Zloděj rychle obrátil hlavu a tím prudkým pohybem mu spadl šátek z obličeje.
Stařena vykřikla: "Mozzoni!"
"Proklatě," zasýpal odhalený zloděj. "Zemřeš!"
A vrhl se s pozdviženým možem proti stařeně, která hned omdlela.
Vrah napřáhl ruku, aby bodl.
Ale ještě předtím Ferruccio jako blesk skočil před babičku a zakryl ji vlastním tělem. Vrah prchnul, přitom vrazil do stolu a převrhl světlo, které zhaslo.
Chlapec zvolna sklouzl z babičky, padl na kolena a zůstal v této poloze, s rukama kolem jejího pasu a s hlavou na jejím klíně.
Uplynulo několik okamžiků. Byla tma jako v hrobě. Zpěv venkovanů se pomalu ztrácel v krajině. Stařena přišla k sobě.
"Ferruccio!" zvolala hlasem stěží srozumitelným, drkotajíc přitom zuby.
"Babičko," odpověděl chlapec.
Babička se pokusila promluvit, ale hrůza jí ochromila jazyk. Chvíli byla tiše a celá se třásla. Potom se alespoň zeptala:
"Už tu nejsou?"
"Ne!"
"Nezabili mě ..." zašeptala stařena, ještě přidušeným hlasem.
"Ne, jste zachráněná," řekl Ferruccio, stále na kolenou, s hlavou v jejím klíně.
"Drahá babičko, máte mě ráda, viďte?"
"Och, Ferruccio, můj ubohý hochu!" odpověděla a položila mu ruce na hlavu. "Jak ses asi polekal! Och, milostný bože! Rozsviť trochu ... anebo ne! Zůstaňme potmě, mám ještě strach."
"Babičko," začal zase chlapec, "stále jsem vám jen působil zármutek ..."
"Ne, Ferruccio, nemluv tak, už na to nemyslím, na všechno jsem již zapomněla, mám tě tolik ráda!"
"Stále jsem vás jenom zarmucoval," stěží pokračoval Ferruccio chvějícím se hlasem, "ale vždycky jsem vás měl rád. Odpustíte mi? - Odpusťte mi, babičko!"
"Ano, synáčku, odpouštím ti, odpouštím ti z celého srdce. Jak bych ti neodpustila! Vstaň už, děťátko moje. Již tě nikdy nebudu kárat! Jsi hodný, jsi tak hodný! Rozviťme! Už se musíme vzmužit! Vstaň, Ferruccio!"
"Děkuji vám, babičko," pronesl chlapec stále slabším hlasem. "Nyní jsem již spokojen. Vzpomenete si na mě babičko, viďte? Budete na mě vždy vzpomínat ... na svého Ferruccia."
"Můj Ferruccio!" zvolala babička neklidně a kladla mu ruce na ramena a skláněla se k němu, aby se mu podívala do tváře.
"Vzpomínejte na mě," zašeptal ještě chlapec hlasem slabým jako dech.
"Polibte mou matku ..., mého otce ..., Luiginu ..., sbohem, babičko ..."
"Proboha, co je ti?" vyhrkla stařena a starostlivě ohmatávala chlapcovu hlavu, která jí klesla na kolena. A pak, co měla hlasu v hrdle, zoufale vykřikla: "Ferruccio! Ferruccio! Ferruccio! Dítě moje! Miláčku můj! Andělé nebeští, pomozte!"
Ale Ferruccio již neodpověděl. Malý hrdina, zachránce matky své matky, bodnutý nožem do zad, odevzal svou krásnou a statečnou duši Bohu.
Cuore 2
České vydání knihy Edmonda de Amicise "Srdce" z roku 1928.
Cuore 8
Cuore 8
Cuore 7 170
Poslední české vydání knihy Edmonda de Amicise "Srdce" z roku 2006
Vydal Český klub, nakladatelství Josefa Šimona
SIMON AND SIMON PUBLISHERS
Tato kniha je věnována zejména chlapcům z obecných škol ve věku od devíti do třinácti let a snadno bychov ji mohlo přejmenovat na Příběhy jednoho školního roku napsané žákem třetí obecné školy v Itálii. Napsal-li jsem" žák třetí třídy, nemíním tím, že je sepdal pouze on sám tak, jak jsou zde vytištěny. On si jen zapisoval do sešitu všechno, co slyšel a viděl a o čem ve škole i mimo ni přemýšlel. Na konzi koru, podle synových zápisků, stvořil jeho otec tyto stránky. Snažil se při tom zachvat myšlenky a slova svého malého synka. Ten si již na gymzáziu, znovu přečetl celý rukopis a dodal leccos nového. Tak tedy čtěte, děti. Doufám, že budete spokojeny a že knížka poslouží dobré věci.
Edmondo de Amicis
a
sunsalvario.blogspot.com
Dílem Srdce Edmondo de Amicis vytvořil Mont Blanc v oboru dětské literatury. Kniha se pro mnoho generací čtenářů stala mostem přes rozbouřené vody času a vroucím dokumentem o kráse, síle a opravdovosti dětského vidění světa.
a
sunsalvario.blogspot.com
V tomto vydání byly respektovány italské dobové reálie i dobově patetická dikce díla. Při zachování autentičnosti morálních apelův v knize obsažených, přestože v časové chronologii neodpovídá v knize italský školní rok kalendářně současnému školnímu roku českému, byla ponechána chronologie originálu.
a
www.iauc195.to.infn.it
Všechna naše dobrodružství, jejímiž hrdiny jsou převážně členové rodiny inženýra Alberta Bottiniho, se odehrávají v italském městě Turíně od října roku 1881 až do července 1882. V tě době byla již Itále sjednocená, stala se královstvím a vládl v ní Umberto I., syn krále Sjednotitele Viktora Emanuela II. Umberto I. panoval v letech 1878-1900, kdy byl v městě Monza zavražděn. Turín je hlavní město Piemontského kraje v severozápadní Itálii. Rozprostírá se v údolí na soutoku řek Dora Riparia a Pádu, na úpatí Alp. Vyznačuje se půvabným okolím a je bohaté na staré paláce a umělecké sbírky.
a
sunsalvario.blogspot.com
Byl centrem kulturního a revolučního hnutí za samostatnost a sjednocení Itálie a v letech 1861-1865 byl vyhlášen prvním hlavním městem Italského království. Pravděpodobně nejznámější památkou je takzvané turínské plátno s údajným otiskem Kristova těla.
a
www.juventus.it
a
Měnovou jednotkou v době dobrodružství našich hrdinů byla italská lira (ITL), která tehdy měla sto centesimů (haléřů). Soldo byl drobný měděný peníz v hodnotě pěti centesimů a scudo byl stříbrný peníz s hodnotou pět lir. Dnes v Itálii platí euro. Jedna anglická míle je 1609,3 metrů.
(Z poznámek vydavatele knihy)
a
Filmové zpracování knihy Edmonda de Amicise
Srdce (Cuore)
a




Episode titles:



01. Commencement day: Enrico and Mr. Belboni



02. Disaster: Heroic Robetti



03. Classmates: Franchi the juvenile delinquent



04. In the attic: Enrico's secret



05. Boys of Calabria: Transfer student Gracche



06. Best friend Garrone: Face-off with Franche



07. A little chimney sweep: Nino's new friend



08. A principal's tears: Boy scouts of Lombardia



09. The king and father & son Colletti: Tearful reunion



10. Antonio the young plasterer: Many faces in front of father



11. Garoffi's gift: Stamp and church



12. Betti the bullied boy: Parent-teacher day



13. 3000 leagues in search of mother (first half)



14. 3000 leagues in search of mother (second half)



15. Precossi the blacksmith: Small knife of friendship



16. Boy Julio's secret



17. Stardi's library: The person who hid the books



18. Summer vacation on the Poe river: Franchi's disaster



19. Summer in the Alps: Father's teacher is my teacher



20. A Summer night's incident: Father's secret



21.Don't give up! Charine family circus



22. Only the cross knows: "Father"'s nursing



23. Father's gift: Mystery of the ink stand!



24. Franchi the juvenile delinquent runs out of school



25. The boy who sacrificed himself: Franchi's tears



26. Picnic: And goodbye

Autor knihy Srdce (Cuore)
a
Edmondo de Amicis
(21.10.1846 Oneglia - 11.3.1908 Borgidhera)
známý italský spisovatel, novinář, básník, autor dětské literatury. Povídek, románů, črt a knih pro mládež. V roce 1866 se jako důstojník účastnil války. Vojenské kariéry se však vzdal již po roce 1870 a začal hodně cestovat. Nejčtenějším a literálně nejhodnotnějším dílem je právě Srdce (Cuore), prvně vydané roku 1886. De Amicis se narodil ve městě Oneglia v provincii Imepria v Ligurském kraji u Janovského zálivu. V roce 1848 se rodina přestěhovala do Cunea. Po gymnazijních studiích v Cuneu navštěvoval přípravnou vojenskou školu v Turínu (1861), později kadetní školu v Modeně (1863-1866), v roce 1865 získal hodnost poručíka a stal se důstojníkem armády Italského království . Bojoval v bitvě u Custozzy (1866) během války o nezávislost. Ve Florencii redigoval vojenský časopis La vita militare a napsal svá první díla, povídky týkající se frontových zkušeností (Karmela, Originelní ordonance, Letní pochod). Ty jsou sebrány v knize Črty z vojenského života (1868, Bozzetti di vita militare), kterou později přepracoval a vydal pod názvem Vojenský život (1868, La vita militare, česky pod názvem Vojenské povídky). Zde jako dvaadvacetiletý překvapil tím, že napsal čtivý povídkový soubor z vojenského života, který obsahuje jak veselé výjevy, tak dojemné scény a kniha ukazuje autora jako člověka se sklonem k moralizování. V roce 1870 opustil armádu a vstoupil do redakce časopisu La Nazione v Římě. Hodně cestoval a jeho zábavné i popisné dopisovatelské články z té doby sloužily jako základ pro jeho knihy cestopisných črt: Španělsko (Spagna), Holandsko (Olanda), Zápisky z Londýna (Ricordi di Londra), Maroko (Marocco), Cařihrad (Costantinopoli), Zápisky z Paříže (Ricordi di Parigi) a další. Nejnověji byla kniha Costantinopoli vydána v roce 2005 s předmluvou, kterou napsal Umberto Eco. Tento žánr byl tehdy v italské literatuře novinkou. De Amicisova nejslavněší kniha Srdce byla vydána nakladatelstvím Treves 17. října 1886, což je v Itálii první školní den. Úspěch díla byl obrovský: v několika měsících byla vydána v zemi autora čtyřicetkrát a byla přeložena do deseti jazyků. Předlohou a inspirací pro postavy románu Srdce byli synové Furio a Ugo ve školním věku. De Amicisovo dílo má hluboce národní náboj a silnou vazbu na sociální cítění (tento trend je zdůrazněn v románu Srdce). V roce 1891 Edmondo de Amicis vstoupil do Italské socialistické strany. V knihách Přátelé (Gli Amici) a Kočár pro všechny (La Carroza di tutti) rozvinul kaleidoskop lidských typů, zejména v druhé knize podává deník celoročního života v tramvaji, neboť tramvaj je ten "kočár pro všechny", a vystihuje zde postavy ze všech společenských tříd. V románu Na oceáně (Sull Oceano) se věnuje problému italské emigrace a proti životu majetných cestujících v první třídě staví obraz nemajetných lidí v podpalubí. Poslední spisovatelovy roky byly poznamenány smrtí jeho matky, spory se ženou a sebevraždou syna Furia a proto je trávil v odloučení. De Amicis zemřel v přístavním městě Bordighera.
Cuore 8
Cuore 8
Cuore 8
Oneglia, Bordighera
Francouzsko-italská hranice
3da7ea2e26_64028095_o2
 


Komentáře

1 IrishWeete IrishWeete | E-mail | Web | 6. června 2017 v 14:11 | Reagovat

cialis pricing in canada

      http://buycialisko.com/ - generic cialis

    <a href="http://buycialisko.com/">buy generic cialis</a>

    click here to buy cialis super

2 IrishWeete IrishWeete | E-mail | Web | 7. června 2017 v 4:42 | Reagovat

cialis 20 mg prich

      http://buycialisko.com/ - buy cialis

    <a href="http://buycialisko.com/">cheap cialis</a>

    acheter du cialis en france

3 CoreWeete CoreWeete | E-mail | Web | 9. června 2017 v 5:32 | Reagovat

cialis pills side effects

      http://buyacialisonline.com/ - buy cialis

    <a href="http://buyacialisonline.com/">generic cialis online</a>

    recommended site cialis 20 mg

4 AndrewWeete AndrewWeete | E-mail | Web | 12. června 2017 v 0:56 | Reagovat

best cash advance 60685

      http://nofaxpaydaynvz.com/ - payday loans online

    <a href="http://nofaxpaydaynvz.com/">faxless payday loan</a>

    2500 dollar loan

5 MoisesWeete MoisesWeete | E-mail | Web | 13. června 2017 v 11:43 | Reagovat

payday loan galveston tx

      http://fastcashisok.com/ - payday loans

    <a href="http://fastcashisok.com/">faxless payday advance</a>

    get cash loan

6 MaoisesWeete MaoisesWeete | E-mail | Web | 12. července 2017 v 20:58 | Reagovat

payday loans cambridge ma

      http://paydayfastnowz.com/ -  payday loans online

    <a href="http://paydayfastnowz.com/">payday loans</a>

    installment loan payday lenders

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Motto: Když jsme se vyhrnuli ze školy, tak jsme moc křičeli a moc jsme utíkali, jenom Páta Karel kráčel k domovu slušně, jelikož je pitomec. Potom jsme stáli před bijákem a čekali, až příjdou lidi, a šel taky pan Lokvenc s manželkou a Bejval přistoupil k němu, dal slušné pozdravení a ptal se: "Prosím Vás pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spárů lupičů?" ale pan Lokvenc se příšerně zachechtal a neřekl nám nic!
Věci vlastní jsou ty, na které můžeme mít svým rozhodnutím, vůlí a svým jednánín vliv. Jsou však věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeme změnit, zda bude zítra pršet nebo ne. To je věc cizí. Jsou na nás nezávislé i takové věci, jako je povaha druhého člověka. Rozhodnutí změnit něco na sobě je realizovatelné, rozhodnutí změnit něco u druhého lze uskutečnit u dětí, které vychováváme. Potvrdilo se nám, že jakou má kdo povahu v třetí až páté třídě základní školy, takovou povahu má i v dospělosti!
Strýček Jaroslaw je bratr naší matky Šárky, středoškolský profesor, rád si hraje se slovy, kterým podkládá jiný, matoucí, obrazný až provokativní význam. S vážnou tváří si vymýšlí nebo upravuje různé příběhy, které vypravuje tak přesvědčivě, že mu naše matka a tetičky - jeho sestry Dana a Jitka - někdy neuvěří a když potom praskne, že to je pravda, volají pohoršeně: "Ale Járo!". Strýček Jaroslaw je vdovec a z manželství má dvě, dnes již dospělé, děti. Žije s přítelkyní na venkově nedaleko Vídně. Mezi jeho záliby patří i péče o dům a obytnou část zahrady.
... Strýček Jaroslaw má rád Itálii a Středozemní moře. Tam jezdí nejraději ...
... Lze ho spatřit i v České republice ...
... Zejména na Moravě, ve Slezsku ...
... A v Praze ...
... Od 1. ledna 2012 jsou komentáře moderované ...
... Jediným důvodem opatření je vyloučit komentáře s obsahem obchodního charakteru ...
16. září 2009
Jaroslav a Šárka




Počítadlo od 3.3.2010